Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 290/2019
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci
pro zaplacení částky 23 114 101,66 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen žalobkyni zaplatit částku ve výši 23 114 101,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 12. 2018 do zaplacení, se zamítá.
II. Na náhradě nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit žalovanému částku ve výši 459 074 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.
III. Na náhradě nákladů státu je žalobkyně povinna uhradit České republice do pokladny Okresního soudu Praha - východ částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci usnesení, kterým bude částka nákladů státu určena.
IV. Žalobkyně povinna uhradit České republice do pokladny Okresního soudu Praha - východ do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí částku 4 515,50 Kč.
Odůvodnění:
I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen žalobkyni zaplatit částku ve výši 23 114 101,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 12. 2018 do zaplacení, se zamítá. II. Na náhradě nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit žalovanému částku ve výši 459 074 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. III. Na náhradě nákladů státu je žalobkyně povinna uhradit České republice do pokladny Okresního soudu Praha - východ částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci usnesení, kterým bude částka nákladů státu určena. IV. Žalobkyně povinna uhradit České republice do pokladny Okresního soudu Praha - východ do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí částku 4 515,50 Kč.
1. Žalobkyně podala soudu dne 9. 9. 2019 žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 23 114 101,66 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že je insolvenční správkyní dlužníka právnická osoba, IČO, sídlo adresa, u kterého byl zjištěn úpadek a na jehož majetek je prohlášen konkurz usnesením Krajského soudu v Praze čj. insolvenční spisová značka ze dne 6. 9. 2018. Žalovaný je společníkem dlužníka, výpis z obchodního rejstříku. Žalovaný má dluh vůči žalobkyni celkem ve výši 23 114 101,66 Kč, který písemně co do důvodu i výše uznal uznáním dluhu z 12. 1. 2017. Vznikal postupně v průběhu let 2004 – 2016 zápůjčkami peněžních prostředků žalovanému právnická osoba s. r. o. Jednotlivé zápůjčky jsou specifikovány v uznání dluhu takto: částka 223 725,60 Kč z roku 2004, částka 4 830 000 Kč z roku 2007, částka 1 500 000 Kč z roku 2008, částka 1 800 000 Kč z roku 2009, částka 12 108 757 Kč z roku 2016. Dále se jedná o úroky v celkové výši Kč 2 651 619,06 Kč vyčíslené k 31. 12. 2016 pro účely uznání dluhu. Žalobkyně sepsala pohledávku za žalovaným celkem 23 114 101,66 Kč do majetkové podstaty dlužníka a vyzvala žalovaného k okamžitému uhrazení částky 23 114 101,66 Kč výzvou z 10. 12. 2018 dle § 142a o. s. ř., kterou 20. 12. 2018 žalovaný převzal, zaplacením nereagoval. Dle § 2053 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Žalovaný však ani přes výzvy neplnil. Následně žalobkyně uvedla v řízení následující. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal finanční prostředky na základě smluv o zápůjčkách, respektive na základě smlouvy o půjčkách a v roce 2016 smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně k tomuto odkazuje na listinu, jíž je uznání dluhu, kdy má za to, že na újmu věci není to, že k dispozici je pouze v kopii. Dle svědkyně celé jméno svědkyně i svědka celé jméno svědka byl k dispozici originál této listiny. Svědkyně celé jméno svědkyně uvedla, že by nemohla zaúčtovat odpočet částky z pokladny, pokud by neměla k dispozici originál této listiny. Dle soudního znalce byly prováděny audity, z nichž je zřejmé, že půjčky v letech 2004 a dále byly čerpány. Co se týká smlouvy o zápůjčce v roce 2016, tak žalobkyně odkazuje na smlouvu, která je součástí spisu. Touto bylo prokázáno, že byla smlouva sjednána a finanční prostředky byly společností žalovaného uvolněny. Toto bylo zaneseno v účetnictví, kdy následně došlo k přeúčtování částky z pokladny na pohledávku vůči žalovanému. Z výpovědi svědka celé jméno svědka se jednoznačně podává, že žalovaný vládne českým jazykem. Je to zřejmé i z výpisu z obchodního rejstříku, kdy v České republice se zdržuje dlouhodobě, přibližně od 1997. Veškeré listiny podepisuje v českém jazyce a tomuto jazyku dobře rozumí. Musel tedy velmi dobře rozumět i obsahu sporné listiny. Dle výpovědi soudního znalce žalovaný tyto finanční prostředky čerpal, když následně došlo k přeúčtování na pohledávku vůči žalovanému.
2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznává. Existenci listiny, jíž jest uznání dluhu ze dne 12. 1. 2017, i svůj domnělý podpis na listině označuje za sporné. Předložit listinu osvědčující tvrzený právní vztah, či jednání, v originále je minimální a obligatorní povinností žalobce ke splnění povinnosti unést důkazní břemeno. Žalobkyně měla být na její předložení připravena. Žalovaný listinu ze dne 12. 1. 2017 označenou„ Uznání dluhu“, nepodepsal. O existenci a obsahu uvedené listiny se dozvěděl až v rámci podaného vysvětlení na Policii ČR, kde ji viděl poprvé, respektive provedeného nahlédnutí do spisu Finančního úřadu pro Středočeský kraj. Vznik listiny žalovaný neumí vysvětlit. Všechny instituce, Policie ČR, příslušný finanční úřad, Krajský soud v Praze i insolvenční správkyně jí disponují pouze ve formě nekvalitní fotokopie. Po předložení originálu sporné listiny by žalovaný navrhl pravost listiny posoudit soudním znalcem. Podle údajů v účetnictví dlužníka právnická osoba za předmětná období (2004 – 2009, 2016) společnost nedisponovala prostředky, které si měl žalovaný zapůjčit. Z důkazu účetnictvím úpadce vyplyne i to, že nikdy neproběhl„ peněžní tok“ mezi jím a žalovaným, který by mohl následně představovat dluh dle sporné listiny ze dne 12. 1. 2017. Žaloba je nedůvodná. Žalovaný považuje podání žaloby insolvenční správkyní za svévolné zatěžování soudu, neboť tato měla, nejméně z podání žalovaného, kterým reagoval na výzvu k plnění ze dne 10. 12. 2018 informaci, že žádný nárok dlužníka na zaplacení žalované částky neexistuje. Vzhledem k neexistenci dluhu nebylo nikdy možné provést jeho uznání, neexistuje ani uznání dluhu, respektive listina, která by mohla mít právní následky uznání dluhu. Žalobkyně neunáší důkazní břemeno, že by žalovaný něčeho dlužil a byl povinen k jakémukoliv plnění. Dále doplnil žalovaný skutková tvrzení, následujícím způsobem. Žalovaný s návrhem nesouhlasí od samého počátku. Ve věci je mnoho pochyb a nejasností, které žalovaný, jak v průběhu doby před podáním žaloby, tak i ve svých vyjádřeních uváděl. Žalovaný stále setrvává na tom, že bez listiny jíž je uznání dluhu, originálu této listiny, nelze ve věci rozhodnout. Tato listina je zásadní, její originál však nemá k dispozici žádný orgán. Je nutno uzavřít, že žalobce neunáší důkazní břemeno. V řízení je třeba posoudit, zdali došlo k finančním přesunům, tak jak žalobce tvrdí. K listině z roku 2016, respektive smlouvě o zápůjčce z roku 2016, žalovaný namítá, že dosud není splatnou. Je nelogickým, že žalovaný by uznal dluhy, které jsou z poloviny promlčené, není zřejmé, proč by takto měl postupovat, když navíc daná listina nepřináší pro žalovaného žádné řešení. Není zde uvedena žádná splatnost a je také otázkou, zdali tato listina vykazuje náležitosti uznání dluhu. Především však žalovaný namítá, že vůbec neexistuje, nebyl doložen originál této listiny. Vedení společnosti měl na starosti celé jméno svědka, kterému žalovaný běžně podepisoval bianco listiny. Je tak tedy otázkou, jaké vlastně listiny byly žalovaným podepsány a jaký je původ případných listin, kterých se žalobce dovolává. Žalovaný odkazuje na nedostatečnou jazykovou vybavenost žalovaného. Žalovaný tvrdí, že nemohl porozumět listině, uznání dluhu, kdy navíc polovina závazku je zde promlčená, což z hlediska své jazykové vybavenosti nemohl vnímat. I z tohoto důvodu je tato listina neplatnou. Žalovaný tedy trvá na svém stanovisku, navrhuje žalobu zamítnout.
