Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56 Az 4/2026 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci

žalobce: V. P.,

nar. X, st. přísl. U.

pobytem v ČR: X

zastoupený advokátem JUDr. Petrem Novotným

sídlem Archangelská 1, 100 00 Praha 10

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2026, č.j. OAM-177/ZA-ZA11-D07-2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl tak, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a že řízení o udělení mezinárodní ochrany se zastavuje podle . Současně žalovaný rozhodl, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „dublinské nařízení“), je Slovenská republika (dále též „Slovensko“).

II. Shrnutí žalobní argumentace

2. Žalobce v žalobě namítal, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, a že v předcházejícím řízení byl zkrácen na svých právech, když nedošlo k meritornímu projednání jeho žádosti. Žalovaný nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), neopatřil si dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí ( ), a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci, protože jinak by rozhodl o udělení azylu dle , případně o udělení doplňkové ochrany podle zák. o azylu. V důsledku války na Ukrajině se žalobce reálně obává o svůj život v případě návratu do vlasti. Válka probíhá na celém území. V případě nuceného návratu do vlasti nelze vyloučit, že by žalobci hrozilo uvěznění, mučení nebo nelidské a ponižující zacházení v důsledku probíhající války. Žalobce dále nesouhlasil s tvrzením, že státem příslušným k posouzení jeho žádosti je Slovenská republika. Státem příslušným k posouzení žádosti je Česká republika, ve které má žalobce rodinné zázemí.

3. K vycestování z vlasti žalobce zopakoval zjištění ze správního spisu: do EU přicestoval dne 7. 2. 2022 z U. Asi půl roku setrval v Polsku, v září odjel do ČR, následně na Slovensko. Tam si vyřídil pobytové oprávnění platné do roku 2025. Pak setrvával v ČR a několikrát ročně asi na 2 týdny cestoval na Slovensko. V letech 2018 až 2021 jezdil pravidelně do Polska za prací. Tři měsíce strávil v Polsku a následně měsíc na Ukrajině. V minulosti byla žalobci udělaná polská víza a pak pobytové oprávnění Slovenské republiky. Žalobce je svobodný, bezdětný a má přítelkyni V. P., nar. X. Žalobce nemá žádné zdravotní omezení ani neužívá pravidelně léky. Žádost o mezinárodní ochranu v ČR podal až dne 19. 2. 2026. Důvodem podané žádosti je válka na U. Žalobce by mohl být odveden do armády, která je špatně vybavena a vojáci si musí kupovat vybavení sami. Žalobce by si rád obstaral doklady k legálnímu pobytu v EU.

4. S ohledem na výše uvedené žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

5. Žalobce současně podal návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Vzhledem k tomu, že soud rozhodl ve věci přednostně meritorně, nerozhodoval již samostatně o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť ten byl rozhodnutím ve věci konzumován.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

6. Žalovaný v podaném vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žalobních námitek s tím, že neprokazují, že by správní orgán porušil nebo dublinské nařízení a následně vydal nezákonné nebo nedostatečně odůvodněné rozhodnutí. V tomto dále odkázal na obsah správního spisu a napadené rozhodnutí.

7. V posuzované věci nebylo naplněno žádné z kritérií dublinského nařízení, které by určilo příslušnost ČR k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce byl držitelem pobytového oprávnění č. X vydaného Slovenskou republikou dne 29. 9. 2023 v Trenčíně s platností do 29. 3. 2025. Z toho důvodu žalovaný aplikoval kritérium dané článkem 12 odstavec 4 dublinského nařízení, dle něhož je státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu Slovenská republika.

8. Žalovaný požádal dne 19. 2. 2026 Slovenskou republiku o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu a dne 11. 3. 2026 obdržel informaci, že Slovensko svou příslušnost k posouzení této žádosti uznalo. Podle článku 18 dublinského nařízení je Slovenská republika povinna převzít žalobce na své území a posoudit jeho žádost o mezinárodní ochranu, kterou podal v ČR. Napadené rozhodnutí je opřeno o dublinské nařízení, vychází z dostatečně zjištěného stavu věci a splňuje i další podmínku uvedenou v článku 3 odstavec 2 dublinského nařízení a to, že v případě Slovenska neexistují závažné důvody se domnívat, že zde dochází k systémovým nedostatkům azylového řízení a podmínek přijetí žadatelů, jež s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 y základních práv EU.

