Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 1/2021

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 28 280 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 520 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 520 Kč od datum do zaplacení

do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do

částky 17 760 Kč,

úroku 12 072,08 Kč,

úroku z prodlení ve výši 4 063,76 Kč,

úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 21 218,31 Kč od datum do zaplacení,

úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 218,31 Kč od datum do datum,

úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 698,31 Kč od datum do zaplacení

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 520 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 17 760 Kč, úroku 12 072,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 4 063,76 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 21 218,31 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 218,31 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 698,31 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 16 310 Kč, úroku ve výši 6 538,81 Kč v sazbě 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč za období od datum do datum, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 200,33 Kč v sazbě 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč za období od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které tato společnost žalované poskytla 12 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 1 680 Kč a sazbě 23,72 % ročně, odměna za administrativní činnost 2 400 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovaná na ni dosud uhradila jen 4 570 Kč. Dluh žalované byl podle žalobkyně splatný dne datum neboť ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že je povinna do tohoto dne celou částku splatit.

2. Žalobkyně se proti žalované dále domáhala zaplacení 11 970 Kč, úroku ve výši 5 533,27 Kč v sazbě 23,72 % ročně z částky 9 218,31 Kč za období od datum do datum, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 218,31 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 863,43 Kč v sazbě 8,05 % ročně z částky 9 218,31 Kč za období od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 218,31 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které právní předchůdkyně žalované poskytla 12 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 1 680 Kč a sazbě 23,72 % ročně, odměna za administrativní činnost 2 400 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovaná na ni dosud uhradila jen 8 910 Kč. Dluh žalované byl podle žalobkyně splatný dne datum, neboť ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že je povinna do tohoto dne celou částku splatit.

3. Před uzavřením obou smluv zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila informace získané od žalované v kartě zákazníka a porovnala je s doklady, které si od žalované vyžádala a jsou uvedeny v části karty nazvané„ dokumenty k ověření“. Konkrétně šlo o výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výpisy z bankovního účtu. Tytoy žalovaná pouze předložila a žalobkyně je tak nemá k dispozici. Nashromážděné údaje byly právní předchůdkyní odeslány do systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat. Žalovanou také prověřila v insolvenčním rejstříku.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

5. Soud zjistil následující skutečnosti.

6. Žalovaná a společnost právnická osoba podepsaly dne datum smlouvu o půjčce číslo kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované půjčku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit úrok 1 680 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 360 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den po uzavření smlouvy. Ve smlouvě byl sjednán fixní úrok platný po celou dobu trvání smlouvy (58 týdnů) ve výši 23,72 % ročně. Žalované byla při podpisu smlouvy předána v hotovosti částka 12 000 Kč.

7. Žalovaná před uzavřením této smlouvy vyplnila a podepsala kartu zákazníka, ve které uvedla, že žádá o zápůjčku 15 000 Kč, je svobodná, bydlí v nájmu, má jedno nezaopatřené dítě, bydlí ve společné domácnosti s jiným rodinným příslušníkem (než manželem či partnerem), pracuje na částečný pracovní poměr (dobu trvání neuvedla) a je v domácnosti. Má čistou mzdu 10 763 Kč, pobírá mateřskou 3 800 Kč, má výdaje na nájem 6 000 Kč a výdaje domácnosti 5 000 Kč (v položce„ ostatní náklady (alimenty)“ žalovaná nic neuvedla). Žalovaná předložila k ověření své finanční situace výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu a výměr mateřské.

8. Žalovaná a společnost právnická osoba dále podepsaly dne datum smlouvu o půjčce číslo kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované půjčku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit úrok 1 680 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 360 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den po uzavření smlouvy. Ve smlouvě byl sjednán fixní úrok platný po celou dobu trvání smlouvy (58 týdnů) ve výši 23,72 % ročně. Žalované byla při podpisu smlouvy předána v hotovosti částka 12 000 Kč.

9. Žalovaná před uzavřením této smlouvy vyplnila a podepsala kartu zákazníka, ve které uvedla, že žádá o zápůjčku 12 000 Kč, je svobodná, bydlí v nájmu, má jedno nezaopatřené dítě, bydlí ve společné domácnosti s partnerem a pracuje na hlavní pracovní poměr (dobu trvání neuvedla). Má čistou mzdu 11 325 Kč, pobírá mateřskou 3 800 Kč a„ příspěvek“ 9 863 Kč, má výdaje na nájem 6 000 Kč, výdaje domácnosti 12 000 Kč a splátky úvěrů 1 620 Kč (v položce„ ostatní náklady (alimenty)“ žalovaná nic neuvedla). Žalovaná předložila k ověření své finanční situace výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu.

10. Podle přehledu plateb ke dni datum žalovaná právní předchůdkyni zaplatila celkem 13 480 Kč na obě smlouvy o půjčce.

11. Právní předchůdkyně zaslala dne datum (viz podací lístek) žalované oznámení o postoupení obou pohledávek ze smluv o půjčce za žalovanou na žalobkyni, kterým mj. žalovanou vyzvala k úhradě dluhů z obou smluv v celkové výši 28 280 Kč do 10 dnů od doručení.

12. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť nebyl navržen k prokázání žádné skutečnosti (a ani z něj pro tuto věc žádná skutková zjištění nemohou vyplynout), nýbrž toliko podporuje právní argumentaci žalobkyně. Smyslem dokazování je zjištění skutkového stavu, a nikoliv výklad právních předpisů, který spadá do právního posouzení věci.

13. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely dvě smlouvy o zápůjčce podle a násl. s tím, že závazky vznikly vždy v okamžiku, kdy byly peníze žalované předány (tj. při podpisech smluv). Zápůjčky byly současně spotřebitelskými úvěry ve smyslu věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť žalovaná byla spotřebitelkou (byla fyzickou osobou, která jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010). Právní předchůdkyně pak byla věřitelkou podle zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť poskytla spotřebitelské úvěry v rámci své podnikatelské činnosti. Soud proto vedle aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010.

19. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 plyne povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti citované ustanovení sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle konstantní judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní ( ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz z poslední doby např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , který absolutní neplatnost smlouvy dovozuje i pro úpravu účinnou předtím, než byl tento následek výslovně zakotven v  větě poslední zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010).

20. Judikatura Nejvyššího soudu (viz výše cit. rozsudek) k obsahu povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je ustálená a dospěla k závěru, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“ (zvýraznění doplněno soudem).

21. Soud má za to, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně neunesla již své břemeno tvrzení ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ “), neboť její tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované jsou zcela nedostatečná. Žalobkyně sice uvádí, jak právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované ověřovala (jakými způsoby) a co zjistila z karet zákazníka, avšak vůbec nespecifikuje, jak tyto skutečnosti vyhodnotila. Jinými slovy z tvrzení žalobkyně není vůbec zřejmé, proč právní předchůdkyně dospěla k závěru, že je s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna splácet poskytnutý úvěr ( věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010). Soud tedy nyní ani nemůže přezkoumat, zda byl tento závěr správný či nikoliv.

22. Právní předchůdkyně navíc při posuzování vycházela prakticky jen z údajů, které jí uvedla žalovaná v zákaznické kartě, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné. Výjimkou jsou výpis z účtu, výplatní pásky, pracovní smlouva a výměr mateřské (resp. namísto toho nájemní smlouva u druhé smlouvy), které žalovaná podle karet zákazníka předložila právní předchůdkyni. Žalobkyně však nepřednesla žádná tvrzení o tom, co bylo obsahem předložených dokumentů, který ani neprokázala. Jinými slovy žalobkyně sice prokázala, že žalovaná předložila tyto dokumenty, ale netvrdila, co je v nich uvedeno, a ani neprokázala, že údaje zachycené v kartách zákazníka odpovídají údajům podle předložených dokumentů. V tomto směru tedy neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ( a b) a a odst. 2 věta druhá ). Skutečnost, že právní předchůdkyně žalovanou prověřila v insolvenčním rejstříku, žalobkyně rovněž neprokázala, neboť k ní neoznačila žádné důkazy.

23. U první smlouvy by navíc výpis z účtu, výplatní pásky, pracovní smlouva a výměr mateřské nemohly veškeré žalovanou uvedené údaje doložit. Zejména nebyla žádným způsobem doložena výše výdajů žalované na nájemné a ani další výdaje domácnosti. U druhé smlouvy pak sice byla předložena nájemní smlouva, ale pro změnu žalovaná nedoložila výši peněžité pomoci v mateřské (smlouva byla uzavřena o tři měsíce později, dřívější výměr tedy nemusel být relevantní – a koneckonců žalobkyně, jak bylo výše uvedeno, neunesla své břemeno tvrzení a neuvedla nic o obsahu a aktuálnosti tohoto dokladu) a ani nedoložila výši údajného„ příspěvku“. Stejně tak nedoložila další výdaje domácnosti (které se podstatně navýšily).

24. Tvrzení žalované v kartách zákazníka jsou kromě toho značně vágní a nevěrohodná, zejména při porovnání obou karet, které od sebe dělí jen několik měsíců. V první kartě např. žalovaná uvádí, že pracuje na částečný pracovní poměr, zatímco ve druhé na hlavní pracovní poměr, i když v obou případech stále byla na mateřské. V obou kartách dále žalovaná nijak nespecifikuje své výdaje na domácnost (co konkrétně platí a v jaké výši – energie, poplatky za odpad, platby na telefon, internet, jídlo, výživné dítěte atp.), což znemožňuje jakkoliv prověřit jejich věrohodnost. příjmení výdajů na domácnost v první kartě je navíc podezřele nízká – těžko lze věřit tomu, že žalovaná je schopna uživit sebe a své nezaopatřené dítě pouze částkou 5 000 Kč měsíčně (v poli„ alimenty“ žalovaná nic neuvedla). Ve druhé kartě je sice tato částka vyšší a uvěřitelnější, ale na druhou stranu je zde uveden blíže nespecifikovaný„ příspěvek“ v poměrně značné výši 9 863 Kč (téměř jako mzda), což skoro působí dojmem, jakoby se jednalo jen o fiktivní údaj sloužící k tomu, aby příjmy žalované v celkovém výsledku byly vyšší než její výdaje (při jeho odečtení by tomu totiž bylo naopak) – zvláště pak s přihlédnutím k tomu, že tento„ příspěvek“ žalovaná nijak nedoložila. V žádné z karet žalovaná ani nesdělila, zda její pracovní poměr je na dobu určitou či neurčitou, což je rovněž podstatné pro posouzení její úvěruschopnosti, neboť úvěry měly být spláceny více než jeden rok a samotný příjem z peněžité pomoci v mateřství byl nedostatečný k pokrytí všech výdajů žalované.

25. Žádná další tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně neuvedla ani k nim neoznačila důkazy. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu a 3 , aby nedostatečná (viz výše) tvrzení doplnila a označila důkazy, které by byly schopné prokázat dosud neprokázaná tvrzení. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. ).

26. Nelze tedy než uzavřít, že právní předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením obou smluv o zápůjčce v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010.

27. Na základě nedostatečného posouzení, které právní předchůdkyně provedla, nemohlo být s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010. Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelské úvěry žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, jsou obě smlouvy o zápůjčce absolutně neplatné podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, včetně ujednání o poplatcích a splatnosti.

28. Soud dále zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ( a násl. ). Právní předchůdkyně žalované na základě obou neplatných závazků poskytla peněžní prostředky v hotovosti ve výši celkem 24 000 Kč, které představují bezdůvodné obohacení ( ) na straně žalované, jež byla žalovaná povinna právní předchůdkyni vydat ( ). Žalovaná právní předchůdkyni dosud zaplatila celkem 13 480 Kč, rozdíl ve výši 10 520 Kč je proto podle povinna nadále vydat. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovanou byla v souladu s  posléze postoupena na žalobkyni.

29. Splatnost pohledávky žalobkyně soud posoudil odlišně od žalobkyně. Nelze ji odvíjet od smlouvy o zápůjčce, neboť je neplatná jako celek, včetně ujednání o splatnosti a nárok žalobkyně se opírá o ustanovení o bezdůvodném obohacení. V takových případech se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Tento názor aproboval v typově obdobné věci i Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 20. 9. 2022, č. j.  – 75 (viz body 20 až 24 tohoto rozsudku). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení obou dlužných částek výzvami odeslanými dne datum do deseti dnů od doručení (za nějž lze mít třetí pracovní den od odeslání, ). Počínaje dnem datum je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle a ve výši určené , který žalobkyně žádala ve výši 8,05 % ročně.

30. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 10 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 520 Kč od datum do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o Ve zbývající části, tj. zejména co do požadovaného úroku, úroku z prodlení a poplatků soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl, neboť tyto nároky se zakládají na absolutně neplatné smlouvě.

31. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů řízení proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady řízení jí však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh