Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 A 19/2026 - 26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Bedřichem v právní věci

žalobce: S. V., nar. X

státní příslušnost: Běloruská republika

bytem X

t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty

sídlem Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty

proti

žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie

sídlem Olšanská 2176/2, 130 00 Praha 3

o žalobě proti rozhodnutí žalované z 5. 5. 2026, č. j. CPR-17139-13/ČJ-2026-931200-ZZC

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutím, kterým žalovaná rozhodla o jeho zajištění na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody podle ustanovení , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o pobytu cizinců).

2. Argumentace účastníků

2.1 Obsah žaloby

2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nesprávné, protože žalovaná rozhodla o jeho zajištění (dne 5. 5. 2026 v 11:50 hod.) dříve, než s ním byl proveden pohovor o jeho třetí azylové žádosti, kterou podal dne 5. 5. 2026. Řízení o žádosti o azyl bylo zastaveno až dne 6. 5. 2026. Podle žalobce mělo být nejdříve rozhodnuto o jeho žádosti o azyl, což vyplývá z evropské judikatury.

3. Rovněž namítá, že od roku 2020 se situace v Bělorusku po začátku války na Ukrajině nezlepšila, což nebylo vzato v potaz. Proto se domnívá, že rozhodnutí o zastavení řízení o azylu (žalobce podal třetí a čtvrtou žádost o azyl ve dnech 5. 5. a 7. 6. 2026) by měla být zrušena a mělo by být provedeno nové řízení. Své zadržení považuje za nadbytečné s ohledem na to, že má neplatný cestovní doklad. Uvedl, že neopustí území České republiky a bude čekat na vyřešení svého případu, kdy bude moci uplatnit svůj postoj před soudem, což mu doposud nebylo umožněno. Proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

2.2 Vyjádření žalované

4. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že další opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany (v pořadí již třetí) žalobce neopravňuje setrvat na území. Žalobce se po podání žádosti nenachází v postavení žadatele o mezinárodní ochranu podle ustanovení zákona č. , o azylu, v platném znění, ale v postavení cizince.

5. V řízení byly splněny podmínky pro zajištění žalobce podle ustanovení § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná zjistila všechny rozhodné skutečnosti ve prospěch i v neprospěch žalobce. Má za to, že v napadeném rozhodnutí uvedla dostatečné důvody, které ji vedly k žalobcovu zajištění. Žalobce si napadené rozhodnutí převzal a podepsal a v řízení neuplatnil žádné návrhy nebo námitky. Navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Posouzení věci soudem

6. Soud o věci samé rozhodl ve lhůtě podle ustanovení § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, a to bez jednání, jelikož účastníci řízení nepožadovali projednání věci při ústním jednání a soud nepovažuje nařízení ústního jednání za nezbytné.

7. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobkyní uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [ věta první , , ve znění pozdějších předpisů ], a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). V souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-704/20 a C-39/21, soud z úřední povinnosti přezkoumal i podmínky zákonnosti zajištění, které žalobce nenamítal.

8. Žaloba není důvodná.

9. Podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění nebo trestu vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie, Islandskou republikou, Lichtenštejnským knížectvím, Norským královstvím nebo Švýcarskou konfederací zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění nebo nevycestoval z území na základě výzvy soudu k vycestování podle trestního řádu.

10. Podle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. V případě cizince mladšího 18 let nebo rodiny s nezletilými dětmi nesmí doba zajištění překročit 90 dnů.

11. Soud předně uvádí, že v daném případě byl dán důvod pro žalobcovo zajištění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Jak žalovaná uvedla v napadeném rozhodnutí, žalobci bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění (čj. CPR-20650/ČJ-2023-931200-SV) na jeden rok s dobou vycestování 30 dní od nabytí jeho právní moci. Rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo právní moci dnem 4. 1. 2024, kdy bylo zamítnuto žalobcovo odvolání. Doba pro vycestování tedy uplynula dne 3. 2. 2024. Žalobce přesto toto rozhodnutí nerespektoval a ve stanovené době nevycestoval.

12. Žalobce namítá, že je napadené rozhodnutí nezákonné, protože jej žalovaná zajistila, aniž by bylo rozhodnuto o jeho žádosti o azyl. Žalobce podal žádost dne 5. 5. 2026, tedy v den, kdy byl zajištěn. Tato námitka není důvodná.

13. Ze správního spisu vyplývá, a žalobce to v žalobě sám uvádí, že dne 5. 5. 2026 podal v pořadí již třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany. Jednalo se tedy o další opakovanou žádost podle § 2 písm. g) zákona o azylu. Žalobce proto podle § 3d odst. 1 zákona o azylu v době vydání napadeného rozhodnutí nebyl oprávněn setrvat na území. Podání další opakované žádosti ani následné žaloby proti usnesení, jímž bylo řízení o této žádosti zastaveno, tedy nemělo vliv na realizovatelnost správního vyhoštění. Žalovaná nepochybila, pokud žalobce zajistila, aniž by vyčkala na rozhodnutí o této jeho další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

14. Žalobce dále namítá, že jeho zajištění je nadbytečné s ohledem na to, že má neplatný cestovní doklad. Ani tato okolnost však neznamená, že by správní vyhoštění bylo nerealizovatelné. Naopak svědčí spíše o tom, že žalobce z území vycestovat nehodlal, jinak by si opatřil nový cestovní doklad. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná si je vědoma toho, že žalobce nemá platný cestovní doklad, proto po vydání napadeného rozhodnutí požádala o ověření jeho totožnosti a zajištění vydání náhradního cestovního dokladu. Žalovaná taktéž k této okolnosti přihlédla při stanovení doby zajištění. Vzhledem k tomu, že v nyní projednávané věci z ničeho nevyplývá, že by vydání náhradního cestovního dokladu nebylo možné, nelze dovodit, že by zajištění žalobce nemohlo být z tohoto důvodu s jistotou realizováno.

15. Žalovaná se zabývala i tím, zda nejsou dány překážky trvalejší povahy, které by zabraňovaly žalobcovu vyhoštění, nicméně shledala, že v řízení o správním vyhoštění nebylo zjištěno, že by žalobci v domovské zemi hrozilo skutečné nebezpečí ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. Žalobce ani nic takového neuváděl. Pouze sdělil, že neví, co se s ním při návratu do Běloruska stane. V žalobě pak toliko obecně uvedl, že se situace v Bělorusku od začátku války na Ukrajině nezlepšuje. Nespecifikoval však, jaké konkrétní nebezpečí by mu při návratu hrozilo, žalovaná se proto touto otázkou blíže nezabývala. Žalobce neuvedl ani žádné další skutečnosti, pro které by správní vyhoštění nemohlo být realizováno. Žalovaná proto vycházela z toho, že žalobce nemá na území České republiky nikoho z rodiny, nesdílí domácnost s občanem EU a nemá k České republice žádné jiné vazby. Pouze uvedl, že zde žije s přítelkyní ukrajinské národnosti, žádnou jinou osobu, vůči níž by ukončení jeho pobytu na území bylo nepřiměřené z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života, na území nemá. Žalobce je dospělým občanem Běloruska a nemá žádné zdravotní omezení, které by mu bránilo ve vycestování. Žalovaná proto neshledala, že by správní vyhoštění žalobce nebylo potenciálně možné.

16. Soud se s tímto závěrem ztotožnil. Žalovaná se realizovatelností správního vyhoštění zabývala v dostatečném rozsahu. V době vydání napadeného rozhodnutí se uskutečnění správního vyhoštění jevilo jako potenciálně možné. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by výkon vyhoštění nemohl být realizován, v řízení o správním vyhoštění nebyla shledána nepřiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života, žalobce na území České republiky žádné vazby nemá, přičemž v Bělorusku má rodinu, se kterou je v kontaktu, nic mu tam nehrozí. K tomu soud konstatuje, že v řízení o zajištění cizince není nutné postavit najisto, že navrácení cizince bude skutečně realizováno, postačí závěr o jeho možnosti, se kterým se soud ztotožňuje, v daném případě nic neindikovalo, že by nebylo možné správní vyhoštění ve stanovené lhůtě realizovat (rozsudek Nejvyššího správního soudu – NSS – ze dne 15. 4. 2009, čj. -61, publikované pod č. 1850/2009 ve Sbírce NSS, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 11. 2011, čj. -150, č. 2524/2012 Sb. NSS, či rozsudek NSS ze dne 9. 8. 2021, čj. -29, všechna zde citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná též online na www.nssoud.cz ). V řízení o zajištění cizince proto není nutné postavit najisto, že vyhoštění cizince bude skutečně realizováno, postačí závěr o jeho možnosti. Rozhodnutí o zajištění je zásahem do soukromého života žalobce, neboť z podstaty věci představuje omezení jeho osobní svobody, s ohledem na uvedené individuální okolnosti případu se však nejedná o zásah nepřiměřený.

17. Soud se dále nad rámec žalobních tvrzení zabýval též tím, zda žalovaná v napadeném rozhodnutí odůvodnila, proč nepostačovalo uložit žalobci zvláštní opatření za účelem vycestování.

18. Podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců jsou zvláštními opatřeními za účelem vycestování cizince z území: a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (finanční záruka) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem na území, c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.

19. Z ustálené judikatury NSS vyplývá, že zajištění cizince za účelem jeho vyhoštění nesmí být automatismem. Zajištění představuje mimořádný institut, neboť se jedná o citelný zásah do jednoho ze základních práv jednotlivce zaručeného y. S tím souvisí požadavek, aby správní orgán před rozhodnutím o zajištění cizince vždy zvážil, zda nelze výkon správního vyhoštění zajistit mírnějšími prostředky, jimiž jsou zvláštní opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Požadavek na subsidiaritu zajištění vyplývá i z práva EU, jak NSS podrobně vyložil v několika svých dřívějších rozhodnutích (usnesení rozšířeného senátu ze dne 28. 2. 2017, čj. -38, č. 3559/2017 Sb. NSS, či rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2020, čj. -25).

20. Zvláštní opatření za účelem vycestování představují alternativní řešení s cílem minimalizace omezování osobní svobody v případě zajištění cizinců (rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2011, čj. -51). Uložení mírnějšího opatření podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců je vázáno na předpoklad, že cizinec bude schopen plnit povinnosti z něj plynoucí (subjektivní složka), a zároveň neexistuje důvodná obava, že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon správního vyhoštění (objektivní složka); nesplnění jednoho nebo druhého předpokladu je samostatným důvodem pro závěr, že nepostačuje uložit zvláštní opatření za účelem vycestování (rozsudek NSS ze dne 12. 10. 2016, čj. -56). Základním pravidlem tedy je, že uložení zvláštního opatření nesmí ohrozit výkon správního vyhoštění, resp. vycestování cizince (§ 123b odst. 4 věta druhá zákona o pobytu cizinců; čl. 15 odst. 1 a bod 16 odůvodnění návratové směrnice vychází z dostatečné účinnosti mírnějších donucovacích opatření); toto ohrožení bude typově různé v typově odlišných případech důvodů zajištění.

21. Možnost aplikace zvláštního opatření tedy závisí na typovém důvodu zajištění (usnesení rozšířeného senátu čj. -38). Ani u důvodu zajištění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců není vždy vyloučena možnost použití zvláštního opatření. Přestože „v takovýchto případech bude volba zajištění pravidlem, i zde je nutno vždy zvážit osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s vyhošťovacím řízením, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených ČR nebo jinými státy EU (včetně charakteru porušení těchto povinností ze strany cizince)“ (též rozsudek NSS ze dne 22. 8. 2022, čj. -35). Posouzení, zda správní orgán přistoupí k uložení zvláštního opatření, nezahrnuje pouze subjektivní postoj cizince, zda by byl schopen a ochoten se danému opatření podrobit, ale předpokládá objektivní hodnocení celkové situace správním orgánem, na kterém leží odpovědnost rozhodnout, zda uložené opatření splní svůj účel. Vedle toho, že správní orgán musí uvedenou úvahu učinit, musí ji také promítnout do odůvodnění svého rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 21. 3. 2012, čj. -74, ze dne 18. 10. 2012, čj. -40, nebo čj. -51).

22. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí možností uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců zabývala (na stranách 4-6 napadeného rozhodnutí), a to včetně jednotlivých alternativ podle písm. a) až d). Při jejich hodnocení vyšla z konkrétních skutečností týkajících se žalobcovy situace, které jí byly známy z jeho pobytové historie a které sdělil při podání vysvětlení dne 5. 5. 2026. Vycházela z toho, že žalobce se na území České republiky i Evropské unie zdržuje dlouhodobě vědomě neoprávněně, což nijak neřešil, nevycestoval ve stanovené lhůtě do 3. 2. 2024, čímž nerespektoval povinnosti uložené mu v rozhodnutí o správním vyhoštění. Dal tím najevo, že nehodlá respektovat právní předpisy. Zvláštní opatření proto nemohou naplnit svůj účel, kterým je záruka budoucího vycestování cizince v souladu s rozhodnutím o správním vyhoštění.

23. V rozsudku ze dne 20. 2. 2019, čj. -42, však NSS dovodil, že obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, které by bránily využití některého ze zvláštních opatření, nemohou pramenit toliko z prosté skutečnosti, že cizinec nerespektoval správní vyhoštění. K této skutečnosti musí přistoupit i další okolnost, která již důvodnou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění může založit (obdobně též rozsudek ze dne 20. 1. 2022, čj. -41).

24. I v tomto ohledu odůvodnění napadeného rozhodnutí obstojí. Ke konkrétním zvláštním opatřením žalovaná krom skutečnosti, že žalobce nevycestoval v souladu s rozhodnutím o správním vyhoštění, poukázala zejména na to, že žalobce pobýval na území bez platného cestovního dokladu a neudělal nic proto, aby si zařídil vydání nového cestovního dokladu. Zároveň neměl jakoukoli snahu svůj nelegální pobyt řešit. Nijak se o předešlá řízení o udělení mezinárodní ochrany nezajímal a do protokolu vždy uvedl, že mu není nic známo, že vše řeší jeho právní zástupce. Žalobce sice uvedl jistou adresu, na které by se mohl zdržovat, na území České republiky však nemá žádný majetek. Z toho žalovaná dovodila, že nemá žádnou záruku, kde se bude žalobce zdržovat a řádně plnit jemu uložené povinnosti. Soud k tomu dodává, že žalobce při podání vysvětlení sdělil, že nesdílí domácnost s občanem Evropské unie, v České republice má pouze přítelkyni ukrajinské národnosti. K možnosti složení finanční záruky žalovaná uvedla, že žalobce sice sdělil, že má prostředky k vycestování i ke složení finanční záruky, neuvedl však jejich výši ani neprokázal, že by těmito prostředky disponoval. Soud k tomu dodává, že u něj byla nalezena pouze hotovost ve výši 18 052 Kč. Žalobce složení finanční záruky nenabídl.

25. Žalovaná tak nevycházela pouze ze skutečnosti, že pobyt žalobce na území České republiky byl neoprávněný, ale poukázal též na další okolnosti. Nelze tak předpokládat, že by žalobce dodržoval případná zvláštní opatření a zdržoval se ve svém místě pobytu či v jiném místě určeném policií nebo se ve stanovené době policii hlásil, soud se závěrem žalované souhlasí. Žalobcovo předešlé jednání neskýtá dostatečnou záruku, že bude plnit uložené povinnosti, spíše naopak, je zcela reálné, že se bude vyhýbat správnímu orgánu s cílem setrvat na území.

26. Pokud jde o délku zajištění, žalovaná stanovila v napadeném rozhodnutí dobu trvání zajištění 90 dnů, a to s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění dané nutností obstarat žalobci náhradní cestovní doklad. Při stanovení doby zajištění žalovaná rovněž přihlédla k době, která je nutná k zabezpečení přepravních dokladů, kdy ŘSCP jako příslušný orgán dle § 163 odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců obstarává letenku nebo vyjednává průvoz cizince přes jiné státy Evropské unie, kdy je nutné zajistit policejní eskortu přes dotčené státy, a komunikuje s domovským státem o vzetí zpět cizince, přičemž doba k zajištění těchto náležitostí se pohybuje kolem 90 dnů.

27. Soud má za to, že žalovanou zvolená doba zajištění v délce 90 dnů představuje s ohledem na její kvalifikovaný odhad přiměřeně dlouhou dobu k ověření totožnosti žalobce, obstarání náhradního cestovního dokladu i k provedení dalších kroků spojených s výkonem správního vyhoštění (zabezpečení přepravních dokladů, zajištění eskorty atd.). Stanovená doba zjištění je zároveň v souladu s § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, který stanovuje limity pro dobu zajištění cizince, a to na 180 dní. Zajištění bylo stanoveno na dobu v rámci zákonem stanoveného rozmezí, a zároveň na dobu nejnutnější s ohledem na kvalifikovaný časový odhad kroků nezbytných k dosažení cíle zajištění, tj. správního vyhoštění žalobce. I v tomto směru tak žalovaná nepochybila.

28. Soud shrnuje, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i z předloženého správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, který má oporu ve spise, a soud nezjistil žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo nutné napadené rozhodnutí ve vztahu k rozsahu skutkových zjištění a z nich plynoucích právních závěrů hodnotit jako nezákonné. Své závěry žalovaná v napadeném rozhodnutí řádně a přezkoumatelně odůvodnila. Soud shledal, že všechny podmínky vyžadované § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců byly v případě žalobce naplněny, nebyly indikovány žádné překážky v realizovatelnosti správního vyhoštění žalobce, nebylo možné použít mírnějších opatření, přičemž použití daného institutu zajištění nebylo v případě žalobce nepřiměřené, stanovená délka zajištění nepřesahovala zákonné rozmezí a byla dostatečně odůvodněna.

4. Závěr a náklady řízení

29. Žaloba není důvodná, proto ji soud výrokem I. zamítl postupem podle

30. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. podle tak, že žalované, která byla ve věci plně úspěšná, jejich náhradu nepřiznal. Nevznikly jí totiž žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 16. června 2026

Mgr. Marek Bedřich

samosoudce