Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 78/2021-25
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 1 328 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 328 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 1 328 Kč od datum do datum ve výši 10 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 328 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně a zákonného úroku z prodlení z částky 1 000 Kč od datum ve výši 1,75 % ročně, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 470 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 328 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 1 328 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 328 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně a zákonného úroku z prodlení z částky 1 000 Kč od [datum] ve výši 1,75 % ročně, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 470 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 328 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému dne datum částku 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do datum spolu s částkou 328 Kč jako poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky, což neučinil, a to ani poté, co byl k úhradě dluhu upomínán jak původní věřitelkou, tak zástupcem žalobkyně upomínkou odeslanou dne datum. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních údajů, následně odeslal žádost o zápůjčku, byla posouzena jeho schopnost splácet a po odsouhlasení podmínek žalovaným, došlo k uzavření smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného ověřením, že se nenachází v insolvenčním rejstříku či Centrální evidenci exekucí a dále usoudila, že s ohledem na výši minimální mzdy a výši požadované zápůjčky není zapotřebí dále žalovaného prověřovat. Na dotaz soudu žalobkyně uvedla, že k posouzení úvěruschopnosti již další důkazy nenavrhuje. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum původní věřitelka postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na datum, k němuž se žalovaný nedostavil, ačkoliv mu předvolání k jednání bylo řádně doručeno. K nařízenému jednání se nedostavila ani žalobkyně a právní zástupce žalobkyně, kteří svou nepřítomnost soudu omluvili a souhlasili s tím, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. S ohledem na skutečnost, že účastníci byli k jednání řádně předvoláni a lhůta k přípravě byla zachována, soud rozhodl, že bude jednat v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.
3. V průběhu jednání soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dohodou označenou jako smlouva o zápůjčce číslo která byla s žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím jím podaného žádosti na webu webová adresa, ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému bezhotovostním převodem na účet, který označil, částku 1 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit tuto částku do datum spolu s poplatkem ve výši 328 Kč. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky tím, že ověřila, že není veden v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, přičemž s přihlédnutím k požadované výši zápůjčky a výši minimální mzdy již nic dalšího nezkoumala. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostál a nevrátil žádnou částku. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum a zároveň s ním zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, ve které vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku zaplatil na tam uvedený účet žalobkyně do 3 dnů. Dopisy byly dány do přepravy dne datum.
4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 1 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného, když soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalovaného, navíc tato skutečnost nebyla v průběhu řízení nijak zpochybněna. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.
5. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí. Lustrací žalovaného v uváděných databází rozhodně nelze dojít k tomu, že předchůdkyně žalobkyně vynaložila odbornou péči k tomu, aby si ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně měla posuzovat jak skutečné příjmy žalovaného, tak jeho skutečné výdaje, které si měla ověřit, a až na podkladě takových zjištění posoudit, zda je žalovaný úvěruschopný. Posouzení musí být provedeno v každém případě individuálně a nelze vycházet z obecných částek životního minima, nebo výše minimální mzdy bez dalšího. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet částku 1 000 Kč a žalovaný jí nevrátil ničeho, pročež jí stále dluží částku 1 000 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 1 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
6. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně jednak oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a jednak jej žalobkyně před podáním žaloby vyzvala k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. dne datum. Žalobkyně poskytla žalovanému k úhradě dlužné částky lhůtu 3 dnů, kterou soud vzhledem k výši požadované částky považoval za dostatečnou k tomu, aby dlužník zajistil finanční prostředky a tyto předal (zaslal žalobkyni). Z toho vyplývá, že žalovaný měl dluh splnit nejpozději do dne datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 1 000 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 %. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 1 110,76 Kč (65,78 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce v 32,22 % celku, z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 31,56 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) a na věc aplikoval § 14b citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 1. AT částku 200 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) AT 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, činí 1 489 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 31,56 %, soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 470 Kč.
8. Lhůta k plnění byla v případě výroků I. a III. stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.