Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
223 C 151/2022
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 13 065 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 20. 4. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 8 265 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 8. 4. 2022 do 19. 4. 2022 a z částky 1 200 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 400 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 20. 4. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 8 265 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 8. 4. 2022 do 19. 4. 2022 a z částky 1 200 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 400 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 065 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 265 Kč, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 400 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny s odůvodněním, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla dne 27. 1. 2022 spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem 5 265 Kč do 20. 2. 2022, později byla splatnost prodloužena do 7. 4. 2022. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného vytvořením preskoringu, posoudila příjmy a výdaje, provedla lustrace v databázích a registrech, propočetla životní minimum a volné prostředky. Totožnost žalovaného byla ověřena skrze verifikační platbu (převedena již dříve k jiné smlouvě) a doklad totožnosti. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil, proto ho žalobkyně vyzvala dvěma písemnými upomínkami k zaplacení, za tyto účtuje vynaložené náklady 450 Kč a 650 Kč. Pohledávka byla dále řešena v inkasním řízení, za což žalobkyně požaduje poplatek 1 500 Kč. Žalovaný dosud uhradil pouze částku 1 200 Kč, tato byla započtena na náklady. V rámci ověření úvěruschopnosti žalobkyně zjistila průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 31 536 Kč z předložených výpisů z účtu, měsíční výdaje 7 076 Kč na bydlení a energie a 5 764 Kč na osobní potřeby, přičemž k těmto částkám dospěla jednak z prohlášení žalovaného, a dále ze statistického modelu. Žalovaný neměl žádné záznamy v rejstříku exekucí a insolvenčním rejstříku, z rejstříku úvěrů byla zjištěna výše pravidelné měsíční splátky 5 000 Kč, úvěry sjednané se žalobkyní žalovaný v minulosti řádně plnil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, z nařízeného jednání se telefonicky omluvil s tím, že mu není dobře. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.
4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně.
5. Podle předložené listiny nazvané jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“ měl žalovaný jakožto úvěrovaný sjednat se žalobkyní jakožto úvěrující dohodu, na základě které se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému na jeho účet peněžní prostředky 6 000 Kč, žalovaný se měl naproti tomu zavázat splatit úvěr včetně poplatku za jeho poskytnutí ve výši 5 265 Kč a úroku ve výši 39 % ročně do 21 dnů, případně mohla být splatnost prodloužena o 15 dnů za poplatek ve výši 20 % jistiny. RPSN činila při řádném splacení 2 278 %. Pro případ prodlení měla být sjednána opatření (náhrada vzniklých nákladů, poplatky za upomínky a inkasní vymáhání, smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky). Součástí smlouvy měl být ceník a sazebník poplatků. Z této listiny soud zjistil, že neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. Je zde uvedeno, že byla podepsána digitálně, ovšem nejedná se o kvalifikovaný elektronický podpis. Pro zachování písemné formy by musela být listina opatřena elektronicky uznávaným podpisem, tak tomu v tomto případě nebylo, o písemnou smlouvu se tedy nejednalo. Ani jinak uzavření úvěrové smlouvy tvrzeného obsahu žalobkyně neprokázala, pouhé tvrzení o elektronicky uzavřené smlouvě na webových stránkách žalobkyně webová adresa není dostatečným důkazem, stejně jako uvedení osobních údajů žalovaného ve smlouvě, přičemž k takovým údajům se může dostat prakticky kdokoli, nejen osoba, o jejíž údaje se jedná. Jiný závěr o uzavření smlouvy soud neučinil ani z dalších předložených listin, především z předsmluvní informace.
6. K úvěruschopnosti předložila žalobkyně jako důkaz formulář posouzení úvěruschopnosti žadatele, výpis z centrální evidence exekucí a výpisy z účtu žalovaného číslo vedeného u příjmení příjmení za období září až listopad 2021. Z těchto listin soud zjistil, že k osobě žalovaného byly vedeny tyto údaje: bezdětný, vlastník nemovitosti, zaměstnaný u společnosti právnická osoba s příjmem 31 536 Kč měsíčně, mzda byla ověřena výpisem z účtu, celkové výdaje 17 840 Kč byly tvořeny náklady bydlení ve výši 5 576 Kč, náklady na energie ve výši 1 500 Kč, osobními náklady ve výši 5 764 Kč a splátkami jiných půjček 5 000 Kč. Žalovanému tak měsíčně zbývala částka 13 696 Kč, žalobkyně přihlédla k životnímu minimu 4 250 Kč měsíčně. Žalovaný žádal o poskytnutí úvěru u žalobkyně opakovaně. Minimální skóre pro poskytnutí úvěru bylo stanoveno na 355 bodů, žalovaný získal 603 bodů. Žalobkyně provedla test negativních scénářů na schopnost splácet úvěr, prověřila žalovaného v den poskytování úvěru v CEE, ISIR, registru kradených dokladů – vše s negativním výsledkem, v registru REPI neměl žalovaný závazky po splatnosti, byla u něj evidována jedna smlouva – jistina 10 000 Kč, zbývalo uhradit 11 371 Kč. Bankovní účet žalovaného vykazoval v uvedeném období v každém měsíci záporný počáteční i konečný zůstatek, příjmy a výdaje byly téměř shodné. Zároveň byly ověřeny příchozí platby (mzdy) od plátce právnická osoba ve výši 32 634 Kč, 31 135 Kč a 30 839 Kč, a dále odchozí platby vztahující se k dalším úvěrům (CFIG, další úvěr č. anonymizováno) ve výši 4 391 Kč a další s označením mj. splátka úroků a sankční úroky.
7. Z kopie občanského průkazu byla ověřena totožnost žalovaného.
8. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne 27. 1. 2022 převedla na bankovní účet žalovaného částku 6 000 Kč s označením„ simplepujcka splatnost 20.2.2022“. Z dalšího potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalovaný na účet žalobkyně dne 21. 12. 2021 převedl částku 1 Kč, která byla identifikována jeho jménem.
9. Z rozpisu vynaložených nákladů bylo zjištěno, z jakých částek se skládají poplatky za upomínky (450 Kč a 650 Kč) a za předání inkasní agentuře k vymáhání (1 500 Kč).
10. Z upomínek k zaplacení včetně dokladů o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení, naposledy před podáním žaloby dne 9. 5. 2022 s uvedením dodatečné splatnosti dne 16. 5. 2022.
11. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokazoval, že by uhradil žalobkyni jakoukoli další částku, soud proto vycházel z toho, že nic víc, než připouštěla žalobkyně, uhrazeno nebylo.
12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen nařízení), vše ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání.
13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení pro účely tohoto nařízení se rozumí„ elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.
15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne
5. 3. 2020 ve věci C679/18).
17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Po právní stránce dospěl soud po provedeném dokazování k následujícímu závěru. Soud má za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně vyhodnotit za uzavření dohody mezi účastníky. Pokud žalobkyně tvrdila, že došlo k uzavření dohody prostřednictvím elektronických prostředků, chybí podstatná náležitost právního jednání – řádný elektronický podpis jednající osoby, přičemž dostatečné záruky o tom, že jednala právě daná osoba a právě daným způsobem, poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis. Je zřejmé, že právní jednání v případě elektronických prostředků může být podepsáno prostým elektronickým podpisem, neposkytuje však dostatečné záruky o tom, že jednal žalovaný a to způsobem zachyceným na předložené listině. V řízení tudíž nebylo prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena s žalovaným v daném znění, když z dokumentu ani neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám.
20. I pokud by soud dospěl k závěru, že smlouva mezi účastníky v tvrzeném rozsahu uzavřena platně byla, posoudil by ji soud jako absolutně neplatné právní jednání vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Určité úkony sice v tomto směru činila, zjistila od žalovaného jeho osobní údaje, ověřila účet a příjem, naopak výdaje neověřila žádným způsobem, a to zejména výdaje za bydlení a energie, přičemž tyto položky významným způsobem ovlivňují finanční situaci osoby, nezjistila ani, zda žalovaný žije v nájmu či ve vlastním bydlení a zda tedy uvedené náklady tomu odpovídají, nevyžádala od žalovaného v tomto směru žádné doklady, smlouvy, faktury. Žalobkyně nepřihlédla ani k dalším skutečnostem, jako jsou záporné zůstatky na účtu za dokladované období, nezjišťovala informace ohledně dalších úvěrů žalovaného, jejichž existence byla prokazatelně zjištěna z výpisů z účtu, stejně tak ale bylo zjištěno, že žalovaný byl s jejich splácením v prodlení (viz sankční úroky). Přestože tvrzení žalobkyně v tomto směru byla poměrně obsáhlá, předložila žalobkyně k důkazu pouze výpis o provedené lustraci v CEE, výpisy z účtu a formulář.
21. Na základě uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., přičemž následkem je právě absolutní neplatnost právního jednání, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).
22. Soud nemohl žalobkyni s ohledem na její nepřítomnost u jednání poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a především předložila důkazy k prokázání tvrzení, že právě s žalovaným uzavřela smlouvu tvrzeného rozsahu a zároveň že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustálené judikatury se takové poučení poskytuje účastníku zásadně při jednání a soud není povinen jednání za tímto účelem odročovat nebo jej poskytovat jiným způsobem, naopak žalobkyně je povinna nést procesní následky své neúčasti. Žalobkyně procesní břemena tvrdit a prokázat neunesla.
23. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla na účet ve vlastnictví žalovaného peněžní prostředky v celkové částce 6 000 Kč. Za situace, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce, dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat, a to po započtení plateb žalovaného (1 200 Kč) ve výši 4 800 Kč. Splatnost je dána výzvou věřitele dle § 1958 o. z.
24. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení úroku z prodlení, který byl žalobkyni přiznán od 20. 4. 2022. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 14. 4. 2022 (upomínka k úhradě dluhu) s určením splatnosti dne 19. 4. 2022, od následujícího dne je žalovaný v prodlení.
25. S ohledem na neprokázání uzavření smlouvy tvrzeného rozsahu právě s žalovaným soud žalobu co do zbývající části jistiny, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, smluvní pokuty, poplatku za poskytnutí úvěru a příslušenství nad rámec přiznaného zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy ve větším rozsahu úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).