Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

51 A 19/2026 - 79

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Straky, soudkyně Johany Jandusové a soudce Karla Ulíka ve věci

navrhovatelů: a) M. Č., nar. X

bytem X

b) M. F., nar. X,

bytem X

c) L. K., nar. X,

bytem X

d) Bc. P. M., MBA, nar. X,

bytem X

e) J. Š., nar. X,

bytem X

f) E. Š., nar. X,

bytem X

g) V. M., DiS., nar. X,

bytem X

všichni zastoupeni advokátkou Mgr. Sandrou Podskalskou

sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno - město

proti

odpůrci: Město Mělník,

sídlem náměstí Míru 1/1, 276 01 Mělník

zastoupen advokátem Mgr. Stanislavem Servusem, LL.M.

sídlem Rašínovo nábřeží 2000/78, 120 00 Praha 2

za účasti: 1) Ing. J. Š., nar. X,

bytem X

2) M. V., nar. X,

bytem X

oba zastoupeni advokátkou Mgr. Sandrou Podskalskou

sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno - město

o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územní plán Mělník, schválený usnesením zastupitelstva odpůrce č. 63/2025 ze dne 22. 9. 2025,

takto:

I. Opatření obecné povahy – Územní plán Mělník, schválený usnesením zastupitelstva Města Mělník č. 63/2025 ze dne 22. 9. 2025, se ruší v jeho grafické i textové části vymezující

· funkční plochy ZV – veřejná prostranství – veřejná zeleň,

· lokální biocentrum LBC96 Podolí, včetně jeho vymezení jako veřejně prospěšného opatření,

a to v rozsahu pozemků parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO a XP, všechny v katastrálním území X, s účinností ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen zaplatit každému z navrhovatelů na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 172,10 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně Mgr. Sandry Podskalské, advokátky.

III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a stav v území

1. Na území města Mělník se v prostoru jihozápadně od vodního toku Pšovka nachází území využívané jako zahrádkářská kolonie. Ta zahrnuje řadu pozemků ve vlastnictví různých osob, mj. i pozemky

· parc. č. XA, XB ve vlastnictví navrhovatelky a)

· parc. č. XC, XD ve společném jmění manželů navrhovatele b) a navrhovatelky c)

· parc. č. XE, XF, XG ve vlastnictví navrhovatele d)

· parc. č. XH, XI ve vlastnictví navrhovatele e)

· parc. č. XJ, XK, XL ve společném jmění manželů navrhovatelky f) a osoby zúčastněné a)

· parc. č. XM, XN, XO, XP v podílovém spoluvlastnictví navrhovatele g) a osoby zúčastněné 2)

(všechny zde uváděné pozemky se nacházejí v katastrálním území Mělník, dále též „dotčené pozemky“).

2. [OBRÁZEK]Dotčené pozemky byly v dosavadním územním plánu odpůrce z roku 1999 (dále též „původní územní plán“) zařazeny do plochy PZ – území přírodě blízké (dále „plocha přírodě blízká“). V tomto území nesměly být umisťovány a povolovány stavby s výjimkou staveb drah a na dráze, pozemních komunikací, liniových staveb technického, meliorací zemědělské půdy a úprav vodních toků. V grafické části původního územního plánu bylo území PZ zobrazeno tmavě zeleně.

3. Nový územní plán, jenž byl schválen usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 22. 9. 2025 č. 63/2025, však dotčené pozemky zařadil do režimu nově vymezené funkční plochy veřejná prostranství (ZV) (dále „plocha veřejné zeleně“), která obsahuje následující regulativ:

4. [OBRÁZEK]Nový územní plán současně vymezil na dotčených pozemcích Lokální biocentrum LBC96 Podolí (dále „biocentrum LBC96“), pro které byly – shodně jako pro plochy ostatních biocenter či biokoridorů tvořících skladebné části Územního systému ekologické stability (dále „ÚSES“) stanoveny následující zásady:

5. [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]V grafické části nového územního plánu jsou nyní dotčené pozemky zobrazeny takto (plocha veřejné zeleně znázorněna kostkovanou zelenou, území biocentra znázorněno zelenou tečkovanou čárou):

6. [OBRÁZEK]Nový územní plán současně pro lokální biocentra vymezil veřejně prospěšné opatření (VPO) – založení prvků územního systému ekologické stability (ÚSES), pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit V grafické části je ve výkresu veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací vymezeno pod položkou VU5 takto:

7. Navrhovatelé s tímto novým vymezením nesouhlasí. Již v průběhu procesu přijímání nového územního brojili proti zařazení dotčených pozemků jak pod regulativ ploch veřejné zeleně, tak i pod regulativ biocentra LBC96 a s ním souvisejícího režimu VPO (VU5). Tento nesouhlas učinili primárně předmětem společných námitek ze dne 28. 1. 2022 proti návrhu nového územního plánu, které uplatnili jak po prvním veřejném projednání konaném dne 24. 1. 2022. Samostatně pak podávali námitky též po třetím opakovanému veřejném projednání konanému dne 30. 10. 2024, v němž vedle nesouhlasu s navrhovaným vymezením ploch namítali neaktuálnost použitého plánu ÚSES.

8. Odpůrce však námitkám nevyhověl a součástí nového územního plánu učinil rozhodnutí o jejich zamítnutí (k jeho obsahu podrobněji viz níže).

9. Navrhovatelé proto nyní brojí proti novému územnímu plánu návrhem podle a násl. , (dále „“) a domáhají se jeho zrušení jednak v rozsahu grafické a textové části vymezující plochy ZV na dotčených pozemcích, a dále v rozsahu vymezení biocentra LBC96 na dotčených pozemcích.

II. Shrnutí návrhu

10. Navrhovatelé předně vymezují okolnosti zakládající jejich aktivní procesní legitimaci. Zdůrazňují, že dotčené pozemky jsou z jejich strany aktivně využívány k zahrádkářské rekreaci, případně jsou za tímto účelem pronajímány. V důsledku jejich zařazení do ploch veřejné zeleně se však zásadně omezuje možnost provádět zde stavební úpravy, dostavby či rozsáhlejší rekonstrukce, což fakticky směřuje k zániku zahrádkářské činnosti. Vymezení lokálního biocentra LBC96 zase omezuje nakládání s dotčenými pozemky a režim VPO umožňuje jejich vyvlastnění. Z tohoto důvodu navrhovatelé spatřují v regulaci zavedené novým územním plánem podstatný zásah do jejich vlastnických práv. Zároveň připomínají, že již v průběhu pořizování nového územního plánu aktivně hájili svá práva, neboť opakovaně podávali včasné námitky a připomínky ve všech relevantních fázích projednávání. Mají přitom za to, že je-li zásah do vlastnického práva zjevný již při přípravě územního plánu a dosahuje vysoké intenzity, lze v soudním řízení nepřiměřenost zásahu namítat i v případě, že by v procesu přijímání územního plánu nebyly námitky uplatněny včas, k čemuž poukazují na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 29. 1. 2021, č. j. -31. Tyto podmínky byly v daném případě naplněny, neboť kombinace omezení využití pozemků a možnosti vyvlastnění a představuje zásah blížící se samotnému vyvlastnění.

Rozpor regulace se skutečným stavem v území

11. Navrhovatelé předně namítají, že dotčené pozemky mají charakter funkční a dlouhodobě využívané zahrádkářské kolonie, která je vybavena stavbami, oplocením a další infrastrukturou a slouží k rekreaci i zahrádkářské činnosti. Takový způsob využívání dotčených pozemků však vůbec neodpovídá charakteru území, které by mělo být zařazeno do ploch veřejných prostranství či na kterých by mělo být vymezeno biocentrum. Charakter dotčených pozemků neodpovídá ani veřejnému prostranství podle , o obecním řízení (zákon o obcích), neboť nejde o prostor volně přístupný veřejnosti, ale o oplocené a soukromě užívané zahrady. Dle judikatury (např. dle rozsudků NSS ze dne 30. 3. 2016, č. j. -53, a ze dne 25. 9. 2020, č. j. -5) přitom může být zjevný rozpor s realitou důvodem pro zrušení územního plánu.

12. Navrhovatelé jsou rovněž přesvědčeni, že zmiňovaný způsob užívání dotčených pozemků představuje limit využití území ve smyslu , stavebního zákona, (dále „“) ve spojení se závěry rozsudku NSS ze dne 31. 8. 2017, č. j. -60, který bylo nutno při přijímání územního plánu respektovat podobně jako vydaná pravomocná územní rozhodnutí či stavební povolení. Nové zařazení dotčených pozemků do režim ploch veřejné zeleně či biocentra LBC96 je však s tímto požadavkem v rozporu.

Proporcionalita

13. Navrhovatelé dále mají za to, že vymezení biocentra LBC96 na dotčených pozemcích představuje neproporcionální zásah do jejich vlastnických práv. Poukazují přitom na judikatorně vymezená kritéria testu proporcionality z hlediska její vhodnosti (účelnosti), nezbytnosti (nutnosti) a přiměřenosti v užším smyslu. Všechna tato tři kritéria považují v daném případě za nedodržená.

14. Pokud jde o kritérium vhodnosti (účelnosti), tak dle navrhovatelů není z obsahu nového územního plánu zcela zřejmé, za jakým účelem bylo LBC96 vymezeno. Podle odůvodnění na str. 55 přílohy textové části má být cílem „zachování a kvalitativní rozvoj současného stavu bioty“, což samo o sobě nevypovídá o tom, proč má být jako nástroj dosažení tohoto cílového stavu využito právě lokální biocentrum, aniž by bylo zřejmé, z jakého důvodu je tak nezbytné zasáhnout tímto způsobem do vlastnických práv dotčených vlastníků. Návrh územního plánu navíc předpokládal, že biocentrum musí být z větší části nově založeno, což je ale v rozporu s citovaným požadavkem na zachování a kvalitativní rozvoj současného stavu bioty. Jiné cíle pro zřízení biocentra LBC96 nový územní plán neuvádí. Tento cíl byl naznačen až v argumentaci vypořádávající uplatněné námitky, z nichž navrhovatelé dovozují, že faktickým záměrem odpůrce je zřídit v lokalitě dotčených pozemků městský park. K tomu navrhovatelé odkazují na příslušné pasáže z rozhodnutí o jejich námitkách uplatněných po prvním a třetím veřejném projednání, v nichž zaznívá jednak požadavek na zajištění dostatečné veřejné zeleně v souvislosti s plánovanou bytovou výstavbou, a dále urbanistický požadavek využít území podél potoka Pšovka jako městský park, s jehož zřízením se počítalo již v roce 1931, avšak za socialismu zde vznikla zahrádkářská kolonie. Záměr zřídit v dané lokalitě městský park navrhovatelé nepřímo dovozují také z přílohy odpůrcem uzavřené plánovací smlouvy, ze které je patrné, že nemá dojít k zachování či rozvoji stávající bioty, ale má dojít k demolici chatové osady a vybudování umělého parku, k čemuž jistě skladebné prvky ÚSES neslouží. Navrhovatelé proto mají za to, že vymezení prvku ÚSES (biocentra) zde bylo ve skutečnosti využito jako nástroj pro vyvlastnění a umožňující odpůrci snadnější zisk dotčených pozemků, aby park mohl být zrealizován dle představ developera. Z tohoto důvodu navrhovatelé pochybují, zda je biocentrum zřizováno skutečně ve veřejném zájmu, a nikoliv v zájmu soukromém. Navíc považují za nepřípustné, aby desítky let vývoje území a jeho současný skutečný stav byly překlenuty jen lakonickým konstatováním, že tam za socialismu vznikla zahrádkářská kolonie, jak je uvedeno ve vypořádání námitek.

15. Pokud jde o kritérium nezbytnosti (nutnosti), tj. zda nemůže být stanoveného cíle dosaženo jiným mírnějším opatřením, pak mají navrhovatelé za to, že pokud cílem mělo být zachování a rozvoj stavu bioty, tohoto by bylo dosaženo i v případě zařazení dotčených pozemků do jiných funkčních ploch, například do ploch ZS - zeleň soukromá a vyhrazená a bez vymezení lokálního biocentra.

16. Dle navrhovatelů přijatá regulace neobstojí ani v kritériu proporcionality v užším smyslu, tj. z hlediska poměření míry zásahu do jejich vlastnických práv na straně jedné proti významu a potřebě odpůrcem sledovaného cíle na straně druhé. V této souvislosti opět poukazují na intenzitu zásahu způsobeného vymezením plochy veřejné zeleně a biocentra LBC96, jejichž regulativy se neslučují se stávajícím využíváním dotčených pozemků, a tudíž povedou k omezení zahrádkářské činnosti i k možnosti s těmito pozemky nakládat. S tímto vymezením je navíc spojena i možnost vyvlastnění. Vzhledem ke stávajícímu stavu území na dotčených pozemcích by zde biocentrum muselo vzniknout nově, což by dle názoru navrhovatelů vyžadovalo faktickou demolici stávajících stavebních objektů včetně kácení dřevin vzrostlých na zdejších zahrádkách během předchozích desetiletí. Bylo by přitom absurdní, aby se kvůli naplnění deklarovaného cíle „zachování a kvalitativní rozvoj současného stavu bioty“ nejprve přistoupilo k faktickému zničení ekosystému zahrádkářské kolonie a jejímu nahrazení uměle vytvořeným biocentrem. Tento deklarovaný cíl pro zřízení biocentra LBC96 dle navrhovatelů není natolik naléhavý, aby ospravedlnil možnost vyvlastnění dotčených pozemků, na nichž je po dobu bezmála 60 let vykonávána zahrádkářská činnost, která je navíc i zákonem výslovně kvalifikována jako veřejně prospěšná, jak plyne z , o podpoře zahrádkářské činnosti (zahrádkářský zákon). Sledovaný cíl tak stojí nejen v kolizi s vlastnickým právem navrhovatelů, ale také se zákonem aprobovaným veřejným zájmem na zachování a rozvoji zahrádkářské činnosti. Mezi deklarovanou potřebou odpůrce zřídit biocentrum LBC96 a intenzitou zásahu do práv navrhovatelů je tedy zjevný nepoměr.

Využití neaktuálního odborného podkladu

17. Navrhovatelé dále namítají, že vymezení biocentra LBC96 na dotčených pozemcích neodpovídá obsahu aktuálních odborných podkladů. Odpůrce při vymezování územního systému ekologické stability v rámci procesu pořizování územního plánu vycházel nejprve z Plánu územního systému ekologické stability z roku 2012, zpracovaného Ing. M. M. (dále „plán ÚSES 2012“). V průběhu tohoto procesu si však v září 2021 nechal od Ing. M. K. – mimo jiné za využití veřejných prostředků s dotační podporou EU – zpracovat nový Plán ÚSES ORP Mělník (dále jen „plán ÚSES 2021“). Nový plán ÚSES 2021 přitom vůbec nepočítá s vymezením biocentra na dotčených pozemcích, nýbrž v lokalitě na opačném břehu vodního toku Pšovka označené jako LBC131 (dále „lokalita LBC131“).

18. Dle navrhovatelů má lokalita LBC131 k založení biocentra vhodnější podmínky než zahrádkářská kolonie na dotčených pozemcích, na což upozorňovali již ve svých námitkách uplatněných po třetím veřejném projednání. V lokalitě LBC131 by totiž na rozdíl od lokality zahrádkářské kolonie nebylo nutno přistupovat k demolici stávajících budov či kácení stávajících dřevin. Pozemky v lokalitě LBC131 jsou navíc ve vlastnictví města (odpůrce), tudíž intenzita zásahu do vlastnického práva by zde byla menší než v případě dotčených pozemků ve vlastnictví navrhovatelů. Ostatně i metodika vymezování územního systému ekologické stability vydaná Ministerstvem životního prostředí v březnu 2017 (dále „metodika MŽP 2017“) doporučuje vymezovat prvky ÚSES přednostně na pozemcích ve vlastnictví veřejnoprávních subjektů. Závěry metodiky MŽP 2017 se projevily i při přípravě plánu ÚSES 2021, který byl zpracován právě proto, aby reagoval na nedostatky a metodické chyby obsažené v dřívějším plánu ÚSES 2012. Konkrétně v části IV.F plánu ÚSES 2021 je jako pochybení uváděno vymezování biocenter či biokoridorů v prostorech intravilánu.

19. S ohledem na uvedené mají navrhovatelé za to, že odpůrce při vymezování biocentra LBC96 nejenže nevycházel z aktuálních odborných podkladů, ale navíc nezohlednil ani metodický rámec. Toto pochybení oslabuje naléhavost odpůrcem deklarovaného cíle, a naopak to zdůrazňuje jeho nepoměr vůči zásahu do vlastnických práv navrhovatelů.

20. Navrhovatelé rovněž argumentují, že pokud si odpůrce kvůli identifikaci chyb ve starším plánu ÚSES 2012 nechal zpracovat novější plán ÚSES 2021, pak nedává smysl, proč tento novější podklad nakonec také nepoužil. Novější plán ÚSES 2021 přitom není žádný okrajový podklad, ale komplexní dokument, který si odpůrce sám zadal a nechal zaplatit z dotačních prostředků EU. Přesto nakonec při vymezování biocentra LBC96 vycházel z více než 13 let starého plánu ÚSES 2012, na jehož nedostatky i zastaralost byl navíc upozorňován v námitkách účastníků. Proto se měl přinejmenším vypořádat s tím, proč nebere novější podklad v potaz, což ovšem neučinil (tento nedostatek souběžně označují za vadu nepřezkoumatelnosti uplatněných námitek - viz níže).

Nedostatečné odůvodnění vymezení biocentra

21. Navrhovatelé dále namítají, že vymezení biocentra LBC96 není v novém územním plánu dostatečně odůvodněno. Odpůrce převzal odůvodnění z plánu ÚSES 2012, v němž byl deklarován cíl „zachování a kvalitativní rozvoj současného stavu bioty“. Sám ale neprovedl žádné vlastní hodnocení potřebnosti a vhodnosti v kontextu konkrétních poměrů v území a zásahu do vlastnických práv. Kromě obecně deklarovaného cíle není vůbec zřejmé, proč je biocentrum LBC96 vymezeno právě v lokalitě zahrnující dotčené pozemky, a nikoliv na jiném místě, například právě na protějším břehu Pšovky v lokalitě LBC131. Plán ÚSES sice nemá charakter závazného podkladu, ale právě proto bylo povinností odpůrce takový podklad vyhodnotit a vypořádat se s ním v odůvodnění opatření obecné povahy (viz rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2025, č. j. -53). Takové vyhodnocení však navrhovatelé v odůvodnění nového územního plánu postrádají. Stejně tak není zřejmé, proč odpůrce pracoval s plánem ÚSES 2012, který je neaktuálním podkladem, na což byl upozorněn v námitkách navrhovatelů. Tyto nedostatky dle navrhovatelů představují nedostatek odůvodnění opatření obecné povahy v rozporu s požadavky , což činí napadené části územního plánu částečně nepřezkoumatelnými.

Nedostatečné vypořádání uplatněných námitek

22. Navrhovatelé připomínají, že ve svých námitkách (zejména po třetím veřejném projednání) upozornili na zpracování nového plánu ÚSES 2021 s tím, že jednak reflektuje chyby dřívější koncepce v ÚSES 2012, a jednak ani nevymezuje biocentrum LBC96 v lokalitě zahrnující dotčené pozemky. Odpůrce však na tyto námitky zareagoval nedostatečně. Při jejich vypořádání námitek uvedl pouze to, že existuje více podkladů, ale závazná je až územněplánovací dokumentace, že návrh územního plánu byl již projednán s dotčenými orgány, že další změny by ohrozily konzistenci a proces pořizování, a že případné úpravy lze řešit až následnou změnou územního plánu. Vůbec však nevysvětlil, proč ignoroval aktuálnější plán ÚSES 2021, a proč i navzdory tomuto aktuálnějšímu podkladu považuje vymezení biocentra i nadále za potřebné a legitimní. Rovněž nevyvrátil klíčový argument, že plán ÚSES 2021 nepočítá s vymezením biocentra LBC96. Ani nijak nevysvětlil, proč namísto novějšího plánu ÚSES 2021 použil starší plán ÚSES 2012. Naopak se uchýlil k formálnímu vypořádání obcházející samotnou podstatu uplatněných námitek. Takový způsob odůvodnění nevyhovuje požadavkům judikatury.

Diskriminační přístup

23. Navrhovatelé dále připomínají, že v čl. 195 odůvodnění nového územního plánu odpůrce deklaruje, že při vymezování územního systému ekologické stability vycházel z plánu ÚSES 2012 a že při jeho převzetí došlo jen k dílčím úpravám. Z plánu ÚSES 2012 bylo z větší míry převzato i vymezení biocentra LBC96, ale v některých částech došlo k významné redukci rozsahu tohoto biocentra. Tato redukce se týkala převážně pozemků ve vlastnictví města (odpůrce), na nichž nyní biocentrum LBC96 vymezeno není, zatímco na dotčených pozemcích ve vlastnictví navrhovatelů bylo vymezení biocentra LBC96 ponecháno. Proč došlo k redukci zrovna takovým způsobem odpůrce nevysvětlil, a to ani navzdory uplatněným námitkám. Takový postup dle navrhovatelů vykazuje znaky nerovného a diskriminačního zacházení. Rovněž porušuje základní principy územního plánování, zejména požadavek minimalizace zásahů do práv vlastníků. Dle názoru navrhovatelů přitom nelze změny rozsahu biocentra bagatelizovat jako „dílčí úpravy“, jak tvrdí odpůrce, neboť v důsledku těchto změn zůstala jádrem biocentra prakticky právě jen zahrádkářská kolonie na dotčených pozemcích.

III. Vyjádření odpůrce

24. Odpůrce s návrhem nesouhlasí a navrhuje jeho zamítnutí.

25. Předesílá, že regulace, proti které navrhovatelé brojí, navazuje na dlouhodobou koncepci využití údolí Pšovky jako nezastavitelného území s ekologickou a rekreační funkcí. Dotčené pozemky byly ve starém územním plánu z roku 1999 řazeny mezi nezastavitelné plochy přírodě blízké, jejich převážná část se nacházela v území bezprostředně navázaném na vodní tok Pšovka vyžadující zvýšenou míru ochrany a zdrženlivosti vůči dalšímu stavebnímu využití. Nový územní plán proto nepředstavuje nepředvídatelný nebo nahodilý zlom, ale chrání údolní nivu před zastavěním a rozvíjí systém veřejné zeleně. Dle názoru odpůrce navrhovatelé zaměňují přezkum zákonnosti s polemikou o vhodnosti jiné urbanistické koncepce. V této souvislosti odpůrce poukazuje na limity soudního přezkumu, jehož úkolem není hledat nejvýhodnější řešení pro vlastníky, ale zkoumat, zda obec při pořizování územního plánu nevybočila ze zákonných mezí. Lze se proto soustředit jen na zákonnost přijatého řešení, a nikoliv na pozdější úvahy, zda by bylo možno přijmout řešení jiné. K tomu odpůrce poukazuje na judikaturu NSS nabádající ke zdrženlivosti soudního přezkumu územních plánů a zdůrazňující, že vlastníci nemovitosti nemají veřejné subjektivní právo na to, aby jejich pozemky byly v plánu zařazeny do konkrétní funkční plochy podle jeho přání. V návaznosti na to odpůrce shrnuje proces přijímání nového územního plánu a vyjadřuje přesvědčení, že probíhal v souladu se zákonem a zahrnoval řádné vypořádání námitek i zajištění stanovisek dotčených orgánů. Samotná skutečnost, že navrhovatelé nesouhlasí s výsledkem, neznamená nezákonnost celého procesu.

26. K jednotlivým návrhovým bodům uvádí následující:

K namítanému rozporu se skutečným stavem v území

27. Dle odpůrce neobstojí argumentace navrhovatelů, že nový územní plán je v rozsahu dotčených pozemků v rozporu se skutečným stavem území, které je po desetiletí užíváno k zahrádkářské činnosti. Ani předchozí územní plán zde nevymezoval území určené pro výstavbu, zahrádkářskou kolonii ani jinou formu stabilizovaného stavebního využití, ale jednalo se o plochy přírodě blízké, funkčně spojené s prvky ekologické stability. Nový plán proto nevytváří pro dotčené pozemky nějaký zásadně nový režim, ale pouze zpřesňuje a systematizuje dlouhodobě sledovanou koncepci nezastavitelného území Pšovky.

28. Odpůrce nesouhlasí s navrhovateli, že by dosavadní využívání dotčených pozemků k zahrádkaření založilo limit využití území. Z ničeho neplyne, že by daná lokalita měla oficiálně status zahrádkářské kolonie a že by k tomu existovala nějaká formální rozhodnutí. Pokud by navrhovatelé tvrdili a doložili existenci pravomocných územních rozhodnutí či stavebních povolení, pak by bylo namístě respektovat limity využití území. Ze spisové dokumentace však není zřejmé, že by existoval nějaký soubor pravomocných aktů zakládajících veřejnoprávní nárok na stavební rozvoj dané lokality. Dle odpůrce je naopak současný stav důsledkem nekoordinovaného vývoje v minulých letech a nezakládá legitimní očekávání vlastníků na budoucí stabilizaci ploch pro výstavbu.

29. Dále nelze přehlédnout, že podstatná část zkoumané lokality se nachází v aktivní zóně záplavového území, což zásadně omezuje možnosti vymezení zastavitelných ploch. I nadřazená dokumentace připouští vymezení zastavitelných ploch v záplavovém území zcela výjimečně. I tyto skutečnosti významně oslabují argument navrhovatelů, že lokalita měla být nově stabilizovaná jako soukromá zeleň pro další stavební rozvoj.

30. Odpůrce zdůrazňuje, že vymezením ploch veřejné zeleně sleduje veřejný zájem na zachování nezastavitelného pásu podél toku Pšovky jako součásti sídelní zeleně. Námitka navrhovatelů, že dotčené pozemky nejsou fakticky veřejným prostranstvím ve smyslu § 34 zákona o obcích, míří jen částečně k meritu věci. Předmětem územního plánování není pouze popis stávajícího faktického stavu, ale také vymezení budoucího způsobu využití území. Samotné oplocení nebo soukromé užívání bez dalšího nevylučuje, aby jej územní plán koncepčně zařadil do plochy veřejné zeleně nebo veřejného prostranství, pokud pro to existuje legitimní urbanistický a krajinářský důvod. A ten je zde naplněn, neboť odpůrce dlouhodobě sleduje koncepci vytvoření veřejně přístupného zeleného pásu podél toku Pšovky. Tato koncepce navazuje na dřívější plánování i předchozí územní plán a byla rovněž vysvětlena v rámci vypořádání námitek. Rozsah plochy veřejné zeleně je oproti předchozímu stavu dokonce zmenšen.

31. Odpůrce konečně popírá, že by regulace byla přijata účelově pro konkrétní projekt parku nebo že by město mělo aktuálně záměr pozemky vykupovat. Ve správním spise není založena plánovací smlouva ani její přílohy vztahující se přímo k dotčeným pozemkům, z nichž by bylo možno takový závěr dovodit. Tvrzení navrhovatelů o „skrytém záměru“ je pouze jejich vlastní interpretací.

K proporcionalitě

32. Odpůrce má za to, že vymezení ploch veřejné zeleně je v daném případě přiměřené. Jedná se o koncepční řešení, samo o sobě vlastníkům dotčených pozemků neodnímá žádná práva. Jediný zásah spočívá v omezení dalšího stavebního využití, právě takový důsledek je však pro územní plány typický.

33. Odpůrce nesouhlasí s tím, že by zařazení dotčených pozemků do ploch soukromé zeleně bylo méně omezujícím řešením. Jde pouze o jednu z myslitelných alternativ. V této souvislosti odpůrce s poukazem na judikaturu zdůrazňuje, že soud nemá vybírat nejvhodnější variantu, ale posoudit, zda zvolená varianta má racionální a přezkoumatelné důvody. A ty podle odpůrce existují. Spočívají zejména v návaznosti na předchozí územní plán, polohu toku Pšovka, nezastavitelnost území, vazbě na systém veřejných prostranství a sídelní zeleně a potřebě zachovat průchodnost území. Naopak alternativa se zařazením do ploch soukromé zeleně by umožnila stabilizaci soukromě uzavřeného uspořádání s oplocováním a dalšími zásahy, které jsou s koncepcí veřejně přístupné zeleně neslučitelné.

34. V případě vymezení plochy veřejné zeleně a biocentra LBC96 je jako legitimní cíl sledována komplexní ochrana a rozvoj hodnot v údolí Pšovky, což zahrnuje veřejnou zeleň, rekreační potenciál města, ekologickou stabilitu a protipovodňové funkce území. Tento cíl je výslovně předvídán stavebním zákonem, který v rámci územního plánování ukládá stanovit systém veřejných prostranství a koncepci uspořádání krajiny včetně zelené infrastruktury a prvků ÚSES. Nejedná se o nahodilý záměr, ale o zákonný úkol obce. Toto zvolené řešení je přitom vhodné a potřebné, neboť dotčená lokalita tvoří souvislý pás podél vodního toku a svou polohou i charakterem bezprostředně navazuje na veřejně významný krajinný a rekreační prostor města. V této souvislosti odpůrce znovu opakuje, že pokud by plocha byla vymezena jako zeleň soukromá, vedlo by to ke stabilizaci stavu, který neodpovídá jeho dlouhodobé urbanistické koncepci, a zároveň by se tím oslabovala možnost vytvořit v této lokalitě souvislý systém veřejně významné zeleně podél Pšovky.

35. Odpůrce nesouhlasí ani s námitkami stran nepřiměřenosti v užším smyslu, k čemuž znovu opakuje, že nový územní plán sám o sobě nikomu neodnímá vlastnické právo, ani nenařizuje odstranění existujících staveb. Omezuje především budoucí změny v území. Jakkoli jde o zásah citelný, nelze jej bez dalšího ztotožňovat s vyvlastněním, to by v případě veřejně prospěšných opatření bylo možné až v samotném vyvlastňovacím řízení. V této souvislosti odpůrce zdůrazňuje, že ke dni vydání nového územního plánu neměl a ani v současné době nemá konkrétní záměr dotčené pozemky vykupovat, vyvlastňovat nebo na nich realizovat park. Z tohoto důvodu nelze napadenou regulaci interpretovat tak, že by sama o sobě představovala bezprostřední krok směřující k odnětí vlastnického práva navrhovatelů.

36. Odpůrce konečně připomíná, že navrhovatelům nikdy nesvědčilo veřejné subjektivní právo na to, aby jejich pozemky byly vymezeny jako soukromá zeleň s možností dalšího stavebního rozvoje. Jen proto, že přijatá regulace vyhovuje navrhovatelům méně než přijatá alternativa, ji nelze označit za neproporcionální.

K aktuálnosti podkladů

37. Odpůrce je přesvědčen, že při vymezování biocentra LBC96 splnil zákonný požadavek na stanovení koncepce uspořádaní krajiny včetně vymezení podmínek pro zelenou infrastrukturu a veřejně prospěšných opatření s možností vyvlastnění ve smyslu § 80 odst. písm. e) a g) stavebního zákona 2021. V této souvislosti poukazuje na znění kapitoly 5.5 textové části.

38. K navrhovateli namítanému použití plánu ÚSES 2012 namísto novějšího ÚSES 2021 odpůrce argumentuje, že podle závěrů rozsudku NSS ze dne 31. 7. 2025, č. j. -58, není plán ÚSES závazným podkladem, ale jen jedním z odborných podkladů, který hodnotí orgány územního plánování na základě volného hodnocení důkazů. Rozhodující tedy není existence jiné (novější) varianty, ale to, zda zvolené řešení má rozumný věcný základ a nebylo přijato svévolně. Plán ÚSES 2012 byl jako výchozí podklad určen již v zadání územního nového územního plánu schváleného zastupitelstvem v roce 2014. Na tomto základě byla koncepce návrhu dlouhodobě projednávána s dotčenými orgány a promítla se do textové i grafické části nového územního plánu. Samotná existence dalšího odborného podkladu proto bez dalšího neznamená, že by odpůrce byl povinen v závěrečné fázi dosavadní koncepci opustit a zcela přebudovat vymezení ÚSES v celé lokalitě. Na koncepci zeleného a ekologicky stabilizačního pásu podél Pšovky setrval z důvodů urbanistických, krajinářských a protipovodňových, přičemž má za to, že tyto důvody jsou seznatelné z odůvodnění územního plánu

39. Existenci novějšího plánu ÚSES 2021 přitom odpůrce nezamlčoval ani nepřehlížel, jeho existence mu naopak byla v procesu pořizování známa a byla i navrhovateli namítána, nicméně tento pozdější podklad nebyl v procesu pořizování nového územního plánu vyhodnocen jako nový výchozí podklad, který by automaticky nahrazoval řešení vycházející ze schváleného zadání a z dosavadního projednání. Opětovně zdůrazňuje, že samotná existence novějšího odborného podkladu bez dalšího neznamená nutnost jeho přijetí. Setrvání na koncepci souvislého zeleného a ekologicky stabilizačního pásu podél Pšovky vychází z provázaných důvodů urbanistických, krajinářských, rekreačních a také protipovodňových. Tyto konkrétní motivy jsou podle odpůrce jasně seznatelné z odůvodnění územního plánu jako celku, zejména z části věnované ploše PS7 a ve vypořádání námitek. Výsledná regulace přitom není jen slepým převzetím podkladů, ale jejich zpřesněním, kdy plocha veřejné zeleně byla oproti dřívějšímu stavu dokonce zmenšena a veřejně prospěšné opatření bylo cíleně omezeno pouze na nezbytné části biocentra a biokoridoru.

40. Odpůrce má konečně za to, že námitky navrhovatelů směřují ve skutečnosti k tomu, zda by bylo možné či vhodné vést prvky ÚSES jiným způsobem, například s využitím biocentra LBC131 na opačném břehu Pšovky. Takovou argumentaci však odpůrce považuje pouze za polemiku s vhodností alternativního řešení. Pokud měl odpůrce pro svou zvolenou variantu rozumný odborný podklad a tato varianta logicky navazuje na širší koncepci uspořádání města, nelze podle něj z pouhé existence jiného myslitelného řešení dovozovat nezákonnost schváleného územního plánu.

K přezkoumatelnosti a vypořádání námitek

41. Odpůrce připomíná, že dle judikatury je rozhodnutí o námitkách součástí opatření obecné povahy a musí být posuzováno ve spojení s jeho celkovým odůvodněním. Nepřezkoumatelnost nelze dovozovat izolovaně z hodnocení jednotlivé věty, pokud je z odůvodnění jako celku zřejmé, jak byla sporná problematika řešena.

42. V tomto případě jsou důvody přijaté regulace dostatečně seznatelné. K tomu odpůrce odkazuje na koncepci ochrany zeleně a prvků ÚSES popsanou v textové části. Věcná opodstatněnost vymezení biocentra LBC96 je zřejmá z kapitoly 5.5, zatímco smysl ploch veřejné zeleně a jejich zařazení mezi veřejně prospěšná opatření vysvětlují články 124 a 156. Z předmětných částí je dle odpůrce dostatečně zřejmé, proč setrval na koncepci veřejně přístupné zelené osy podél Pšovky, proč jako výchozí podklad převzal starší plán ÚSES 2012, a proč nepřistoupil k převzetí novějšího plánu ÚSES 2021 v závěrečné fázi pořizování.

43. Odpůrce dodává, že i kdyby soud shledal některé formulace ve vypořádání námitek nedostatečně podrobné, pak to samo o sobě nezpůsobuje nepřezkoumatelnost, zejména pokud jsou podstatné úvahy zjistitelné z územního plánu jako celku. V tomto případě tomu tak je. Důvody nejsou nahrazeny prázdnými frázemi, ale jsou rozptýleny v textové části, přílohách a v samotném vypořádání námitek. V souhrnu tyto části tvoří dostatečně čitelný a srozumitelný argumentační celek. K tomu odpůrce opět dodává, že navrhovatelé ve skutečnosti brojí proti tomu, že nebyla upřednostněna jimi preferovaná varianta, a nikoli proti skutečnému nedostatku odůvodnění. Nesouhlas s věcným výsledkem však nelze zaměňovat za nepřezkoumatelnost.

K diskriminaci

44. Odpůrce popírá tvrzení navrhovatelů, že by při vymezení lokálního biocentra LBC96 postupoval účelově tak, aby redukoval rozsah tohoto prvku na vlastních pozemcích a veškerou zátěž spojenou s ekologickou stabilitou přenesl pouze na pozemky v soukromém vlastnictví. Aby mohl být učiněn závěr o diskriminaci, muselo by se prokázat, že se srovnatelnými pozemky bylo nakládáno odlišně výhradně podle kritéria vlastnictví, aniž by pro takový postup existoval legitimní urbanistický, krajinářský, vodohospodářský či technický důvod. To se však neděje, navrhovatelé svá tvrzení o diskriminaci dokládají pouze schematickým porovnáním mapového zobrazení.

45. Dle odpůrce je naopak z podkladů územně plánovací dokumentace dostatečně zřejmé, že výsledná podoba funkčních ploch zohledňuje zejména hranice pozemků a návaznost na záplavová území, přičemž výsledná plocha veřejné zeleně je oproti předchozímu stavu zmenšena a veřejně prospěšné opatření dopadá jen na nezbytné části prvků ekologické stability. To svědčí o snaze o vyvážené a diferencované řešení, a nikoli o slepé maximalizaci zásahu do práv soukromých vlastníků. Nadto samotné zohlednění vlastnických poměrů není v územním plánování zakázaným hlediskem v tom smyslu, že by obec nemohla při volbě konkrétní varianty zvažovat proveditelnost a majetkoprávní dopady. O diskriminaci by se jednalo pouze v případě svévolné preference obecních pozemků bez věcného odůvodnění, k čemuž však v daném případě podle správní dokumentace nedošlo.

IV. Replika navrhovatelů

46. Navrhovatelé zareagovali na vyjádření odpůrce replikou, ve které se vymezili proti některým jeho argumentům.

47. Předně rozporují jeho argumentaci zpochybňující zahrádkářské užívání jako limit využití území pro dotčené pozemky. Existenci limitů pro využití území by měl v prvé řadě zkoumat sám odpůrce v rámci řádného zjišťování skutkového stavu, při němž by měl prověřit i případnou existenci pravomocných správních rozhodnutí, k čemuž poukazují na závěry rozsudku NSS ze dne 11. 2. 2022, č. j. -81. Tuto povinnost nemůže odpůrce přenášet na vlastníky pozemků a požadovat po nich, aby existenci takových rozhodnutí sami aktivně prokazovali. Navzdory tomu navrhovatelé předkládají sérii pravomocných rozhodnutí o přípustnosti stavby z let 1967 až 1975 a navrhují je k důkazu. Z těchto rozhodnutí je dle jejich názoru dostatečně zřejmé, že lokalita nabyla oficiálně statusu zahrádkářské kolonie. Navrhovatelé rovněž předkládají situační nákres s rozvržením jednotlivých zahrádkářských parcel a také letecký snímek z roku 1975 prokazující skutečnou realizaci pravomocně povolených zahrádkářských staveb. Trvají proto na argumentaci, že odpůrce měl při pořizování nového územního plánu respektovat dlouhodobý faktický stav i pravomocná rozhodnutí jako limit využití území. Zařazení dotčených pozemků do režimu ploch veřejné zeleně a biocentra LBC96 je s tímto faktickým stavem i vydanými rozhodnutími v rozporu.

48. Dále rozporují odpůrcovu argumentaci ovlivněním vodním tokem Pšovka a záplavovými poměry. Připomínají, že součástí záplavového území Q100 Pšovky jsou například i pozemky situované severozápadně od zkoumané lokality, které však nový územní plán řadí do zastavitelných ploch SM – plochy smíšené obytné městské, a do ploch OS – občanská vybavenost – tělovýchovná a sportovní zařízení. Zde se nacházejí šestipatrové bytové domy postavené zhruba před patnácti lety, jeden z bytových domů leží v záplavovém území zcela, druhým přímo prochází hranice záplavového území. V témže záplavovém území se dále nacházejí veřejná parkoviště, zázemí zimního stadionu či venkovní hřiště. Jedinou zábranou bránící případnému průtoku jsou místní oplocení, tudíž celá oblast je reálně naprosto průtočná zóna. Proto pokud odpůrce na straně jedné argumentuje, že vymezení plochy jako soukromé zeleně je z důvodu záplavového území vyloučeno, ale na straně druhé v témže záplavovém území vymezí zastavitelné plochy, jedná se o nepřípustnou diskriminaci.

49. Navrhovatelé konečně reagují na odpůrcův argument, že plánovací smlouva není součástí správního spisu a že nelze dovodit přijetí regulace za účelem realizace konkrétního soukromého záměru. Navrhovatelé plánovací smlouvu předkládají k důkazu s tím, že její absence ve správním spise nemůže sama o sobě vyvrátit existenci soukromého záměru. Z obsahu přílohy plánovací smlouvy je přitom dle navrhovatelů jednoznačně seznatelné, že se v lokalitě zahrádkářské kolonie počítá s vybudováním parku obklopeného bytovou zástavbou, čemuž odpovídají i formulace použité odpůrcem ve vypořádání námitek.

V. Duplika odpůrce

50. Odpůrce zareagoval na repliku navrhovatelů dalším samostatným vyjádřením (duplikou).

51. Předně zdůrazňuje, že navrhovatelé v replice nezpochybnili základní východisko, že v soudním přezkumu opatření obecné povahy nemá být posuzována účelnost nebo vhodnost jiné myslitelné urbanistické varianty, resp. vhodnost toho či způsobu využití pro ten který konkrétní pozemek, nýbrž zákonnost přijatého řešení. K tomu poukazuje na závěry judikatury (zejména rozsudky NSS ze dne 27. 6. 2019, č. j. -86, či ze dne 3. 9. 2015, č. j. -55). Přitom apeluje na nutnost posuzovat rozhodnutí o námitkách s opatřením obecné povahy jako celkem a ve vzájemné souvislosti, nikoliv izolovaně po jednotlivých větách, k tomu opětovně připomíná závěry judikatury (zejména rozsudků NSS ze dne 9. 7. 2020, č. j. -48, a dále v rozsudku ze dne 27. 2. 2024, č. j. -32).

52. Odpůrce dále reaguje na předložení série povolovacích rozhodnutí z let 1967 až 1975. Nezpochybňuje, že pravomocná rozhodnutí představují limit využití území, který je třeba při pořizování územního plánu zohlednit. Z toho však nelze dovozovat trvalý nárok na zachování celé lokality v režimu soukromé zahrádkářské osady. Navrhovateli doložená povolovací rozhodnutí se vztahují jen k některým konkrétním stavbám, nelze z nich proto dovozovat „oficiální status“ celé lokality jako zahrádkářské osady, a tedy ani nárok na vymezení území dotčených pozemků jako soukromé zeleně v novém územním plánu. V této souvislosti odpůrce připomíná, že nový územní plán může vymezit plochy či koridory odlišným způsobem, než jak činí dřívější individuální rozhodnutí, a že i od závazného limitu využití území se lze ze závažných důvodů odchýlit, k čemuž poukazuje na závěry judikatury (zejména rozsudku NSS ze dne 18. 9. 2018, č. j. -35, či ze dne 11. 2. 2022, č. j. -81). Namítají-li navrhovatelé faktické znemožnění dalšího stavebního využití a rozvoje dotčených pozemků, pak právě toto je dle názoru odpůrce důsledek legitimně zvolené koncepce města zabránit dalšímu stavebnímu a obytnému rozvoji lokality s ohledem na její provázanost se systémem ekologické stability. Navrhovateli preferované zařazení do plochy soukromé zeleně by směřovalo k fixaci stavu, který nekoresponduje s dlouhodobou koncepcí území podél Pšovky.

53. Odpůrce je rovněž přesvědčen, že z obsahu plánovací smlouvy neplyne záměr vybudovat v místě stávající zahrádkářské osady park obklopený bytovou zástavbou. Plánovací smlouva se týká především řešení dopravní a technické infrastruktury v konkrétně vymezených lokalitách (zejména B. a V.), přičemž navazuje na existující či připravovanou bytovou výstavbu v těchto oblastech. Jejím smyslem je koordinace infrastrukturního zajištění těchto projektů, nikoli stanovení koncepce využití širšího území, natož potvrzení existence nebo zachování zahrádkářské kolonie v podobě, jakou chtějí navrhovatelé. Tento závěr potvrzuje i rozhodnutí Městského úřadu Mělník ze dne 15. 1. 2004, č. j. Výst. 10-44306/03/Tě, o umístění stavby vydané pro záměr „Výstavba bytových domů u ulice B.“ (dále „územní rozhodnutí z roku 2004“; v duplice zřejmě omylem uváděn rok 2003), a dále rozhodnutí téhož orgánu ze dne 18. 5. 2023, č. j. MUME-3306/VYS/23/HETE, o umístění stavby pro záměr „Bytový komplex B. Mělník“ (dále „územní rozhodnutí z roku 2023“). Obě tato územní rozhodnutí přesně vymezují pozemky určené k umístění stavby a nelze z nich dovodit žádný zásah do dotčených pozemků vlastněných navrhovateli. Obě územní rozhodnutí ve spojení s plánovací smlouvu tedy nijak neprokazují tvrzení navrhovatelů, že regulace dotčených pozemků ve skutečnosti představuje nástroj pro realizaci konkrétního developerského projektu. K tomu odpůrce znovu připomíná, že nemá a neměl zájem o výkup či vyvlastnění žádného z dotčených pozemků.

54. K argumentaci navrhovatelů, že v záplavovém území se nacházejí pozemky určené k zastavení, pomíjí časový kontext. Tyto zastavitelné plochy byly do územně plánovací dokumentace zařazeny již územním plánem z roku 1999, tedy za účinnosti , o územním plánování a stavebním řádu. Šlo tudíž o řešení přijaté za odlišné právní úpravy a v době před existencí Politiky územního rozvoje schválené usnesením vlády č. 929 ze dne 20. 7. 2009 (dále „PÚR“), která umožňuje vymezovat zastavitelné plochy v záplavových územích jen ve zvlášť výjimečných a odůvodněných případech. Historickou zastavitelnost ploch však odpůrce nebyl povinen do nového územního plánu přebírat. Přijímání nového územního plánu probíhalo již po zkušenostech s povodněmi z let 2002 a 2006 a ve zcela odlišném urbanistickém i právním rámci. Proto i kdyby v témže záplavovém území existovaly historicky založené zastavitelné plochy, nelze z toho bez dalšího dovodit povinnost odpůrce stabilizovat dotčené pozemky jako soukromou zeleň.

VI. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

55. Osoba zúčastněná 1) má s navrhovatelkou f) ve společném jmění manželů pozemky parc. č. XJ, XK, XL a osoba zúčastněná 2) má s navrhovatelem g) v podílovém spoluvlastnictví pozemky parc. č. XM, XN, XO a XP. Na základě toho dovozují, že jejich vlastnické právo může být rozhodnutím soudu přímo dotčeno. Obě osoby zúčastněné zcela podporují návrh a ztotožňují se se všemi skutečnostmi v něm uvedenými.

VII. Průběh jednání a doplňující skutková zjištění

56. Soud k projednání věci nařídil ústní jednání.

57. Navrhovatelé při jednání shrnuli podstatné části návrhu a zdůraznili podstatné okolnosti, pro které jej považují za důvodný.

58. Odpůrce při jednání shrnul podstatné části svého vyjádření a setrval na závěru o nedůvodnosti návrhu.

59. Soud při jednání doplnil dokazování těmito listinami:

· Rozhodnutí Městského národního výboru (dále „MNV“) Mělník o přípustnosti stavby ze dne 5. 10. 1967, č. j. Výst. 2252/67-Ve (ve prospěch žadatele L. R.).

· Rozhodnutí MNV Mělník o přípustnosti stavby ze dne 12. 2. 1969, č. j. Výst. 3015/68-Vo (ve prospěch žadatele J. K.).

· Rozhodnutí MNV Mělník o přípustnosti stavby ze dne 17. 9. 1969, č. j. Výst. 1641/69-Vo (ve prospěch žadatele A. Z.).

· Rozhodnutí MNV Mělník o přípustnosti stavby ze dne 21. 3. 1975, č. j. Výst. 838/75 (ve prospěch žadatelky A. L.).

· Rozhodnutí MNV Mělník o přípustnosti stavby ze dne 4. 2. 1975, č. j. Výst. 325/75-Fn (ve prospěch žadatelů manželů B.).

· Výřezem z ortofoto mapy z roku 1975,

· Metodikou MŽP 2017.

Současně bylo konstatováno vlastnictví pozemků v okolí Pšovky (liniový pozemek č. parc. XQ, ve vlastnictví P. O., s. p. a pozemky bezprostředně za jeho severní parcelní hranicí ve vlastnictví odpůrce), jež obě strany označily za nesporné.

Konkrétní skutková zjištění plynoucí z jednotlivých důkazů soud uvádí níže v souvislosti s jejich vypořádáním.

VIII. Posouzení soudem

60. Soud ověřil, že návrh je včasný, navrhovatelé jsou aktivně procesně legitimováni a jsou splněny všechny další procesní předpoklady k věcnému projednání.

61. Soud přezkoumal územní plán v napadeném rozsahu a v mezích uplatněných návrhových bodů ( ve spojení se závěry usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 12. 2023, č. j. -57, č. 4562/2024 Sb. NSS).

62. Při přezkoumání územního plánu vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání ( ). Pokud jde o rozhodující právní stav dochází zde k dílčímu prolnutí staré a nové právní úpravy, konkrétně , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 31. 12. 2023 (dále „stavební zákon 2006“), a stavebního zákona 2021. Podle stavebního zákona 2021 „[b]ylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno veřejné projednání nebo opakované veřejné projednání návrhu územního plánu nebo jeho změny nebo regulačního plánu nebo jeho změny, dokončí se podle dosavadních právních předpisů.“ Jak plyne ze správního spisu, k vymezení nyní napadených ploch veřejné zeleně a biocentra došlo již v návrhu nového územního plánu, který byl předmětem veřejného projednání konaného dne 24. 1. 2022, tedy ještě za účinnosti stavebního zákona z roku 2006. Ačkoli následně proběhla dvě opakovaná veřejná projednání, z nichž poslední se uskutečnilo dne 31. 10. 2024 a bylo oznámeno již za účinnosti stavebního zákona 2021, judikatura dovodila, že smyslem stavebního zákona 2021 je umožnit dokončení již rozběhnutého procesu pořizování podle dosavadní právní úpravy a využití výsledků dřívějších fází pořizování bez nutnosti jejich přizpůsobování nové právní úpravě (srov. rozsudky NSS ze dne 26. 2. 2026, č. j. -78, odst. 47 a 48, a ze dne 17. 4. 2026, č. j. -102, odst. 38). Soud proto při přezkumu napadeného územního plánu vycházel z úpravy stavebního zákona z roku 2006. Současně však podotýká, že pro posouzení nyní projednávané věci rozhodné instituty (zejména limity využití území a podklady pro vymezování prvků ÚSES) jsou ve staré i nové právní úpravě koncipovány obdobně. Závěry vyslovené v následujících odstavcích by proto byly v podstatných rysech stejné i při aplikaci stavebního zákona 2021.

63. Návrh je důvodný.

Povaha nové regulace a její důsledky

64. Jak již bylo zmíněno, nový územní plán vymezující dotčené pozemky jako plochy veřejné zeleně a biocentra LBC96 nahradil původní územní plán z roku 1999 (včetně jeho šestnácti změn), který vymezoval dotčené pozemky jako plochy přírodě blízké prakticky znemožňovalo jejich stavební využití (srov. přípustné způsoby využití uváděné v odst. 2 výše).

65. Soud přitom nemůže souhlasit s odpůrcem, že by se tato nová regulace podobala té původní až do té míry, jak je argumentováno ve vyjádření k návrhu. Určitá podobnost je patrná mezi režimem původní plochy přírodě blízké a nově vymezené plochy veřejné zeleně, neboť jak již bylo zmiňováno, v obou případech je značně omezeno využití ke stavební činnosti. Tím však veškerá podobnost končí. Nově vymezená plocha veřejné zeleně totiž – na rozdíl od původní plochy přírodě blízké – předpokládá budoucí využití též k různým druhům veřejného užívání, například jako cyklostezky, stezky pro pěší, dětská hřiště či jiná rekreační zařízení pro veřejnost (viz výčet v odst. 3 výše). Nejde tak již pouze o režim ochrany ekologické stability území provázaný s vodním tokem Pšovky, jak zdůrazňuje odpůrce, ale nově také o vytvoření prostoru pro rekreační a volnočasové využití. Ostatně sám odpůrce ve vyjádření k návrhu uvádí, že přijatou regulací sleduje koncepci využití údolí Pšovky mimo jiné jako rekreačního zázemí města (viz str. 2 vyjádření odpůrce ze dne 7. 4. 2026). Takové funkční určení území je značně odlišné od regulace obsažené v původním územním plánu, která využití pro veřejnou rekreaci nepřipouštěla.

66. Ještě výraznější odlišnost oproti původní regulaci tkví ve vymezení biocentra LBC96, jež bylo současně vymezeno jako veřejně prospěšné opatření ve smyslu § 170 odst. 1 písm. b) stavebního zákona 2006 s možností vyvlastnění [dle nové úpravy by šlo o takřka identicky koncipované § 170 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 11 odst. 2 stavebního zákona 2021]. Právě možnost budoucího vyvlastnění představuje zcela novou právní skutečnost, s níž vlastníci dotčených pozemků podle předchozí územně plánovací regulace nemuseli počítat. Zatímco původní územní plán omezoval především způsob využití pozemků, nová regulace vytváří právní základ pro jejich případné odnětí ve veřejném zájmu. Ani z tohoto hlediska nelze přisvědčit odpůrci, že by se jednalo pouze o dílčí modifikaci dosavadního způsobu regulace.

67. S ohledem na uvedené soud přisvědčuje navrhovatelům, že nový územní plán zasahuje do jejich vlastnických práv k dotčeným pozemkům poměrně citelně, neboť do budoucna musejí počítat s eventualitou, která v době původního územního plánu vůbec nebyla ve hře a která může být z hlediska možnosti dalšího využívání pozemku zcela zásadní. Právě na tuto nejistotu stran budoucího užívání navrhovatelé poukazují a argumentačně proti ní brojí.

68. Soud přitom nemůže souhlasit s tvrzením odpůrce, že navrhovatelé ve skutečnosti nebrojí proti samotným důsledkům regulace a že jen vyjadřují nesouhlas s upozaděním jimi preferované varianty soukromé zeleně. Soud má naopak za to, že navrhovatelé neusilují primárně o zařazení dotčených pozemků do režimu soukromé zeleně, ale že takové funkční využití dotčených pozemků uvádějí pouze jako jednu z alternativ umožňující dosáhnout ochrany ekologické stability bez rozvoje směrem k veřejnému užívání a případnému vyvlastnění. Proto i když nyní odpůrce ve vyjádření k návrhu opakovaně zdůrazňuje, že o dotčené pozemky aktuálně nejeví zájem a že se k jejich vyvlastnění nechystá, nemění to nic na tom, že přijetím předmětné regulace si právě pro tento krok vytvořil ideální podmínky.

69. Tím samozřejmě není řečeno, že by takový způsob rozvoje byl a priori nemožný či nepřípustný. Odpůrce má pravdu v tom, že soudům nepřísluší posuzovat, zda by pro konkrétní pozemek bylo vhodnější zvolit ten či onen způsob jeho využití (srov. rozsudky NSS ze dne 27. 6. 2019, č. j. -86, a ze dne 3. 9. 2015, č. j. -55), a že při soudním přezkumu územních plánů je obecně nutno respektovat zásadu zdrženlivosti (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. -73, č. 1462/2008 Sb. NSS). Soud však i při zohlednění těchto zásad nemůže rezignovat na hlavní smysl soudního přezkumu, který spočívá v prověření, zda cíle a úkoly naplňované prostřednictvím územního plánu jsou zákonné a legitimní, zda případné omezení vlastnických práv bylo přijato pouze v nezbytné míře, která rozumně směřuje k zamýšlenému cíli, a zda takové omezení není ve vztahu ke konkrétní osobě zjevně nepřiměřené, neodůvodněné či diskriminační (viz rozsudek NSS ze dne 15. 3. 2021, č. j. -48, č. 4191/2021 Sb. NSS).

70. Soud již nyní předesílá, že právě z hlediska odůvodněnosti zvoleného řešení vykazuje regulace přijatá odpůrcem poměrně zásadní nedostatky, a to v několika rovinách. Těmto nedostatkům se podrobněji věnují následující odstavce.

Nová regulace nebere v potaz limity využití území

71. Mezi stranami není sporné, že dotčené pozemky jsou fakticky zahrádkářskou kolonií a že jsou takto i dlouhodobě užívány. Podstatou sporu je otázka, zda tento stav založil limit využití území, který měl být při tvorbě nového územního plánu zohledněn.

72. V nyní aplikované úpravě (viz odst. 62 výše) je pojem limit využití území užit v § 26 odst. 1 stavebního zákona 2006, přičemž judikatura jej vyložila jako princip, že později vydaný územní plán nemůže mít vliv na planost dříve vydaných pravomocných veřejnoprávních povolení, resp. že jejich platnost nemůže být narušena nezařazením do územního plánu. Například NSS v rozsudku ze dne 12. 9. 2012, č. j. -139, odst. 38, uvedl, že „[ú]zemní rozhodnutí (i stavební povolení) vydaná v určitém území představují tzv. limit využití území ve smyslu § 26 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006. Podle tohoto ustanovení musejí být limity využití území obsaženy v územně analytických podkladech, které jsou podle § 25 téhož zákona podkladem k pořizování územně plánovací dokumentace. Koncept územního plánu tak musí respektovat vydaná pravomocná územní rozhodnutí a stavební povolení.“ Podobně NSS v rozsudku ze dne 12. 9. 2012, č. j. -139, č. 2742/2013 Sb. NSS, konstatoval, že „[p]latnost územních rozhodnutí, případně stavebních povolení je omezena toliko dobou jejich platnosti a nemůže být proto narušena jejich nezařazením do územního plánu. Není tedy možné, aby se obec prostřednictvím vydání územního plánu snažila ,odstranit‘ účinky již dříve pravomocných územních rozhodnutí. Odlišný [výklad] by mohl vést ke zcela absurdním důsledkům, kdy by se již například několik let řádně umístěné, povolené a zkolaudované stavby dostaly do rozporu s územním plánem, a pro tento rozpor by musely být odstraněny, resp. by byly považovány za nezákonně umístěné a postavené. Takový přístup by byl v příkrém rozporu s principem právní jistoty a ochrany práv nabytých v dobré víře.“ (srov. dále rozsudky NSS ze dne 22. 10. 2019, č. j. -102, odst. 51, ze dne 11. 8. 2022, č. j. -68, odst. 25, a ze dne 13. 12. 2023, č. j. -43, odst. 43–45). Pro úplnost lze doplnit, že právě z tohoto výkladu vychází i navrhovateli zmiňovaná definice v § 12 písm. r) stavebního zákona 2021, jež by se nicméně aplikoval až na pozdější územní plány, jejichž proces pořizování započal až po 30. 6. 2024 (srov. opět 62 výše).

73. Zároveň platí, že důkazní břemeno stran tvrzení o nezohlednění limitů využití území či obecně rozporu s územně analytickými podklady nese navrhovatel, pokud se tohoto rozporu poprvé dovolává až v řízení soudním (srov. rozsudek NSS č. j. , odst. 19, nebo ze dne 4. 10. 2024, č. j. , odst. 21-23), ledaže by šlo o takový rozpor, který musel být pořizovateli zřejmý i bez uplatnění námitek (srov. rozsudek NSS č. j. , odst. 51-52).

74. Navrhovatelé ve své replice doložili sérii rozhodnutí MNV Mělník z období 1967-1975, z nichž soud po doplnění dokazování zjistil, že se jedná obsahově o povolení ke stavbě chatek na tzv. „přidělené zahrádce“ v režimu někdejších rozhodnutí o přípustnosti stavby vydávaná podle , o stavebním řádu, účinného do 30. 9. 1976. Třebaže na těchto rozhodnutích zpravidla schází přesné označení parcelním číslem a veškerá specifikace pozemků se omezuje toliko na „zahr. osada Podolí“, nemá soud pochyb, že jde skutečně o oblast s (nyní posuzovanými) dotčenými pozemky. Tuto spojitost naznačuje jednak místní název Podolí užívaný pro zkoumanou lokalitu i nyní (ostatně i v textové části nového územního plánu je tento místní název opakovaně užíván právě v souvislosti s ulicí B. situovanou jižně od dotčených pozemků), a jednak způsob zákresu parcel na přílohách k těmto rozhodnutím (např. na plánku „Zavlažování zahrádek na Podolí – Akce Z“) shodující se se současnou podobou parcel u dotčených pozemků. Lze tedy shrnout, že navrhovateli předložená rozhodnutí MNV Mělník z let 1967-1975 je třeba považovat za platné povolovací akty, které bylo třeba v rámci územního plánování respektovat.

75. Nutno zdůraznit, že limit využití území ve smyslu § 26 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 nemusí být založen výlučně na existenci pravomocného povolení, ale může vyplývat i z prosté skutečnosti, že v území dlouhodobě existuje stavba, u které nic nenasvědčuje tomu, že by byla vybudována nelegálně (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2024, č. j. -130, odst. 47). Typicky se bude jednat o stavby v tzv. volném režimu, pro které se žádný schvalovací akt nevydává. To však samo o sobě nemůže být důvodem k tomu, aby vlastníci takových staveb měli požívat nižší míry právní ochrany. Proto i když má odpůrce pravdu, že povolovací akty z let 1967–1975 byly vydány pouze ke konkrétním stavebním záměrům a nelze je vztáhnout na každý jednotlivý objekt v zahrádkářské kolonii, tak zároveň nelze pomíjet, že není k dispozici žádná relevantní indicie nasvědčující tomu, že ostatní objekty tvořící zahrádkářskou kolonii byly „černými stavbami“. Jestliže si odpůrce neopatřil podklady nasvědčující opaku (resp. jestliže ani později opak netvrdil), bylo namístě k těmto objektům přistupovat obdobně, jako by byly řádně povoleny.

76. Skutečnost, že v lokalitě Podolí byla výstavba zahrádkářské osady i fakticky zrealizována již v průběhu sedmdesátých let, dokládá v replice navrhovatelů předložený výřez ortofotomapy z roku 1975, jímž soud doplnil dokazování. Existence těchto zahrádek je též zřejmá z většiny mapových podkladů obsažených ve správním spise, a rovněž ji potvrzují i navrhovateli předkládané fotografie konkrétních zahradních chatek. Soud proto nemůže přisvědčit argumentaci odpůrce, že by podklady předložené navrhovateli nijak nenasvědčovaly existenci zahrádkářské kolonie na dotčených pozemcích. Naopak má za prokázané, že se jedná o území, na něž dopadá režim , o podpoře zahrádkářské činnosti, a s tím související ochrana hodnot zahrádkářské osady podle téhož zákona.

77. Přítomnost zahrádek v lokalitě Podolí musela být odpůrci zřejmá i z grafických podkladů předkládaných v průběhu procesu pořizování nového územního plánu. Ostatně i v definici sídelní struktury města zpracované Ing. E. Ž. na žádost odpůrce (viz část 11.3.4. odůvodnění územního plánu na str. 108) je předmětná lokalita výslovně charakterizována v souvislosti s výstavbou v 50. až 80. letech minulého století. Za této situace má soud za to, že odpůrce měl existenci zahrádkářských objektů reflektovat jako potenciální limit využití území, a to i bez výslovných námitek (srov. rozsudek NSS č. j. -81, odst. 51–52). Takové námitky navíc od navrhovatelů obdržel, neboť jejich obsahem bylo právě upozornění na kolizi navrhované regulace s dosavadním způsobem využívání území. Téma zahrádkářské kolonie i existence staveb na dotčených pozemcích (včetně otázky jejich případné legalizace) tak byly od počátku „na stole“. Soud proto přisvědčuje navrhovatelům, že za této situace bylo primárně povinností odpůrce, aby si již v průběhu pořizování nového územního plánu z vlastní iniciativy ověřil, zda pro území, na němž zamýšlí nově vymezit jednak veřejnou zeleň a jednak biocentrum jako veřejně prospěšné opatření s možností vyvlastnění, nebyla vydána pravomocná povolení (popř. zda se nejedná o řádně vybudované stavby nevyžadující žádný povolovací akt). Pokud odpůrce takové ověření neprovedl a při přijímání nové regulace z těchto skutečností nevycházel, jde tato skutečnost výlučně k jeho tíži. V tomto směru nelze povolovací akty z let 1967–1975 považovat za žádné „novum“, které by nebylo možné v době schvalování nového územního plánu zohlednit, a to přesto, že byly fakticky předloženy až v řízení před soudem.

78. V kontextu výše uvedených poznatků soud uzavírá, že stavby zahradních chatek povolené na základě rozhodnutí z let 1967–1975 nepochybně představují limit využití území ve smyslu § 26 stavebního zákona z roku 2006 [resp. § 12 písm. r) stavebního zákona z roku 2021], který bylo nutno při pořizování nového územního plánu respektovat. Současně nelze vyloučit, že limit využití území zde mohou představovat také další stavební objekty nacházející se na dotčených pozemcích, pokud by ve vztahu k nim nebylo prokázáno, že jde o stavby realizované bez potřebného povolení či ohlášení.

79. Skutečný rozsah limitů pro využití území však si měl v prvé řadě vyjasnit odpůrce, který tak ovšem neučinil. Existenci zahrádkářské kolonie sice vzal zřejmě v potaz (jak naznačují podklady opatření v procesu územního plánování; viz odst. 77 výše), z ničeho však neplyne, že by jednotlivé zde umístěné stavby zohledňoval jako limity využití území relevantní pro tvorbu nové regulace. Tím méně je patrné, že by se pokusil zjistit skutečný rozsah těchto limitů a jejich dopad na nově navrhované funkční využití dotčených pozemků. Nový územní plán tak v tomto ohledu vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, což soud považuje za jeho první podstatnou vadu.

80. Význam řádného vymezení rozsahu limitů pro využití území a důsledky pro tvorbu územního plánu přitom opakovaně vyložila judikatura. Patrně nejkompletněji to shrnul NSS v rozsudku ze dne 11. 2. 2020, č. j. , odst. 50: „Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 9. 2012, č. j. -139, zdůraznil, že územní plán má především reflektovat reálný stav území. Je-li vlastník pozemku držitelem pravomocného územního rozhodnutí, je přinejmenším vhodné, aby v nově pořizovaném územním plánu byla na pozemku vymezena plocha odpovídající obsahu územního rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2017, č. j. -60). Byť tyto závěry nejsou absolutní, neboť nová územně plánovací dokumentace působí výlučně do budoucna a nemá žádný vliv na účinky pravomocných rozhodnutí o umístění stavby, natož na pravomocná stavební povolení a kolaudační souhlasy (k tomu viz rozsudky NSS ze dne 9. 12. 2010, č. j. -65, ze dne 25. 9. 2013, č. j. -58, bod 35, ze dne 17. 1. 2014, č. j. -83, a ze dne 25. 6. 2014, č. j. -50), měla by se obec při koncipování územního plánu odchýlit od pravomocných územních rozhodnutí pouze ze závažných důvodů.“ (zdůraznění zde i dále v textu doplněno zdejším soudem). Jinak řečeno, „limit ve využití území neznamená, že by nový územní plán či změna stávajícího územního plánu nemohly pro futuro vymezit plochy či koridory a stanovit podmínky pro jejich využití odlišným způsobem, než jak dosud stanoví územní rozhodnutí pro některý z pozemků, který se má stát součástí takového koridoru či plochy. Současně ale platí, že obec by se při koncipování územního plánu měla odchýlit od pravomocných územních rozhodnutí pouze ze závažných důvodů“ (podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2023, č. j. -64, odst. 39).

81. Podobně i ve vztahu k nyní posuzované věci lze konstatovat, že bylo přinejmenším vhodné, aby odpůrce při pořizování nového územního plánu vymezil v území zahrnujícím dotčené pozemky takovou funkční plochu, která odpovídá obsahu povolovacích aktů z let 1967-1975, resp. která odpovídá charakteru dlouhodobě užívané zahrádkářské osady. To samozřejmě neznamenalo absolutní zákaz pro odlišné vymezení plochy. Nicméně pokud se odpůrce hodlal od dosavadního způsobu přípustného využití odchýlit, musel předestřít závažné důvody pro takový postup.

82. Takové závažné důvody však nelze z obsahu nového územního plánu dovodit. Nelze za ně považovat samotnou deklaraci, že v dané lokalitě je sledován komplexní zájem na ochranu a rozvoj hodnot v údolí Pšovky doplněnou demonstrativním výčtem těchto hodnot, aniž by byla tato východiska konkrétně poměřena s existujícími limity využití území a na ně navázanými právy vlastníků dotčených pozemků.

Nedostatek odůvodnění přiměřenosti zvoleného řešení

83. Podobný deficit vykazuje nový územní plán i ve vztahu k otázce, proč bylo nezbytné přistoupit právě k přijaté regulaci, ani proč nebylo možné sledovaného veřejného zájmu dosáhnout způsobem šetrnějším k dosavadním právům dotčených osob.

84. V posuzované věci není sporu o tom, že navrhovatelé svůj nesouhlas se spornou regulací vyjadřovali v řádně uplatňovaných námitkách. V tomto směru jsou klíčové zejména jejich společně podané námitky ze dne 28. 1. 2022 navazující na první veřejné projednání konané dne 24. 1. 2022, jež se obsahově prolínaly s námitkami jiných dotčených vlastníků.

85. V rozhodnutí o námitkách odpůrce tyto námitky vypořádal souhrnně v rámci bloku označeného jako tzv. „námitky skupiny C“ (jejichž obsah parafrázoval s poukazem na obsah námitky paní J. J.), a to následovně:

„Námitky skupiny C – jsou námitky k zahrádkářské kolonii Podolí. Plocha zahrádkářské kolonie Podolí se v návrhu nemění od počátku pořizování územního plánu a námitky tedy nejsou k úpravě návrhu a jsou zároveň námitkou skupiny A. Námitky k zahrádkářské kolonii Podolí byly řešeny zejména v předchozí etapě. Podle platného stavu ÚPSÚ je lokalita v zelené ploše s funkčním využitím území přírodě blízké. V zadání Územního plánu Mělník bylo stanoveno, že výchozím podkladem pro vymezení skladebných částí ÚSES bude zpracovaný „Plán územního systému ekologické stability Mělník“. V základní koncepci uspořádání města projektant Ing. Ž. uvažuje využít území podél potoka Pšovka k městskému parku. S touto koncepcí se uvažovalo i v územním plánu v roce 1931, jen za socialismu tam vznikla zahrádkářská kolonie. Lokalita ZV zeleň veřejná je zmenšena oproti stávajícímu platnému stavu a veřejně prospěšné opatření je jen v části biokoridoru a biocentra. Během pořizování územního plánu odbor životního prostředí MÚ Mělník zajistil nový návrh ÚSES. Podkladů může vzniknout spousty, ale závazné bude jen řešení v územně plánovací dokumentaci. Návrh územního plánu byl již v předchozích etapách dohodnut se všemi dotčenými orgány, a pokud budou neustále požadovány nové podstatné úpravy, může být ohrožena konzistentnost a nesrozumitelnost pořizování.“

86. Takové vypořádání námitek však soud považuje za nedostatečné. Prakticky jediné, co z něj lze relativně uspokojivě vyčíst, je chronologie od zadání až po výsledné vymezení. Velmi těžko zde lze nalézt odpověď na to, proč bylo k výslednému řešení vůbec přistoupeno. Jediným náznakem odpovědi je část konstatující „[v] základní koncepci uspořádání města projektant Ing. Ž., uvažuje využít území podél potoka Pšovka k městskému parku [sic!]. S touto koncepcí se uvažovalo i v územním plánu v roce 1931, jen za socialismu tam vznikla zahrádkářská kolonie“, což lze interpretovat jako přání odpůrce vrátit se k historickému záměru zřídit v dané lokalitě městský park – třebaže v protikladu s tím odpůrce ve vyjádření k návrhu záměr zřídit městský park kategoricky popírá. Nicméně prostým sdělením vůle dotáhnout nerealizovaný záměr z třicátých let se nijak nevysvětluje, proč zrovna navrhovatelé či jiní vlastníci objektů v zahrádkářské kolonii musejí kvůli tomu strpět zásah do svých vlastnických práv, proč právě jimi vlastněné pozemky užívané k zahrádkářské rekreaci musejí ustoupit veřejnému zájmu na zřízení městského parku (potažmo veřejné zeleně spolu s biocentrem připouštějícími právě tento způsob veřejného využití, srov. regulativy v odst. 5-6 výše), proč právě ve vztahu k jimi vlastněným pozemkům se nově otevírá možnost budoucího vyvlastnění z důvodu nového vymezení skladebné části ÚSES, a proč byly pro vymezení skladebných částí ÚSES zvoleny právě dotčené pozemky v soukromém vlastnictví namísto blízkých městských pozemků, resp. pozemků ve vlastnictví veřejných korporací (viz odst. 115 níže). Soud tímto netvrdí, že by městský park nemohl dostat přednost před zahrádkářskou kolonií, resp. že by práva vlastníků zahrádkářských objektů nemohla ustoupit zájmu na zřízení městského parku. Bohužel však není schopen identifikovat důvody, pro které by měl odpůrcem proklamovaný zájem převažovat.

87. Jak přitom správně uvedli navrhovatelé, desítky let vývoje v území a jeho současný stav nelze překlenout pouze lakonickým konstatováním, že „za socialismu tam vznikla zahrádkářská kolonie“. Skutečnost, že předmětná zahrádkářská kolonie vznikla ještě v období socialismu, sama o sobě rozhodně nepředstavuje důvod pro nerespektování vlastnických či jiných práv osob, které tuto zahrádkářskou kolonii dnes využívají.

88. Uvádí-li odpůrce ve vypořádání námitek, že „[b]ěhem pořizování územního plánu odbor životního prostředí MÚ Mělník zajistil nový návrh ÚSES“, měl tím nepochybně na mysli nový plán ÚSES 2021. V situaci, kdy tento nový podklad odpůrce ve výsledku vůbec nepoužil a vycházel jen ze starého plánu ÚSES 2012 (k tomu podrobněji viz odst. 98 a násl. níže), vyznívá důraz na jeho pořízení poněkud paradoxně. Ještě kurioznější je, že zmiňovaný nový plán ÚSES 2021 ani nepočítal s vymezením prvků ekologické stability na dotčených pozemcích (srov. snímek v odst. 104 níže). Odpůrce tak námitku navrhovatelů vyvracel poukazem na podklad, který ve skutečnosti spíše podporuje její důvodnost. Pro úplnost lze podotknout, že plán ÚSES by měl být podkladem primárně pro vymezení biocenter a biokoridorů, proto jej lze bez dalšího těžko použít jako argument k tomu, proč se pozemky soukromých vlastníků nově regulují jako veřejná zeleň předpokládající budoucí využití jako oblast pro veřejnou rekreaci.

89. Argumentuje-li odpůrce tím, že rozhodnutí o námitkách nelze vykládat izolovaně po jednotlivých větách, ale je třeba je posuzovat v kontextu celkového odůvodnění opatření obecné povahy, má v tomto ohledu pravdu; v duplice ostatně odkazuje i na přiléhavou judikaturu (viz rozsudky NSS ze dne 9. 7. 2020, č. j. -48, a ze dne 27. 2. 2024, č. j. -32). Soud nicméně konstatuje, že v tomto případě rozhodnutí o námitkách neobstojí ani v kontextu odůvodnění nového územního plánu jako celku. Ba naopak, jiné části odůvodnění a celkové penzum podkladů použitých v procesu pořizování napadeného územního plánu spíše prohlubují nedostatky rozhodnutí o námitkách (nejvýraznější je v tomto směru výše rozebíraný odkaz na plán ÚSES 2021).

90. Jako důvod pro vymezení ploch veřejné zeleně a biocentra LBC96 dle soudu neobstojí ani skutečnost, že dotčené pozemky se nacházejí v aktivní zóně záplavového území. Soud nepopírá, že stanovení záplavového území judikatura zpravidla akceptuje jako důvod pro změnu funkčního využití pozemku, a to i v případě existence limitů pro využití území (srov. rozsudky NSS ze dne 25. 6. 2020, č. j. -21, odst. 65, ze dne 21. 1. 2022, č. j. -51, odst. 32-34, ze dne 10. 1. 2023, č. j. -66, odst. 28-30, a ze dne 10. 1. 2025, č. j. -101, odst. 50). To ale na druhou stranu neznamená, že samotná existence záplavového území představuje generalizující titul pro změnu funkčního využití bez relevantních důvodů a zcela bez zohlednění charakteru okolní krajiny. Zejména by mělo být zřejmé, proč přítomnost aktivní zóny záplavového území mění funkčního využití u dotčených pozemků, zatímco u jiných již nikoli.

91. Přesně na tento problém poukázali i navrhovatelé, kteří velmi správně připomněli, že v aktivní zóně záplavového území se nacházejí i jiné pozemky, které odpůrce zařadil do ploch zastavitelných, konkrétně do plochy SM – plochy smíšené obytné městské, a do plochy OS – občanská vybavenost – tělovýchovná a sportovní zařízení, jak lze vidět v grafické části na koordinačním výkresu (plochy SM jsou vyznačeny fialově, plochy OS žlutě, aktivní zóna záplavového území jako linie „┬┬┬“):

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]

92. Z výše uvedeného je zřejmé, že aktivní zóna záplavového území zasahuje podstatně širší území než pouze lokalitu s dotčenými pozemky, a to včetně oblastí, v nichž nejsou vymezeny žádné skladebné prvky ÚSES a kde jsou naopak vymezeny zastavitelné plochy. Soud přitom v odůvodnění nového územního plánu nenachází žádné vysvětlení, v čem je postavení pozemků navrhovatelů z hlediska aktivní zóny záplavového území natolik specifické, aby právě zde odůvodňovalo vymezení plochy veřejné zeleně a biocentra LBC96, případně čím jsou jiné pozemky nacházející se ve stejné aktivní zóně natolik odlišné, že u nich tato okolnost nepředstavuje překážku pro vymezení funkčních ploch zcela jiného charakteru.

93. Nutno dodat, že judikaturou aprobované změny funkčního využití území z důvodu ochrany před povodněmi či jinými ekologickými riziky se zpravidla týkaly situací, kdy docházelo k převedení zastavitelných ploch do režimu podstatně omezujícího či vylučujícího jejich zastavění (srov. skutkové okolnosti případů řešených v rozsudcích NSS ze dne 25. 6. 2020, č. j. -21, odst. 60–65, a ze dne 10. 1. 2023, č. j. -66, odst. 28-30). Tím spíše nedává logiku, proč odpůrce na jedné straně nepovažoval existenci aktivní zóny záplavového území za překážku pro vymezení zastavitelných ploch, zatímco na straně druhé jí ve vztahu k pozemkům navrhovatelů přisuzuje zásadní význam odůvodňující výrazně restriktivnější regulaci. Jestliže odpůrce ve své duplice uvádí, že jiné pozemky situované v aktivní zóně záplavového území byly do zastavitelných ploch zařazeny již územním plánem z roku 1999 a za účinnosti , nijak tím neodpovídá na otázku, proč by právě tato historicky založená zástavba měla být z hlediska povodňových rizik akceptovatelná, zatímco existence zahrádkářské osady, která je v dané lokalitě prokazatelně přítomna již od sedmdesátých let minulého století, má naopak odůvodňovat přijetí podstatně restriktivnější regulace. Samotná skutečnost, že určitá funkční plocha byla vymezena již dříve, totiž bez dalšího nevysvětluje, v čem spočívá rozdílná míra povodňového rizika ani proč by měla být z hlediska sledovaného veřejného zájmu posuzována odlišně.

94. Soud proto přisvědčuje navrhovatelům, že postup odpůrce působí zčásti diskriminačně, neboť vůči vlastníkům pozemků nacházejících se podél jižního břehu Pšovky v aktivní záplavové zóně jsou na relativně malém území uplatňovány výrazně odlišné přístupy. Ačkoli nelze kategoricky vyloučit existenci specifických důvodů, které by takový rozdílný přístup legitimizovaly, soud je z předložených podkladů nedokáže dovodit.

95. Za takový specifický důvod nelze považovat skutečnost, že jiné pozemky situované v aktivní zóně záplavového území byly do zastavitelných ploch zařazeny již územním plánem z roku 1999 a za účinnosti , jak odpůrce zdůrazňuje ve své duplice. V novém územním plánu se začíná tzv. „s čistým stolem“ (srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2020, č. j. -64, odst. 20, nebo ze dne 27. 3. 2024, č. j. , odst. 31), tudíž stará regulace bez dalšího nepředstavovala podmínku téhož způsobu vymezení, tím méně aby sama o sobě legitimizovala odlišný přístup vůči různým vlastníkům. Měl-li snad odpůrce na mysli, že dosavadní městská zástavba představuje limit využití území, který odůvodňuje ponechání či vymezení zastavitelných ploch i navzdory tomu, že se nacházejí v aktivní zóně záplavového území, pak by se v obecné rovině mohlo jednat o legitimní úvahu podporující vymezení nových ploch SM a OS. Taková argumentace však současně prohlubuje pochybnosti o tom, proč nebyly obdobným způsobem zohledněny i stavby zahradních chatek povolené rozhodnutími z let 1967–1975, které rovněž představují relevantní limit využití území (viz odst. 77 až 80 výše). Jestliže totiž odpůrce přikládá význam existující zástavbě v jedné části aktivní zóny záplavového území, není z odůvodnění nového územního plánu zřejmé, proč stejnou relevanci nepřiznává i existujícím stavbám nacházejícím se na dotčených pozemcích.

96. Soud tímto netvrdí, že by charakter zahrádkářské kolonie měl garantovat způsob vymezení dle konkrétních přání a požadavků navrhovatelů (jak se obává odpůrce). Nicméně pokud se odpůrce rozhodl na jednom území dosavadní způsob využívání respektovat, zatímco na jiném už nikoliv, musí být schopen předestřít relevantní důvody pro takový odlišný přístup. Jak ovšem soud již uvedl, takové relevantní důvody zde bohužel nenalézá.

97. Soud tedy shrnuje, že z obsahu nového územního plánu není schopen identifikovat legitimní cíl sporné regulace, tím méně aby byl schopen zhodnotit, zda k němu rozumně směřují s touto regulací spojená omezení vlastnických práv a zda jsou přijata v rozumné míře. V hrubých rysech lze sice domyslet, že sledovaným cílem je patrně ochrana a rozvoj hodnot v údolí Pšovky, jímž se odpůrce zaštiťuje ve vyjádření k návrhu, vůbec však není možno zjistit, proč k dosažení tohoto cíle musely být využity právě dotčené pozemky, zvlášť když aktualizované podklady zpracované v procesu pořizování takové řešení vůbec nevyžadovaly. Soud proto nemůže jinak než souhlasit s navrhovateli, že důvody pro vymezení ploch veřejné zeleně i ploch biocentra LBC96 jsou v rozsahu dotčených pozemků zcela nedostatečné. v obecné rovině směřují na legitimní cíl.

V kontextu novějšího plánu ÚSES 2021 nejsou zřejmé důvody pro použití staršího plánu ÚSES 2012

98. Za velmi závažný nedostatek nového územního plánu soud považuje to, jakým způsobem odpůrce při vymezování prvků systému ekologické stability (biocenter a biokoridorů) pracoval s odbornými podklady. Tato vada má v nyní posuzované věci zásadní význam, neboť se bezprostředně promítá do zařazení dotčených pozemků do biocentra LBC96 a jeho vymezení jako veřejně prospěšného opatření s možností vyvlastnění.

99. Odborným podkladem pro vymezení místního, regionálního i nadregionálního systému ekologické stability je plán ÚSES zpracovávaný podle , o ochraně přírody a krajiny, ve spojení s

100. Odpůrce má sice pravdu, že plán ÚSES není přímo závazným podkladem, ale jen jedním z odborných podkladů hodnoceným na základě volného hodnocení důkazů. Zároveň však pomíjí, že se jedná o podklad nepominutelný stran pořizování územně plánovací dokumentace. Přesně tento podstatný dodatek plyne i z rozsudku NSS ze dne 31. 7. 2025, č. j. -58, jehož závěrů se odpůrce ve svém vyjádření dovolává a jenž k dané problematice uvedl ve svém odst. 39 toto: „Jakkoliv Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem v tom, že plán systému ekologické stability není závazným podkladem pro vymezení ÚSES v ZÚR, tudíž orgány územního plánování tento podklad hodnotí prizmatem volného hodnocení důkazů, nelze přisvědčit tomu, že ÚSES lze v ZÚR vymezit, respektive provést jeho změnu, aniž by plán systému ekologické stability byl podle výše uvedených ustanovení vůbec zpracován, projednán a posouzen. Opačný závěr by odporoval smyslu právní úpravy obsažené v ZOPK a ve Případné pochybení v rámci procesu přijímání plánu systému ekologické stability je ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Aos 3/2013- 30 nutné považovat za porušení zákonného postupu při přijímání ZÚR. Jestliže pouhé pochybení v rámci procesu přijímání plánu systému ekologické stability může vést k závěru o nezákonnosti ZÚR, pak za pomoci argumentu a minori ad maius musí úplná absence tohoto podkladu nutně vést ke stejnému závěru. Opačný výklad by mohl vést k absurdním důsledkům, kdy vymezení ÚSES v územně plánovací dokumentaci bez pořízení plánu systému ekologické stability by pro pořizovatele byl „procesně bezpečnější,“ neboť by nemusely být splněny relativně striktní požadavky, které na plán systému ekologické stability a jeho přijímání klade. Nejvyšší správní soud má za to, že právní úprava týkající se přijímání plánu systému ekologické stability sleduje jednak sjednocení procesu a podmínek pro vymezování ÚSES (nejen) v územně plánovacích dokumentacích, jednak objektivitu, profesionalitu této činnosti a také ochranu oprávněných zájmů dotčených osob“. Jakkoli se citovaný rozsudek týkal přezkumu zásad územního rozvoje („ZÚR“), tedy územně plánovací dokumentace na úrovni kraje, jeho závěry dopadají i na nižší stupně územně plánovací dokumentace, které počítají s vymezováním prvků systémů ekologické stability. Tím spíš na územní plán (jako v nyní posuzované věci), který v území vymezuje veřejně prospěšná opatření s možností vyvlastnění podle stavebního zákona 2006 (viz odst. 5-6 výše).

101. Podstatné tedy je, že plán ÚSES sice není závazným podkladem do té míry, že by jej pořizovatel musel mechanicky převzít a nemohl se od něj odchýlit, ale zároveň jde o podklad nezbytný, bez kterého není možné v územně plánovací dokumentaci prvky systému ekologické stability vymezit.

102. V nyní posuzované věci přitom není sporné, že odpůrce takový podklad měl, neboť při vymezování územního systému ekologické stability – jenž byl odrazovým můstkem zejména pro následné vymezení biocentra LBC96 – vycházel z plánu ÚSES 2012 (viz kap. 4 bod 194-195 odůvodnění textové části nového územního plánu, str. 23-24). Až potud se postup směřující k vymezení konkrétního místního prvku ekologické stability jeví logickým.

103. Navrhovatelé však správně upozornili, že ještě v průběhu pořizování nového územního plánu si odpůrce nechal zpracovat novější plán ÚSES 2021. Jak plyne z jeho obsahu (viz II.A textové části plánu ÚSES 2021; str. 8-9), cílem zpracování tohoto podkladu bylo vyhodnotit mapové a textové podklady, jež byly použity během dosavadní přípravy návrhu nového územního plánu, a to tak, aby na jejich základě mohl být navržen nebo aktualizován plán místního ÚSES. Vedle vlastního vyhodnocení aktuálního stavu přírody a krajiny (např. vyhodnocení vhodnosti umístění lokálních biocenter či vedení biokoridorů s ohledem na existenci migračních tras a bariér) zde explicitně zazněl i požadavek na „vyhodnocení zjištěných problémů a případných nedostatků a chyb.“ Mezi podklady, které byly za tímto účelem zpracovateli poskytnuty, je hned jako první zmiňován starší plán ÚSES 2012 (viz III.B textové části plánu ÚSES 2021; str. 39). V kontextu uvedeného soud sdílí názor navrhovatelů, že smyslem novějšího plánu ÚSES 2021 bylo korigovat i případné nedostatky staršího plánu ÚSES 2012.

104. [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]Jak navrhovatelé rovněž správně připomněli, novější plán ÚSES 2021 s vymezením biocentra na dotčených pozemcích vůbec nepočítal. Naopak je z něj zřejmé, že vymezení prvků ekologické stability mělo směřovat do lokality označené jako LBC 131 situované severně od vodního toku Pšovka, jak lze vidět na následujícím snímku z výkresu č. 15 grafické části ÚSES 2021 (tok Pšovka vyznačen tenkou modrou čarou, skladebná část LBC 131 světle zelenou výplní):

(Pozn.: V textové části je toto vymezeno v kap. IV.C na str. 56, kde je však patrně omylem uvedeno LBC 113 namísto 131).

105. Lze tedy shrnout, že ač měl odpůrce zpracovaný novější plán ÚSES 2021, který v rozsahu dotčených pozemků vůbec nepočítal s vymezením biocentra ani jiného prvku ÚSES, a tedy nabízel řešení, jež bylo k právům vlastníků dotčených pozemků zjevně šetrnější. Navzdory tomu odpůrce v novém územním plánu vycházel ze staršího plánu ÚSES 2012, jehož závěry měly být korigovány právě plánem ÚSES 2021.

106. Proč tak odpůrce učinil, není z obsahu nového územního plánu zřejmé.

107. Odpůrce ve vyjádření k návrhu odkazuje na kapitolu 5.5 textové části nového územního plánu, čímž má zřejmě na mysli výrokovou část v bodech 100 a 101, v nichž se uvádí následující:

(100) Pro plochy biocenter a biokoridorů ÚP stanovuje následující zásady:

a upřednostnit přirozenou obnovu porostů, podporovat zachování druhově původních dřevin a obnovu druhové skladby;

b nepřipustit změny snižující koeficient ekologické stability;

c respektovat druhově původní skladbu dřevin v plochách břehových porostů, doplňovat výsadbu podél vodních toků;

d snižovat intenzitu zemědělského využití, umožnit extenzivní hospodaření, zakládat travnaté pásy a doplňovat výsadbou druhově původních dřevin;

e podporovat přirozený vodní režim a vznik revitalizačních prvků na vodních tocích (meandry, tůně, poldry apod.), zvyšovat migrační prostupnost vodních toků;

f umožnit extenzivní rekreační využití zejména ve smyslu prostupnosti ploch pro chodce a cyklisty

g umisťovat pouze stavby a zařízení nezbytné technické infrastruktury, stavby a opatření protipovodňové ochrany, komunikace pro chodce a cyklisty za podmínky, že je prokazatelně nelze umístit mimo prvky ÚSES;

h realizovat opatření přírodního charakteru zvyšující retenční schopnost území;

i v rámci stabilizovaných nebo zastavitelných ploch vymezovat zelené pásy vně oplocení areálů a zahrad. (např. zeleň ochranná podél oplocení výrobního areálu).

(101) V rozsahu ploch biocenter a biokoridorů je nezbytné koordinovat realizaci ploch a koridorů veřejných prostranství (PV) a dopravní infrastruktury – silniční (DS). V křížení biokoridoru s dopravní stavbou je žádoucí stavebně – technickými opatřeními v maximální možné míře zajistit návaznost ÚSES.

108. Soud po zhlédnutí výše citované části konstatuje, že jde o vlastní obsah regulace vztahující se k biocentrům a biokoridorům (a tedy logicky i k biocentru LBC96), ale nikoliv o vysvětlení, proč byl jako odborný podklad použit starší plán ÚSES 2012 namísto novějšího plánu ÚSES 2021.

109. Relevantní vysvětlení soud nenalézá ani v odůvodnění textové části.

110. Argumentuje-li odpůrce ve vyjádření k návrhu, že na vytvoření zeleného a ekologicky stabilizačního pásu podél Pšovky setrval z důvodů urbanistických, krajinářských a protipovodňových, pak tomuto tvrzení má nejblíže část v kapitole 11.16 bod b) v odůvodnění textové části na str. 234, v němž se uvádí: „Krajina říční představuje pás podél řek Labe a Pšovky včetně nivních ploch, jedná se o území výrazně dotčené existencí vodních toků v území, které jsou mimo jiné symbolem města (Mělník – město na soutoku Labe a Vltavy). Území je nížinné, převážně urbanizované, v plochách historicky zaplavovaných se nacházejí významné přírodní hodnoty (slepá ramena, tůně, mokřady, břehové porosty atd.). Důvodem pro vymezení zóny je ochrana charakteru území, který je těsně provázán s vodními prvky, zároveň přímo ovlivňuje strukturu města a tvoří příměstské rekreační zázemí. Ochrana a revitalizace vodních prvků, doplnění krajinné zeleně a zajištění ochrany přírodních hodnot je základním předpokladem pro zvyšování ekologické stability území a zlepšování rekreačního využití volné krajiny pro obyvatele města.“ Ponechá-li soud stranou, že citovaná část se vztahuje k odůvodnění bodu 87 výroku, jenž se týká vymezení zón prostorového uspořádání Krajina říční (KŘ) (a nikoliv bezprostředně pro plochy veřejné zeleně či biocentra), pak musí konstatovat, že v citované části uváděný zájem na ochranu území podél vodních toků je jistě legitimní, avšak nedává žádnou odpověď na otázku aktuálnosti použitého odborného podkladu. Soudu naopak není zřejmé, proč by zde proklamovaná ochrana charakteru území podél toku Pšovky nebyla realizovatelná v podobě předpokládané v novějším plánu ÚSES 2021, který rovněž klade důraz na ochranu pásu podél toku Pšovky, jak je patrné z jeho přílohového výkresu 15 (viz snímek v odst. 104 výše). Stejně tak není soudu zřejmé, jak proklamované ochraně vodního toku mělo prospět vymezení biocentra v oblasti jižně od Pšovky, která je nyní zastavěna zahrádkářskými objekty (s čímž úzce souvisí otázka řádného odůvodnění nezbytnosti zásahu – k tomu viz dále).

111. Soud tímto netvrdí, že by použití staršího plánu ÚSES 2012 namísto novějšího plánu ÚSES 2021 bylo nutně nepřípustné či a priori chybné. Judikatura ostatně připouští, aby se orgán územního plánování po projednání návrhu plánu ÚSES s dotčenými orgány a účastníky řízení od něj odchýlil, resp. vymezení systému ekologické stability oproti návrhu zpřesnil či jej dopracoval (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 4.2021, č. j. -50, odst. 42). V nyní posuzované věci však došlo k nepříliš srozumitelnému postupu, kdy si odpůrce právě za účelem zpřesnění a dopracování vymezení systému ekologické stability nechal vypracovat plán nový, ale pak jej z blíže nevyjasněného důvodu nepoužil. Odpůrce sice zdůrazňuje, že nový plán ÚSES 2021 během procesu pořizování nijak nezamlčel, neboť proti němu směrovaly i uplatněné námitky, čímž však nedává žádnou odpověď na otázku, proč tento novější (dopracovaný) podklad nakonec nepoužil, resp. proč místo něj použil starší ÚSES 2012, k jehož zpřesnění a dopracování byl novější podklad zpracováván.

112. Tato nejasnost v použití odborného podkladu by sama o sobě nemusela být nutně vadou s vlivem na zákonnost. V nyní posuzované věci má však tato nejasnost poměrně zásadní dopad, neboť novější podklad nepočítal s vymezením biocentra (ani jiného prvku ekologické stability) na dotčených pozemcích (viz opět výkres č. 15 na snímku v odst. 104 výše), a tedy ani se založením prvku podmiňujícího vymezení veřejně prospěšného opatření s možností vyvlastnění ve smyslu § 170 odst. 1 písm. b) stavebního zákona 2006. Jinými slovy, nezohlednění aktuálnějšího podkladu mělo zcela zásadní dopad do práv soukromých vlastníků, neboť v případě zohlednění by zde nebyl vytvořen podklad pro zařazení do režimu pro budoucí vyvlastnění. Jestliže se tedy odpůrce k takovému postupu uchýlil, bylo namístě, aby řádně odůvodnil, proč tak i navzdory závěrům aktuálnějšího odborného podkladu činí.

113. Relevantní důvody pro nepoužití aktuálnějšího ÚSES 2021 (resp. pro obhajobu aplikace staršího ÚSES 2012) odpůrce neuvedl ani v soudním řízení. Nemůže přitom obstát jeho argument, že nový plán ÚSES 2021 byl vyhotoven až v pozdní fázi projednávání návrhu nového územního plánu, a to jednak s ohledem na zmiňované důvody jeho zpracování, jež spočívaly mj. i v korekci závěrů původních podkladů (viz odst. 102 výše), a také s ohledem na námitky navrhovatelů uplatněné v reakci na druhé opakované veřejné projednání konané dne 30. 1. 2024 (v němž byl představen návrh nového územního plánu právě bez zapracování v té době již existujícího plánu ÚSES 2021).

114. Rozdíl mezi starším plánem ÚSES 2012 a novějším z roku 2021 se projevuje ještě i v další rovině. Novější plán ÚSES 2021 se explicitně hlásí k následování metodiky MŽP 2017 (viz část I.A. na str. 4, nebo IV.A na str. 68 textové části plánu ÚSES 2021). Jak přitom navrhovatelé správně upozornili, metodika MŽP 2017 doporučuje, aby k vymezení prvků ÚSES byly využity primárně pozemky ve vlastnictví veřejnoprávních korporací (slovy metodiky „ve veřejném vlastnictví státu či obcí“), v opačném případě se totiž předpokládá „krácení nároků soukromých vlastníků a jejich poměrnou spoluúčast na vymezení pozemků pro společná zařízení. Ochota soukromých vlastníků přistoupit na takové řešení je však záležitostí spíše výjimečnou“ (viz kap. 12.2.2, str. 118 metodiky MŽP 2017). Na to navazuje výčet kombinací, které mohou při vymezování prvků ÚSES nastat v případě jejich vymezování na pozemcích s různými vlastnickými režimy (viz str. 118-119 metodiky MŽP 2017).

115. V nyní posuzované věci přitom došlo k vymezení biocentra LBC96 coby prvku ÚSES právě na dotčených pozemcích v soukromém vlastnictví navrhovatelů, jež jsou situovány jižně od toku Pšovky. Navrhovatelé přitom správně namítli, že pozemky situované na opačném severním břehu Pšovky jsou ve vlastnictví veřejných subjektů. Podél samotného toku Pšovky jsou vymezeny parcelní hranice tvořící pozemek parc. XQ, jehož vlastníkem je státní podnik P. O., s. p. Bezprostředně za jeho parcelní hranicí s ním severně sousedí pozemky parc. č. XR, XS, XT a XU, jež jsou ve vlastnictví města (odpůrce). Z uvedeného je zřejmé, že v dané lokalitě je nemalý počet pozemků ve vlastnictví veřejnoprávních korporací, přičemž dle náhledu do katastrální mapy se jedná o pozemky relativně rozlehlé. Přesto se odpůrce rozhodl vymezit prvek ÚSES (biocentrum LBC96) na opačné straně, kde jsou pouze pozemky ve vlastnictví soukromých subjektů, s čímž spojil i vymezení veřejně prospěšného opatření s možností vyvlastnění. Jde tedy o přesný protiklad metodických doporučení, k jejichž užití se hlásí právě novější plán ÚSES 2021 (viz jeho část I.A. na str. 4, nebo IV.A na str. 68). Proto pokud se odpůrce rozhodl tento novější plán včetně navazujících metodických doporučení nenásledovat a přiklonit se ke staršímu plánu ÚSES 2012 (který metodiku MŽP 2017 logicky nemohl zohledňovat), tím spíš měl odůvodnit, proč tak činí a jaké specifické důvody jej k tomu vedou.

116. Právě absence důvodů pro použití staršího plánu ÚSES 2012 jako rozhodného odborného podkladu, a současně absence vysvětlení, proč nebyl zohledněn novější plán ÚSES 2021, jenž je zjevně šetrnější k právům vlastníků dotčených pozemků, představují podstatný deficit, pokud jde o zařazení dotčených pozemků pod režim biocentra LBC96 vymezeného jako veřejně prospěšné opatření.

Ostatní

117. Pro účely posouzení této věci soud nepovažuje za nezbytné blíže objasňovat obsah odpůrcem uzavřené plánovací smlouvy. Smyslem soudního přezkumu územních plánů dle a násl. není zkoumat budoucí investiční a ekonomické záměry obcí či etické otázky s tím spojené. Pokud by nadto důvody pro přijatou regulaci obstály, nebylo by nic proti ničemu, aby k realizaci záměrů předvídaných touto regulací odpůrce využil služeb soukromých subjektů. To je však s ohledem na shora vytýkané deficity nového územního plánu prozatím bezpředmětné. Za daných okolností soud zároveň považuje za minimálně předčasné podrobněji zkoumat, nakolik byla volba a přijetí sporné regulace motivována snahou odpůrce získat pozemky navrhovatelů, jak oni tvrdí. Důkaz plánovací smlouvou a jejími přílohami soud tedy neprovedl pro nesouvislost s předmětem řízení.

118. Pokud jde o odpůrcem dokládaná územní rozhodnutí z let 2004 a 2023, pak ve vztahu k nim soud nevidí žádnou souvislost s nyní posuzovanou věcí. Chtěl-li tím odpůrce doložit, že dosavadní umisťování staveb bylo mimo parcelní hranice dotčených pozemků, pak tato otázka vůbec nebyla předmětem sporu. Důkaz zmiňovanými územními rozhodnutími soud rovněž neprovedl pro nesouvislost s předmětem řízení.

119. Pokud jde o navrhovateli předkládané fotografie místa, soud nepovažuje za nezbytné podrobněji objasňovat podobu zahrádek na dotčených pozemcích, neboť skutečnost, že jde skutečně o zahrádkářskou kolonii, je dostatečně zřejmá již ze správního spisu k územně plánovací dokumentaci. Důkaz těmito fotografiemi soud tedy neprovedl pro nadbytečnost.

IX. Závěr a náklady řízení

120. S ohledem na uvedené soud uzavírá, že nový územní plán neobsahuje dostatečné a srozumitelné odůvodnění, proč bylo nutné omezit vlastnická práva navrhovatelů zařazením dotčených pozemků do režimu ploch veřejné zeleně a biocentra LBC96 spojeným s veřejně prospěšným opatřením s možností vyvlastnění. Z jeho obsahu nelze zjistit konkrétní legitimní cíl, který by takové omezení ospravedlňoval, ani posoudit, zda opatření k tomuto cíli skutečně směřují a zda nejsou nepřiměřená. Lze pouze nepřímo dovodit, že záměrem odpůrce mohla být ochrana a rozvoj přírodních hodnot v povodí Pšovky, není ovšem zřejmé, proč k jeho dosažení bylo nutné využít právě dotčené pozemky, když v témže území byly k dispozici i městské pozemky, na nichž regulace tohoto druhu přijata nebyla. Tento nedostatek je o to významnější, že aktualizované podklady pořízené v průběhu pořizování územního plánu (konkrétně nový plán ÚSES 2021) takové řešení nevyžadovaly ani nepodporovaly, což výrazně oslabuje přesvědčivost důvodů přijaté regulace.

121. Z uvedených důvodů soud nový územní plán zrušil ( ) v jeho textové i grafické části vymezující plochy veřejné zeleně a plochy biocentra LBC96 a jeho vymezení jako veřejně prospěšného opatření, a to právě v rozsahu jednotlivých dotčených pozemků. Jako okamžik zrušení soud určil ( vety druhé ) právní moc tohoto rozsudku.

122. Po právní moci tohoto rozsudku tedy bude odpůrce muset v rozsahu zrušení dotčené části rozhodnout o pořízení nového územního plánu (§ 114 odst. 1 nového stavebního zákona 2021). Zohlední přitom nedostatky, které mu byly vytknuty tímto rozsudkem.

123. Předně si vyjasní aktuálnost odborných podkladů, z nichž vychází při vymezování prvků územního systému ekologické stability. Zejména vezme v úvahu, že má k dispozici novější plán ÚSES 2021, který na dotčených pozemcích nepředpokládá vymezení lokálního biocentra (ani jiného prvku ÚSES) jako veřejně prospěšného opatření (viz zejm. náhled v odst. 104 výše).

124. Dále se zaměří na proporcionalitu důvodů přijímané regulace vůči míře omezení vlastnického práva navrhovatelů. V tomto směru si bude muset primárně vyjasnit, jaké jsou zde limity využití území a jaký je jejich skutečný rozsah, a následně posoudit, zda existují dostatečně závažné důvody, které by případně odůvodňovaly odchýlení se od těchto limitů. Příklady skutečností odůvodňujících takové odchýlení se od limitů lze nalézt v judikatuře (viz např. rozsudek NSS ze dne 20. 2. 2025, č. j. 2 as 8/2024-41, odst. 53-57, ze dne ze dne 10. 1. 2023, č. j. -66, odst. 28-33, ze dne 25. 6. 2020, č. j. -21, odst. 60-65, či Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 14. 4. 2026, č. j. -616, odst. 129-130).

125. O náhradě řízení rozhodl soud podle Odpůrce neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšným navrhovatelům soud přiznal proti procesně neúspěšnému odpůrci náhradu v celkové výši 113 204,72 Kč, skládající se z těchto částek:

· 35 000 Kč odpovídající soudnímu poplatku za podání návrhu na zrušení opatřené obecné povahy (7 x 5 000 Kč)

· 62 832 Kč za čtyři úkony právní služby po 15 708 Kč podle ve spojení s bodem 5, , d) a g) a , advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepsání návrhu, podání repliky a účast na jednání nepřesahujícím dvě hodiny), přičemž odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %

· 1 800 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta (režijní paušály) za tyto čtyři úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu,

· 13 572,72 Kč jako náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupkyně navrhovatelů je společnicí advokátní kanceláře, která je plátcem DPH.

126. Náhradu nákladů řízení je odpůrce povinen zaplatit každému z navrhovatelů rovným dílem, tedy částku 16 172,10 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně ( ve spojení s a ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 22. června 2026

Josef Straka v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.