Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 A 26/2025 - 104.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 A 26/2025 - 104
USNESENÍ
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a JUDr. Davida Krysky, Ph.D., v právní věci
žalobce: M. S.
bytem X
proti
žalovanému: Městský úřad Lysá nad Labem
sídlem Husovo nám. 23, Lysá nad Labem
o žalobě proti nečinnosti správního orgánu
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti žalovaného dle § 79 a násl.
zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “) domáhá uložení povinnosti žalovanému, aby (i) ve lhůtě 7 dnů vydal rozhodnutí o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby vedeného pod sp. zn. MULNL-SÚ-54713/2024/Fia a (ii) v téže lhůtě vydal též rozhodnutí o odstranění nepovolené stavby v řízení vedeném pod sp. zn. MULNL-SÚ/25079/2024.
2. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky, za nichž může žalobu věcně projednat (podmínky řízení). V rámci této otázky se soud nutně zabýval i tím, zda žalobce nejen konkrétním způsobem tvrdí, že je dotčen na své právní sféře, ale zda takto tvrzené dotčení má reálný základ. Z obsahu žaloby a podání obsažených v soudním spise vyplynulo, že žalobce byl ke dni podání žaloby vlastníkem pozemků st. p. X1 a parc. č. X2 a X3 v k. ú. a obci X sousedících se stavbou „stavební úpravy a přístavba objektu na pozemcích parc. č. st. X1, X2 a parc. č. X3 za účelem změny užívání stavby na rodinný dům“ (dále jen „sporná stavba“) ve vlastnictví J. K., o níž byla vedena výše uvedená správní řízení o odstranění stavby a jejím dodatečném povolení. Žalobce tak nedisponoval věcným právem ke sporné stavbě, jeho postavení bylo v dotčených řízeních odvozeno primárně od vlastnictví sousedních pozemků.
3. Při přípravě k jednání však soud na základě údajů v katastru nemovitostí zjistil, že žalobce v průběhu soudního řízení pozbyl vlastnických práv k pozemkům st. p. X1 a parc. č. X2 a X3 v k. ú. X sousedícím se stavbou. Nyní mu tak věcné ani jiné právo k sousedním nemovitostem nenáleží. Tomu odpovídající tvrzení o dotčení právní sféry žalobce (dotčení blízkých pozemků žalobce vlivem stavby) tak pozbývá na významu. Tím byla zásadním způsobem zpochybněna aktivní legitimace žalobce.
4. Soud v obecné rovině konstatuje, že předmětná správní řízení o odstranění stavby a o dodatečném povolení stavby směřují k vydání rozhodnutí, které je správním aktem in rem, neboť jde o rozhodnutí, které se vztahuje ke konkrétní nemovité věci a zavazuje i právní nástupce původního vlastníka stavby. Pro správní akty in rem platí, že působí vůči každé osobě, která se ve vztahu k předmětu daného aktu nachází ve stejné právní situaci jako původní adresát (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2013, č. j. 1 As 6/2013 -63, ze dne 28. 12. 2007, č. j. 8 As 24/2006 -60, a ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 As 73/2011 -316, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2018, sp. zn. III.ÚS 3078/18 ). Uvedená východiska se nyní v řízení před soudem promítají též do postavení žalobce a jeho žalobní legitimace. Byl-li tedy žalobce v postavení souseda sporné stavby, neodvozoval své oprávnění domáhat se soudní ochrany od osoby stavebníka ani od vlastnictví sporné stavby samotné, nýbrž od svého věcného práva k sousedním nemovitostem, které mohlo být výsledkem uvedených řízení přímo dotčeno. Pozbyl-li proto žalobce v průběhu soudního řízení vlastnické právo k pozemkům sousedícím se stavbou, pozbyl tím současně i právní vztah k nemovitostem, z něhož dosud dovozoval dotčení své právní sféry nečinností v předmětných správních řízení (a právo na vydání rozhodnutí ve věci samé). Do stejné situace, v jaké se dříve nacházel žalobce jako soused dotčené stavby, vstoupil naopak nabyvatel těchto sousedních nemovitostí. Za tohoto stavu bylo nutno vyjasnit, zda žalobce i nadále může tvrdit a konkretizovat jiné subjektivní právo, které má být tvrzenou nečinností žalovaného dotčeno, anebo zda navrhne procesní nástupnictví jiné osoby (nového vlastníka pozemků).
5. Soud proto žalobce přípisem ze dne 29. 1. 2026, č. j. 54 A 26/2025 -101, vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů buď upřesnil a konkretizoval důvody, pro něž se domnívá, že je nadále nositelem subjektivního hmotného práva na vydání rozhodnutí (když se jeví, že dotčení vlastnického práva již není aktuální), nebo učinil eventuální návrh na záměnu účastníků a současně předložil či zajistil předložení souhlasu aktuálního vlastníka s jeho vstupem na místo žalobce. Současně soud žalobce poučil o tom, že při nesplnění výzvy nezbude soudu než podanou žalobu odmítnout s ohledem na zjevný nedostatek dotčení žalobcových práv.
6. Žalobce ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nereagoval. Za daných okolností tak nezbylo soudu jinak, než postupovat podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. , podle nějž soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Toto ustanovení dopadá na případy, kdy soud shledá zjevný nedostatek aktivní legitimace věcné (zpravidla již na základě textu podané žaloby), tudíž se ukáže jako nehospodárné zabývat se podrobněji meritem věci. To platí přitom nejen pro případy, kdy je zjevný nedostatek věcné legitimace dán již v okamžiku podání žaloby, ale i tam, kde žalobce v průběhu řízení aktivní věcnou legitimaci ztratí a ani k výzvě soudu nedojde k nápravě této chybějící podmínky řízení formou odpovídajícího návrhu na záměnu účastníka řízení (srov. též závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 9/2010 -255, publikovaného pod č. 2377/2011 Sb. NSS).
7. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. (výrok I).
8. Protože podaná žaloba byla odmítnuta, soud podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů současně rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za podání žaloby, a to ve lhůtě plynoucí z ustanovení § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok III).
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. s. ř. s. Jelikož byla žaloba odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 11. června 2026
Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.