Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1951/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894, proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 375/2018-561 ze dne 15. ledna 2019 a č. j. 13 Co 376/2018-564 ze dne 21. března 2019 a rozsudkům Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 90 P 391/2009-501 ze dne 14. srpna 2018 a č. j. 90 P 391/2009-521 ze dne 21. září 2018, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně, jako účastníků řízení, a dále a) J. L. K., b) nezletilé N. K., c) nezletilého A. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen "nalézací soud") upravil rozsudkem č. j. -501 ze dne 14. 8. 2018 nově vyživovací povinnost stěžovatele (dále též "otec") k jeho dvěma nezletilým dětem [vedlejším účastníkům b) a c), dále též samostatně "nezletilý syn" a "nezletilá dcera", společně též "nezletilé děti"], a to tak, že zvýšil z účinností od 1. 8. 2013 výživné pro nezletilou dceru z částky 1 500 Kč na 2 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 2. 2016 je snížil na 1 500 Kč měsíčně, s účinností od 1. 7. 2016 opět zvýšil na 2 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 10. 2016 na 2 600 Kč měsíčně. O vyživovací povinnosti stěžovatele k nezletilému synovi rozhodl nalézací soud tak, že výživné zvýšil s účinností od 1. 8. 2013 z částky 1 000 Kč na 1 500 Kč měsíčně, s účinností od 1. 2. 2016 je snížil na částku 1 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 7. 2016 výživné opět zvýšil na 1 500 Kč měsíčně a od 1. 9. 2016 na částku 2 000 Kč měsíčně. Nalézací soud rozhodl rovněž o povinnosti stěžovatele zaplatit dlužné výživné pro obě nezletilé děti a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem změnil výše uvedený rozsudek nalézacího soudu o úpravě vyživovací povinnosti tak, že výživné pro nezletilou dceru zvýšil s účinností od 16. 9. 2016 na 3 700 Kč měsíčně a pro nezletilého syna na částku 3 200 Kč měsíčně. Odvolací soud rozhodl nově o povinnosti stěžovatele platit dlužné výživné, potvrdil nákladový výrok nalézacího soudu a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

3. Rozsudkem č. j. -521 ze dne 21. 9. 2018 upravil nalézací soud styk stěžovatele s nezletilými dětmi tak, že je oprávněn stýkat se s nimi v každém sudém týdnu v roce od pátku 17:00 hodin do neděle 17:00 hodin, vyjma hlavních školních prázdnin každého roku a vyjma období mezi vánočními svátky každého roku, dále po dobu hlavních školních prázdnin každého roku 10 dnů po sobě jdoucích, od 9:00 hodin prvního dne styku do 17:00 hodin desátého dne styku - s tím, že přesný termín styku o hlavních školních prázdninách je otec povinen sdělit vedlejší účastnici a) (dále též "matka") do 31. 5. každého roku. V době vánočních svátků je otec oprávněn každoročně se stýkat s nezletilými dětmi od 27. 12. 9:00 hodin do 29. 12. 17:00 hodin; úprava styku o hlavních školních prázdninách každého roku a vánočních svátcích každého roku má přednost před úpravou styku v běžném roce.

4. Rozsudkem č. j. -564 ze dne 21. 3. 2019 změnil odvolací soud rozsudek nalézacího soudu o úpravě styku stěžovatele s jeho nezletilými dětmi tak, že je oprávněn stýkat se s nimi vždy od prvního pátku v měsíci 17:00 hodin do neděle bezprostředně následující 17:00 hodin, přičemž tato úprava neplatí v období hlavních letních prázdnin a v období od 23. 12. do 1. 1. Dále je stěžovatel oprávněn stýkat se s nezletilými dětmi každoročně od 1. 8. 9:00 hodin do 8. 8. 19:00 hodin a od 27. 12. 9:00 hodin do 29. 12. 19:00 hodin.

5. Proti rozsudkům odvolacího soudu, kterými byla upravena vyživovací povinnost i styk stěžovatele s nezletilými dětmi, podal stěžovatel dvě samostatné ústavní stížnosti. Usnesením ze dne 17. 7. 2019 byly stížnosti vedené pod

sp. zn.

a

spojeny ke společnému řízení a nadále jsou vedeny pod prvně uvedenou spisovou značkou.

6. V první ústavní stížnosti proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byla nově upravena vyživovací povinnost stěžovatele k nezletilým dětem, stěžovatel namítá, že odvolací soud chybně zhodnotil majetkové poměry stěžovatele i odůvodněné potřeby nezletilých dětí, že postupoval nepředvídatelně, zhodnotil-li prokázané skutečnosti zcela odlišně než nalézací soud a učiněná skutková zjištění nesprávně kvalifikoval podle hmotného práva; zejména nezohlednil dostatečně skutečnost, že matka pobírá na obě děti příspěvek na péči vzhledem k jejich zdravotnímu postižení. Odvolací soud dále nevzal dostatečně v úvahu, že matka nevyvíjí dostatečnou aktivitu a snahu získat odpovídající příjmy ze zaměstnání. Uvedeným postupem odvolací soud porušil podle přesvědčení stěžovatele jeho právo na řádné řízení ve smyslu d (dále jen " "), jakož i právo vlastnit majetek ( y).

