Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 29/2022-56
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Radmilou Vladykovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o 23 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 12 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 11 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do datum, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 11 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud s žalobou o zaplacení částky 23 100 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne datum byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru anonymizováno rok. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, která se tyto půjčené peněžní prostředky zavázala vrátit jednorázově a to nejpozději do datum společně s úrokem a poplatkem ve výši 4 650 Kč. Žalovaná však úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobci neuhradila. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení jistiny úvěru, úroku za poskytnutí úvěru i nárok na úrok z prodlení od datum do zaplacení. V důsledku prodlení žalované má žalobkyně dále nárok na smluvní pokutu ve výš 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od datum do datum v celkové výši 6 450 Kč. Žalovaná dne datum uhradila částku 3 000 Kč. Žalobkyně tak požaduje po žalované vrácení jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, zbytku poplatku z poskytnutí úvěru ve výši 1 650 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 450 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení. K zaplacení dlužné částky žalobkyně vyzvala žalovanou emailem, což byl sjednaný způsob komunikace. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované výpisy z účtu žalované, případně výplatními lístky žalované za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů EUCB nebo CRIF.
2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že smlouvu fyzicky nepodepsala.
3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalovaná dne datum sjednala se žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internet) smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizováno rok včetně příloh (sazebník, vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky i s úroky a poplatky v celkové výši 19 650 Kč vrátit do datum. Úroková sazba za poskytnutí úvěru činila 1 % denně. RPSN byla sjednána ve výši 2303,12 % Smluvní strany si ujednaly pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné splátky smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru od data prodlení do zaplacení. Žalovaná se ve smlouvě zavázala půjčené peněžní prostředky vrátit jednorázově, a to nejpozději do datum společně s úrokem a poplatkem ve výši 4 650 Kč/viz smlouva o úvěru a její přílohy na č. l. 8 - 15 spisu/. Žalobkyně zaslala bezhotovostním bankovním převodem dne datum částku ve výši 15 000 Kč na účet č. bankovní účet, jehož majitelem je žalovaná /viz potvrzení o platbě na č. l. 16 spisu, výpis z běžného účtu žalované na č. l. 50 spisu, vyjádření banky na č. l. 51 spisu/. Žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované zjistila z údajů sdělených žalovanou, že v domácnosti žijí čtyři osoby, z toho dvě děti, životní náklady činí 15 131 Kč, z toho 3 550 životní minimum, 3 200 Kč životní minimum partnera, 4 390 Kč životní minimum dětí a 3 991 Kč životní náklady na bydlení. Žalovaná dále uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 34 000 Kč, minimální mzda manžela pak 12 124 Kč, měsíční splátky úvěru 1 100 Kč a jiné pravidelné platby a srážky činí 700 Kč. Disponibilní limit žalované činí 29 193 Kč /viz vyhodnocení žádosti číslo na č. l. 18 spisu/. Žalobkyně v minulosti dvakrát zamítla žalované žádost půjčku. Žalovaná u žalobkyně čerpala dvě půjčky, čtyřikrát jí byly prodlouženy, poslední byla splatná/prodloužená datum. Žalovaná opožděně splatila půjčku ve výši 8 019,98 Kč /viz výpis na č. l. 17 spisu/. příjmení příjem žalované za září 2020 činil 38 485 Kč. Výdaje žalované žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalované za měsíc říjen 2020, počáteční zůstatek činil 32 594,03 Kč a konečný zůstatek činil 22 826,41 Kč. V tomto období byla z účtu žalované poukázána částka ve výši 3 250 Kč ve prospěch právnická osoba Credit s poznámkou prodloužení půjčky, částka 3 521,88 Kč ve prospěch právnická osoba – credit a dále byly poukázány platby na čtyři půjčky /viz výpis z účtu žalované na č. l. 22 - 23 spisu/. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem /viz kopie OP na č. l. 20 - 21 spisu/. Žalobkyně žalovanou vyzvala před podáním žaloby k zaplacení žalované částky /viz výzva a podací arch na č. l. 24 – 25 spisu/.
4. Soud provedl i důkaz listinou na č.l. 19 spisu, ale z té neučinil žádné závěry, neboť nebyla celá čitelná.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaná by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr z jejího osobního prohlášení a dále z výpisu z jejího bankovního účtu za měsíc říjen 2020. Žalobkyně bezhotovostním bankovním převodem zaslala žalované na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle ust. § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle ust. § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § ust. 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované 15 000 Kč, když tyto peněžní prostředky zaslala na bankovní účet, jehož majitelem byla žalovaná. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaná by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Není přitom podstatné, zda žalovaná smlouvu fyzicky nepodepsala, jak namítá, neboť k uzavření smlouvy není nutně potřeba podpis smluvních stran. Smlouvu je možné uzavřít i ústně nebo jako v daném případě pomocí internetu. Pro uzavření smlouvy je podstatné, aby si strany sjednaly její obsah. Podle soudu však tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny ve výši 12 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr z jejího osobního prohlášení a dále z výpisu z jejího bankovního účtu za měsíc říjen 2020. Takový postup žalobkyně však nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalované řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 cdo 2178/2018). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně ověřovala tvrzení žalované ohledně jejích příjmů, a to z výpisu z účtu žalované. Žalobkyně soudu předložila jako důkaz výplatní pásku žalované, ale z této není zřejmé, za jaké je období a jaký je čistý příjem žalované. Soud tedy k tomuto důkazu nepřihlížel. Žalobkyně nedostatečně ověřovala výdaje žalované. Žalobkyně vyšla z tvrzených informací žalované o jeho výdajích. Žalovaná uvedla, že její výdaje činí 15 131 Kč, přičemž u výdajů na živobytí uvedla jen zákonnou paušální částku životního minima. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za měsíc říjen 2020, ze kterého sice vyplynulo, že konečný zůstatek žalované činil 22 826,41 Kč, ale současně je z tohoto výpisu patrné, že žalovaná měla několik dalších úvěrů. Z výpisu totiž vyplývá, že žalovaná splácela čtyři další úvěry ve výpise označené jako půjčka 1 až 4. Dále z výpisu z účtu vyplynulo, že žalovaná měla další minimálně dva úvěry od právnická osoba anonymizováno a příjmení – anonymizováno. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že sama žalobkyně zamítla žalované dvě žádost o úvěr a také skutečnost, že žalovaná již čerpala od žalobkyně další úvěry, kdy jí u nich byla dokonce prodlužována splatnost. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobkyně měla s ohledem na další dluhy žalované, a to i vůči žalobkyni zkoumat úvěruschopnost žalované mnohem pečlivěji. Žalobkyně si měla vyžádat od žalované výpisy z účtů za delší časové období, než pouhý jeden měsíc. Vzhledem k množství úvěrů, které žalovaná měla, v žalobě absentují tvrzení, jak žalobkyně tyto informace vyhodnotila a jak dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. Bylo na žalobkyni, aby tvrdila a současně prokázala ve smyslu shora uvedeného, že zkoumala příjmy a výdaje žalované a jak tyto informace vyhodnotila. V řízení tak s ohledem na výše uvedené nebylo prokázáno, že by žalobkyně tuto povinnost splnila. Tvrzení a předložené důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti byly nedostatečné. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu, které se konalo dne datum, s tím, že svou účast omluvila. Soud tak nemohl žalobkyni při jednání poučit o povinnosti doplnění tvrzení, označení a předložení důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud proto uzavřel, že žalobkyně ve vztahu k prokázání splnění povinnosti zkoumat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla důkazní břemeno. Pokud žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné.
20. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.
21. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05, vše dostupné na www.judikatura.cz). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“
22. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
23. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).
24. Soud má tedy za to, že v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019- 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 103 Co 19/2019-118).
25. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované 15 000 Kč, z čehož jí dne datum část ve výši 3 000 Kč vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení ve výši 12 000 Kč žalobkyni vydat. Ke splatnosti závazku z bezdůvodného obohacení dochází od vyzvání k jeho vydání. V daném případě vyzvala žalobkyně žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou, a to ve lhůtě do 7 dnů ode dne jejího doručení. Výzva byla žalované doručena dne datum. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh ani přes výzvu žalobkyně neuhradila, dostala se s plněním své povinnosti do prodlení a soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle nařízení vlády 351/2013 Sb. od datum do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu ohledně požadovaného úroku z prodlení za období od datum do datum zamítl.
26. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbytku žalobu, co do úroku a poplatku 4 650 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 450 Kč jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalovaná dne datum uhradila žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč, žalobkyně jí započetla na úrok a poplatek. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nelze dle soudu započítávat plnění dlužníka na neplatně sjednaný poplatek, proto soud žalovanou uhrazenou částku 3 000 Kč započetl na jistinu úvěru.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch účastníků byl téměř stejný. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 52 % a žalovaná v rozsahu 48 %).
28. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku, písemně ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může soud na návrh oprávněného nařídit výkon rozhodnutí, nebo oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.