3. Skutková zjištění:
4. Krajský soud v Praze usnesením č. j. insolvenční spisová značka ze dne 6. 9. 2018 rozhodl, že se zjišťuje úpadek právnická osoba, s. r. o., IČO, sídlem obec a číslo, na majetek dlužníka se prohlašuje konkurs, insolvenčním správcem se ustanovuje celé jméno žalobkyně. V soupisu majetkové podstaty je uvedena pohledávka za žalovaným v hodnotě 23 114 101,66 Kč, uznání dluhu. Uvedená společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 22. 8. 1997 s předmětem podnikání opravy silničních vozidel, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, silniční motorová doprava – nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny pro přepravu zvířat nebo věcí. Jako jednatel byla zapsána anonymizováno celé jméno žalovaného, prokura jméno celé jméno žalovaného, společníci celé jméno žalovaného vklad 12 000 Kč, celé jméno svědka vklad 138 000 Kč (usnesení na čl. 104a, 104 spisu, soupis majetkové podstaty na čl. 105b 105a, 105 spisu, výpis z obchodního rejstříku na čl. 106 spisu)
5. Žalobkyně adresovala žalovanému výzvu k plnění, předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř. (předžalobní výzva na čl. 102a, sledování zásilek, podací stvrzenka na čl. 102 spisu)
6. Dopisem ze dne 7. 1. 2018 bylo právním zástupcem žalovaného sděleno právnímu zástupci žalobkyně, že v reakci na výzvu dle § 142a o. s. ř. ze dne 10. 12. 2018 odmítá, že by listinou ze dne 12. 1. 2017 či jinak uznal jakoukoliv částku jako svůj dluh vůči právnická osoba, s. r. o. Listina ze dne 12. 1. 2017 je neplatnou, bez právních důsledků, důvodem neplatnosti je neexistence dluhu a ta skutečnost, že je vyhotovena výlučně v českém jazyce, který žalovaný neovládá, tudíž nemůže seznat její obsah a porozumět jí. (dopis ze dne 7. 1. 2018 na čl. 44 spisu)
7. Listina označená„ Uznání dluhu“ s datem 12. 1. 2017 je opatřena podpisy věřitele, právnická osoba, a dlužníka, žalovaného, a text:„ Výše dluhu 8 280 EUR a 22 890 376,06 CZK, celková částka 23 114 101,66 Kč. Dluh vznikl zápůjčkou peněžních prostředků v této výši: 2004 – 9. 8. 2004 8 280 EUR (kurs k 31. 12. 2016 27,02 tj. 223 725,60 Kč), rok 2007 celkem 4 830 000 Kč, rok 2008 celkem 1 500 000 Kč, rok 2009 celkem 1 800 000 Kč, rok 2016 celkem 12 108 757 Kč, úroky do 31. 12. 2016 2 651 619,06 Kč Smluvní strany svým podpisem prohlašují, že tento dokument podepsali svobodně a vážně.“ (uznání dluhu na čl. 103, přílohová obálka spisu)
8. Listina označená„ Smlouva o peněžité zápůjčce podle ust. 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku“, je opatřena podpisy zapůjčitele, právnická osoba, a vydlužitele, žalovaného, datem 1. 2. 2016. Dle textu listiny se zapůjčitel se zavazuje přenechat vydlužiteli finanční prostředky ve výši 12 108 757 Kč s tím, že částka bude převedena na účet vydlužitele nebo v hotovosti. Z účtu vedeného u právnická osoba ke jménu společnosti právnická osoba není evidován převod uvedené částky. Z výpisu z účtu nelze zjistit ani převod jednotlivých částek v časově souvisejícím období, které by odpovídaly ve svém součtu částce uvedené v označené listině. (smlouva o peněžité zápůjčce na čl. 107 – 108 spisu, sdělení právnická osoba na čl. 97 + výpis z účtu – elektronický systém soudu spisu)
9. Dne 18. 12. 2018 byl sepsán úřední záznam Policií ČR, kdy se dostavil žalovaný a uvedl, že ze právnická osoba, s. r. o. půjčky nečerpal, ekonomické záležitosti neřešil. Tyto řešil celé jméno svědka účetní společnosti pí. příjmení, která předávala podklady externí společnosti. Před pěti či šesti lety přestal být zaměstnancem uvedené společnosti. Od založení společnosti do ukončení svého poměru u společnosti se zabýval kontrolou výrobků dodaných z Itálie. Bylo nakupováno zboží z výprodeje, kdy jednotlivé kusy byly kontrolovány. Toto prováděl v Itálii i v ČR. Měsíční mzda činila v průměru 100 000 Kč – 150 000 Kč měsíčně. Odpovídala přínosu pro společnost. Zálohy na mzdu vypláceny nebyly. Stanovením cen zboží, nákladů společnosti se zabýval celé jméno svědka. Svoji činnost pro společnost ukončil pro neshody se jmenovaným, který byl celkově nespokojen s jeho činností, neshody byly ohledně určení jakosti zboží, dopravy. O společnost se nezajímal čtyři roky či pět let. Jednatelem společnosti byla paní příjmení. Tato pro neshody s celé jméno svědka z této funkce odstoupila a bylo třeba ji nahradit, kdy i nadále však zůstala zaměstnancem společnosti. To bylo přibližně v roce 2010. V této době jako většinový společník navrhl jednatelství celé jméno svědka, který odmítl. Řešil svoji společnost právnická osoba, která dodávala náhradní díly, a to i klientům právnická osoba, což zjistil později. Společnost neměla finanční problémy. Zátěží byl nákup společnosti právnická osoba v letech 2004 – 2006, která vlastnila nemovitost. Byl spor, zdali zakoupit pouze nemovitost nebo i společnost, která ji vlastnila. celé jméno svědka chtěl zakoupit i společnost. Takto bylo uhrazeno 11 000 000 Kč a nadále spláceno 17 000 000 Kč, když byl čerpán úvěr na pět let. Po roce společenství italských společníků bratrů anonymizováno, kteří vlastnili 40 % a měli svoji společnost nesouvisející se právnická osoba, insolvenční správce navrhl ocenit podíl jmenovaných s tím, že jej společníci koupí nebo bude provedena likvidace společnosti. Měl zájem provést likvidaci, vyřešila by se situace se zakoupenou nemovitostí a věc by již nemusel řešit, když sklad měl hodnotu 18 000 000 Kč a společnost prodělávala, tudíž při prodeji celé společnosti by se vše vyřešilo. V Itálii zajistil zájemce o koupi společnosti. celé jméno svědka měl zájem na odkupu podílu 40 % za odhad 11 000 000 Kč, kdy 2 000 000 Kč se zaplatilo ihned z peněz společnosti insolvenčnímu správci a dále splátky činily 340 000 Kč, 350 000 Kč převáděno bezhotovostně insolvenčnímu správci. V roce 2012, 2013 zjistil záporné hodnoty společnosti 200 000 Kč i 250 000 Kč, celkem cca 3 000 000 Kč. Navrhl prodat zakoupenou nemovitost, řešil to s celé jméno svědka, který nesouhlasil s prodejem či pronájmem. Navrhl nákup dalších dílů v Itálii, k tomu ale nedošlo. Nemovitost byla prodána na přelomu let 2015 2016. Protože byl většinovým vlastníkem právnická osoba, s. r. o. ptal se jej celé jméno svědka, zdali sám může být společníkem právnická osoba, s čímž souhlasil. celé jméno svědka zajistil prodej nemovitosti za částku 20 000 000 Kč, kteroužto částku obdržela společnost právnická osoba převodem na účet. Tato společnost doplatila úvěr cca 1 000 000 Kč a náklady spojené s převodem nemovitosti. právnická osoba hradila pouze náklad na zaměstnance a další závazky. Odvody za rok 2017 měl zajistit celé jméno svědka, měl přesvědčení, že se takto děje. Peníze získané prodejem nemovitosti byly užity na umoření závazků společnosti, bylo to zřejmé z výpisů z účtů. Závazky menších dodavatelů však umořeny nebyly, jednal s nimi, umožnili další odběr zboží. Ke konci roku jej celé jméno svědka vyzval opět k nákupu zboží jako v předchozí době, což činil od počátku roku 2017 ulice roku 2016 byla společnost ve ztrátě. Nakupoval zboží, zasílal je do ČR. Faktury byly však hrazeny pozdě. V březnu či dubnu 2017 situaci řešil s celé jméno svědka, neshodli se. Převedl mu tedy bezúplatně svůj podíl. Byl jím k tomu vyzván s tím, že situaci zvládne sám. Dle dohody ještě několik měsíců nakupoval díly v Itálii, byly mu hrazeny výdaje, potom tuto činnost ukončil. Čtyři měsíce poté byla insolvence. Společnost nic neprodávala, zaměstnanci stále byli hrazeni, pronájem menší nemovitosti společnosti nebyl realizován. Prokuru vykonával po odchodu jednatelky paní příjmení. Dohodli, že není vhodné, aby společníci byli zároveň jednateli celé jméno svědka navrhl svoji ženu či dceru vyslýchaného, které se jí poté stala. Protože se ale vědělo, že do ČR jezdit nebude, převzal prokuru. Dcera tak žádné právní kroky za společnost nečinila. Podnikatelské aktivity od roku 2004 do roku 2017 neprovozoval. Nebyl nikde zaměstnán. Při činnosti pro společnost neměl jinou ekonomickou činnost. Nebyl společníkem jiných společností, právnických osob na území Itálie, ČR. Nebyly proti němu vedeny žádné exekuce. Neměl žádné závazky. Nemovitost, letadla, lodě nevlastní. Pouze měl půjčku, když v roce 2013, 2014 provozoval restauraci v ulici ulice, jíž měl v pronájmu prostřednictvím společnosti právnická osoba, jež byla aktivní tři či čtyři roky, restauraci provozoval tři či čtyři měsíce. Poté ukončil pronájem a společnost skončila jako neaktivní. Ve společnosti byl společníkem, jednatelem byla dcera. Chtěla provozovat restauraci, ale nefungovalo to, proto provoz ukončila. S celé jméno svědka měli v záloze právnická osoba, která však nebyla využívána a byla prodána a přejmenována. K provozu restaurace nebylo třeba vlastních zdrojů, nevydělávala ani neprodělávala. Účet společnosti spravoval žalovaný a paní příjmení. Žalovaný používal pro přístup do bankovnictví i hesla celé jméno svědka, využívali je společně. Kontroloval výpisy z účtu. příjmení příjmení měla svá přístupová hesla a svůj počítač. Dispoziční právo měl žalovaný a paní příjmení, celé jméno svědka jej nechtěl zřídit, považoval to za nadbytečné. Hotovostní pokladnu držel celé jméno svědka paní příjmení. Z tohoto byly hrazeny malé dobírky a nepotřebná hotovost vkládána na účet společnosti. Na svůj účet vklady pro úhrady dodavatelům nikdy nedostával. Činily se přímým převodem z účtu společnosti na účet dodavatele. Na bankovní účet obdržel pouze mzdu. Vzpomněl si, že pokud podepisoval dokumenty, aniž je četl, tak posledně toto proběhlo v roce 2017, kdy se dle sdělení celé jméno svědka mělo jednat pro poklady pro finanční úřad. V roce 2016 žádné dokumenty takto nesignoval. V roce 2016 nesignoval ničeho, byli s celé jméno svědka v neshodě. Smlouvu o zápůjčce nikdy neviděl. (úřední záznam na čl. 53 – 58 spisu)
10. Policie ČR, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, sdělila, že listina, jíž jest uznání dluhu, je předmětem prověřování, je vedeno trestní řízení pro podezření ze zpronevěry. jméno celé jméno žalovaného sdělil, že nevěděl, co je zde napsáno, celé jméno svědka podepisoval listiny, které nečetl, měl v něj důvěru. Uznání dluhu si nevybavil, předpokládal by, že bude mít kopii. celé jméno svědka podepisoval i čisté papíry, a to opakovaně. Takto to fungovalo od založení společnosti. Podpis na uvedené listině odpovídá z 99,9 % jeho podpisu, není si však vědom, že tento dokument podepsal. Tedy pravost podpisu potvrdil, toto není důvod zkoumat. Podstatným je doložení, že prostředky čerpal, což popírá. (sdělení na čl. 70 spisu)
11. Dle Přílohy k účetní závěrce za roku 2014, bodu 4.„ Poskytnuté půjčky, úvěry, záruky či jiná plnění (§ 39, odst. 4 vyhlášky č. 500/2002 Sb.)“ v roce 2006 obdrželi členové statutárních orgánů půjčky, jejich zůstatek činil k 31. 12. 2006 3 987 tis. Kč, k 31. 12. 2007 6 364 tis. Kč, k 31. 12. 2008 8 063 Kč, k 31. 12. 2009 10 130 tis. Kč, k 31. 12. 2010 10 270 tis. Kč, k 31. 12. 2011 10 585 Kč, k 31. 12. 2021 10 623 Kč, k 31. 12. 2013 10 631 Kč, k 31. 12. 2014 10 945 Kč (příloha k účetní uzávěrce za rok 2014 na čl. 110 – 112 spisu)
12. Svědek celé jméno svědka byl společníkem právnická osoba s. r. o. Jako společník tu skutečnost, že žalovaný čerpal finanční částky, neřešil. Tuto počal řešit až v době, kdy byl v pozici jednatele. Jako společník měl přehled o chodu společnosti pouze v obecné rovině. Údaje uvedené v účetnictví, jednotlivé transakce, nekontroloval. Seznámil se vždy pouze s účetní uzávěrkou. Dle jeho přesvědčení účetnictví bylo vedeno řádně. Ve společnosti působil také jako zaměstnanec, a to po celou dobu existence společnosti, přibližně do roku 2018, kdy byla předána správci. Byl v pozici obchodního ředitele, nikoliv však po celou dobu trvání společnosti, má za to, že bylo posledních pět či osm let. Společnost zakládal a působil v ní celou dobu. Vykonával i jiné potřebné činnosti, není schopen to přesně definovat. Jakým způsobem byly žalovaným čerpány finanční prostředky, neví. K uzavření smluv o zápůjčce neví ničeho. Pokud by měla být částka převyšující 23 000 000 Kč čerpána jako zápůjčka, tak obrat společnosti tuto smlouvu umožňoval. Závazek hodnotí jako dospělý. Žalovaný ve společnosti působil jako prokurista, zastupoval i dceru anonymizováno celé jméno žalovaného. Podepisoval listiny bez překladu. Nepodepsal by listinu, které nerozuměl.
13. Svědek se v rámci své svědecké výpovědi vyjadřoval k listině, jíž jest uznání dluhu. K této uvedl, že ji našel, když dělal rešerši účetnictví v pozici jednatele. K tomuto v rozporu je tvrzení svědka, že účetnictví nerozuměl. Uvedl, že předmětnou listinu našel mezi dokumenty v účetnictví. Našel zde různé dokumenty svědčící o tom, že žalovaný čerpal finanční prostředky, tyto jsou obsahem spisu. Po nahlédnutí do listin uznání dluhu a smlouva o zápůjčce k druhé listině uvedl, že byla podepsána slečnou celé jméno žalovaného. K tomuto soud konstatuje, že jedinými listinami, které by nasvědčovaly tvrzení, že byly čerpány půjčky, zápůjčky, žalovaným jsou uznání dluhu a smlouva o zápůjčce. K listině, jíž jest uznání dluhu, uvedl, že tato listina byla nalezena v účetnictví společnosti. K tomuto je však v rozporu další tvrzení svědka, že tuto listinu sám nechal vyhotovit. Tento rozpor osvětlil tak, že vypovídá s určitým časovým odstupem, byla to chyba paměti. Následně zdůraznil, že tuto listinu nechal sám vyhotovit a sestavit, v archivu žádná takováto listina nebyla a sestavena byla na základě údajů z účetnictví. K uvedenému rozporu namítl, že žalovaný by listinu nesignoval, nebyla-li by jím částka čerpána. Ve sbírce listin tato listina vložena není.
14. Svědkyně celé jméno svědkyně působila jako externí dodavatel účetních služeb pro právnická osoba s. r. o. Jednou měsíčně byl proveden výpočet DPH, odvod však prováděla společnost. Dále prováděli jednou za rok účetní uzávěrku, respektive kontrolou účetní uzávěrky, tuto společnost dělala sama. Od 31. 1. 2018 působí jako osoba samostatně výdělečně činná. Byla oslovena svědkem celé jméno svědka, zdali by s uvedenou společností nespolupracovala. Pro tuto společnost neúčtovala, ale prováděla kontrolu účetních dokladů. Z této pozice zjistila velký zůstatek na účtu pokladny, který se následně odúčtoval jako pohledávka za žalovaným. Odúčtování bylo provedeno na základě listiny uznání dluhu. Po roce 2017 dle účetní uzávěrky neregistrovala žádné účtování vyšších částek. Pokud na pokladně bylo velké množství hotovosti, tak z tohoto by se možná dalo dovodit, že takto byly čerpány prostředky, protože byly na pokladně a mohly takto být kdykoliv čerpány, nicméně v tuto chvíli se stále jednalo o prostředky společnosti. Co se týká toho, zdali lze z účetnictví vysledovat, že tyto finanční prostředky byly dále čerpány, tak účetnictví jako takové nevedla, vycházela pouze z údajů, které kontrolovala a které byly v účetní uzávěrce. S audity nepracovala, byly prováděny v době, kdy pro společnost nepůsobila. Selektronickým programem, který společnost pro účetní operace používala, nepracovala. V roce 2017 přešla společnost na účetní program anonymizováno, z jakého důvodu nebyl soudnímu znalci přístupný, neví. Ve společnosti působila vždy ve stejném rozsahu, po celou dobu, tzn., vždy připravovala pouze DPH a účetní závěrku. Naposledy účetní závěrku prováděla v roce 2018 před vstupem do insolvence. Zásadní je, že byla zaúčtovaná vysoká částka na„ má dáti“ na účet pokladna. Předmětná pohledávka asi byla evidována. Patrně byla uvedena i v uzávěrce. Nějaké pohledávky zde uvedeny byly. Pokud by v uzávěrce za rok 2014 mělo být uvedeno„ 0“, tak příloha sama o sobě není podstatnou, může se stát i to, že závazek není uveden, případně pohledávka. Důležitá je samotná účetní uzávěrka nikoliv rozvaha. Co se týká uznání dluhu, tak na základě toho byl odúčtován závazek na pokladně. Na základě listiny, jíž je uznání dluhu, tedy byla odúčtována finanční částka z pokladny a stala se z ní tak jiná složka majetku společnosti. Odúčtování bylo provedeno na základě uvedené listiny a dle pokynů celé jméno svědka. Platí však, že podstatný není pokyn, ale podklad, na základě kterého se účtuje. Pouze na základě pokynu nelze zaúčtovat nic. Účtovat se musí na základě listiny, která je k dispozici. Účetním dokladem by měl být vždy originál listiny, myslí, že originál uznání dluhu k dispozici měla.
15. Svědkyně uvedla, že za žalovaným nebyly evidovány žádné závazky. V návaznosti na slyšení soudního znalce výpověď opravila tak, že společností byly za žalovaným evidovány zápůjčky, s tím, že neví, o jaké zápůjčky se mělo jednat a jak byly zaúčtovány.
16. Soudní znalkyně celé jméno znalkyně uzavřela, že z účetnictví společnosti bylo možné zjistit, že byly evidovány závazky za jednatelem. K dispozici byly zejména listinné podklady. Účetnictví, které bylo vedeno v elektronické podobě, se za rok 2017 nezdařilo zjistit, patrně nebyly zaplaceny licenční poplatky. Z listinných podkladů byl dostatek informací, soudní znalec vycházel ze závěrek a auditorských zpráv. Stav účetních dokladů byl špatný, velmi špatně byly dostupné, byly složeny v bednách, i výpisy z účtů, bylo to velmi nepřehledné. Proto vycházela zejména ze závěrek a auditorských zpráv. Auditorské zprávy se vydávají společnosti a společnost byla auditovaná. Dle zprávy o stavu aktiv a pasiv společnosti k 31. 12. 2015 byly evidovány závazky vůči celé jméno svědka ve výši 761 941 Kč a vůči žalovanému 8 130 000 Kč. Tato částka odpovídala zprávám z roku 2007, 2008, 2009, kdy rozdíl byl pouze v tom, že za tyto roky byly evidovány závazky pouze za žalovaným, nikoliv za celé jméno svědka, jinak část závazku za žalovaným se nezměnila, byla stejná k 31. 12. 2015 i v uzávěrkách z let 2007, 2008, 2009. V roce 2006 to bylo přes 5 000 000 Kč, ke konci roku 2016 přesahoval závazek 12 000 000 Kč. Tato částka na pokladně se v průběhu let stále zvyšovala. Odúčtování následně proběhlo tak, že se zaznamenal závazek, tzn. zápůjčka. Lze uvažovat tak, že peníze byly čerpány z účtů, což znamená, že účetní v zásadě nemá jinou možnost, nežli tento výběr na„ dal“ zaúčtovat buď jako peníze na cestě nebo„ má dáti“ na pokladnu. Není však zřejmé, jakým způsobem dále postupně by byly finanční prostředky z pokladny vybírány, proto následně byly zaúčtovány jako pohledávka. Nejeví se reálným, že by takto vysokou částku měla účetní jednotka na pokladně, spíše se jeví reálným, že finanční prostředky byly vybírány z účtu, následně formálně zaúčtovány na pokladnu nebo přes účet peníze na cestě na„ má dáti“ na účet pokladna a dále vybírány, což však již nebylo na účet pokladna zaznamenáno. Inventarizace za rok 2015 není k dispozici. Audit společnosti byl prováděn v letech 2007, 2008 až 2009. V této době auditor nezmiňuje, že by inventarizace nebyla k dispozici a toto by auditor nepochybně zmínil. Pokud byl odúčtován závazek z účtu pokladna, tak se jednalo o částku 12 108 757 Kč v roce 2016. V auditech byly uvedeny částky 4 830 000 Kč, 1 