Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

219 C 79/2022

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení

advokátem se sídlem adresa

o zaplacení 11 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 200 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 11 200 Kč od 19. 10. 2019 do 01. 03. 2020, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 200 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 11 200 Kč od 19. 10. 2019 do 01. 03. 2020, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) uzavřela se žalovaným dne 18. 04. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě obdržel žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč. Zápůjčka byla poskytnuta v hotovosti v den uzavření příslušné smlouvy. Zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 16 259 Kč, která sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 4 901 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 6 952 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 4 406 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 10. 2019. Žalobkyně po žalovaném požaduje vrácení dlužné jistiny ve výši 11 200 Kč, když žalovaný na svůj dluh uhradil 8 800 Kč a dále požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 292, 44 Kč, kdy jde o zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z dlužné jistiny od 19. 10. 2019 do 20. 01. 2020 a zákonný úrok z prodlení z prodlení od 21. 01. 2020 do zaplacení z dlužné jistiny. Žalobkyně odvozuje svůj nárok nikoli na základě uzavřené smlouvy, ale na základě vrácení bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo tabulky umoření bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 18. 04. 2018 smlouvu, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli jistinu ve výši a poplatek v celkové výši 16 259 Kč (poplatek sestával z úroku ve výši 4 901 Kč, poplatku za zpracování ve výši 6 952 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč), a to v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. Ze smlouvy ani z jiných důkazů nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně ověřovala v době poskytnutí úvěru u žalovaného jeho úvěruschopnost s odbornou péčí, ostatně soudu je z jeho úřední činnosti známo, že se tak v dané době ani nedělo. Celková RPSN pak činí 129,9%.

4. Podle , (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

5. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne

5. 3. 2020 ve věci C -679/18, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 čj. -113).

8. Soud samozřejmě hodnotil věc tak, jak vyplývá z předložených listin, a to v tom směru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná nejenom z důvodu řádného neověřování úvěruschopnosti žalovaného v době poskytnutí zápůjčky, ale též z důvodu absolutně nemravné celkové RPSN (§ 588 o.z.). Koneckonců i žalobkyni je absolutní neplatnost smlouvy zřejmá, když se domáhá toliko vydání bezdůvodného obohacení a nikoli plnění přímo ze smlouvy.

9. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C -618/10 z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně však žalovanému poskytla částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný jí dosud vrátil pouze částku 8 800 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje , o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení , o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 11 200 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení vrátit.

11. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. o.z. ve spojení s  o.z. a , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 2. 3. 2020, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně odeslala

14. 2. 2020, s tím, že žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů od jejího doručení. Poslední den lhůty tak připadal na 1. 3. 2020 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Soud tak žalobu zamítnul pouze co do úroku z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku II.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 200 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle a. t., odměna stanovená dle a a. t. z tarifní hodnoty ve výši 11 200 Kč sestávající z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle a. t. a odměna stanovená dle a a. t. z tarifní hodnoty ve výši 11 200 Kč sestávající z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.