Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 249/2022-29
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 29 764 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15.584 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 14.180 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.398,61 Kč, úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 18.540 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 977,21 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18.540 Kč od datum do datum a z částky 2.956 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu na nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15.584 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 14.180 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.398,61 Kč, úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 18.540 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 977,21 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18.540 Kč od [datum] do [datum] a z částky 2.956 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu na nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 29.764 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaná dohodnuté splátky nehradila řádně. Žalobkyně tvrdila, že ke dni postoupení žalovaná uhradila částku 4.416 Kč, dále již nebylo hrazeno ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 18.540 Kč jako dlužnou jistinu, částku 6.724 Kč jako dlužné úhrady za služby, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 4.500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 977,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.398,61 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18.540 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 20,25 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ věřitel“), a žalovanou bylo písmeně dohodnuto, že věřitel žalované poskytne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s částkou 19.744 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2.208 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den datum Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.
4. Z výpisu z účtu soud zjistil, že věřitel na účet žalované poukázal dne datum částku 20.000 Kč.
5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná o svých poměrech písemně prohlásila, že bydlí v nájemním bytě, je vdaná, má 1 vyživovací povinnost ke nezaopatřenému dítěti, má příjem 13.400 Kč měsíčně, nemá dluhy z jiných úvěru a její výdaje na bydlení činí 4.000 Kč. Věřitel zde neuvedl žádné doklady, kterými by údaje ověřil. Uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem.
6. Z výpisu anonymizována tři slova soud zjistil, že žalobkyně provedla lustraci žalované v tomto registru ke dni datum.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi věřitelem a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovanou.
8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne datum zaslána výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů a současně byla vyrozuměna o postoupení pohledávek.
9. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne datum zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
17. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr 20.000 Kč zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 2.208 Kč. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalované postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, že uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že žalobkyně nedisponuje kopiemi dokladů, na základě kterých měla být majetková situace žalované ověřována a které měly být před uzavřením spotřebitelského úvěru předloženy. Dále pak nebylo ani tvrzeno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování poměrů žalované jakkoliv ověřila výši stávajících dluhů žalované. Současně nebylo prokázáno, že by byly řádně prověřovány měsíční výdaje žalované, ty byly evidentně stanoveny pouze odhadem, přičemž vůbec není zřejmé, které konkrétní položky jsou v nich zahrnuty nebo zda a jakým způsobem do nich byla promítnuta tvrzená vyživovací povinnost žalované k jednomu nezaopatřenému dítěti. Postup věřitele v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Všechny shora uvedené skutečnosti přitom svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet, a to zejména s ohledem na výši jeho tvrzených příjmů za současné existence vyživovací povinnosti a dalších závazků.
18. Výdaje i příjmy žalované tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi věřitelem a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
19. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 20.000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila částku 4.416 Kč, když další úhrady žalovaná netvrdila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh zaplatila již 4.416 Kč, zbývá jí k úhradě 15.584 Kč. Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 15.584 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávky, odeslané dne datum, doručené ve smyslu ust. § 573 o. z. třetím dnem od odeslání, vyzván k jejímu zaplacení ve lhůtě 10 dnů od doručení. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byla žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 11,75% p. a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků (poměřováno včetně příslušenství) zhruba totožný. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.