Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56 A 2/2024 - 50

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D., v právní věci

žalobkyně: A. C.-H., nar. X, st. přísl. G. r.

zastoupená advokátem JUDr. Hugem Körblem

sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí ČR, vízový odbor

sídlem Hradčanské nám. 5, 118 00 Praha 1

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2024, č. j. 300119-1/2024-MZV/VO,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 19. 2. 2024, č. j. 300119-1/2024-MZV/VO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč k rukám jejího advokáta JUDr. Huga Körbla do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně brojila svojí žalobou proti shora specifikovanému rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 18. 12. 2023 o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza dle , o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

2. Dne 13. 11. 2023 podala žalobkyně žádost o schengenské vízum za účelem návštěvy rodiny v ČR. Velvyslanectví ČR v Akkře (dále jen „ZÚ“) tuto žádost zamítlo dne 29. 11. 2023 v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (dále jen „vízový kodex“), ve znění pozdějších předpisů. Ve smyslu čl. 32 odst. 2 vízového kodexu byly důvody zamítnutí žádosti oznámeny žalobkyni prostřednictvím jednotného formuláře: bod 10. informace předložené za účelem prokázání účelu a podmínek pobytu nebyly spolehlivé; bod 13. existují důvodné pochybnosti o úmyslu žalobkyně opustit území členských států před skončením platnosti víza. Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vízum podala žalobkyně „žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza“ (odvolání). Tato žádost byla rovněž zamítnuta s tím, že rozhodnutí ZÚ je v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. b) vízového kodexu. K zamítacím důvodům ZÚ žalovaný doplnil, že předložením rozdílných adres ubytování uvedla žalobkyně správní orgán v omyl, což spolu s předložením výpisů z bankovního účtu zvoucí osoby vedlo k závěru, že doložené informace nebyly spolehlivé. Také rozporuplná vyjádření žadatelky ohledně nedostatečného socioekonomického zázemí (vlastnictví nemovitosti nedoloženo, stejně tak prodej potravin nebo vody z vlastního vrtu; předloženy pouze výpisy z mobilního účtu pro úhradu výdajů a faktur) měla vést k závěru o jejím profilu rizikového žadatele z hlediska možné ilegální migrace do schengenského prostoru.

II. Shrnutí žalobní argumentace

3. Žalobkyně v žalobě nesouhlasila se závěry žalovaného a ZÚ. Správní orgány zcela opomenuly důvod, pro který žalobkyně žádala o krátkodobé vízum, tj. legitimní snaha o návštěvu syna, snachy a vnučky. ZÚ hledal marginální rozpory. Žalobkyně nemá v úmyslu opouštět domovskou G., kde má majetek. Žalovaný se nevyjádřil ke všem námitkám žalobkyně v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza. Zaměřil se jen na hledání rozporů a pochybností, tj. jednal v rozporu se zásadou materiální pravdy. Nesrovnalosti (při pohovoru a v nájemní smlouvě) ohledně adresy pobytu žalobkyně v ČR jsou snadno vysvětlitelné, a to přestěhováním syna. Pokud by tuto nesrovnalost uvedl ZÚ ve formuláři v části „Jiné poznámky“, mohla se žalobkyně pokusit toto vysvětlit již ve své žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza. Dokumenty k žádosti jsou připravovány dlouho předem. Pokud se žalobkyně přeřekla u pohovoru a sdělila, že byt syna je 3+kk, pak si neuvědomila dispozici nového bytu, kam se syn s rodinou nově přestěhoval. Pokud žalovaný uvedl, že předložené výpisy z účtu syna žalobkyně převyšují jeho příjmy, pročež jsou účelové, pak nijak nespecifikoval, jakým způsobem výpisy z účtu převyšují příjmy syna. Žalobkyně se k uvedenému nemohla blíže vyjádřit, neboť sdělení nedává smysl, žalobkyně nerozumí tomu, co chtěl žalovaný tímto tvrzením sdělit a jak je nespolehlivě prokazován účel jejího pobytu v ČR. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Jako další důvod pro pochybnosti o úmyslu žalobkyně opustit území před skončením platnosti víza zmínil žalovaný to, že žalobkyně uváděla, že je vlastníkem nemovitosti v G., avšak nepředložila doklad potvrzující toto vlastnictví. Z žádného právního předpisu však nevyplývá povinnost žalobkyně prokazovat vlastnictví konkrétní nemovitosti. Při pohovoru nemohla tušit, že by měla tuto okolnost prokazovat. Pokud měl ZÚ pochybnosti, mohl žalobkyni vyzvat k prokázání vlastnictví. S ohledem na výše uvedené žalobkyně soudu navrhla, aby zrušil napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí ZÚ.

III. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že na vízum není právní nárok. V případě splnění formálních požadavků a předložení podpůrných dokladů neplatí to, že by mělo být vízum automaticky uděleno. Stát má právo rozhodovat o vstupu, pobytu a vyhoštění cizinců ze svého území. Rovněž subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území ČR neexistuje (srov. judikatura Ústavního soudu). Při posuzování žádosti o udělení víza má správní orgán značnou šíři uvážení podle čl. 32 odst. 1 a čl. 35 odst. 6 vízového kodexu. Rozhodnutí žalovaného bylo řádně odůvodněno, má oporu ve vízovém spise, veškerá zjištění ZÚ byla zaevidována. Byly zohledněny veškeré žalobkyní předložené skutečnosti. Obě rozhodnutí byla vydána na základě zákona a vycházela z řádně zjištěného skutkového stavu. Na řízení se nepoužije druhá a třetí část . Krátkodobá víza jsou komplexně upravena vízovým kodexem. Na rozhodnutí nelze klást nároky uvedené v . Pole formuláře tzv. „Jiné poznámky“ nebylo určeno pro podrobné odůvodnění zamítnutí žádosti. K nesrovnalostem v adrese pobytu žalobkyně v ČR žalovaný připomněl časovou posloupnost událostí, včetně toho, že nájemní smlouvu k bytu na adrese Palackého nám. měl syn žalobkyně jen do 30. 6. 2023. V době vyřizování pozvání pro žalobkyni tedy již na adrese nebydlel. Není zřejmé, proč si žalobkyně nepožádala o nové oficiální pozvání. V rámci pohovoru mohla žalobkyně stěhování syna vysvětlit. K výpisům z účtu zvoucí osoby žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že toto nemá přímou spojitost s důvody pro zamítnutí žádosti. Doklad o vlastnictví nemovitosti je významným dokladem prokazujícím žadatelovu socioekonomickou vazbu na rodnou zemi a může napomoci snížit důvodné pochybnosti o případném úmyslu žadatele neopustit území členských států před skončením platnosti víza. Skutková zjištění mají oporu ve správním spise, rozhodnutí byla řádně odůvodněna a jsou přezkoumatelná. S ohledem na výše uvedené žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou.

IV. Replika žalobkyně

5. V replice žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného a doplnila, že nesrovnalost v adrese ubytování nepředstavuje skutečný a dostatečný důvod k tomu, aby bylo zpochybněno to, že matka chce navštívit svého syna a jeho rodinu a chce s ním strávit Vánoce a zúčastnit se promoce. Bydlení měla u něj zajištěné. U pohovoru správně uvedla, že bude bydlet v Brně. Výpisy z účtu nemohou ze své podstaty převyšovat žádné příjmy. Není z ničeho zřejmé, proč si toto žalovaný myslí. Pravdivost takového důvodu nelze posoudit, neboť není nikde specifikován. Žalovaný sice ve vyjádření k žalobě uvedl, že toto nemá spojitost se zamítnutím žádosti o víza, avšak z obsahu rozhodnutí je zřejmé, že i toto jako důvod zamítnutí žádosti uváděl. Z harmonizovaného seznamu podpůrných dokladů pro G. nevyplývá, že by byla žalobkyně povinna dokládat vlastnictví nemovité věci.

V. Duplika žalovaného

6. V duplice se žalovaný vyjádřil k replice žalobkyně tak, že řízení o udělení krátkodobého víza se významně odchyluje od standardního správního řízení. Žalovaný neměl v řízení povinnost dle vízového kodexu vyzývat žalobkyni k prokázání vlastnictví nemovité věci v G. S odkazem na judikaturu NSS žalovaný dále uvedl, že nebyl povinen se podrobně vyjadřovat ke každé jednotlivé námitce žalobkyně. Z harmonizovaného formuláře vyplývá, že se jím důvody zamítnutí žádosti o udělení víza oznamují formou zaškrtnutí příslušného políčka. Pole označené jako „další poznámky“ nelze chápat jako prostor pro podrobnější odůvodnění, to by neodpovídalo logice společné vízové politiky EU. Žalovaný se však shodl s žalobkyní v tom, že uvedený prostor lze výjimečně využít pro podrobnější odůvodnění. Pokud tak ale neučinil, nelze mu to vytýkat. Výčet podpůrných dokladů v kategorii „socioekonomické vazby“ harmonizovaného seznamu je příkladný a žadatelka mohla a měla svoje tvrzení o vlastnictví nemovitosti doložit.

VI. Posouzení věci krajským soudem

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného [, 2 , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“]. Ve věci soud rozhodl bez jednání s ohledem na zjištěné vady řízení [ ].

8. Soud shledal žalobu důvodnou. Nemohl přisvědčit tvrzení žalovaného, že se vyjádřil ke všem námitkám žalobkyně uvedeným v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza, a že je řádně vypořádal. Žalovaný postavil své závěry na tom, že jsou souladné s rozhodnutím ZÚ o neudělení schengenského víza dle čl. 32 odst. 1 písm. b) vízového kodexu. Dle tohoto článku byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení víza, neboť existovali důvodné pochybnosti, pokud jde o pravost podpůrných dokladů předložených žadatelkou nebo pravdivost jejich obsahu, dále spolehlivost prohlášení učiněných žadatelkou nebo pokud jde o její úmysl opustit území členských států před skončením platnosti víza, o které žádá. K tomu žalovaný při posouzení žádosti o nové posouzení důvodů pouze uvedl, že předložením rozdílných adres ubytování uvedla žalobkyně správní orgán v omyl a z tohoto důvodu, včetně předložených výpisů z bankovního účtu jejího syna (zvoucí osoba), které má za účelové, když „značně převyšují jeho příjmy na území ČR“, učinil ZÚ správný závěr o tom, že doložené informace za účelem prokázání účelu a podmínek předpokládaného pobytu nebyly spolehlivé. Ke druhé skupině důvodů, pro něž byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení víza, žalovaný uvedl, že při pohovoru žalobkyně zmínila, že je majitelkou domu v G., ale nepředložila doklad o vlastnictví. Dále měla při pohovoru uvést, že je důchodkyní, ale důchod nepobírá, a že prodávala potraviny před domem. V podaném „odvolání“ však uvedla, že prodávala vodu ze svého vrtu. Předložila „jen“ výpis z mobilního účtu o platbách výdajů a faktur, nejednalo se o klasický výpis z bankovního účtu. Toto vše žalovaný shrnul jako rozporuplná vyjádření dokladující nedostatečné socioekonomické zázemí žalobkyně svědčící o tom, že patří k nízkopříjmové skupině a odpovídá profilu rizikového žadatele z hlediska ilegální migrace do schengenského prostoru. Žalovaný tak uzavřel, že existují důvodné pochybnosti o úmyslu žalobkyně opustit území členských států před skončením platnosti víza. Důvody neudělení víza tak žalovaný vyhodnotil za souladné s čl. 32 odst. 1 písm. b) vízového kodexu.

9. Ze správního spisu mimo jiné vyplývá, že žalobkyně v řízení předkládala např. pozvání od syna ze dne 23. 8. 2023, dále nájemní smlouvu syna k bytu na adrese v Brně, P. n. (na období od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2023 s možností prodloužení, což následně učinil a bydlení ukončil dohodou k 31. 10. 2023), a také nájemní smlouvu syna k bytu v Brně, ul. N. (na období od 1. 11. 2023 do 1. 11. 2024). Ze správního spisu je také zřejmé, že s žalobkyní byl proveden pohovor dne 22. 11. 2023 před ZÚ v Akkře. V rámci pohovoru žalobkyně jednoznačně k dotazu na důvod cesty odpověděla, že jede na návštěvu syna, který žije v bytě v Brně, s manželkou a dítětem. Na bližší adresu nebyla dotazována. Město Brno uvedla žalobkyně správně, chybně zmínila pouze to, že jde o byt 3+kk, ačkoliv žalobce vždy bydlel v bytě 2+kk. Vzhledem k tomu, že žalobkyně syna nikdy nenavštívila, mohlo k tomuto chybnému sdělení ohledně velikosti bytu dojít. Jedná se však o marginalitu, na které lze jen obtížně stavět pochybnosti o smyslu a účelu pobytu žalobkyně v ČR nebo o jejím úmyslu neopustit území ČR před skončením víza. Takový závěr by byl přehnaný a nelogický. Na adresu aktuálního bydliště syna v Brně (tj. adresy také budoucího pobytu žalobkyně u syna) se žalobkyně při pohovoru nikdo neptal, a k doplnění informace nevyzýval ani žalovaný přesto, že ve spise byly založeny dvě nájemní smlouvy k bytům v Brně na různých adresách uzavřené synem žalobkyně s časovým rozestupem. Tímto rozhodně nemohl být správní orgán uveden v omyl, pochybnosti žádné nevyjádřil a žalobkyně v tomto směru nic netajila ani nepředstírala. Tato možná nejasnost ohledně pobytu žalobkyně a jejího syna mohla být zcela jednoduše vysvětlena, protože syn žalobkyně se měl k 1. 11. 2023 přestěhovat do bytu na jiné adrese v Brně. Předkládané pozvání syna ze dne 23. 8. 2023 se vztahovalo ještě k jeho předchozí adrese bydliště v Brně, tehdy skutečně platné. Doprovodné dokumenty k podání žádosti o víza jsou chystány předem, v mezidobí pak může docházet ke změnám (např. přestěhování). Takové změny je možné vysvětlit a případné pochybnosti z toho plynoucí odstranit např. při pohovoru. Žalobkyně doložila obě nájemní smlouvy a o konkrétních pochybnostech ZÚ a později žalovaného nevěděla, měla za to, že není co upřesňovat či vysvětlovat. Soud má za to, že ani z tohoto nelze dovodit pochybnosti o smyslu a účelu pobytu žalobkyně v ČR nebo o jejím úmyslu opustit území členských států před skončením víza.

10. Dvě doložené adresy pobytu syna žalobkyně, popř. nesprávné uvedení velikosti aktuálně pronajatého bytu, event. tvrzené vyšší příjmy syna žalobkyně (viz dále), nemohou osvědčit důvodné pochybnosti o účelu pobytu žalobkyně v ČR a jejím úmyslu opustit území členských států před skončením platnosti víza, jak to žalovaný nesprávně dovodil v napadeném rozhodnutí.

11. Poukaz na rozpor ohledně adresy místa, kde má žalobkyně v ČR pobývat (aktuální bydliště syna), mohl být uveden již v prvostupňovém formulářovém rozhodnutí (viz kolonka „Jiné poznámky“). Této kolonky by bylo možné využít pro podrobnější odůvodnění formulářového rozhodnutí. Žalobkyně by tak mohla obratem reagovat a snadno vysvětlit již v rámci žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza tvrzené nesrovnalosti kolem adresy jejího pobytu v ČR. Vzhledem k tomu, že formulářové rozhodnutí je založeno na předepsaných důvodech uvedených pod body 1 až 16, nelze nevyužití tzv. „Jiné poznámky“ k bližšímu odůvodnění tohoto formulářového rozhodnutí správnímu orgánu vytýkat.