9. Žalovaný dostatečně zvážil, zda v případě žalobce existují důvody zvláštního zřetele hodné, což v souladu s judikaturou přezkoumatelně zdůvodnil. Pokud jde o nevyužití diskrečního ustanovení v článku 17 dublinského nařízení, pak na jeho použití není právní nárok, je pouze otázkou správního uvážení. Žalovaný je přesvědčen, že v napadeném rozhodnutí přezkoumatelně odůvodnil, proč diskreční oprávnění nebude v případě žalobce aplikovat. V případě soudního přezkumu tohoto správního uvážení je soud omezen na posouzení, zda správní orgán nezneužil či nepřekročil jeho meze, a tedy zda napadené rozhodnutí nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem.

10. Žalobní body, v nichž se žalobce dovolával udělení azylu nebo doplňkové ochrany se zcela míjí s obsahem napadeného rozhodnutí. Na základě podané žaloby je v tomto řízení přezkoumáváno pouze rozhodnutí o nepřípustnosti žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany v ČR, neboť k posouzení této žádosti je příslušná Slovenská republika.

11. S ohledem na výše uvedené žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou.

IV. Posouzení věci krajským soudem

12. Soud v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), bez nařízení jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů ( ) a podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k (zohlednění případných nových důležitých okolností) napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.

13. Soud nejprve ověřil skutková zjištění ze správního spisu. Z údajů poskytnutých žalobcem k žádosti vyplynulo, že do EU přicestoval dne 7. 2. 2022 z U. Asi půl roku setrval v Polsku, v září odjel do ČR, následně na Slovensko. Tam si vyřídil pobytové oprávnění platné do roku 2025. Pak setrvával v ČR a několikrát ročně asi na 2 týdny cestoval na Slovensko. V letech 2018 až 2021 jezdil pravidelně do Polska za prací. Tři měsíce strávil v Polsku a následně měsíc na U. V minulosti byla žalobci udělaná polská víza a pak pobytové oprávnění Slovenské republiky. Žalobce je svobodný, bezdětný a má přítelkyni V. P., nar. X. Žalobce nemá žádné zdravotní omezení ani neužívá pravidelně léky. Žádost o mezinárodní ochranu v ČR podal až dne 19. 2. 2026. Důvodem podané žádosti je válka na U. Žalobce by mohl být odveden do armády, která je špatně vybavena a vojáci si musí kupovat vybavení sami. Žalobce by si rád obstaral doklady k legálnímu pobytu v EU. Totožnost a státní příslušnost prokázal žalobce cestovním dokladem. V průběhu pohovoru žalobce uvedl, že pobytové oprávnění si na Slovensku vyřídili jeho známí, a proto si ho vyřídil také. V ČR setrvává, neboť na U. je válka. Má zde přítelkyni, se kterou bydlí v Plané nad Lužnicí. Chodí spolu asi 3 roky. Poznali se na U. Přítelkyně má asi tříletého syna. Přítelkyně je soběstačná, zdravá a bydlí s rodiči. Po příjezdu do EU bydlel žalobce nejprve v Polsku, následně v Brně. Poté se přestěhoval do Plané nad Lužnicí. Na Slovensku neměl nikdy žádné potíže se správními orgány. Ekonomicky aktivní žalobce není, neboť nemůže oficiálně pracovat. Přivydělává si na brigádách, platí část nájmu, na chodu domácnosti se ekonomicky nepodílí. Za přítelkyni platí nájem rodiče. Proti cestě na Slovensko za účelem dokončení své žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl žádný konkrétní důvod. Raději by ale setrval v ČR, kde má známé a přítelkyni. Věděl, že není možné nepřetržitě setrvávat na území ČR na pobytové oprávnění Slovenska. Matku a otce má na území Španělska. Jiní jeho příbuzní se v EU nenachází.

14. V souladu s byla žalobci dána možnost dne 31. 3. 2026 se seznámit s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout další podklady. Ačkoliv byl žalobcův právní zástupce předem o tomto úkonu vyrozuměn, k tomuto úkonu se zástupce ani žalobce nedostavili.

15. Žalovaný správní orgán postupoval ve správním řízení plně v souladu s dublinským nařízením. Podle čl. 3 odst. 1 dublinského nařízení žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III. dublinského nařízení. Pokud nemůže být na základě kritérií vyjmenovaných v tomto nařízení určen příslušný členský stát, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný první členský stát, ve kterém byla žádost podána (čl. 3 odst. 2 dublinského nařízení).

16. Žalovaný tedy nejdříve zkoumal, zda je vůbec ve smyslu uvedeného dublinského nařízení dána příslušnost ČR k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. V souladu s čl. 7 dublinského nařízení přistoupil k hodnocení kritérií k určení příslušného členského státu pro posouzení předmětné žádosti. Podle čl. 7 odst. 1 dublinského nařízení se kritéria pro určení příslušného členského státu uplatňují v pořadí, v jakém jsou uvedena.

17. Čl. 8 dublinského nařízení nelze v případě žalobce aplikovat, neboť žalobce je co by žadatel o udělení mezinárodní ochrany osobou zletilou. V případě žalobce není aplikovatelné ani kritérium uvedené v čl. 9 dublinského nařízení, protože jak vyplývá z žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, na území členských států EU nepobývají žádní členové jeho rodiny požívající mezinárodní ochrany. V případě žalobce není aplikovatelné ani kritérium uvedené v čl. 10 dublinského nařízení, neboť ze samotné žádosti žalobce vyplývá, že na území členských států EU nepobývají žádní členové rodiny žalobce, kteří by na území členského státu byli oprávnění pobývat jako žadatelé o mezinárodní ochranu, a o jejichž žádostech dosud nebylo přijato první rozhodnutí ve věci samé. Obdobně není v případě žalobce aplikovatelné ani kritérium uvedené v čl. 11 dublinského nařízení, neboť z podané žádosti o mezinárodní ochranu žalobce vyplývá, že na území členských států EU nepožádalo o mezinárodní ochranu současně nebo brzy po sobě několik rodinných příslušníků žalobce nebo svobodných nezletilých sourozenců, o jejichž žádostech by mělo řízení probíhat společně (aby uplatněním jednotlivých kritérií nedošlo k jejich oddělení). Na území členských států EU nepobývají žádní takoví rodinní příslušníci žalobce nebo svobodní nezletilí sourozenci.

18. Podle článku 12 odst. 1 dublinského nařízení platí, že pokud je žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto povolení vydal.

19. Podle čl. 12 odst. 4 dublinského nařízení platí, že pokud je žadatel držitelem pouze jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než 6 měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se odstavce 1, 2 a 3 tohoto článku, dokud žadatel neopustil území členských států.

20. V případě žalobce bylo nezbytné aplikovat právě kritérium uvedené v článku 12 odst. 4 dublinského nařízení ve spojení s čl. 12 odst. 1 dublinského nařízení, neboť z informací získaných v průběhu správního řízení, z elektronické kopie pobytového oprávnění Slovenské republiky a z vyjádření Slovenské republiky bylo zjištěno, že žalobce byl dne 13. 2. 2026 (podána žádost o mezinárodní ochranu v ČR) držitelem pobytového oprávnění č. RY4135569 vydaného Slovenskou republikou dne 29. 9. 2023 s platností do dne 29. 3. 2025. Z uvedeného je zřejmé, že v případě žalobce je nezbytné aplikovat kritérium dané čl. 12 odst. 4 ve spojení s čl. 12 odst. 1 dublinského nařízení, neboť žalobce pobýval na území na slovenské pobytové oprávnění, jehož platnost skončila před méně než 2 roky. Žalobce dosud neopustil území členských států EU.

21. Na základě shora uvedených zjištění je tak příslušným státem k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany Slovenská republika. Z tohoto důvodu žalovaný požádal dne 19. 2. 2025 Slovensko o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, kterou žalobce podal v ČR dne 13. 2. 2026. Dne 11. 3. 2026 obdržel správní orgán informaci o tom, že Slovensko uznalo svou příslušnost k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu.

22. Žalovaný se správně zabýval dále skutečností, zda v případě Slovenska existují závažné důvody se domnívat, že zde dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a podmínky přijetí žadatelů, které by dosahovaly možného rizika nelidského či ponižujícího zacházení. V uvedené souvislosti žalovaný vycházel především z dokumentu Informace OAMP Slovensko, azylový systém ze dne 22. 11. 2024. Na podkladě shromážděných informací soud přisvědčil žalovanému, že v souladu s dublinským nařízením je Slovensko povinno objektivně a nestranně v souladu se základními zárukami a zásadami azylového práva posoudit žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Ze zajištěných podkladů vyplývá, že azylové řízení na Slovensku netrpí systematickými nedostatky a podmínky přijetí žadatelů jsou standardní. Bližší informace jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí a v předmětném dokumentu, jenž je součástí správního spisu. Shora citovaná Informace OAMP popisuje mimo jiné průběh řízení na Slovensku, kompetentní orgány řešící azylové žádosti, právní základ azylového systému, poskytování právní pomoci žadatelům, možnosti podání odvolání, ubytování v azylových střediscích, přijímací podmínky, situaci dublinských navrátilců a další.

23. V rámci svých tvrzení v průběhu pohovoru, ale i v průběhu celého správního řízení a následného soudního řízení, žalobce neuvedl jakoukoliv negativní skutečnost, která by mu bránila vycestovat na Slovensko. Přemístění žalobce na Slovensko za účelem posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu tak nebrání žádné relevantní okolnosti či zjištění.

24. Na úrovni EU (jejích výkonných orgánů, Soudního dvora EU, ESLP) nebylo vydáno žádné závazné rozhodnutí, které by jednoznačně deklarovalo systematické nedostatky řízení ve věci mezinárodní ochrany a přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu na Slovensku, dosahující dokonce rizika nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu y základních práv EU. Rovněž Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nevydal žádné stanovisko, požadující, aby se členské státy EU zdržely transferu žadatelů o mezinárodní ochranu na Slovensko. Slovensko je členem EU, státní moc zde dodržuje právní předpisy a lidská práva a je schopna zajistit dodržování lidských práv a právních předpisů i ze strany nestátních subjektů. Slovensko ratifikovalo a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách a umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad dodržováním těchto práv. Slovensko je rovněž považováno za bezpečnou zemi původu členskými státy EU. Žalobci tedy nehrozí na Slovensku nelidské či ponižující zacházení ve vztahu k vedení řízení ve věci mezinárodní ochrany a zajištění podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu.

25. Systém azylového řízení, včetně odvolacích postupů byl popsán v Informaci OAMP ze dne 22. 11. 2024. Žalobce ve správním řízení ani v žalobě nijak nezpochybnil kvalitu slovenského azylového řízení. Soud ani žalovaný ve správním řízení rovněž neshledali pochybnosti o kvalitě slovenského azylového řízení.

26. Nad rámec uvedeného soud poukazuje na rozsudek NSS ze dne 9. 5. 2018, č.j. -28, z nějž mimo jiné vyplývá, že v případě většiny členských zemí EU nelze říci, že by zřejmě trpěly systémovými nedostatky, a proto stačí jen obecná úvaha. V případě tohoto státu platí zásada vzájemné důvěry mezi členskými státy nad dodržováním lidských práv v jednotlivých členských státech EU. Uvedené závěry se žalobci v podané žalobě nepodařilo vyvrátit.

27. Také z rozsudku NSS ze dne 7. 8. 2018, č.j. -26, vyplývá, že při uplatňování unijního práva mohou být členské státy povinny předpokládat dodržování základních práv ze strany ostatních členských států, tzn. nemohou od jiného členského státu požadovat vyšší úroveň ochrany základních práv, než jakou zaručuje unijní právo, a nemohou ani ověřovat, až na nějaké výjimky, zda jiný členský stát skutečně dodržel v konkrétním případě základní práva zaručená EU.

28. Soud ještě doplňuje, že z provedeného pohovoru se žalobcem vyplynulo, že na Slovensku neměl nikdy žádné problémy. Jakékoliv obavy z pronásledování na Slovensku nezmínil. Žalovaný poskytl žalobci dostatečný prostor pro to, aby sdělil veškeré důvody, pro které by nemohl na Slovensko odcestovat. Žalobce však žádný konkrétní důvod proti dokončení řízení o jeho žádosti na Slovensku neuvedl. Jen sdělil, že by raději zůstal v ČR, kde má známé a přítelkyni. Jiné důvody, které by mu bránily ve vycestování na Slovensko, již žalobce neuvedl. Podle soudu žalobce neuvedl dostatečně relevantní důvody pro jeho „nepřemístění“ v souladu s dublinským nařízením. Pokud se žalobce v žalobě dovolával porušení a nedostatečně zjištěného skutkového stavu, včetně neopatření si dostatečných podkladů, pak tyto obecné námitky nijak v žalobě nekonkretizoval. Neuvedl, v jakém směru měla být posuzována jeho věc nedostatečně, jaké podklady měly být ještě opatřeny a ani jaké konkrétní nedostatky vytýká odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobce se v žalobě omezil jen na blíže neupřesněná a nepodložená tvrzení o údajném porušení právních předpisů ze strany žalovaného. K těmto obecným tvrzením se může správní soud vyjádřit opět jen v obecné rovině tak, že shledává uváděné námitky nedůvodnými a postup správního orgánu za souladný s právními předpisy.

29. Dovolával-li se žalobce v žalobě přímo udělení azylu nebo doplňkové ochrany, pak se míjí s obsahem napadeného rozhodnutí. Na základě podané žaloby je v tomto řízení přezkoumáváno pouze rozhodnutí o nepřípustnosti žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany v ČR, neboť k posouzení této žádosti je příslušná Slovenská republika, která bude o žádosti teprve rozhodovat. Předmětem tohoto přezkumu soudu tak není rozhodnutí o neudělení azylu či doplňkové ochrany. Soud zde poukazuje na , dle něhož platí, že je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

30. Je třeba také zcela vyloučit obavy žalobce z návratu do vlasti, kde probíhá válečný konflikt, neboť na podkladě žalobou napadeného rozhodnutí nebude žalobce v žádném případě přemístěn na U. či nucen k návratu do vlasti. Jak již bylo shora uvedeno, napadeným rozhodnutím byla v souladu s dublinským nařízením pouze vyslovena nepřípustnost žádosti o mezinárodní ochranu v ČR, protože k posouzení této žádosti je příslušný jiný členský stát v EU (Slovensko).

31. Žádost žalobce o mezinárodní ochranu tedy bude teprve meritorně přezkoumána na Slovensku, tj. státem k tomu příslušným v souladu s dublinským nařízením. I z tohoto důvodu nelze označit odůvodnění napadeného rozhodnutí za nedostatečné a nepřezkoumatelné, resp. postup žalovaného za nezákonný. Míra konkrétnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě odpovídá míře konkrétnosti žalobcem sdělených důvodů a obav.

32. V uvedené souvislosti lze dále odkázat na rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2017, č.j. -38, v němž bylo mimo jiné uvedeno, že „tzv. Dublinský systém stojí na předpokladu, že se s žadatelem o mezinárodní ochranu bude zacházet stejně, ať podá žádost v jakémkoliv členském státě (srov. bod 10 preambule Dublinského nařízení). Vzhledem k pokročilé harmonizaci azylového práva v EU lze pak tento předpoklad označit za oprávněný. V konečném důsledku by neměl být rozdíl v tom, zda o žádosti o mezinárodní ochranu bude rozhodovat ČR nebo Rakousko (či jakýkoliv jiný členský stát). V případě nepříznivého rozhodnutí má neúspěšný žadatel možnost obrátit se na soud se žádostí o přezkum, což je zaručeno ve všech členských státech EU.“

33. Podle čl. 17 dublinského nařízení se může každý členský stát rozhodnout posoudit žádost o mezinárodní ochranu, kterou podal státní příslušník třetí země, i když podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný.

34. Článek 17 dublinského nařízení zakotvuje pouze diskreční oprávnění členského státu EU, na jehož použití není právní nárok. V této souvislosti žalovaný zjistil a hodnotil, že žalobce je zletilý, svobodný, bezdětný, samostatný, nepotýká se s žádným zdravotním omezením a není osobou závislou na pomoci druhých. Napadené rozhodnutí neznemožňuje žalobci realizaci oprávněného pobytu (některou z forem povolení k pobytu) na území ČR dle , o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Z výpovědi žalobce vyplynulo, že dosud neučinil žádné právní kroky k získání pobytového oprávnění v souvislosti s jeho tvrzeným partnerským vztahem. Ve shodě s žalovaným lze v této souvislosti odkázat na rozhodnutí NSS ze dne 28. 11. 2008, č.j. -71, z něhož vyplývá k posuzování důvodů znemožňujících vycestování cizince, že „jen dlouhodobý zákaz pobytu na území ČR může v některých případech dosáhnout intenzity nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života, který si za dobu svého pobytu na území ČR vytvořil (…). Takové okolnosti nebyly v posuzované věci splněny. Dle rozhodnutí NSS ze dne 21. 5. 2010, sp. zn. , pak platí, že hodlá-li stěžovatel „realizovat své právo na rodinný život na území ČR, nezbavuje jej to povinnosti dodržovat pravidla stanovená pro pobyt cizinců v ČR, přičemž i v případě, že nejsou naplněny podmínky pro udělení azylu, zákon o pobytu cizinců poskytuje možnosti legalizace pobytu na území ČR.“

35. V této souvislosti soud dále poukazuje na zjištění žalovaného, že žalobce před rokem 2022 ještě na území ČR dlouhodobě nesetrvával. Od roku 2023 pobýval na území členských států EU výhradně za využití pobytového oprávnění Slovenské republiky. Jiné oprávnění nezískal. Významným způsobem finančně nepodporuje přítelkyni. Občas chodí na brigády, přispívá na nájemné. Přítelkyně je soběstačná, zdravá, žije společně s rodiči, kteří ji finančně podporují. Pevnost a dlouhodobost tvrzeného vztahu žalobce nijak neosvědčil. Dříve žalobce samostatně pobýval v Polsku, následně v Brně. Žádné vlastní příbuzné na území ČR nemá. Žalobce neuvedl významné důvody, pro které přicestoval právě do ČR. Neuvedl ani podstatné důvody, pro které by nemohl odcestovat na Slovensko k dokončení své žádosti o mezinárodní ochranu. Na Slovensku má známé, bude tam mít zajištěno ubytování a bude moci čerpat z další přijímací pomoci. Proti řízení o udělení mezinárodní ochrany na Slovensku neuvedl žádné konkrétní námitky. Soud tedy přisvědčil správnosti závěrů žalovaného, který nenašel důvody pro aplikaci čl. 17 dublinského nařízení a nepřevzal odpovědnost za posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu.

36. Státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je vzhledem ke shora popsaným skutkovým a právním závěrům dle závazných unijních kritérií jiný členský stát EU - Slovenská republika a nikoliv Česká republika.

37. Podle článku 18 dublinského nařízení je členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu povinen převzít žadatele, jenž podal žádost o mezinárodní ochranu v jiném členském státě, a dokončit posouzení jeho žádosti. V posuzované věci je tedy Slovensko povinno převzít žalobce na své území a posoudit jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zcela podle standardních postupů platných v EU.

38. Soud k věci závěrem uvádí, že napadené rozhodnutí netrpí nepřezkoumatelností, nezákonností a je věcně správné. Žalobcem uplatněné námitky nezpochybnily závěry žalovaného. Napadené rozhodnutí bylo ve vztahu k případu žalobce dostatečně odůvodněno, žalovaný zjistil dostatečně skutkový stav, přitom vycházel z podkladů, s nimiž se měl možnost žalobce seznámit a vyjádřit se k nim (k tomuto úkonu se nedostavil).

39. Ze shora uvedených důvodů se tak krajský soud ztotožnil s postupem žalovaného i s jeho závěry o nepřípustnosti žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané na území ČR ve smyslu , protože k posouzení této žádosti je příslušný jiný členský stát EU. Je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou, správní řízení o této žádosti se v souladu s zastaví, což v této věci žalovaný správně učinil. Ačkoliv je řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany v jednom členském státě zastaveno (bylo třeba jej formálně ukončit), nejde o rozhodnutí věcné, neboť případné právo žalobce na azyl bude dále posuzováno před orgány jiného (příslušného) státu.

V. Závěr a náklady řízení

40. Uplatněné žalobní body soud neshledal důvodnými a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

41. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , když žalobce nebyl v řízení úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku). Ve věci úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti (jejich přiznání nepožadoval), proto mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 11. června 2026

JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D., v. r.

samosoudkyně