Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 760/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Puškinova 419/5, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -169 ze dne 15. prosince 2020, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Brně rozsudkem č. j. -90 ze dne 18. května 2020 uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle a 2 , a uložil mu trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu dvaceti šesti měsíců, a dále trest zákazu řízení na dobu dvou let. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. -141 ze dne 2. září 2020 byl k odvolání státního zástupce zrušen výrok o trestu a stěžovateli byl nově uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu třiceti šesti měsíců a trest zákazu řízení na dobu šesti let. Dovolání napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl jako podané z jiného než dovolacího důvodu.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), nesouhlasí s napadeným usnesením a tvrdí, že zranění poškozené nevzniklo v příčinné souvislosti s jeho jednáním; k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. -24 ze dne 25. července 2012. Napadeným usnesením Nejvyšší soud zasáhl do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v a 4d (dále jen "").

3. Z přiložených rozhodnutí se podává, že stěžovatel byl uznán vinným, neboť při řízení osobního vozidla na silnici se dvěma jízdními pruhy v jednom směru nezastavil před přechodem pro chodce, ačkoliv tak učinila řidička v pravém pruhu a srazil mladistvou chodkyni na kolečkových bruslích, která v důsledku toho utrpěla zranění. Stěžovatel opakovaně namítal, že mezi jeho jízdou a zraněními poškozené není příčinná souvislost, s tím, že k nehodě mělo dojít v důsledku nekontrolované jízdy na kolečkových bruslích. Nejvyšší soud v citovaném judikátu vyloučil odpovědnost řidiče za zranění osoby ve vozidle, do nějž narazil, neboť nebyla připoutána. Podle stěžovatele měl Nejvyšší soud postupovat obdobně i v jeho věci, a to i ve vztahu k nedokonale formulovanému dovolání, z něhož je patrné i jeho další tvrzení, podle kterého nebylo spolehlivě prokázáno ani to, že auto jedoucí v pravém pruhu zastavilo, neboť tato okolnost vyplynula pouze z výpovědí řidičky a dalšího chodce a obecné soudy výpovědi nijak neverifikovaly.

4. Ústavní soud je povolán kontrolovat, zda obecné soudy při svém rozhodování nevykročily z mezí ústavnosti, nejsou-li jejich závěry hrubě nepřiléhavé nebo nevykazují-li znaky svévole či dokonce libovůle, což však v postupu Nejvyššího soudu nezjistil. Stěžovatel se v dovolání domáhal přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně a k tomu předkládal opakovaně alternativní verzi nehody, s níž se obecné soudy již vypořádaly. Snažil se vyvinit zpochybněním výpovědí ostatních svědků, jejichž svědectví považuje za nevěrohodné, tvrzením o nekontrolované a nezvládnuté jízdě poškozené, která měla na kolečkových bruslích vjet přímo před jeho obezřetně se pohybující vozidlo. Obecné soudy se obhajobou stěžovatele zabývaly a zohlednily fakt, že na stěžovatele je s ohledem na jeho minulost nutno hledět jako na nebezpečného řidiče. Souzeného jednání se dopustil půl roku po osvědčení z předchozího trestu zákazu řízení, jež mu byl uložen i s nepodmíněným trestem odnětí svobody s ohledem na smrtelné následky.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá jen svůj nesouhlas s napadeným usnesením, neuvádí však nic, co by svědčilo o tvrzeném porušení jeho základních práv. Právo na přístup k soudu (y) stěžovateli nebylo upřeno, mohl využít a využil všechny procesní nástroje, které mu procesní předpisy poskytují. Neodpovídá-li rozhodnutí očekávání stěžovatele, nejde o porušení uvedeného práva, ale jen o polemiku se závěry obecných soudů, která nezakládá důvodnost ústavní stížnosti.

6. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2021

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu