Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 228/2022

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 51 250,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 700 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 341,78 Kč, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 700 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do částky ve výši 35 550,60 Kč, dále co do úroku ve výši 79,2 % ročně z částky 20 578,16 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 4 878,16 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 700 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 341,78 Kč, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 700 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se do částky ve výši 35 550,60 Kč, dále co do úroku ve výši 79,2 % ročně z částky 20 578,16 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 4 878,16 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 51 250,60 Kč s příslušenstvím, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 341,78 Kč, úrok ve výši 79,2% ročně z částky 20 578,16 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 20 578,16 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, spol. právnická osoba, dne 29.2.2020 jako zapůjčitel, uzavřel s žalovaným, jako vydlužitelem, smlouvu o zápůjčce pod číslo. Na základě uvedené smlouvy žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaný se poskytnutou zápůjčku zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 79,2% ročně a dalšími souhrnnými poplatky ve výši 26 066 Kč, přičemž zápůjčka měla být splácena v 78 týdenních splátkách ve výši 630 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 556 Kč. Žalovaný úvěr splácel nepravidelně, celkem uhradil částku 7 300 Kč. Uvedenou částka byla započtena ve výši 2 421,84 Kč na jistinu, která byla ponížena na částku 20 578,16 Kč. Další uhrazené platby byly započteny na poplatky ve výši 4 878,16 Kč, které tak byly poníženy na částku 21 187,74 Kč, avšak fakticky jsou žalobcem nárokovány pouze ve výši 19 172,44 Kč. Vyjma dvou shora uvedených částek žalobce požaduje uhradit smluvní pokutu ve výši 11 500 Kč, kdy smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1% z celkové dlužné částky a byla kapitalizována ke dni 1.2.2022. Žalobce dále po žalovaném požaduje sankční poplatky ve výši 0 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 1.2.2022 ve výši 1 341,78 Kč. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022, na základě které byla pohledávka vůči žalovaného postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn Oznámením ze dne 1.2.2012

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soudní obsílky si nepřebíral. Tyto mu byly zasílány na evidenční adresu (obec a číslo), kde mu byly dne datum uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu.

3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo má soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobce, spol. právnická osoba poskytl žalovanému úvěru ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal, že mu uvedenou jistinu vrátit i s poplatky ve výši 23 726 Kč. Doplňkové pojištění je ve smlouvě uvedeno částkou 2 340 Kč a celková dlužná částka, kterou měl žalovaný na uvedený úvěr zaplatit, činila 49 066 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 78i týdenních splátkách po 630 kč s tím, že poslední splátka činila 556 Kč. Úroková sazba je ve smlouvě uvedena ve výši 79,2% ročně. Soudu byly jako důkaz dále předloženy tabulky, které mají prokazovat výši smluvní pokuty i výši kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Z uvedených tabulek, které jsou nepodepsané, a není z nich vůbec patrno k jaké smlouvě, či jakému klientovi se vztahují, však výše smluvní pokuty (11 500 Kč) či výše kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (1 341,78 Kč), není seznatelná. Z uvedených tabulek, které nejsou podepsány ani patřeny žádným nadpisem (hlavičkou) není vůbec patrné k jaké smlouvě a jakému dluhu se vztahují. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokázal výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10.2.2022, předžalobní výzvou i Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1.2.2022, kdy z uvedených důkazů vyplývá, že pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

4. Podle ( , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 cit. ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr, resp. zápůjčku. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

13. Ustanovení a násl. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

14. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

15. Soud pro úplnost odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 pod sp.zn.: C -679/18, kterému byla k posouzení předložena tzv. předběžná otázka a který judikoval, že“ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

16. Z uvedeného vyplývá, že soudy vždy, pokud řeší spor ze závazkového právního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, musí, a to z úřední povinnosti, prioritně zkoumat, zda poskytovatel úvěru postupoval v souladu se shora citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobce neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr/zápůjčku poskytnutou ve výši 23 000 Kč. Soud žalobce dle ust. , odt. 3 poučil, že je nutno tvrdit jakým konkrétním způsobem byla zkoumána bonita žalovaného a soudu o to předložit či označit důkazy. Žalobce soudu předložil jako důkaz k prokázání bonity žalovaného tzv.„ Kartu zákazníka“. Uvedený důkaz je toliko vyplněný tiskopis, který nemá větší důkazní váhu. Údaje zde vyplněné totiž nejsou verifikovány dalšími objektivními důkazy. V uvedeném tiskopise jsou jako další příjmy domácnosti uvedena částka 14 000 Kč, aniž by vyplývalo, o jaké příjmy se jedná. Pokud jde o skutečnou, prokazatelnou výši příjmů, žalobce soudu neoznačil ani nedoložil, že by výši příjmu zkoumal z pracovní smlouvy žalovaného, daňového přiznání, z výplatnice, výpisem z účtu a dalších objektivních důkazů. Rovněž žalobce netvrdil ani nedoložil, zda konkrétně zkoumal výdaje žalovaného, tedy náklady na bydlení (obvykle bývá předkládána nájemní smlouva či důkaz o vlastnictví nemovitosti), výdaje na dopravu, telefon apod. Soud tak konstatuje, že žalobce břemeno tvrzení, ale zejména břemeno důkazní ve vztahu k prokázání zkoumání bonity žalovaného neunesl.

18. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí např. pod č.j.: -161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovaným uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru žalobce žalovanému poskytl jistinu ve výši 23 000 Kč a žalovaný uhradil částku 7 300 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 15 700 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení, tak, jak bylo uvedeno v žalobě požadoval, tedy od datum do zaplacení, přičemž zákonný úrok z prodlení byl částečně kapitalizován částkou 1 341,78 Kč.

20. Protože má soud smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z uvedené smlouvy, a které byly vyjádřeny v petitu žaloby, zamítl tak, aby bylo rozhodnuto o celém žalobním nároku. Bylo tedy rozhodnuto, že žaloba se co do částky ve výši 35 550,60 Kč, dále co do úroku ve výši 79,2 % ročně z částky 20 578,16 Kč od datum do zaplacení, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 4 878,16 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá. Uvedený žalobní nárok (úroky a další poplatky) je svou povahou akcesorický a váže se k hlavnímu závazku (smluvnímu vztahu), který byl neplatně sjednán.

21. Žalobce k prokázání toho, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soudu poskytl obsáhlé vyjádření spolu s doložením, že žalovaný byl lustrován ve veřejné přístupných rejstřících (registr dlužníků, výstup z centrální evidence exekucí apod). K tomu soud uvádí, že ani obsáhlá argumentace žalobce nemůže zastřít fakt, že žalobce neprokázal, že by konkrétně zkoumal solventnost žalovaného a to stavem jeho bankovního účtu, z výplatnice, pracovní smlouvy, z nájemní smlouvy či jiného titulu opravňujícího žalovaného k bydlení, z kterého by tak bylo zřejmé, jaké konkrétní náklady na živobytí, resp. bydlení, žalovaný vynakládá. V této souvislosti soud odkazuje mj. na závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem (zn.: ), kde je mj. uvedeno, že„ rozhodující přitom nejsou abstraktní výdaje odhadované na základě statistických dat, nýbrž konkrétní výše nájemného za dům či byt, který dlužník obývá, obvyklá spotřeba plynu a elektřiny právě v něm, konkrétní náklady na vytápění právě v něm, konkrétní obvyklé platby za telefon, který dlužník používá apod“. Soud tak má za to, že pokud žalobce vycházel pouze z veřejných rejstříků či skóringového modelu, aniž by prokázal, že řádně a konkrétně ověřoval osobní a majetkové poměry žalovaného, tak své povinnosti ověřovat úvěruschopnost žalované nedostál.

22. Soud rovněž zamítl důkaz výslech svědkyně jméno příjmení, která s žalovaným vyplňovala Kartu zákazníka. Důvodem pro zamítnutí takového důkazu je to, že svědkyně, která zjevně měla v popisu práce uzavírání uvedených úvěrových smluv či smluv o zápůjčce a která vyplňovala Kartu zákazníka, si objektivně s odstupem dvou a půl let nemůže pamatovat na okolnosti vyplnění konkrétního tiskopisu. Svědkyně navíc byla v pracovním či jiném smluvním vztahu ke spol. právnická osoba pro kterou sjednávala uvedené smlouvy a její výpověď, kdy by se svědkyně měla vyjadřovat k tomu, zda řádně vyplňovala tiskopisy, by tak z povahy věci nemusela být objektivní.

23. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. , kdy účastníku, účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá a náhradu nákladů právo. Protože žalovaný byl ve sporu úspěšnější, než-li žalobce, náležela by mu náhrada nákladů řízení. Protože žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval, a tytu mu patrně ani žádné nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

24. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s  do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15i dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, je možné se jejich splnění domáhat exekucí či soudním výkonem rozhodnutí.