Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 225/2022-73
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený JUDr. jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 7.127,04 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 7.127,04 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od 24. 8. 2022 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 7.127,04 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od 24. 8. 2022 do zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou dne 20. 5. 2022 domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 9.339,94 Kč na jistině se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 19. 5. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 226,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.519,24 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 317,56 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč a smluvní pokutu 971,35 Kč. Tvrdí, že dne 16. 6. 2020 uzavřel žalovaný s původním věřitelem právnická osoba smlouvu o úvěru, na základě níž obdržel částku 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Zavázal se původnímu věřiteli zaplatit kromě jistiny ještě úrok 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4.900 Kč, náklady na vyhodnocení případu 929 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 1.800 Kč. Celkovou částku 18.592 Kč se žalovaný zavázal splatit 14 splátkami po 1.328 Kč měsíčně. Původní věřitel před poskytnutím úvěru ověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však zaplatil pouze 1.332,01 Kč, což bylo započteno na jistinu a na příslušenství pohledávky. Poslední splátka byla splatná 16. 8. 2021, a od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 22. 12. 2021. Po postoupení pohledávky žalovaný zaplatil 4.800 Kč ještě před zahájením řízení. Smluvní pokuta 971,35 Kč odpovídá sazbě 0,1 % denně z jistiny 9.339,94 Kč za dobu od 17. 8. 2021 do 28. 11. 2021. Úrok z prodlení 226,21 Kč odpovídá období od 17. 8. 2021 do 29. 11. 2021 z výše uvedené jistiny. Úrok z prodlení 317,56 Kč byl vypočten za dobu od 22. 12. 2021 do 18. 5. 2022.
2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce dvakrát žalobu částečně zpět s ohledem na čtyři platby žalovaného v celkové výši 8.000 Kč. Soud proto usnesením z 10. 10. 2022 č. j. 8 C 225/2022-59 řízení částečně zastavil ohledně jistiny 2.212,90 Kč, smluvní pokuty 971,35 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 545 Kč, úroku 3.519,24 Kč a úroku z prodlení specifikovaného v citovaném usnesení. Předmětem řízení tak zůstala jistina 7.127,04 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od 24. 8. 2022 do zaplacení.
4. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne 16. 6. 2020 požádal společnost právnická osoba, IČO, tedy původního věřitele, o poskytnutí úvěru 10.000 Kč na předepsaném formuláři původního věřitele. anonymizována čtyři slova role v řízení, anonymizováno anonymizována čtyři slova, anonymizována tři slova datum, anonymizována tři slova částka anonymizována čtyři slova anonymizována tři slova částka anonymizována dvě slova anonymizována čtyři slova anonymizováno částka anonymizována tři slova anonymizováno částka anonymizována dvě slova částka anonymizováno. anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno částka. role v řízení anonymizováno anonymizována čtyři slova anonymizována čtyři slova. role v řízení anonymizováno anonymizováno anonymizována čtyři slova datum anonymizována tři slova anonymizováno územní celek, anonymizováno anonymizována tři slova anonymizováno datum anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno. anonymizována tři slova anonymizováno role v řízení anonymizováno anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizováno anonymizována čtyři slova rok, anonymizována tři slova anonymizována tři slova role v řízení částka, částka anonymizováno částka. Tentýž den 16. 6. 2020 žalovaný obdržel formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahoval základní parametry úvěru a způsob splácení. Ve stejný den 16. 6. 2020 uzavřel žalovaný s původním věřitelem právnická osoba smlouvu o úvěru číslo v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky 10.000 Kč, a žalovaný podpisem na smlouvě potvrdil, že celou tuto částku obdržel ihned v hotovosti. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit kromě jistiny úvěru ještě celkové náklady úvěru 8.592 Kč, z toho úrok 963 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 4.900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 929 Kč a inkasní poplatek 1.800 Kč. Celkovou částku 18.592 Kč měl žalovaný zaplatit původnímu věřiteli formou 14 splátek ve výši 1.328 Kč měsíčně. Podle tvrzení žalobce zaplatil žalovaný původnímu věřiteli 1.332,01 Kč a po postoupení pohledávky uhradil ještě 4.800 Kč, tedy do zahájení řízení měl celkem zaplaceno 6.132,01 Kč.
5. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 22. 12. 2021 uzavřel původní věřitel právnická osoba jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. V tomto seznamu je obsažena i pohledávka za žalovaným. Postupitel a postupník se zároveň dohodli na úplatě za postoupené pohledávky, a tato byla uhrazena dne 22. 12. 2021. Dopisem z 11. 1. 2022 oznámil původní věřitel žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh hradil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle poštovního podacího archu byl žalovanému tento dopis odeslán doporučeně dne 12. 11. 2022. Postoupení pohledávky oznámil žalovanému také žalobce dopisem z 1. 2. 2022. Žalobce urgoval žalovaného o vyrovnání dluhu dopisem z 2. 3. 2022 a předžalobní výzvou svého právního zástupce z 2. 5. 2022, která byla žalovanému odeslána doporučeně dne 4. 5. 2022. Žalovaný žalobci na žalovanou částku v průběhu tohoto řízení zaplatil celkem 8.000 Kč ve čtyřech platbách po 2.000 Kč ve dnech 9. 6., 4. 7., 21. 7. a 23. 8. 2022.
6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 10.000 Kč dohodnutým způsobem v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný však nedostál ani částečně své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.
7. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.
8. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný žije u rodičů, nemá děti, nemá svůj bankovní účet, je zaměstnán od 9. 9. 2019 a podle výplatních lístků činí čistý měsíční příjem žalovaného přibližně 14.700 Kč. Příjem žalovaného ve zmíněné výši soud považuje za nízký. Původní věřitel sice zjišťoval výdaje žalovaného, avšak tyto žádným způsobem neověřil. Původní věřitel mohl a měl zjistit ohledně žalovaného více údajů o jeho výdajích a závazcích, a zjištěné údaje měl vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Neověřené výdaje žalovaného shora uvedené jsou velmi nízké a je otázkou, zda je v silách jakéhokoli člověka hradit veškeré své životní náklady za měsíc částkou pouhých 4.800 Kč. Nebylo rovněž zjištěno, zda žalovaný je již zadlužen u jiných společností, a nebylo prokázáno, že by původní věřitel nahlížel do jakýchkoli databází, například Solus nebo do nebankovního registru klientských informací. Původní věřitel z výše uvedených zjištění nemohl porovnat příjmy a výdaje žalovaného a jeho dosavadní závazky, a tudíž nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.
9. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.
10. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
11. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 10.000 Kč, a součet veškerých plateb žalovaného provedených před postoupením pohledávky, po postoupení pohledávky a v průběhu tohoto řízení činí 14.132,01 Kč. Žalovaný tudíž zaplatil více, než bylo jeho povinností.
12. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce výše uvedenou písemnou smlouvou ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku. Postoupením pohledávky nabyl žalobce podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno výše uvedeným dopisem, jak vyžaduje ustanovení § 1882 odst. 1 občanského zákoníku.
13. Na základě všech výše uvedených skutečností nepovažuje soud po částečném zastavení řízení žalobu ve zbytku předmětu sporu za důvodnou, a proto ji výrokem I. zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Předmětem řízení byla celkem částka 15.295,58 Kč, která představuje součet veškerých žalobou uplatněných nároků žalobce, přičemž úrok z prodlení z částky 9.339,94 Kč za dobu od 19. 5. 2022 do zaplacení byl kapitalizovaný ke dni tohoto rozhodnutí částkou 376,28 Kč. Z celkového předmětu sporu žalovaný v průběhu řízení zaplatil 8.000 Kč, což odpovídá přibližně polovině celkového předmětu sporu, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Žalobce tudíž vzal částečně žalobu zpět pro chování žalovaného, a v přibližně stejné části neměl ve sporu úspěch. Soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.