Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2706/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. S., zastoupeného Mgr. Štěpánem Lichovníkem, advokátem, sídlem Pellicova 23/8, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2019 č. j. 4 Tdo 489/2019-714 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2018 č. j. 12 To 318/2018-612, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, o vyloučení soudce Jaromíra Jirsy, takto:

Soudce Jaromír Jirsa není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

1. Přípisem ze dne 11. 11. 2019 předložil soudce Jaromír Jirsa III. senátu Ústavního soudu věc k rozhodnutí o jeho (ne)vyloučení z projednání a rozhodování ve věci vedené pod

sp. zn.

. Uvedl, že po podrobnějším seznámení s obsahem spisu zjistil, že má jistý vztah k osobě právního zástupce stěžovatele, jímž je advokát Mgr. Štěpán Lichovník. Jde o syna jeho kolegy ústavního soudce JUDr. Tomáše Lichovníka, k němuž ho pojí - vedle kolegiálního vztahu - letité přátelství. Doplnil, že osobně zná mimopracovně i jeho syna, k němuž nemá bližší vztah, jako k jeho otci, a přestože se subjektivně necítí být podjatý, mohly by o jeho podjatosti vzniknout objektivně pochybnosti.

2. Podle a 2 , o Ústavním soudu (dále jen " ") je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nebo jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( a d).

3. Nestrannost soudce je vždy posuzována ze subjektivního a objektivního hlediska. Zatímco subjektivní hledisko je zaměřeno na vnitřní vztah soudce k věci, účastníkům (včetně vedlejších účastníků) nebo jejich zástupcům, objektivní hledisko sleduje s ohledem na tento vnitřní vztah existenci dostatečných záruk, že je možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost o nepodjatosti soudce [srov. nález ze dne 7. 3. 2007

sp. zn.

(N 42/44 SbNU 533)]. Subjektivní hledisko účastníků řízení nebo samotného soudce je pouze podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti a samo o sobě k vyloučení soudce nepostačuje. Není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká a je zapotřebí vyjít i z rozporu skutečností, které k těmto pochybnostem vedly (srov. usnesení ze dne 6. 10. 2010

sp. zn.

; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

4. Výčet obsažený v , tedy poměr soudce k: 1) věci, 2) účastníkům, 3) vedlejším účastníkům nebo 4) jejich zástupcům, má co do potenciálu založit podjatost soudce či zdání o podjatosti "sestupnou tendenci", proto je zapotřebí tyto poměry rozlišit (srov. usnesení ze dne 26. 8. 2014

sp. zn.

). Za poměr s největším potenciálem je považován poměr k věci samotné, potenciál menší má poměr k účastníkům (vč. vedlejších účastníků), nejmenší pak poměr soudce k zástupci účastníka, který soudce rozhodující v této věci namítá. K vyloučení soudce na základě poměru k zástupci stěžovatele je třeba přistupovat obezřetněji a zdrženlivěji než v případě poměru k věci či účastníkům. K tomu lze dospět teprve tehdy, je-li evidentní, že poměr soudce k dané věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda soudce bude moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Poměr soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je proto třeba v daném případě posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to: a) jaká je povaha tohoto poměru, b) zda jde o poměr relevantní, tj. zda dosahuje v tomto směru určité nezbytné intenzity [srov. nález ze dne 3. 7. 2001

sp. zn.

(N98/23 SbNU 11)].

5. Třetí senát Ústavního soudu, který je příslušný k rozhodnutí podle § 10 odst. 1 rozvrhu práce Ústavního soudu Org. 46/19 na období od 1. ledna 2019, ve znění účinném od 9. září 2019, se seznámil s vyjádřením soudce i obsahem spisu a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není dán důvod k vyloučení soudce Jaromíra Jirsy z projednání a rozhodování této věci. V tomto případě totiž pochybnosti o podjatosti soudce nevznikají, neboť jeho poměr k zástupci stěžovatelů není takové intenzity, aby vedl k jeho vyloučení podle výše uvedeného ustanovení. Podstatné by byly zejména okolnosti svědčící pro vyloučení soudce, jimž mohou být teprve bližší (přátelské či osobní) vazby, které ovšem v daném případě nebyly dotyčným soudcem ani doloženy, dokonce ani zmíněny. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán jeho osobní vztah k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům (srov. usnesení ze dne 5. 11. 2018

sp. zn.

).

6. Na základě výše uvedených důvodů rozhodl III. senát Ústavního soudu podle a 2 ve spojení s větou druhou tak, že soudce Jaromír Jirsa není vyloučen z projednání a rozhodování věci.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu