Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 131/2022-50
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně, příjmení příjmení
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 41 705 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 21 705 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 9. 2021 do 9. 10. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 499,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 149,34 Kč, úrok 18,98 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 21 705 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 9. 2021 do 9. 10. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 499,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 149,34 Kč, úrok 18,98 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu a doplnění žaloby, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 41 705 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 14 992Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 1 958 Kč počínaje 18. 12. 2019, poslední splátka byla stanovena na 18. 11. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně dluh zesplatnil ke dni 22. 4. 2021 a žalovaného vyzval k okamžité úhradě, za celou dobu trvání smluvního vztahu ničeho žalovaný neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně nárokoval za dobu do zesplatnění dluhu pouze úrok a administrativní poplatek za 1.-17 předepsanou splátku, tj. úrok pouze ve výši 13 205 Kč (namísto původního ve výši 14 992 Kč) a administrativní poplatek pouze ve výši 8 500 Kč (namísto původního ve výši 12 000 Kč), celkem 21 705 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni s účinností od datum, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2021. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 20 000 Kč, dlužné úhrady za služby v celkové výši 21 705 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 149,34 Kč (úrok ve výši 18,98 % ročně z dlužné jistiny od 23. 5. 2021 do 8. 9. 2021), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 499,58 Kč (z dlužné jistiny od 23. 5. 2021 do 8. 9. 2021), úrok ve výši 18,98 % ročně z jistiny od 9. 9. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 9. 9. 2021 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.
3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, splátkového kalendáře bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru na dobu určitou 24 měsíců, dle které byly žalovanému poskytnuty bezhotovostním převodem finanční prostředky ve výši 20 000Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 46 992 Kč, která zahrnuje jistinu ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 14 992 Kč, administrativní poplatek ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit uvedenou celkovou dlužnou v měsíčních splátkách po 1 958 Kč. Z karty zákazníka a osobních údajů podepsané žalovaným, výpisu z účtu soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného. V kartě zákazníka žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlení v nájemním bytě, pravidelný měsíční příjem ve výši 29 000 Kč, celkové výdaje 20 160 Kč zahrnující osobní výdaje ve výši 3 410 Kč, spotřební/pojištění ve výši 750 Kč, splátky zápůjček/úvěrů ve výši 11 000 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč a použitelný příjem byl ve výši 8 840 Kč. Údaj o dokladech vztahujíc se k příjmům a výdajům žalovaného v kartě zákazníka není uveden. Výzvou k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním ze dne 10. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním, oznámením o zesplatnění spotřebitelského úvěru a výzvou k úhradě dluhu ze dne 22. 4. 2021 bylo žalovanému oznámena splatnost úvěru ke dni 22. 4. 2021 a byl vyzván k úhradě celkové částky 44 156,67 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, podacího lístku z datum vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Výzvou k plnění ze dne datum předané k poštovní přepravě dne datum byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.
6. Ze zprávy banka anonymizována dvě slova bylo zjištěno, že na účet vedený pro žalovaného jako majitele účtu byla dne datum připsaná částka 20 000 Kč z účtu společnosti právnická osoba
7. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky 20 000Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se celkovou částku ve výši 46 992Kč zavázal uhradit v měsíčních splátkách po 1 958Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.
8. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva odporující § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
11. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Deklarovaný měsíční příjem žalovaného ve výši 29 000 Kč nebyl žalovaným doložen (pracovní smlouvou, výplatními páskami). K měsíční výdaje uvedené v kartě zákazníka nebyly rovněž žádným dokladem doloženy. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Z informací získaných od žalovaného bez předložení dokladů vztahující se k posouzení tvrzených příjmů a výdajů žalovaným, nelze dospět k závěru o jeho schopnosti úvěr řádně splácet. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
12. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvách uvedené finanční hotovost čerpala. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaný žádnou částku neuhradil a byly mu na účet poukázány finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum podané k přepravě téhož dne. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal od 10. 10. 2021. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
13. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný (v rozsahu 4,09 %), kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
14. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.