500 000 Kč, 1 800 000 Kč. Dále za rok 2004 částka 223 725,60 Kč, kdy původně byla tato uvedena v jiné výši s ohledem k jinak použitému kurzu. Co se týká toho, zdali lze z účetních podkladů dovozovat, že žalovaný obdržel finanční částky, tak jak jsou v zadání specifikovány, lze za období 2004 - 2009 dovozovat, že tyto částky žalovaný obdržel. A to s odkazem na účetní závěrky a audity. Tyto závazky byly dlouhodobě v účetnictví evidovány, byly také auditovány. Lze předpokládat, že pokud by nebyly řádně do účetnictví zaneseny, žalovaný by se proti tomu ohradil, protože tyto položky byly v účetnictví evidovány dlouhodobě. K částce, která měla být čerpána za rok 2016, se není možné přesně vyjádřit, zde to nelze takto přesně určit. Smlouva o peněžité zápůjčce na čl. 107 – 108 spisu jako podklad pro zaúčtování pohledávky nemůže sloužit, protože v bodě II. se uvádí, že finanční prostředky budou přenechány, tzn. tato transakce má být provedena v budoucí době. V účetnictví se zaznamenávají transakce, které již proběhly. Z této listiny lze dovozovat pouze to, že patrně bylo plánováno tyto finanční prostředky zapůjčit, nelze ale přesně z nějaké jiné listiny dále dovodit, že opravdu tato částka byla žalovanému převedena. Nejsou žádné další listiny, které výplatě této částky žalovanému nasvědčují. Dovozovat to lze pouze z toho, že byla vysoká částka na pokladně, kdy tato byla na základě interního dokladu, uznání dluhu, přeúčtována na účet číslo kde je evidován jako zápůjčka za žalovaným. Lze tedy dovozovat že, tato částka byla odčerpána směrem k pokladně a jednalo se o závazek žalovaného. Zároveň však jediným dokladem, který k tomuto je k dispozici, je interní doklad na základě kterého bylo provedeno přeúčtování. Co se týká přílohy účetní uzávěrky na čl. 110, 112 spisu, tak je třeba rozlišit pohledávky a závazky společníků. Ve vztahu k projednávané věci je namístě odkázat na čl. 110, druhá strana, bod 4., z nějž se podává, že za závazky vůči společníkům přesahují částku 10 000 000 Kč. Ve vztahu k uznání dluhu nejsou podklady o výplatě těchto finančních prostředků. Krátkodobé závazky, tedy pokladna a banka, činily ke konci roku 2015 částku 12 130 000 Kč a ke konci roku 2016 částku 12 313 000 Kč. Účetně se 1. 1. 2017 odúčtovala částka přesahující 12 000 000 Kč na základě uznání dluhu. Tento doklad měl označení číslo. Jedná se o stejnou listinu, která je obsahem spisu. Účetní musí mít vždy k dispozici originál listiny, na základě kopie nemůže odúčtování provést. Nicméně, s ohledem k číslu této listiny bylo fakticky odúčtováno později než k 1. 1. 2017. Skutečnostem podávajícím se z výpovědi jmenované svědkyně odpovídají závěry ve znaleckém posudku provedeném v řízení vedeném orgány činnými v trestním řízení a listiny, výpis z účtu, vedeno právnická osoba (znalecký posudek z oboru účetnictví – přílohová obálka, sdělení právnická osoba na čl. 97 + výpis z účtu – elektronický systém soudu)
17. Pokud bylo navrženo slyšení JUDr. jméno příjmení, tak není doloženo zproštění jmenovaného advokáta mlčenlivosti.
18. Skutkový děj:
19. Zásadními skutečnostmi z hlediska skutkového stavu jsou zjištění ve vztahu k listině, jíž jest uznání dluhu a tomu, zdali žalovaný převzal do dispozice finanční prostředky. K prvému uvedenému soud uzavřel, že nelze najisto postavit existenci této listiny. Originál listiny nebyl obsahem spisu. Tato skutečnost sama o sobě nezakládá nutně závěr o neexistenci listiny. Závěr, že tato listina existuje, lze činit i z jiných důkazů. Aby však tento závěr mohl soud učinit, musí být provedeny takové důkazy, z nichž lze skutek postavit najisto. Skutkový děj může být zjištěn buď tak, že skutek se udál, jak žalobce tvrdí nebo nelze zjistit, jak se skutek udál nebo je zjištěno, že skutek se udál jinak, nežli žalobce tvrdí, potažmo se udál, jak tvrdí žalovaný. V souzené věci ve vztahu k listině, jíž jest uznání dluhu, nezbývá nežli uzavřít, že nelze zjistit, jak se skutek udál. Pro závěr, že tato listina existuje, svědčí kromě kopie uvedené listiny pouze důkaz, kterým je výslech svědka celé jméno svědka, který uvedl, že tato listina existuje, nechal ji vypracovat. V rozporu s tímto však zároveň uvedl, že ji nalezl v dokumentech společnosti, když počal vykonávat funkci jednatele. Tento rozpor osvětlil tím, že se vše událo před určitou dobou, musí se na to upomínat a vzpomněl si špatně. Ač lze připustit, že si svědek nemusí události vybavovat přesně a přesná a bezchybná výpověď zakládá úvahu o její na učenosti, zde se jedná o tak zásadní rozpor, který s ohledem ke stavu věci nelze opomenout. Pokud by v řízení byly jiné důkazy, z nichž by byl skutek postaven najisto, nebylo by třeba se tímto rozporem dále zaobírat. Za situace, kdy jmenovaný svědek je jediným, který měl tuto listinu v originálním vyhotovení vidět, nelze tento rozpor opominout. Soud hodnotí výpověď svědka v celkovém kontextu, kdy je třeba hodnotit i to, že mezi svědkem a žalovaným docházelo při řízení právnická osoba, s. r. o. k neshodám a vzájemné vztahy svědka a žalovaného mohou být dotčeny osobními spory. Kromě jmenovaného předmětnou listinu nikdo další ze slyšených neviděl. Svědkyně příjmení celé jméno svědkyně uvedla, že na základě této listiny bylo zaúčtováno na pokladnu, zároveň ale uvedla, že sama účetní operace pro uvedenou společnost neprováděla, pouze kontrolovala účetní uzávěrku a výpočet odvodu DPH. Konstatovala, že zaúčtování finanční částky na pokladnu má být provedeno vždy na základě originálu účetního dokladu. Sama jej však neviděla. K tomuto je nutné ovšem hodnotit dále to, že dle soudního znalce bylo účetnictví společnosti v chaosu, jednotlivé účetní doklady nebylo možné dohledat, z čísla účetního dokladu se podává, že byl zaúčtován později, než byl označen datem. Soudní znalec neměl taktéž k dispozici v účetnictví společnosti uznání dluhu. Řádné a ověřitelné údaje bylo možné zjistit především z auditorských práv, kdy společnost však v rozhodném období již auditována nebyla. Z výslechu soudního znalce lze postavit najisto, že předmětná částka byla zaúčtována s tím, že účetní záznam vypořádával faktickou situaci, která však v reálné podobě zaúčtována nebyla - čerpání finančních prostředků z účtu společnosti v hodnotě 23 000 000 Kč a vklad na účet hotovosti, kdy soudní znalec se vyjádřil tak, že není reálným držení takovéto částky na pokladně účetní jednotky, což se jeví nepravděpodobné i při laické úvaze. Při tomto stavu účetnictví uvedené společnosti se tak nelze spolehnout na to, že všechny kroky při provádění účetních operací byly zcela perfektní. Za podstatné je třeba hodnotit to, že ani soudní znalec, který účetnictví revidoval, neměl tento účetní doklad k dispozici. Za této situace tak nelze nežli uzavřít, že ohledně existence listiny, jíž jest uznání dluhu, není zřejmým, jak se skutek udál. Co se týká druhé zásadní skutečnosti, a to té, zdali do držení žalovaného přešla označená částka, nelze vzít za prokázané, že tomu tak bylo u finančních prostředků, které měly být předány na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené v roce 2016. Ve vztahu k této listině je nutno hodnotit důkaz, jímž je výpis z účtu uvedené společnosti. I s ohledem k výši této částky lze předpokládat, že musela být čerpána z účtu. Pro úplnost soud konstatuje, že nedůvěryhodnost smlouvy o zápůjčce zakládá i nepřesné uvedení toho, jak má být zápůjčka předána, když je zde uvedeno, že toto bude provedeno buď převodem z účtu či v hotovosti. S ohledem k výši zápůjčky 12 108 757 Kč lze předpokládat, že toto bude řádně a srozumitelně vymezeno, nadto se nejeví pravděpodobným a tudíž důvěryhodným, že by částka v této výši byla předávána v hotovosti. Nicméně i kdyby k tomuto došlo, musel by před tím být zaznamenán výběr z účtu, což zjištěno nebylo. Žádný převod z účtu společnosti však tomuto nenasvědčuje. Z výslechu soudního znalce bylo zjištěno, že čerpání této částky by mohlo nasvědčovat pouze to, že v předchozí době byly provedeny výběry z účtu společnosti, které následně byly přeúčtovány na účet pokladny, z něhož byly odúčtovány dle uznání dluhu. K tomuto čerpání by však došlo před sepisem smlouvy o zápůjčce, tyto částky by byly čerpány postupně. Přímo a jednoznačně však se z žádné listiny, vyjma sporného uznání dluhu, čerpání finančních prostředků žalovaným nepodává. Soudní znalec uzavřel, že po přezkumu účetnictví společnosti nemůže uzavřít, že finanční částka dle uznání dluhu se dostala do dispozice žalovaného. Toto lze s určitostí konstatovat pouze u částek 223 725,60 Kč z roku 2004, 4 830 000 Kč z roku 2007, 1 500 000 Kč z roku 2008, 1 800 000 Kč z roku 2009, kdy závazky za žalovaným se z účetnictví společnosti podávají, společnost byla auditována a auditor by tento závěr nečinil, neměl-li by k němu řádné účetní podklady. Skutek tedy nelze postavit najisto pro zápůjčku v roce 2016, ani pro předání finančních prostředků ve výši 12 108 757 Kč žalovanému, ve zbytku lze skutek postavit najisto tak, že žalobkyní tvrzené závazky proti žalovanému existovaly, žalovaný finanční prostředky čerpal.
20. Právní hodnocení:
21. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v příslušném znění, obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
22. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v příslušném znění, o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
23. Dle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
24. Dle § 101 o. z., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
25. Dle § 102 o. z., u práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno.
26. Dle § 3028, odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
27. Žalobkyně se domáhá plnění z titulu smluv o půjčce a zápůjčce. A v částkách 223 725,60 Kč z roku 2004, 4 830 000 Kč z roku 2007, 1 500 000 Kč z roku 2008, 1 800 000 Kč z roku 2009, 12 108 757 z roku 2016. Žalobkyně tvrdila, že došlo k uznání dluhu žalovaným. Pro uznání dluhu platí, § 2053 o. z., že jím nastává fikce, že dluh v době uznání trvá, nastupuje tudíž vyvratitelná domněnka v režimu ustanovení § 133 o. s. ř., což má za následek překlopení důkazního břemene na stranu žalovanou, je-li uznání dluhu právním jednáním platným a není-li jednáním nicotným. Soud zdůrazňuje, že uznání dluhu není právním titulem, nejedná se o privativní novaci, § 1902 a násl. o. z. Není-li tedy uznání dluhu právním jednáním platným, je-li případně nicotným, zůstává důkazní břemeno k prokázání existence právního titulu na straně žalobce.
28. Obrana žalovaného stojí na tvrzení, že listina, od níž žalobkyně odvíjí žalobou uplatněný nárok, tedy uznání dluhu, neexistuje, není žádný nárok vůči žalovanému k úhradě žalobou uplatněné částky, tedy nebyl ani žádný nárok, jehož uznání by bylo možné provést.
29. Soud konstatuje, že teorie procesního práva zastává v souladu s § 79 o. s. ř. zcela jednoznačný závěr o tom, že právní charakteristiku skutků, tzv.„ právní důvod žaloby“, není žalobce povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodných skutečností jako jedna z podstatných náležitostí žaloby slouží k vymezení předmětu řízení po stránce skutkové, nikoliv právní. Právní posouzení věci a aplikace příslušných předpisů na žalobcem vymezený skutek, jehož existenci je však povinen prokázat soudu navrženými, označenými, důkazy, je věcí samotného nalézacího soudu. Soud tak není vázán právním hodnocením uváděným stranami sporu. Nadto soud jednání posuzuje dle jeho obsahu, nikoliv dle jeho označení (§ 555 o. z.).
30. Pro smlouvu o půjčce, zápůjčce platí, že jsou jí přenechány jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky (půjčky) je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem).
31. Soud není právním hodnocením vázán, věc hodnotí na základě zjištěného skutkového stavu. Tedy není-li možné vzít za prokázané, že bylo řádně signováno uznání dluhu, jedná se o platné právní jednání, leží důkazní břemeno k prokázání té skutečnosti, že byly uzavřeny tvrzené smlouvy o půjčce, zápůjčce, na žalobci. K listině, jíž jest uznání dluhu, s ohledem k obraně žalovaného soud odkazuje na ustanovení § 551 o. z., kdy se může jednat o situaci, že podpis žalovaného na listině je pravý, avšak chyběla vůle projevit toto právní jednání (např. předložení listiny s jinými listinami, zastření této listiny jinými) nebo listina vůbec podpis neobsahuje, § 561 o. z., kdy občanský zákoník v ustanovení § 2053 vyžaduje pro toto právní jednání písemnou formu. Ve věci byla k důkazu provedena listina v kopii, nikoliv v originálním vyhotovení, což žalovaný namítá na svoji obranu. K prokázání toho, zdali tato listina existuje, byla vážně sepsána a projevem vůle obou signujících stran, soud může činit skutkové závěry i z jiných důkazů. Zde soud odkazuje na slyšení svědků celé jméno svědka, Ing. anonymizováno celé jméno svědkyně a dále i soudního znalce příjmení celé jméno znalkyně, ale i protokolu o výpovědi žalovaného před orgány činnými v trestním řízení. v řízení však nelze vzít za na jisto postavené, že uvedená listina existovala v originálním vyhotovení, byla jí projevena vůle stran právního jednání. Soudem tak nebylo uzavřeno, že důkazní břemeno se v režimu ustanovení § 133 o. s. ř. nepřenáší na žalovaného.
32. Soudem tak bylo hodnoceno, zdali došlo k uzavření žalobkyní tvrzených smluv o zápůjčce, půjčce, zdali se finanční prostředky dostaly do dispozice žalovaného, protože z hlediska skutkového stavu není podstatným pouze zjištění ohledně uzavření tvrzených smluv, ale i převzetí finančních prostředků. To, zdali žalovaným byly finanční prostředky převzaty, dostaly se do jeho dispozice, je podstatným, neboť smlouva o zápůjčce (půjčce) je smlouvou naturální a pro její naplnění je třeba nejenom samotné ujednání o smlouvě, ale i fyzické předání finančních prostředků. Toto má dopad i na právní hodnocení věci. V řízení buď může být zjištěno, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce, půjčce, a finanční prostředky byly předány a v tomto případě je namístě věc hodnotit jak závazek ze smlouvy o zápůjčce, nebo může být zjištěno, že byla sjednána smlouva o zápůjčce, ale finanční prostředky nebyly předány, tudíž k smlouva o zápůjčce (půjčce) nebyla realizována a není ani plnění, které by byl povinen žalovaný hradit, nebo může být zjištěno, že smlouva sjednána nebyla (či v tomto nelze skutek postavit najisto), ale finanční prostředky byly žalovanému předány, či je určitým způsobem čerpal tak, aby se dostaly do jeho dispozice, a v tomto případě je třeba věc hodnotit jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z.
33. Jak již bylo shora uvedeno, ve vztahu k listině, jíž jest uznání dluhu, nelze vzít za prokázané, jak se skutek udál. Soud tak věc hodnotí na základě dalších v řízení provedených důkazů. Z těchto lze vzít za prokázané, že částky 223 725,60 Kč z roku 2004, 4 830 000 Kč z roku 2007, 1 500 000 Kč z roku 2008, 1 800 000 Kč z roku 2009 se dostaly do dispozice žalovaného. K tomuto soud odkazuje zejména na slyšení soudního znalce. Jeho výpověď soud hodnotí jako zcela nestrannou a přesvědčivou. Soudní znalec zcela přesně vysvětlil, na základě jakých skutečností své závěry činil, jaké podklady měl k dispozici. Za podstatné zde soud hodnotí to, že podklady, které vedly k závěru soudního znalce, kdy tyto závazky existovaly, byly zhotoveny v době, kdy mezi stranami nebyl žádný spor, byly vypracovány zcela objektivně a byly ověřeny i společností, která prováděla audit. Účetní evidenci právnická osoba, s. r. o. v době, kdy byla auditována, lze hodnotit jako důvěryhodný podklad pro učinění tohoto závěru. Soudem tak bylo vzato za prokázané, že smlouvy o půjčce pro tyto částky byly uzavřeny. Zároveň, s ohledem ke zjištěním podávajícím se z výpovědi soudního znalce, lze vzít za prokázané pouze to, že byly uzavřeny smlouvy o půjčce, tedy že právnická osoba, s. r. o. se zavázala tyto finanční prostředky předat žalovanému a žalovaný se zavázal tyto vrátit, kdy § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Pokud je v řízení prokázáno, že strany smlouvy sjednaly podstatné náležitosti právního vztahu, což zde prokázáno bylo, lze uzavřít, že smlouva byla uzavřena. Ohledně jakýchkoliv dalších ujednání však nelze skutek postavit, tedy splatnost, což však není základní náležitostí smlouvy o půjčce a její nesjednání, resp. nezjištění skutku v tomto směru, nemůže vést k závěru, že smlouva nebyla uzavřena. Tyto závazky tedy soud hodnotí dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., v příslušném znění, obč. zák., v souvislosti s ustanovením § 3028, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, o. z. Co se týká dospělosti dluhu, tak pokud v řízení nebylo postaveno najisto, tak soud věc hodnotí v režimu ustanovení § 563 obč. zák., k čemuž odkazuje na výzvu k plnění ze dne 10. 12. 2018, která byla žalovanému doručena, což je nepochybné z listiny na čl. 44 spisu.
34. Co se týká částky 12 108 757 Kč, smlouvy o zápůjčce z roku 2016, tak zde nelze skutkový děj postavit najisto. I kdyby bylo možno vzít za prokázané, že existuje listina, jíž jest smlouva o zápůjčce, nelze vzít za prokázané, že finanční prostředky dle této smlouvy se dostaly do dispozice žalovaného. K tomuto soud odkazuje na výpis z účtu z roku 2016, z nějž se čerpání této částky nepodává, tedy z této listiny nelze zjistit, že finanční prostředky dle uvedené smlouvy o zápůjčce byly čerpány a dostaly se do dispozice žalovaného. Z výpovědi svědkyně příjmení celé jméno svědkyně a soudního znalce bylo zjištěno, že právnická osoba s. r. o. měla na účtu pokladna zaúčtovanou hotovost v řádu milionů korun, kdy není reálným, aby tyto finanční prostředky se fyzicky v účetní jednotce nacházely. Svědkyně příjmení celé jméno svědkyně uvedla, že žádné podklady a informace o tom, jaké byly toky zúčtovaných finančních prostředků, nemá. Soudní znalkyně uvedla, že k zúčtování finančních prostředků na pokladnu došlo s největší pravděpodobností tak, že byly vybírány z účtu společnosti a bylo je tak nutné přeúčtovat na hotovost, tedy pokladnu. Nelze však postavit najisto, kdo finanční prostředky držel, do dispozice koho se dostaly. Soudní znalkyně uvedla, že účetní podklady byly v období posledních let činnosti uvedené společnosti ve značném nepořádku, nebylo možné přesné údaje získat, na rozdíl od předchozí doby, kdy byla společnost auditována. Za situace, kdy jiné podklady o tom, zdali se finanční prostředky uvedené ve smlouvě o zápůjčce dostaly do dispozice žalovaného, nežli účetní podklady nejsou, přičemž ani z účetní evidence uvedené společnosti nelze tento závěr učinit, nelze nežli než uzavřít, že nelze skutek postavit najisto, tedy nelze zjistit, že finanční prostředky dle uvedené smlouvy byly v dispozici žalovaného, což pro úspěch žalobkyně jak z titulu smlouvy o zápůjčce, tak z titulu bezdůvodného obohacení je podstatným. Pro úplnost soud konstatuje, že pokud došlo k odúčtování uvedené částky z účtu pokladny, hotovosti, jako pohledávka žalovaného, tak k tomuto došlo pouze na základě listiny, jíž jest uznání dluhu, která je v řízení spornou. Pro částku 12 108 757 Kč tak bez dalšího nelze, nežli uzavřít, že žalobní návrh je namístě zamítnut. Taktéž i pro příslušenství z tohoto nároku.
35. Dále však bylo třeba se zaobírat námitkou promlčení. V závěrečném vyjádření ve věci strana žalovaná namítla, že polovina dluhu již byla promlčená, tedy částky 223 725,60 Kč (2004), 4 830 000 Kč (2007), 1 500 000 Kč (2008), 1 800 000 Kč (2009). Jak již bylo shora uzavřeno, nelze vzít za prokázané, jak se skutek udál ohledně ujednání o splatnosti těchto závazků.
36. Za situace, kdy uznány měly být závazky vzniklé před 1. 1. 2014, posuzuje soud v souladu s ustanovením § 3028, odst. 3 o. z. promlčení dle zákona č. 40/1964 Sb. Za situace, kdy nelze vzít za prokázané, jak bylo ujednáno ohledně splatnosti závazků, má soud za to, že je namístě věc hodnotit v souladu s rozhodnutím NS (Rc) 3 Cz 99/81, které je citováno:„ Možnost vyvolání splatnosti závazku, daná věřiteli obecným ustanovením § 78 o. z., případně speciálním ustanovením upravujícím určitý právní vztah (např. u půjčky srov. § 387 odst. 2 a § 388 odst. 2 o. z.), nese s sebou současně i právo věřitele vymáhat splnění závazku; pak (objektivně posuzováno) může své právo také vykonat. První objektivní možnost výkonu práva je dána okamžikem, kdy věřitel nejdříve mohl o splnění požádat. V těchto případech je třeba považovat ten den, který následuje po vzniku právního vztahu sjednaného na neurčitou dobu. Proto jde-li o právo z časově neomezeného právního vztahu, je pro počátek promlčecí doby rozhodný den následující po dni, kdy došlo ke vzniku tohoto právního vztahu, a nikoli den, kdy došlo ke splatnosti dluhu. Právní názor, podle něhož je běh promlčecí doby vázán na splatnost dluhu, jež nastává prvního dne po tom, kdy byl o splnění věřitelem požádán, by znamenal nepřípustné posunutí počátku běhu promlčecí doby (ve zřejmém rozporu s účelem institutu promlčení)) prakticky na neomezenou dobu.“ Uvedené rozhodnutí nadále hodnotí situace, kdy bylo dohodnuto, že dlužník bude plnit, až bude chtít nebo moci, či byla-li doba splnění ponechána na vůli dlužníka, což v daném případě nepřichází, když zde skutek nebyl postaven.
37. Ze shora uvedeného se tak podává, že prvá objektivní možnost výkonu práva byla dána okamžikem, kdy věřitel, tedy právnická osoba, s. r. o. nejdříve mohl o splnění požádat, což jest den následující po vzniku právního vztahu. Pokud poslední smlouva o půjčce byla sjednána v roce 2009, tak nejpozději 1. 1. 2010 mohl věřitel o splnění požádat. Je-li promlčecí doba zde tříletá, neboť na daný případ nedopadá žádné z ustanovení následujících po ustanovení § 102 obč. zák., nezbývá, nežli uzavřít, že nárok je promlčen. K shora uvedenému soud pro úplnost podotýká, že z výpovědi soudního znalce bylo zjištěno, že tyto závazky byly uvedeny v auditu, byly řádně vedeny v účetní evidenci, tudíž jejich existence byla známa i z tohoto zdroje. Toto soud podotýká ve vztahu k výpovědi svědka celé jméno svědka, který uvedl, že situaci ve společnosti monitoroval pouze z účetních závěrek. I kdyby však takto nečinil, tak nezbývá, nežli odkázat na zásadu vigilantibus iura scripta sunt, kdy platí, že právo patří bdělým. S ohledem k uvedenému tak bylo i pro závazky, jimiž jsou částky 223 725,60 Kč (2004), 4 830 000 Kč (2007), 1 500 000 Kč (2008), 1 800 000 Kč (2009) rozhodnuto, že žalobní návrh se zamítá. Taktéž i pro příslušenství z tohoto nároku.
38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142, odst. 1 o. s. ř. K tomuto odkazuje na komentář ASPI k ustanovení § 202 zákona č. 182/2006 Sb., který soud cituje:„„ Ustanovení je lex specialis k obecné úpravě nákladů řízení v § 142 a násl. o. s. ř. Úspěch účastníka incidenčního řízení o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek (§ 159 odst. 1 písm. a)) nezaloží povinnost insolvenčního správce uhradit úspěšnému účastníku náklady, které měl s vedením sporu (uhrazený soudní poplatek, náklady spojené s právním zastoupením apod.). Tyto náklady ponese účastník sporu stojící proti insolvenčnímu správci ze svého; s výjimkou případů popsaných v následujícím odstavci. V otázkách nákladů incidenčního řízení o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, které nejsou upraveny v tomto ustanovení, bude užito lex generalis, tj. § 142 a násl. o. s. ř.“
39. V souzené věci nebylo rozhodováno o sporu v režimu ustanovení § 159, odst. 1, písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., kdy užití ustanovení § 202, odst. 1 citovaného zákona je aplikovatelná pouze pro vedení těchto sporů, které jsou stanoveny taxativně, přičemž nejedná-li se o spor zde uvedený, nejedná se o incidenční spor, na něž je třeba vztáhnout ustanovení § 202, odst. 1 citovaného zákona.
40. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran zcela neúspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky 23 114 101,66 Kč. Částka nákladů řízení činí 459 074 Kč a odpovídá nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši á 53 900 Kč a z náhrady hotových výdajů za úkony právní služby po 300 Kč, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a doplnění tohoto vyjádření na čl. 42 – 43, čl. 51 - 52 spisu, kdy tato podání hodnotí jako jeden úkon, ústní jednání dne 4. 9. 2020, podání na čl. 93 – 94 spisu, ústní jednání dne 19. 10. 2020, ústní jednání dne 23. 4. 2021 (2x) dle § 7, bodu 7, § 11, odst. 1, písm. a), d), g), § 13, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 79 674 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.).
41. Usnesením č. j. 3 C 390/2019-62 ze dne 9. 3. 2020 bylo soudnímu tlumočníkovi celé jméno tlumočníka přiznáno znalečné ve výši 1 750 Kč. Vyplaceno platebním poukazem na čl. 80 spisu.
42. K nákladům spojeným s přibráním tlumočníka soud odkazuje na rozhodnutí NS (Rc) 1 Cz 15/84, které uvádí, že náhradu nákladů spojených s přibráním tlumočníka k tomu, aby účastník mohl v občanském soudním řízení jednat ve své mateřštině, nelze účastníku řízení uložit. To platí i o tlumočníku ustanoveném soudem pro dorozumívání s hluchoněmým účastníkem řízení. Dále uvádí, že ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. je však třeba vykládat také s ohledem na již uvedené ustanovení § 18 o. s. ř. S tímto ustanovením by pak bylo v rozporu ukládat povinnost k náhradě nákladů spojených s tím, že účastník realizuje právo jednat před soudem ve své mateřštině. Zaplacením těchto nákladů totiž soud splnil svoji povinnost vyplývající z ustanovení § 18, věta třetí, o. s. ř.
43. Z uvedeného se tak podává, že náklady řízení spojených s přibráním tlumočníka by soud neuložil tomu účastníku, kterého právo jednat ve své mateřštině byla ustanovením tlumočníka zachována. Za situace, kdy tento účastník byl ve věci úspěšným, se však ustanovení § 148, odst. 1 o. s. ř. aplikuje.
44. Usnesením č. j. 3 C 290/2019-118 ze dne 3. 3. 2021 byl ve věci ustanoven soudní znalec příjmení celé jméno znalkyně, PhD., kterému bylo uloženo podat znalecký posudek ústně při jednání soudu. Soudní znalec se dostavil k jednání soudu a znalecký posudek podal. S ohledem k tomu, že k okamžiku rozhodnutí ve věci nebylo pravomocně rozhodnuto o znalečném pro ve věci ustanoveného znalce, nebylo možné určit částku nákladů hrazených státem.
45. Soudem tak bylo postupováno v režimu ustanovení § 155, odst. 1, věty druhé o. s. ř., dle níž ve výroku také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení; rozhodne-li jen o základu náhrady nákladů řízení, určí její výši v samostatném usnesení. Soudem tudíž bylo rozhodnuto, že žalobkyně, která byla ve věci neúspěšnou, je povinna uhradit České republice částku, jejíž výše bude určena v samostatném rozhodnutí do pokladny Okresního soudu Praha – východ částku, a to do tří dnů ode dne usnesením, kterým bude výše nákladů státu určena.
46. Vzhledem k té skutečnosti, že ke dni vypracování rozsudku již výše nákladů státu byla známa, soud učinil usnesení o určení výše nákladů státu součástí tohoto rozhodnutí. Usnesením Okresního soudu Praha – východ č. j. 3 C 290/2019-136 ze dne 5. 5. 2021 bylo přiznáno soudnímu znalci celé jméno znalkyně znalečné ve výši 4 515,50 Kč. Soudem tak bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna uhradit na náhradě nákladů státu částku 4 515,50 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, exekuce.