12. K nevypořádání všech námitek (uvedených v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza) se vyjádřil NSS v rozsudku ze dne 29. 10. 2015, č.j. -30, z něhož mimo jiné vyplývá, že je nezbytné, aby konkrétní věcné i právní důvody správní orgán uvedl v rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů, a to nikoliv jen parafrázováním toho, co dříve uvedl zastupitelský úřad, ale s ohledem na to, co bylo důvodem, pro který žadatel podal žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. Je tedy třeba vypořádat se s tím, co je v žádosti o nové posouzení důvodů uvedeno. V nyní posuzované věci se s námitkami žalobkyně žalovaný nevypořádal. Vůbec se nezabýval legitimním zájmem žalobkyně navštívit svého syna a jeho rodiny v Brně (podstatné také bylo, že má bydlení v Brně zajištěno). Zaměřil se pouze na hledání rozporů a pochybností, což je v rozporu se zásadou materiální pravdy, kterou má správní orgán hledat. Obsah pohovorů nelze vyhodnocovat jen formou hledání rozporů, jenž by byly zjevné z jazykového vyjádření u odpovědí na otázky, nýbrž je nezbytné posuzovat odpovědi při pohovoru i ve svém celku. To vyplývá i ze shora citovaného rozsudku NSS.

13. Za zcela nelogické a nepřezkoumatelné soud pokládá dále tvrzení žalovaného, že žalobkyně předložila výpisy z účtu zvoucí osoby (syna), které značně převyšují jeho příjmy na území ČR a lze je tím pádem považovat za účelové. Výpisy z účtu skutečně nemohou převyšovat příjmy, to je skutečně nelogický závěr. Vedle toho zde nelze dovodit ani skutečnou úvahu žalovaného, co konkrétně je na tom nespolehlivého z hlediska prokázání účelu a podmínek předpokládaného pobytu žalobkyně v ČR, popřípadě z čeho zde plynou důvodné pochybnosti o úmyslu žalobkyně opustit území členských států před skončením platnosti víza. Závěry žalovaného jsou v tomto směru zcela nepřezkoumatelné. Žalovaný svoji úvahu ani z toho plynoucí závěry blíže nevysvětlil.

14. Argumentace žalovaného k rizikovosti nízkopříjmových žadatelů o krátkodobá víza z hlediska ilegální migrace do schengenského prostoru pro nedostatečné socioekonomické zázemí je samozřejmě možná, měla by být však podložená. V nyní posuzované věci sem byla podřazena údajná rozporuplná vyjádření žalobkyně k jejímu socioekonomickému zázemí. Přitom bylo žalobkyni vytýkáno, že nedoložila vlastnictví domu v G. Dále bylo v této souvislosti konstatováno, že potvrdila, že jako důchodkyně nepobírá důchod, dle sdělení při pohovoru se živí prodejem potravin před domem, a že v odvolání uvedla, že prodává vodu ze svého vrtu. Jako doklad o financích předložila pouze výpis z mobilního účtu, kterým se v G. platí různé výdaje a faktury, nejde však o klasický výpis z bankovního účtu. Z uvedeného není ale zřejmé, která tvrzení pokládá žalovaný za rozporuplná a z jakého důvodu. Pokud žalobkyně bydlí v G. ve svém domě, nepobírá důchod, živí se prodejem potravin nebo vody ze svého vrtu a své výdaje dokládá mobilním účtem, nelze na tom shledat nic rozporuplného, jak dovodil žalovaný. Uvedl, že „tato rozporuplná tvrzení“ svědčí o nízkopříjmové skupině a rizikovosti z hlediska ilegální migrace. Podle soudu se však nejedná o rozporuplná tvrzení. Žalovaný by mohl případně pochybovat o dostatečném socioekonomickém zázemí žalobkyně, které by nasvědčovalo profilu rizikového žadatele z hlediska ilegální migrace, avšak takový závěr musí být odůvodněn a vyplývat ze zjištěných skutkových okolností. K tomu ale nedošlo, žalovaný předkládané doklady a skutečnosti takto nevyhodnocoval, vytýkal žalobkyni pouze rozporuplná vyjádření týkající se jejího „zázemí“. Má-li žalobkyně v G. dům, v němž žije, a živí-li se prodejem potravin či vody z vlastního vrtu, má do určité míry vazby na svoji rodnou zemi. Na tom není nic rozporuplného. Otázkou by pak mohlo být samotné doložení majetkových poměrů, resp. socioekonomického zázemí žalobkyně. Žalovaný dostatečnost a průkaznost předkládaných dokladů komplexně nevyhodnotil, tj. nezabýval se tím, zda dostatečně prokazují sociální a ekonomické vazby žalobkyně v G. Ve vazbě na takovou argumentaci pak nemohl ani učinit závěr o tom, že v důsledku nespolehlivých informací nebyl prokázán účel a podmínky předpokládaného pobytu v ČR, nebo že existují důvodné pochybnosti o úmyslu žalobkyně opustit území členských států před skončením platnosti víza v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. b) vízového kodexu.

15. Pokud měly správní orgány pochybnost o tvrzení žalobkyně, že v G. vlastní nemovitost, mohly se jí blíže na tuto nemovitost dotázat, resp. mohly ji vyzvat k prokázání tohoto tvrzení. Pokud jde o odkazovaný harmonizovaný seznam podpůrných dokladů (stanoví doklady, kterými lze jednotlivé skutečnosti prokazovat), který je schválen Vízovým výborem Evropské komise, pak zde pro G. není výslovně doklad o vlastnictví nemovitosti uveden. Nicméně výčet podpůrných dokladů v kategorii „socioekonomické vazby“ je jen příkladný. Dle toho by měl žadatel dokládat v potřebném rozsahu svá tvrzení v oblasti socioekonomických vazeb.

16. Ve svých vyjádřeních k žalobě se žalovaný snažil opožděně doplnit odůvodnění napadeného rozhodnutí. Takovému postupu soud nemohl přisvědčit, neboť řádné zdůvodnění musí obsahovat samotné rozhodnutí.

17. Důvod krátkodobého pobytu žalobkyně v ČR byl zcela zřejmý a legitimní, tj. návštěva syna a jeho rodiny v ČR. Pokud pak účelově vyhledával ZÚ a žalovaný určité rozpory v tvrzeních žalobkyně, jednalo se o poměrně marginální rozpory, které nijak neprokazují závěry (o nespolehlivosti informací k účelu a podmínkám pobytu žalobkyně v ČR a důvodných pochybnostech o úmyslu žalobkyně opustit území členských států před skončením platnosti víza), které pak žalovaný na základě toho učinil. Rozhodnutí žalovaného je proto z výše uvedených důvodů nepřezkoumatelné.

VII. Závěr a náklady řízení

18. Krajský soud shledal rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, a proto ho zrušil pro vady řízení podle ve spojení s a 4 , a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán v dalším řízení vázán ( ).

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn Žalobkyně měla ve věci úspěch (soud žalobě vyhověl), a proto má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení žalobkyně spočívaly především v nákladech na právní zastoupení v tomto řízení. V daném případě se jednalo o odměnu právního zástupce žalobkyně (JUDr. Hugo Körbl) za zastupování žalobkyně v tomto řízení podle příslušných ustanovení , advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“). Jednalo se o tři úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby, sepis repliky k vyjádření žalovaného) a tři režijní paušály ve výši 3 x 3 100 Kč a 3 x 300 Kč (, , a advokátního tarifu), tedy celkem 10 200 Kč. Zástupce žalobce nedoložil, že je plátcem DPH. Žalobkyně dále uhradila soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 3 000 Kč. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni celkovou částku 13 200 Kč k rukám jejího právního zástupce JUDr. Huga Körbla do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 8. června 2026

JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D., v. r.

samosoudkyně