7. Právo na řádné soudní řízení podle y, jakož i právo na rodinný život podle y a právo rodiče na péči o děti a jejich výchovu zakotvené v y, byla podle stěžovatele porušena druhým citovaným rozsudkem odvolacího soudu, jímž byl upraven jeho styk s nezletilými dětmi. Stěžovatel je přesvědčen, že soud nedůvodně omezil jeho styk s nezletilými dětmi, aniž by k tomu existovaly závažné legitimní důvody, nevzal v úvahu, že matka působí na nezletilé děti negativně ve vztahu ke stěžovateli, chybně vyhodnotil ne zcela prokázané psychické problémy nezletilé dcery, přání nezletilých dětí, a zejména v důsledku toho upravil jeho styk v nedostatečném rozsahu.

8. Ústavní soud požádal Okresní soud v Ostravě, k němuž byla přenesena příslušnost nalézacím soudem, o sdělení aktuálního stavu, který se týká nezletilých. Okresní soud v Ostravě sdělil, že o obě nezletilé děti dosud pečuje matka, otec se s dětmi stýká, přičemž styk je v poslední době omezenější, než je stanoveno soudním rozhodnutím, neboť nezletilá dcera k otci příliš chodit nechce a nezl. syn se léčil ze závažnějšího úrazu. Matka s dětmi a současným manželem žije v pronajatém bytě 2+1, plně vybaveném potřebám všech spolužijících osob. Matka je osobou pečující o obě děti a manžela v rámci příspěvku na péči, její manžel je invalidním důchodcem III. stupně. Obě nezletilé děti mají rovněž zdravotní hendikep - nedoslýchavost; u nezletilé dcery byl v minulosti diagnostikován také PTSP, u nezl. syna pak ADHD, pro které je v péči psychiatra, užívá předepsanou medikaci. Výchova dětí je v tomto ohledu obtížnější, stejně jako nároky na spolupráci se školou, která však ze strany matky probíhá. Aktuálně nebyly zjištěny žádné zásadní výchovné problémy u dětí, a ani zásadní výkyvy v péči matky o ně. Vztahy v rodině matky a dětí jsou standardní, přiměřené daným poměrům. Rovněž vzájemný vztah rodičů se aktuálně jeví jako korektní, stabilizovaný, nijak emočně zatížený či eskalovaný.

9. K vyjádření byl požádán také orgán sociálně-právní ochrany dětí (Odbor sociálních věcí Městského úřadu v Novém Jičíně), který Ústavnímu soudu sdělil, že vztahy mezi rodiči nezletilých dětí jsou dlouhodobě velmi špatné, komunikace probíhá téměř výlučně formou SMS zpráv, obě nezletilé děti se vyjádřily k osobě otce pozitivně, jejich styk se stěžovatelem je však nepravidelný a problematický, což vyústilo i ve vydání předběžného opatření dne 7. 6. 2017.

10. Matka nezletilých (vedlejší účastnice) ve svém vyjádření sdělila, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, a to jak ve vztahu k úpravě vyživovací povinnosti, tak i styku.

11. Ve věci se vyjádřil i odvolací soud, který zcela odkázal na odůvodnění napadených rozsudků.

12. Vyjádření byla doručena stěžovateli k replice, který ji uplatnil podáním došlým Ústavnímu soudu dne 10. 9. 2019, v němž především opakuje, že vedlejší účastnice podává nezletilým dětem zkreslené informace o stěžovateli a mluví o něm negativně, což se projevuje rovněž negativně v jeho vztahu k oběma jeho dětem.

13. Ústavní soud se podrobně seznámil s obsahem ústavních stížností, napadených rozhodnutí i rozhodnutí předcházejících, vzal v úvahu i aktuální zprávy OSPOD, opatrovnického soudu, a dospěl k závěru, že je ústavní stížnost sice přípustná, avšak zjevně neodůvodněná.

14. Především lze odkázat na přesvědčivé odůvodnění obou napadených rozsudků, z nichž jednoznačně vyplývá, z jakých důvodů byla vyživovací povinnost i styk stěžovatele s nezletilými dětmi upraveny tak, jak vyplývá z výroků obou rozsudků. Stěžovatel s úpravou vyživovací povinnosti a styku nesouhlasí, nemůže se s ní smířit, což však neznamená, že byla porušena jeho ústavní práva. Pouhý nesouhlas a polemika se závěry obecných soudů, což je i případ obou ústavních stížností, nemůže zakládat důvodnost ústavní stížnosti. Ústavní soud přihlédl dále ke skutečnosti, že aktuálně nebyly zjištěny žádné výchovné problémy u nezletilých vedlejších účastníků ani zásadní výkyvy v péči matky o ně, a rovněž vzájemný vztah rodičů se od posledního rozhodování jeví stabilizovaný. Tomu ostatně odpovídá i poslední rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. -594 ze dne 8. 8. 2019, kterým byl zrušen soudní dohled stanovený nad nezletilými dětmi rozsudkem nalézacího soudu č. j -203 ze dne 29. 6. 2016.

15. Ve vztahu ke styku stěžovatele s nezletilými dětmi Ústavní soud uvádí, že aktuálně není upraven v příliš "širokém rozsahu" a lze jistě uvažovat v budoucnu o revizi tohoto rozhodnutí, zejména je-li situace v rodině relativně stabilizovaná. Rozhodnutí odvolacího soudu však není natolik excesivní, aby musel zasahovat Ústavní soud a svým kasačním rozhodnutím ovlivňovat aktuálně stabilizovanou situaci, která v péči o obě nezletilé děti panuje.

16. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu