Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 140/2022-29
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 24.850 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 24.850 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 25.6.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 4.850 Kč od 18.5.2018 do zaplacení a pro úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20.000 Kč od 19.8.2018 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4.778,40 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, příjmení obec a číslo, anonymizováno obec a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 24.850 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 25.6.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 4.850 Kč od 18.5.2018 do zaplacení a pro úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20.000 Kč od 19.8.2018 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4.778,40 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [anonymizováno] [obec a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 4.850 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 18.5.2018 do zaplacení a částky 20.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 19.8.2018 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 16.3.2017 smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaný obdržel v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit žalobci poplatek ve výši 8.917 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.789 Kč, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2.720 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4.408 Kč). Celkem částku 18.917 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč Poslední splátka byla splatná dne 17.5.2018 Žalobce před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku a údaje o tom zaznamenal do zákaznické karty. Žalovaný závazky ze smlouvy řádně neplnil, celkem uhradil částku 5.150 Kč. Žalobce žalobou uplatňuje pouze vrácení poskytnuté zápůjčky. Dlužná částka činí 4.850 Kč Poslední platbu žalovaný provedl dne 17.7.2017. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne 18.5.2018 (den následující po splatnosti poslední předepsané pohledávky).
Žalobce uzavřel s žalovaným dne 17.6.2017 smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které žalovaný obdržel v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit žalobci poplatek ve výši 17.333 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.577 Kč, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4.940 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8.816 Kč). Celkem částku 37.333 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 623 Kč Poslední splátka byla splatná dne 18.8.2018. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku a údaje o tom zaznamenal do zákaznické karty. Žalovaný závazky ze smlouvy řádně neplnil, neuhradil ničeho. Žalobce žalobou uplatňuje pouze vrácení poskytnuté zápůjčky. Dlužná částka činí 20.000 Kč. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne 19.8.2018 (den následující po splatnosti poslední předepsané pohledávky). Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.
Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 23.6.2022. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání
V podání ze dne 27.8.2022 žalobce uvedl, že při osobním jednání při uzavření první ze smluv žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako operátor výroby u společnosti právnická osoba a při uzavření druhé smlouvy, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako skladník u právnická osoba spol s r.o.. K doložení skutečnosti uvedených v zákaznických kartách předložil žalovaný pracovní smlouvy, výplatní pásky a výpisy z bankovního účtu. V Centrální evidenci exekucí nebyl zjištěn žádný záznam. Ze zákaznických karet vyplývá, že bilance příjmů a výdajů byla dostačující k úhradám sjednaných splátek. Při uzavření druhé smlouvy byl žalovaný klientem žalobce a první zápůjčku řádně splácel. V roce 2017 nebylo běžnou praxí žalobce pořizovat kopie předkládaných dokumentů a proto žalobce těmito dokumenty nedisponuje.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako zákaznická karta žalovaný uvedl své osobní údaje – je ženatý, má 6 vyživovaných osob, bydlení – nájemník, uvedl zaměstnavatele, finanční údaje (čistý příjem 36.463 Kč, další čisté příjmy domácnosti 18.000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 11.900 Kč). Zástupce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z pracovní smlouvy, 3 výplatní pásky. Zákaznická karta je dne 16.3.2017 podepsaná žalovaným a zástupcem žalobce.
Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 16.3.2017 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 16.3.2017 byla mezi žalovaným a žalobcem uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že obdržel v hotovosti celou částku zápůjčky. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 8.917 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 1.789 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2.720 Kč a částku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4.408 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 18.917 Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaný splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč.
Podle tabulky umoření uhradil žalovaný v 15 splátkách celkem částku 5.150 Kč.
V listin ě označené jako zákaznická karta žalovaný uvedl své osobní údaje – je ženatý, má 4 vyživované osoby, bydlení – nájemník, uvedl zaměstnavatele, finanční údaje (čistý příjem 14.833 Kč, další čisté příjmy domácnosti 16.000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 6.000 Kč, interní splátky PF 1.300 Kč). Zástupce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z pracovní smlouvy, 3 výpisů z bankovního účtu. Zákaznická karta je dne 17.6.2017 podepsaná žalovaným a zástupcem žalobce.
Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 17.6.2017 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 17.6.2017 byla mezi žalovaným a žalobcem uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 20.000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že obdržel v hotovosti celou částku zápůjčky. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 17.333 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 3.577 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4.940 Kč a částku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8.816 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 37.333 Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaný splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 623 Kč.
Podle tabulky umoření žalovaný neuhradil žádnou splátku.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě ze dne 19.12.2018 k zaplacení dlužné částky ve výši 40.385 Kč do 26.12.2018.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi účastníky byla dne 16.3.2017 uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 8.917 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 18.917 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný zaplatil na úhradu zápůjčky celkem částku 5.150 Kč. Dne 17.6.2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 17.333 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 37.333 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 623 Kč. Žalovaný na úhradu zápůjčky nezaplatil ničeho.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Dle tvrzení žalobce byly příjmy žalovaného doloženy pracovní smlouvou, výplatními páskami nebo výpisy z účtu (žádný z těchto dokladů nebyl soudu předložen). Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného, ty byly odhadované na 11.900 Kč a po uplynutí 3 měsíců následně na 6.000 Kč. V kartě zákazníka jsou dále uváděny další čisté příjmy domácnosti ve výši 18.000 Kč a následně 16.000 Kč, které nebyly nijak doloženy. Žalobce bez bližšího prověření vycházel z nedoložených, případně z nepravdivých údajů o výdajích žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020 ).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
V řízení bylo prokázáno (žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí zápůjčky) že žalobce poskytl žalovanému částku 10.000 Kč a 20.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřené smlouvy byly absolutně neplatné, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku a úroků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému celkem částku 30.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Z obsahu žaloby a z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný zaplatil na zápůjčku ve výši 10.000 Kč částku 5.150 Kč, tedy mu vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 4.850 Kč. Z obsahu žaloby a z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na zápůjčku 20.000 Kč nezaplatil ničeho, tedy mu vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 20.000 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 24.850 Kč
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 23.6.2022. Nárok se stal splatným 24.6.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 25.6.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 25.6.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 33.973 Kč (částku 4.850 Kč + úrok z prodlení ve výši 1.785 Kč - úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 4.850 Kč od 18.5.2018 do 14.9.2022 + částku 20.000 Kč + úrok z prodlení ve výši 7.338 Kč - úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20.000 Kč od 19.8.2018 do 14.9.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 25.505,90 Kč (jistina – 24.850 Kč + 655,90 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 24.850 Kč od 25.6.2022 do 14.9.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 75%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 27%. Poměr úspěchu tedy činí 48% ve prospěch žalovaného. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.243 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 2.100 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 300 Kč (§ 13 odst. 1 , 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 1.512 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) Celkem 9.955 Kč z toho 48% činí částka 4.778,40 Kč, kterou soud žalobci přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.