Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 215/2022-35
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Volfovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 88 114,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 67 132 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 772,10 Kč od 28. 1. 2022 do 19. 4. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 67 132 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobce na zaplacení částky 20 982,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 493,52 Kč, úroku 8,5 % ročně z částky 87 984,65 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 603,51 Kč od 28. 1. 2022 do 19. 4. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 982,65 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 708 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 67 132 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 772,10 Kč od 28. 1. 2022 do 19. 4. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 67 132 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobce na zaplacení částky 20 982,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 493,52 Kč, úroku 8,5 % ročně z částky 87 984,65 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 603,51 Kč od 28. 1. 2022 do 19. 4. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 982,65 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 708 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 88 114,65 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru číslo která byla uzavřena mezi účastníky dne 24. 3. 2021. Na základě uvedené smlouvy žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 478 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 28,36 % ročně. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 32 868 Kč. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobce celý úvěr ke dni 13. 1. 2022 zesplatnil. Žalobce doposud eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 88 114,65 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 87 984,65 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč. Dále žalobce žalobou požadoval příslušenství, které představuje smluvní úrok v sazbě 28,36 % ročně z částky 87 984,65 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 14. 1. 2022, a to jednak kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 7 493,52 Kč a jednak běžící ode dne následujícího po dni sepsání žaloby do zaplacení; (v případě, že je dluh na jistině či na splátce jistiny po splatnosti více než 90 dnů, je počínaje 91. dnem prodlení sazba obchodního úroku snížena dle § 122 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru); dále zákonný úrok z prodlení z částky 88 114,65 Kč ode dne 28. 1. 2022 (tj. ode dne následujícího po uplynutí 14denní lhůty ke splacení celého úvěru stanovené v zesplatňující výzvě ze dne 13. 1. 2022), a to rovněž jednak kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 2 375,61 Kč a jednak běžící ode dne následujícího po dni sepsání žaloby do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, ačkoliv jí byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K nařízenému jednání se žalovaná bez včasné a důvodné omluvy nedostavila, žalobce se z jednání omluvil. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“).
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:
Účastníci sjednali dne 24. 3. 2021 dohodu označenu jako smlouva o úvěru číslo na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované částku 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou splatnou částku ve výši 166 944 Kč splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 478 Kč. Úroková sazba činila 28,36 % ročně (prokázáno smlouvou o úvěru, obchodními podmínkami). Jistina úvěru byla na bankovní účet žalované zaslána dne 24. 3. 2021. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 32 868 Kč. Ke dni 19. 4. 2022 žalobce evidoval vůči žalované pohledávku v celkové výši 97 983,78 Kč sestávající ze zesplatněné jistiny ve výši 87 984,65 Kč, nákladů vymáhání 130 Kč, úroku 1 116,39 Kč, obchodního úroku ve výši 6 377,13 Kč a úroku z prodlení ve výši 2 375,61 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). Dopisem ze dne 13. 1. 2022 žalobce v důsledku prodlení žalované s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru, a to ve lhůtě do 14 dnů od sepsání této výzvy (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 13. 1. 2022). Žalovaná byla dále k zaplacení zbývající dlužné částky v aktuální výši 102 926,03 Kč vyzvána předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce se z jednání nařízeného na den 8. 11. 2022 omluvil a nemohl tak být o této skutečnosti ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při jednání poučen. K doplnění tvrzení a důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované však byl žalobce písemně vyzván.
12. Následkem neadekvátního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru odkazuje mj. na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, v němž SDEU vyslovil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud tak splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalované řádným způsobem zkoumal z úřední povinnosti.
13. Žalobce uvedl, že provedl lustraci žalované v registru NRKI (nebankovní registr klientských informací), kde žalovaná byla nalezena (pozitivní vyhodnocení). Provedl lustraci žalované v registrech CEE (centrální evidence exekucí) a ISIR (insolvenční rejstřík), kde žalovaná nebyla nalezena. Žalobce rovněž telefonicky kontaktoval žalovanou a během hovoru si ověřil základní údaje ze smlouvy. Dále si vyžádal od žalované výpis z účtu, ze kterého vyplývá, že její mzda za měsíc únor 2021, tj. měsíc bezprostředně předcházející měsíci poskytnutí úvěru, činila 44 979 Kč a celkový příjem byl 71 479 Kč. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobce shledal žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že v době jejího sjednání byla žalovaná rozvedená, měla jednu vyživovací povinnost, bydlela u rodičů, měla střední vzdělání a pracovala u Krajského ředitelství policie Středočeského kraje. Z úvěrové karty a úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaná měla v době poskytnutí úvěru 3 existující splátkové kontrakty a 1 kreditní kartu, přičemž tyto závazky splácela v souhrnu částkou 9 006 Kč měsíčně. Soud konstatuje, že žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem nesplnil. Žalobce zjistil příjem žalované, avšak věnoval nedostatečnou pozornost jejím výdajům a celkové majetkové a finanční situaci. Žalovaná dosahovala v době poskytnutí úvěru nadprůměrného příjmu (mzda 44 979 Kč v měsíci únoru 2021), což však samo o sobě nemůže znamenat pro potenciálního věřitele automatické poskytnutí úvěru. Z výpisu z účtu žalované za měsíc únor 2021 vyplývá, že počáteční zůstatek na tomto účtu v uvedeném měsíci byl 11 434,46 Kč a konečný zůstatek pak 700,25 Kč. Výdaje žalované uskutečněné z jejího účtu v daném měsíci činily celkem 91 592,14 Kč, přičemž z velké části se jednalo o splátky dalších půjček (věřitelé právnická osoba, právnická osoba, aj.). Příjmy žalované dle výpisu činily v daném měsíci celkem 80 857,93 Kč, kdy vedle příjmu ze zaměstnání se jedná o příjmy z dalších půjček u úvěrových společností či o půjčky od známých. S těmito příjmy nad rámec příjmu ze zaměstnání nelze pro posouzení úvěruschopnosti kalkulovat, když je žalovaná bude muset vrátit, a to ve většině případů s příslušenstvím. Lze tak uzavřít, že v době bezprostředně před poskytnutím úvěru byly faktické výdaje žalované dvojnásobné oproti jejímu příjmu ze zaměstnání. Za takové situace, kdy v měsíci před poskytnutím zápůjčky byl zůstatek na účtu žalované pouze v řádech stokorun a žalovaná byla dle NRKI zatížena dalšími čtyřmi závazky, považuje soud poskytnutí úvěru žalované ve výši 100 000 Kč za neadekvátní.
14. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna jeho zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobce uzavřel předmětnou smlouvu s žalovanou, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalované daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.
15. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalované celkem částku ve výši 100 000 Kč, žalovaná zaplatila celkem na úvěr částku 32 868 Kč a zbývá jí tak uhradit na jistině částku ve výši 67 132 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z této částky ve výši 1 772,10 Kč za období od 28. 1. 2022 do 19. 4. 2022 (den sepsání žaloby) a dále běžící zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne 20. 4. 2022 do zaplacení. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
16. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup.
17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle míry úspěchu v řízení a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 8. 11. 2022. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka 67 132 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 772,10 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení, který ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 4 387,03 Kč. Žalobce měl tedy úspěch celkem co do částky 73 291,13 Kč. Žalovaná měla naopak úspěch ohledně částky 20 982,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 493,52 Kč kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 603,51 Kč, běžícího úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 87 984,65 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení (ke dni vyhlášení 4 159,38 Kč) a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně (ke dni vyhlášení 1 371,20 Kč). Celkem tak žalovaná měla úspěch co do částky 34 610,26 Kč. Z uvedeného vyplývá, že rozdíl v úspěchu účastníků činí 35,8 % ve prospěch žalobce.
18. Účelně vynaložené náklady žalobce představuje v tomto případě: zaplacený soudní poplatek ve výši 3 525 Kč; advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), přičemž mimosmluvní odměna za tyto tři úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 4 660 Kč (§ 7 bod 5 a.t.); paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a.t.) a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. činí 3 124,80 Kč, tj. celkem náklady činí 21 529,80 Kč, z nichž má žalobce právo na náhradu v rozsahu 35,8 %, tedy v částce 7 708 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.