Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 145/2022-21
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 7 491 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 500 Kč od 18. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6 500 ve výši 8,25 % od 15. 1. 2022 do 17. 6. 2022, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 229,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 189,52 Kč od 6. 9. 2021 do 14. 1. 2022 a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 697,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 500 Kč od 18. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6 500 ve výši 8,25 % od 15. 1. 2022 do 17. 6. 2022, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 229,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 189,52 Kč od 6. 9. 2021 do 14. 1. 2022 a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 697,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 491 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že dne 3. 3.2021 žalovaný uzavřel s právním předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 8. 3. 2021 (dále jen " Smlouva), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 6 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku spolu s příslušenstvím do 2. 4. 2021. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla žalovanému povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 13. 9. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 8 948 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 6 500 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 307 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 991 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kterou žalovaný s ohledem na předepsané kategorie ve formuláři návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nazývá úrokem. Částka paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného. Kapitalizovaný úrok z prodlení je požadován v zákonné výši z dlužné jistiny za dobu po splatnosti dluhu, tedy od 3. 4. 2021 do 6. 9. 2021. Nad rámec shora uvedených nároků požaduje žalobkyně i náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojeného s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 9 C 145/2022-16 ze dne 15. 8. 2022, aby tato soudu sdělila jak, jakým způsobem, zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
4. Podáním ze dne 22. 8. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 1 448 Kč, představující požadované příslušenství (kapitalizovaný úrok ve výši 457 Kč) a smluvní pokutu ve výši 991 Kč. Dále žalobkyně soudu sdělila, že důkazy o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Po revizi žalovaných částek tak žalobkyně upravila svůj žalobní návrh, a to co do požadovaného příslušenství pohledávky a smluvní pokuty.
5. Jelikož částečné zpětvzetí žalobkyně učinila dříve, než soud začal jednat o věci samé, bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastaveno, a to usnesením Okresního soudu v Chomutově, číslo jednací ze dne 12. 9. 2022, které nabylo právní moci dne 10. 11. 2022. Nadále tedy předmětem řízení zůstala jistina ve výši 6 500 Kč, zákonný úroku z prodlení z částky 6 500 ve výši 8,25 % od 15. 1. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 229,19 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 189,52 Kč od 6. 9. 2021 do 14. 1. 2022 a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.
6. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
7. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.
8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 3. 3. 2021 žalovanému 6 500 Kč (částku 5 000 Kč, částku 1 500 Kč), tyto se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů, úvěr byl sjednán jako bezúročný. Žalovaný v dané souvislosti neuhradil právní předchůdkyni žalobkyni ničeho. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, což bylo žalovanému oznámeno písemností odeslanou dne 13. 9. 2021, následně žalobkyně také zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný uhradil dne 14. 1. 2022 částku ve výši 1 000 Kč.
9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 3. 3. 2021 částku 5 000 Kč, dne 8. 3. 2021 částku 1 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně dle smlouvy ničeho. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Dle tvrzení žalobkyně měl žalovaný uhradit ode dne postoupení pohledávky, dne 14. 1. 2022, částku 1 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
16. Z provedeného dokazování, nevyplynulo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně, jakkoliv zabývala schopností žalovaného úvěr splácet. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s vlastní aktivitou žalovaného (§ 87 odst. 1) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).
17. Je rovněž nutno připustit, že s ohledem na bezúročnost úvěru by bylo nutno na daný právní vztah aplikovat § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, jenž stanoví aplikaci daného zákona pouze v omezené míře, nevztahuje se tedy na něj právě již zmiňované ustanovení § 86 a 87 zmíněného zákona o povinnosti zkoumat schopnost splácet úvěr. Je nicméně zřejmé, že daný právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným splňuje parametry spotřebitelského úvěru, když se jedná o vztah mezi dodavatelem (žalobkyně jakožto podnikající právnickou osobou) a spotřebitelem (žalovaným jako fyzickou osobu nepostupující v rámci podnikatelské činnosti, který obdržel od žalobkyně finanční plnění právě v rámci takové činnosti žalobce), tedy parametry zmíněné v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S odkazem na shora uvedený nález Ústavního soudu a jeho závěry je soud přesvědčen, že tyto nepřipouští jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) dle § 87 odst. 1 zákona o SP, resp. i při aplikaci § 5 odst. 3 zákona o SP, je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto již shora specifikované konsekvence.
18. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 6 500 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 17. 6. 2021. Nejpozději dne 18. 6. 2021 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2021.
19. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
20. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 697,45 Kč, přičemž tato částka představuje 46,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,58 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 491 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.
21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.