Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 156/2022
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 18 577,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 200,10 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 558,67 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 5 200,10 Kč od 4. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 13 377 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 5 707,86 Kč a nadále běžícím ve výši 19,98 % ročně z částky 13 386 Kč od 4. 5. 2019 do zaplacení,
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 652,01 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 8 185,90 Kč od 4. 5. 2019 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 200,10 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 558,67 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 5 200,10 Kč od 4. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 13 377 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 5 707,86 Kč a nadále běžícím ve výši 19,98 % ročně z částky 13 386 Kč od 4. 5. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 652,01 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 8 185,90 Kč od 4. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 18 577,10 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce číslo dne 12. 5. 2013. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 377 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 7. 2014. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 3. 9. 2013. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené půjčky úhrady částky 13 386 Kč na jistině, na dlužném poplatku 5 191,10 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 5 707,86 Kč a nadále běžícího ve výši 19,98 % ročně z částky 13 386 Kč od 4. 5. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 5 210,68 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 13 386 Kč od 4. 5. 2019 do zaplacení.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem.
Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný, který byl vyzván k vyjádření k žalobě ve smyslu ustanovení § 114a o.s.ř., tedy aby uvedl, zda s žalobou souhlasí či nikoliv a v takovém případě uvedl i námitky proti žalobě a označil důkazy k prokázání svých tvrzení, se k žalobě nevyjádřil. Podáním ze dne 17.8.2022 sdělil, že souhlasí s rozhodnutím soudu bez jednání, a že se tka dohodl i s právním zástupcem žalobkyně.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně (daného v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) i žalovaného, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce číslo dne 12. 5. 2013, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 16 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 13 377 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 29 377 Kč v 60 týdenních splátkách po 490 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 12. 5. 2013, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětnou půjčku celkem 10 799,90 Kč, a to 4 800 Kč do dne postoupení pohledávky na žalobkyni a následně 5 999,90 Kč přímo k rukám žalobkyně.
6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017, včetně seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 15. 5. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 15. 5. 2017, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 15. 6. 2017.
7. Z výzvy k plnění ze dne 9. 8. 2019 a podacího lístku ze dne 12. 8. 2019 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.
8. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).
9. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
10. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření smlouvy o půjčce) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření smlouvy o půjčce) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.
12. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření smlouvy o půjčce) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
13. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
16. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
17. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není oprávněn, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o půjčce číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.
18. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to před poskytnutím každé jednotlivé půjčky. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu zákazníka, k níž následně podáním ze dne 29,6, 2022 sdělila, že ji její právní předchůdkyně nedohledala a soudu tak k důkazu předložena nebyla. Lze tak uzavřít, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky dostatečně a s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy ve smyslu ustanovení § 22 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouva o půjčce je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatné (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10).
19. Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 5. 2013 v hotovosti částku 16 000 Kč. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává výzvou k jeho vydání. Soudu byla předložena jako první výzva k úhradě dlužné částky obsažená v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.5.2017, tedy ode dne doručení uvedené výzvy, tj. od 19.5.2017 je žalovaný v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení. Žalovaný do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil částku 4 800 Kč, tedy ke dni 19.5.2017 jeho bezdůvodné obohacení činilo 11 200 Kč. Žalovaný následně pak na svůj závazek ještě uhradil 5 999,90 Kč, tj. celkem před podáním žaloby uhradil celkem 10 799,90 Kč. Neuhrazené bezdůvodné obohacení ke dni podání žaloby činilo 5 200,10 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 558,67 Kč (za dobu ode dne splatnosti bezdůvodného obohacení půjčky do 3. 5. 2019) a nadále běžícího ve výši 8,05 % ročně z částky 5 200,10 Kč od 4. 5. 2019 do zaplacení (výrok I.).
20. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).
21. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).