Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 88/2021-40
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 310.456,23 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 281.284,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 281.284,73 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit 29.171,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.809,07 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 310.456,23 Kč od 2. 12. 2019 do 17. 1. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.171,50 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 8,7 % ročně z částky 303.680 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 8,7 % ročně z částky 4.843,50 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 29.459,50 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 281.284,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 281.284,73 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit 29.171,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.809,07 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 310.456,23 Kč od 2. 12. 2019 do 17. 1. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.171,50 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 8,7 % ročně z částky 303.680 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 8,7 % ročně z částky 4.843,50 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 29.459,50 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 310.456,23 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10 ).
3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v jeho nepřítomnosti.
4. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příloh - seznamu pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny, dohoda o úplatě ze dne ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku ze dne datum)
5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v sazbě 8,7 % ročně a poplatky za úkony souvisejícími s poskytnutím a správou úvěru ve výši dle Smlouvy a aktuálního ceníku, a to ve splátkách ve výši 4.056 Kč měsíčně. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru ze dne datum, Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, právnická osoba pro bankovní obchody)
6. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný nehradil úvěr řádně. V průběhu trvání závazkového vztahu uhradil celkem 18.715,27 Kč. Právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 26. 9. 2019 zesplatnil. Žalobkyně v projednávané věci uplatnila nárok na zaplacení jistiny úvěru ve výši 308.523,50 Kč, tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 303.680 Kč a neuhrazenými smluvními úroky z úvěru ve výši 4.843,50 Kč, dále úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky ve výši 5.809,07 Kč a poplatků ve výši 1.932,73 Kč, přičemž dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení nárokovala až do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum. Výzva byla odeslána žalovanému datum, žalovaný byl vyzván k úhradě do datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru ze dne datum, Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne datum, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum, podklady pre súdne konanie, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum)
7. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného při zpracovávání žádosti o poskytnutí úvěrového produktu. Bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou. Jelikož měl žalovaný u právního předchůdce žalobkyně veden běžný účet č. bankovní účet, věřitel znal a měl ověřenou jeho platební morálku, výši jeho měsíčních příjmů i výši měsíčních výdajů a veškeré podstatné skutečnosti pro posouzení jeho schopnosti splácet požadovaný úvěr.
8. K důkazu byla doložena žádost o poskytnutí úvěrového produktu, z níž vyplývá, že žalovaný byl svobodný, žil v nájemním bytě, byl zaměstnán u společnosti právnická osoba s příjmem 17.090 Kč, nájemné hradil ve výši 3.000 Kč měsíčně. K návrhu žalobkyně soud vyžádal od právního předchůdce žalobkyně listin y, z nichž vycházel při ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Doložena byla listin listina nazvaná„ posouzení úvěruschopnosti klienta“, ze které vyplývá, že věřitel stanovil životní výdaje po zohlednění situace žalovaného podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty, aktuálními údaji o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení. V rámci úvěrového obchodu byl zkonsolidován dříve poskytnutý úvěr se splátkou 4.071 Kč. Doložen byl i výpis z běžného účtu žalovaného vedený u právního předchůdce žalobkyně.
9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku , kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči věřiteli nehradil řádně, za dobu trvání závazkového vztahu celkem uhradil 18.715,27 Kč.
14. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“
15. K samotné nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018 -66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18 .
16. Právní předchůdce žalobkyně v rámci procesu uzavírání úvěrové smlouvy zjistil údaje od žalovaného a provedl šetření v dostupných registrech. Konkrétní tvrzené sociální a majetkové poměry žalovaného byly ověřovány pouze na straně příjmové, když žalovaný byl klientem právního předchůdce žalobkyně a měl u něj veden běžný účet. Z výpisu z běžného účtu je možné vzít za prokázáno, že žalovaný měl pravidelný příjem, s peněžními prostředky hospodařil tak, že měsíčně na účtu zůstával minimální zůstatek. Byly zjištěn závazek žalovaného u právního předchůdce žalobkyně, který byl novou smlouvou o úvěru konsolidován. Výdaje žalovaného nebyly tvrzeny, resp. byl uváděn pouze údaj o nájemném ve výši 3.000 Kč měsíčně, a objektivizovány, přestože minimální životní náklady jsou nezbytným výdajem každé osoby. Je nutné mít na paměti, že povinnost prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně neprověřil, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
17. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018 -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 “
18. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 300.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (právo na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku ). Žalovaný uhradil 18.715,27 Kč, k úhradě tak zůstává 281.284,73 Kč. Soud uložil žalovanému uhradit závazek ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu . Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 29.171,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.809,07 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 310.456,23 Kč od 2. 12. 2019 do 17. 1. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.171,50 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 8,7 % ročně z částky 303.680 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 8,7 % ročně z částky 4.843,50 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.
19. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 18. 1. 2020, tedy v návaznosti na prokazatelně odeslanou výzvu, kterou byl vyzván k úhradě do 17. 1. 2020. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).
20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 341.398,74 Kč (281.284,73 Kč + 60.113,74 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 106.024,87 Kč (29.171,50 Kč + 5.809,07 Kč + 3.993,70 Kč + 6.234,28 Kč + 59.861,57 Kč + 954,75 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně 76 % původního předmětu řízení (447.423,61 Kč – veškeré nároky ke dni rozhodování soudu), žalovaný byl úspěšný ohledně 24 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, tzn. 76 % méně 24 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 52 % vynaložených nákladů řízení.
21. Náklady žalobkyně v celkové výši 56.652,80 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 12.419 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby á 300 Kč v částce 1.200 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby, účast u jednání soudu; k doplnění skutkových tvrzení soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když má za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracované žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 33.530 Kč (3,5 úkonu á 9.580 Kč); jízdné z obec do obec a zpět na jednání soudu při použití motorového vozidla tovární značka Škoda Superb, registrační značka, jehož průměrná spotřeba je 8 l benzinu v ceně 37,10 Kč, při vzdálenosti 160 km (2 x 80 km) a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel v sazbě 4,7 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. , celkem 1.226,90 Kč; náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. , za čas strávený cestou z Ostravy do obec a zpět za 6 půlhodin á 100 Kč v celkové výši 600 Kč; daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 7.677 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalovanému zaplatit 52 % nákladů řízení žalobkyně v částce 29.459,50 Kč.
22. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinen zaplatit tuto náhradu advokátu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).