Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1623/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti P. S., zastoupeného Mgr. Barborou Israeljan Mokrošovou, advokátkou, sídlem Andersenova 413/8, Praha-Štěrboholy, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2020 č. j. 100 Co 282/2019-622 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. května 2019 č. j. 11 P 157/2012-463, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ jako účastníků řízení a 1) M. Š. a 2) Š. Š., zastoupené opatrovníkem Městem Černošice, sídlem Podskalská 1290/19, Praha 2 - Nově Město, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2020 č. j. -622 se odkládá do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 16. 5. 2012 č. j. -94 byla stěžovateli uložena povinnost hradit výživné pro nezletilou dceru, vedlejší účastnici 2), ve výši 20 000 Kč měsíčně. Stěžovatel podal dne 5. 12 2018 návrh na snížení výživného, který Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 24. 5. 2019 č. j. -463 zamítl. K odvolání stěžovatele byl tento rozsudek změněn rozsudkem krajského soudu ze dne 19. 2. 2020 č. j. -622 tak, že s účinností od 1. 1. 2016 bylo výživné pro nezletilou dceru zvýšeno na částku 25 000 Kč měsíčně. Zároveň byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit dlužné výživné za dobu od 1. 1. 2016 do 29. 2. 2020 v celkové výši 250 000 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku na účet nezletilé dcery, který je povinna založit její matka, vedlejší účastnice 1).

Dne 9. 6. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení posledně uvedených rozsudků okresního soudu a krajského soudu z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle , , , a 4, a d, jakož i a y. Stěžovatel zároveň navrhl, aby Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") odložil vykonatelnost napadeného rozsudku krajského soudu do rozhodnutí o ústavní stížnosti.

Podle může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínky pro odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu jsou v dané věci splněny. Stěžovatel je povinen zaplatit dlužné výživné ve výši 250 000 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku krajského soudu, do té doby však nemusí skončit řízení o ústavní stížnosti. Podle tvrzení stěžovatele zaplacení uvedené částky může s ohledem na zásadní změnu v jeho majetkových poměrech, ke které došlo v posledních letech, ohrozit jeho schopnost plnit své další vyživovací povinnosti. Odklad vykonatelnosti znamená, že prozatím zůstane zachován stav, kdy stěžovatel hradí výživné pro nezletilou dceru, vedlejší účastnici 2), v dosavadní výši 20 000 Kč měsíčně. Takovéto rozhodnutí není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, ani nebude představovat ve vztahu k nezletilé dceři stěžovatele zásadní újmu. Potřeby nezletilé budou v mezidobí zajištěny, což je zřejmé jak s ohledem na dosavadní výši výživného, tak majetkové poměry matky, vedlejší účastnice 1). Uvedené dlužné výživné navíc mělo být složeno na účet, aby z něj v budoucnu mohly být hrazeny mimořádné výdaje nezletilé, a tedy nemělo být spotřebováno v nejbližším období.

Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu