Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3431/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti a) J. J. J., zastoupeného JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, a b) nezletilého D. Š. J., zastoupeného opatrovníkem Městskou částí Praha 2, sídlem náměstí Míru 600/20, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. srpna 2020 č. j. -745 a výroku V. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. března 2020 č. j. -697, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a E. J. L., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 12. 2020, navrhli stěžovatelé zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv a svobod podle , 14, 15, 16, a 4, , a a 3d (dále jen ""), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a a 2 a Úmluvy o právech dítěte, jakož i porušení a 90y (dále jen "").

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Před Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") bylo vedeno řízení o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti k nezletilému stěžovateli b), jehož matkou je vedlejší účastnice a otcem stěžovatel a), po dobu před a po rozvodu manželství. Výrokem V. usnesení obvodního soudu ze dne 11. 3. 2020 č. j. -697 byl předběžným opatřením podle , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), a , o zvláštních řízeních soudních, upraven styk nezletilého stěžovatele b) s jeho matkou. Oběma jeho rodičům bylo zároveň nařízeno strpět hospitalizaci nezletilého na oddělení dětské psychiatrie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze za účelem podrobného psychiatrického a psychologického vyšetření a stanovení dalšího postupu péče o jeho psychické zdraví. Důvodem hospitalizace byla skutečnost, že nezletilý byl ve špatném psychickém stavu a bylo nezbytné pro něj zajistit psychiatrickou a psychologickou péči. Protože rodiče nebyli schopni se o poskytovateli této péče dohodnout, obvodní soud rozhodl, že poskytnout komplexní vyšetření a následnou psychiatrickou a psychologickou péči lze pouze ve zdravotnickém zařízení formou krátkodobé hospitalizace, při níž bude nezletilý vyňat ze svárů rodičů.

3. K odvolání stěžovatele a) byl tento výrok usnesení obvodního soudu potvrzen usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 14. 8. 2020 č. j. -745. Podle městského soudu nezletilý stěžovatel b) musí být hospitalizován, což je důsledek jednání otce a jeho přístupu ke stykům nezletilého s matkou a k osobě matky vůbec, respektive pětiletého bránění kontaktům nezletilého s matkou a pětiletých manipulací zjevně dobře promyšlených ve vztahu k psychice nezletilého. Hospitalizace byla nařízena za účelem vytvoření prostředí, v němž bude nezletilý moci projevit svůj skutečný názor, tedy právě za účelem slyšení nezletilého.

III.

Argumentace stěžovatelů

4. Ústavní stížnost směřuje proti nařízení hospitalizace nezletilého stěžovatele b) a je jí namítána nepřezkoumatelnost napadených usnesení. Stěžovatel a) zdůrazňuje, že právě on podal návrh na zahájení řízení o úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti k nezletilému na dobu do i po rozvodu manželství jeho rodičů, včetně nahrazení souhlasu matky s poskytováním psychologické podpory dítěti. Nejenže tak obvodní soud informoval o rodinné situaci, ale současně se aktivně domáhal jejího řešení. Obecné soudy ovšem převzaly jako skutkový základ napadených usnesení verzi matky, aniž by tato svá tvrzení jakkoli osvědčila, a na celou situaci nahlížely zjednodušeným pohledem "manipulujícího rodiče" a "nesvéprávného dítěte". Ze strany obecných soudů byly ignorovány zprávy odborníků, kteří s nezletilým pracovali, a místo toho byly vyzdvihovány zprávy odborníků, kteří ho vůbec neviděli. Ve věci nebylo nařízeno jednání. Obvodní soud na jedné straně konstatoval, že "selhávají všechny pokusy o narovnání vztahů", avšak kromě persekuce otce soud k žádným konkrétním krokům nepřistoupil. Rodičům nebyla nařízena ani mediace k vyjasnění jejich stanovisek, ani terapie (individuální či společná), byť byla dlouhodobě všemi zúčastněnými odborníky doporučována a stěžovatel a) vždy prezentoval k těmto návrhům nejen kladný, ale i aktivní přístup.

5. Hospitalizace nezletilého je krajním prostředkem, jehož použití je možné až po vyčerpání všech jiných prostředků a v závažných případech. V posuzované věci může vést k iatrogennímu poškození nezletilého, který je vychováván v ortodoxním židovském prostředí, kde je veškerý denní řád podroben náboženským předpisům. Realizace hospitalizace proto může být rovněž porušením svobody náboženského vyznání podle y či práva svobodně projevovat svou víru podle y. Obecné soudy nevyužily jiné prostředky intervence do rodinného života, s nimiž by byla spojena nižší intenzita zásahu. Soud umístil dítě bez konkrétních odborných doporučení mezi nemocné na psychiatrii. Případná hospitalizace, která musí být nezletilému soudem či orgánem sociálně-právní ochrany dětí náležitě vysvětlena, včetně stanovisek obou rodičů k tomuto opatření, bezpochyby posílí averzi nezletilého vůči matce, neboť si tuto hospitalizaci spojí s jejím úporným úsilím přesvědčit jej o své pravdě a odvézt jej od otce do Francie, kde nezletilý spolu se svou matkou v minulosti 15 měsíců žil. Právě navrhované opatření soudu by dokončilo rozvrat psychiky nezletilého ve vztahu k matce, vůči jejímuž chování se dosud cítil bezbranný a zraněný.

IV.

Průběh řízení před Ústavním soudem

6. Usnesením ze dne 16. 3. 2021

sp. zn. -18

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu, na která je odkazováno v tomto usnesení, jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) byla nezletilému stěžovateli b) jmenována opatrovníkem Městská část Praha 2.

7. K výzvě Ústavního soudu obvodní soud ve svém přípisu ze dne 24. 3. 2021 uvedl, že napadené rozhodnutí bude v nejbližší době k návrhu obou rodičů a se souhlasným stanoviskem kolizního opatrovníka zrušeno. Přílohou navazujícího přípisu tohoto soudu ze dne 22. 4. 2021 bylo jeho usnesení ze dne 24. 3. 2021 č. j. -810, kterým byla část předběžného opatření, kterou byla nařízena hospitalizace nezletilého, zrušena. Podle odůvodnění tohoto usnesení v době vydání předběžného opatření nebyla jiná možnost než nařídit hospitalizaci, protože oba rodiče soud zahlcovali návrhy a protinávrhy. Ze zpráv, které měl obvodní soud k dispozici, nebyla vidět žádná snaha otce podpořit vztah nezletilého syna a jeho matky. Otec nereagoval na výzvy ani pokuty. Nezletilý matku neustále odmítal, aniž by na její straně byla patrná jakákoli patologie, přičemž se choval ne zcela běžným způsobem s projevy hysterie. Matka a otec nicméně podepsali dohodu, kterou jsou upraveny poměry nezletilého. Jestliže matka tvrdí, že se její vztah s nezletilým zlepšuje, a sama nezletilému slíbila, že k hospitalizaci nedojde, její realizace by představovala citelné narušení důvěry mezi ní a nezletilým. Vzhledem ke zrušení hospitalizace se obvodní soud nezabýval námitkou otce o nemožnosti jejího provedení z náboženských důvodů. Nadále zůstává v platnosti ta část předběžného opatření, kterou byl upraven styk nezletilého s matkou.

8. Městská část Praha 2, odbor humanitní, oddělení sociálně-právní ochrany dětí, jako opatrovnice nezletilého stěžovatele b) ve svém vyjádření ze dne 16. 4. 2021 uvedla, že oba rodiče v současnosti žádají o schválení dohody, podle níž má být nezletilý svěřen do péče otce bez předem stanoveného styku s matkou. Styk nezletilého s matkou fakticky probíhá jednou měsíčně a dvakrát týdně jsou matka s nezletilým v telefonickém kontaktu. Jejich vztah se pomalu zlepšuje a rodiče tento pokrok nechtějí svým konfliktem dále narušovat. S ohledem na to, že rodiče uzavřeli v mezidobí smír, se ústavní stížnost stala bezpředmětnou.

9. Obě vyjádření byla zaslána stěžovateli a), který ve svém vyjádření uvedl, že i když stěžovatelé vítají zrušení předběžného opatření, tímto zrušením se necítí být uspokojeni, a trvají na projednání ústavní stížnosti. Ke zrušení předběžného opatření došlo z důvodu, že pominuly důvody, pro které bylo nařízeno, ve skutečnosti však pro takovéto předběžné opatření důvody nikdy dány nebyly a samotné bylo nedostatečně odůvodněno. Důvod hospitalizace nemohl spočívat v tom, že rodiče využívali možnosti činit v soudním řízení návrhy a protinávrhy. I kdyby rodič dítěte zatěžovatel soudy ryze obstrukčními podáními, nikdy to nemůže být k újmě nezletilého. Obvodní soud zároveň nevysvětlil, jak by mohla jím nařízená hospitalizace proběhnout za důsledného dodržení náboženských potřeb nezletilého, jenž je po celý svůj život vychováván v ortodoxním židovském prostředí. V tomto ohledu by hospitalizace mohla mít zcela opačný vliv na psychiku nezletilého, než jaký předpokládal obvodní soud. Popsaná situace by pro něj nemusela znamenat "jen" porušení jeho práv vyplývajících z a 16y, ale především fatální a nevratný dopad na jeho psychické zdraví. To je zřejmě nejzásadnějším důvodem, pro který stěžovatel a) - navzdory zrušení podkladových rozhodnutí - trvá na vyslovení porušení svých základních práv Ústavním soudem, třeba i jen formou vyslovení neústavnosti napadeného aktu. Opakování situace, v které by bylo nezletilému stěžovateli b) znemožněno dodržovat striktní náboženské předpisy, vnímají jako stále hrozící nebezpečí, a tato obava jistě psychickému stavu nezletilého nepomáhá. Výrok o porušení ústavně zaručených práv a svobod by pro stěžovatele představoval záruku bezpečí v jejich náboženském vyznání, jakož i záruku zákonného průběhu řízení v budoucnu.

V.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

10. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost směřuje proti výroku usnesení obvodního soudu, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, a usnesení městského soudu, kterým byl tento výrok potvrzen. Usnesením obvodního soudu č. j. -810 sice bylo částečně zrušeno takto nařízené předběžné opatření, nic to však nemění na to, že samotná napadená rozhodnutí zrušena nebyla a zůstávají pravomocná. Nejde tedy, a to ani částečně, o zrušená rozhodnutí, pročež s touto skutečností nelze spojovat nedostatek podmínek řízení o ústavní stížnosti, potažmo důvod odmítnutí ústavní stížnosti jako návrhu, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

11. Ústavní stížnost je rovněž přípustná, neboť usnesení soudu o nařízení předběžného opatření, byť nejde o konečné rozhodnutí, je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení (nařízená hospitalizace představuje zásah do osobní svobody nezletilého stěžovatele b), jakož i zásah do soukromého a rodinného života obou stěžovatelů) a současně uzavírá určitou samostatnou část řízení před obecnými soudy [blíže k přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, např. nález ze dne 10. 11. 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171) nebo nález ze 7. 11. 2016

sp. zn.

(N 209/83 SbNU 331)]. Stěžovatelé přitom nemají k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""). Nakonec je třeba dodat, že ústavní stížnost byla podána včas a osobami k tomu oprávněnými a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až 31 ).

VI.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelů, jednotlivými vyjádřeními a napadenými usneseními, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

13. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d)y, a násl. ] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

14. Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti bylo určující, že nařízené předběžné opatření stanovující povinnost hospitalizace nezletilého stěžovatele b) bylo zrušeno, aniž by došlo k samotné realizaci této hospitalizace. Nikdy tak nedošlo ke zbavení osobní svobody uvedeného stěžovatele, které by mělo základ v napadených rozhodnutích, a stejně tak tato rozhodnutí, byť nadále zůstávají pravomocná, ani do budoucna nemohou představovat základ pro takovýto zásah, případně pro jiný související zásah do základních práv a svobod obou stěžovatelů [právě skutečnost, že se napadená rozhodnutí po zrušení nařízené hospitalizace nemohou projevit v právní sféře stěžovatelů, odlišuje posuzovanou věc např. od přezkumu vazebních rozhodnutí v době, kdy vazba již v době rozhodování Ústavního soudu netrvá; viz stanovisko pléna ze dne 6. 5. 2008 sp. zn. (ST 25/49 SbNU 673)]. Nastala tedy situace, kdy možnost, že nastane namítaný zásah, pominula, respektive namítaný zásah byl vyřešen jinou cestou (jde o situaci označovanou jako mootness, viz usnesení ze dne 25. 11. 1998

sp. zn.

). Stěžovatelé netvrdí žádný jiný důvod, pro který by mohlo mít případné zrušení napadeného rozhodnutí význam z hlediska ochrany jejich základních práv a svobod. Na projednání ústavní stížnosti trvá stěžovatel a) z důvodu, aby se Ústavní soud preventivně vyjádřil k ústavnosti nařízení hospitalizace jeho nezletilého syna, který je vychováván v ortodoxním židovském prostředí, kde je veškerý denní řád podroben náboženským předpisům, a u kterého by vynětí z tohoto prostředí, respektive s ním spojená omezení, mohla vést k nepřípustnému zásahu do svobody náboženského vyznání podle y či práva svobodně projevovat svou víru podle y. Takovýto přezkum by však nesloužil ochraně základních práv a svobod stěžovatelů v posuzované věci, nýbrž by měl pouze akademický význam pro případná jiná řízení, v nichž by do budoucna mohla vyvstat obdobná otázka. Tomuto účelu však řízení o ústavních stížnostech neslouží. Lze proto uzavřít, že napadenými rozhodnutími nebylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu podle y či jiné jejich základní právo nebo svoboda.

15. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníku o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. května 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu