Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Az 2/2026 - 54

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Hrabcem ve věci

žalobkyně: N. P., nar. X

st. přísl. Íránská islámská republika

bytem X

zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s.

se sídlem Poděbradská 173/5, Praha 9 – Vysočany

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2026, č. j. OAM-14/ZA-ZA11-K10-R4-2021,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2026, č. j. OAM-14/ZA-ZA11-K10-R4-2021, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobkyně dne 27. 1. 2019 podala žádost o mezinárodní ochranu. Primárním důvodem pro žádost byla její tvrzená konverze z islámu ke křesťanství, a z toho pramenící strach ze švagra, který jí vyhrožoval smrtí. Žalovaný jí mezinárodní ochranu rozhodnutím ze dne 17. 6. 2019, č. j. OAM-34/LE-LE05-K10-2019, neudělil, jelikož označil její tvrzení o konverzi za nevěrohodné. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 3. 2020, č. j. -99, jelikož rovněž považoval tvrzení žalobkyně o konverzi za nevěrohodné. Kasační stížnost žalobkyně proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 11. 6. 2020, č. j. -23.

2. Žalobkyně následně dne 7. 1. 2021 požádala žalovaného znovu o mezinárodní ochranu. Žalovaný tuto její žádost opakovaně označil za nepřípustnou podle , o azylu, a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle zákona o azylu. Obě rozhodnutí zrušil Krajský soud v Praze rozsudky ze dne 28. 2. 2022, č. j. -34, a ze dne 11. 1. 2024, č. j. -55, jelikož shledal, že nově relativně dlouhodobé zapojení žalobkyně do Církve bratrské po skončení řízení o její první žádosti bylo azylově relevantním důvodem, a proto byly splněny zákonné podmínky pro připuštění druhé žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany k věcnému přezkumu dle zákona o azylu.

3. Rozhodnutím ze dne 2. 10. 2024, č. j. OAM-14/ZA-ZA11-K10-R3-2021, žalovaný žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona o azylu neudělil, jelikož i po zohlednění nových důkazů shledal, že tvrzení žalobkyně o konverzi ke křesťanství je nevěrohodné. Toto rozhodnutí zrušil Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 20. 6. 2025, č. j. -80. Městský soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že tvrzení žalobkyně o konverzi ke křesťanství je nevěrohodné, avšak shledal, že od vydání napadeného rozhodnutí došlo k významné změně poměrů v Íránu vzhledem k nově probíhajícím bojům mezi Izraelem a Íránem (od 13. 6. 2025). Městský soud uvedl, že tato situace se velmi rychle vyvíjí a v současné chvíli není možné zcela jednoznačně a odpovědně posoudit, zda tato nová situace nebude představovat důvod pro udělení zejména doplňkové ochrany. Soud proto rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

4. Žalovaný následně dne 5. 1. 2026 vydal nové rozhodnutí č. j. OAM-14/ZA-ZA11-K10-R4-2021, jimiž žalobkyni znovu mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona o azylu neudělil. V novém rozhodnutí posoudil všechny předchozí otázky shodně jako v předchozím rozhodnutí ze dne 2. 10. 2024. Ke konfliktu mezi Izraelem a Íránem uvedl, že se jednalo o krátkodobý konflikt trvající 12 dní, který nevyústil v plnohodnotnou válku. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně nyní podanou žalobou.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

5. Žalobkyně v podané žalobě ze dne 12. 2. 2026 uvedla, že je konvertitkou, obává se návratu do Íránu ze strachu ze svého švagra, který je vysoce postavený příslušník jednotek Sepáh-e Pasdárán a je náboženským fanatikem. Tento muž pronásledoval jejího syna, který rovněž konvertoval ke křesťanství, a také pronásledoval její dceru a nutil ji ke sňatku se svým známým, která z toho důvodu získala azyl ve Velké Británii v roce 2018. Žalobkyně se od příchodu do České republiky intenzivně a dlouhodobě zajímá o křesťanskou nauku, účastní se komunitního náboženského života Jednoty bratrské, navštěvuje bohoslužby a dne 19. 6. 2023 podstoupila křest. Přestože nesouhlasí s názorem městského soudu vysloveným v rozsudku sp. zn. o tom, že skutečně nekonvertovala ke křesťanství, nemohla tento rozsudek napadnout kasační stížností, jelikož kasační stížnost jen proti důvodům není přípustná.

6. Žalobkyně do řízení doložila výpověď pana Mgr. et Mgr. J. B., Ph.D., X církve Křesťanské společenství Praha-Západ, X a vyučující na Evangelikálním teologickém semináři, který popsal proces a motivy konverze, způsob prožívání víry, přístup ke křtu a reflektování víry navenek. Dle této výpovědi se skutečná konverze neposuzuje podle teologických znalostí, ale podle osobní víry, změny životního stylu a zapojení do církevního společenství, a právě tyto znaky žalobkyně naplňuje. Žalobkyně zdůrazňuje, že byla pokřtěna, pravidelně se účastní bohoslužeb a dalších aktivit církevní komunity, studuje Bibli a svou víru fakticky žije. Její situace odpovídá pojetí pronásledování z náboženských důvodů, jak je popsáno v podkladech UNHCR, zejména jde-li o náboženství jako způsob života. Závěr žalovaného, že jde jen o potřebu sociální interakce, považuje žalobkyně za nesprávný. I kdyby byly v minulých výpovědích žalobkyně nejasnosti, její aktuální žití víry ji jednoznačně staví do postavení žadatelky sur place. Hodnověrnost konverze se posuzuje mimo jiné podle způsobu života žadatele před i po konverzi, okolností přijetí nové víry, základních znalostí a následného zapojení do života náboženské komunity (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2021, č. j. -45, č. 4304/2022 Sb. NSS). Tyto podmínky žalobkyně splňuje, což lze dovodit na základě jejích výpovědí i výpovědi dr. B. Dle žalobkyně žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a nesprávně vyhodnotil důkazy. Žalovaný rovněž selektivně hodnotil podklady rozhodnutí, tj. používal především ty části, které mohly zpochybnit výpověď žalobkyně, a naopak opomíjel důkazy svědčící v její prospěch. Nezohlednil tak výpověď dr. B. a ani azylové rozhodnutí její dcery žalovaný vůbec nevzal v úvahu. I ze zpráv založených samotným žalovaným vyplývá, že íránské úřady vnímají domácí církve a konvertity jako činnost politické opozice. Tito lidé bývají stíháni podle ustanovení o národní bezpečnosti a jejich věci projednávají revoluční soudy. Navíc postačuje, aby jí původci pronásledování tato jednání připisovali. Pronásledování křesťanů v Íránu se v roce 2024 a 2025 zintenzivnilo, zvýšil se počet zatčení i uložených trestů a režim vůči konvertitům postupuje represivně.

7. Žalovaný se dle žalobkyně nijak nevypořádal s novými informacemi ve vztahu k žadatelce jako k ženě. V rozhodnutí o azylu pro dceru žalobkyně, kterým se žalovaný odmítá zabývat, je uvedeno, že pro dceru není návrat možný z důvodu hrozby ze strany rodinného příslušníka. Žalobkyně dále poukázala na zprávy, ze kterých dovozovala zhoršující se postavení žen v Íránu. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný nedostatečně posoudil aktuální bezpečnostní situaci v Íránu. Íránské úřady od 8. až 9. 1. 2026 vedou koordinovaný militarizovaný zásah. Tyto události ovlivňují postavení žalobkyně jako neúspěšné žadatelky o azyl po mnohaletém pobytu v Evropě, jako konvertitky, ženy, vdovy a jako osoby pod tlakem svého švagra, člena revolučních gard. Íránský parlament navrhl přísnější zákony proti špionáži, včetně tvrdších trestů. Revoluční rady nabírají na síle a více se podílejí na zatýkání křesťanů.

8. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobkyně ve značné části žaloby brojí proti úvahám a závěrům žalovaného, které již byly potvrzeny městským soudem v předchozím zrušujícím rozsudku. Bezpečnostní situací se zabýval na základě aktuálních a relevantních informací o zemi původu. Útok ze strany USA a Izraele dne 28. 2. 2026 nastal až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, proto posouzení této situace nechává žalovaný na soudu.

III. Posouzení žaloby

9. Městský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu , (dále jen „ “), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku. Z judikatury správních soudů jednoznačně plyne, že jedním z důvodů k prolomení zásady koncentrace řízení je aplikace procedurální směrnice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany

. Podle něj členské státy EU musí zajistit, aby měl žadatel v řízení o udělení mezinárodní ochrany k dispozici účinný opravný prostředek, jehož podstatou je alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně posouzení jak skutkové, tak právní stránky věci, které je úplné a ex nunc (tj. podle stavu ke dni rozhodnutí soudu).

10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a to s ohledem na změnu poměrů v Íránu. Soud proto rozhodl podle a zrušil rozhodnutí žalovaného, jelikož skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje rozsáhlé a zásadní doplnění.

11. S ohledem na soud rozhodl bez jednání, i když žalobkyně jednání požadovala. Dle městského soudu by projednání věci nemohlo mít vliv na výrok rozsudku a zároveň by nemohlo přinést novou argumentaci či zjištění. Kromě změny bezpečnostní situace v Íránu se totiž soud dalšími námitkami žalobkyně nemohl věcně zabývat (viz dále). Důvodem pro nařízení jednání nebyly ani navržené důkazní prostředky (rovněž viz dále).

12. Soud nejdříve uvede důvody pro zrušení rozhodnutí žalovaného a následně se bude zabývat dalšími žalobními námitkami. Při posouzení nutnosti zrušit rozhodnutí žalovaného přitom městský soud vycházel z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2026, č. j. -61, který se současným válečným konfliktem v Íránu zabýval. Městský soud s tímto posouzením souhlasí.

13. V rámci soudního řízení lze při aplikaci čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice uplatňovat pouze takové nové skutečnosti, které žadatel o udělení mezinárodní ochrany buď nemohl bez svého zavinění uvést již v řízení před správním orgánem, anebo k jejich neuvedení měl ospravedlnitelný důvod [nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. (N 66/81 SbNU 153)]. Dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. -46, č. 3528/2017 Sb. NSS: „je třeba pod úhlem mezinárodněprávní zásady ‚non-refoulement‘ vykládat tak, že stanoví závazek České republiky nevystavit žádnou osobu, jež podléhá její jurisdikci, újmě, která by spočívala v ohrožení života či vystavení mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, a to např. tím, že bude vyhoštěna či v důsledku jiných okolností donucena vycestovat do země, kde by jí taková újma hrozila“.

14. V nyní posuzované věci je konkrétně třeba zohlednit, že v zemi původu žalobkyně došlo po vydání rozhodnutí k významné změně poměrů, jelikož v zemi probíhá válečný konflikt, přičemž tato skutečnost je nesporná a obecně známá. To ostatně nepřímo potvrdil žalovaný ve vyjádření k podané žalobě, kde uvedl, že posouzení bezpečnostní situace v Íránu po útoku ze strany USA a Izraele dne 28. 2. 2026 nechává na soudu. Za aktuální situace v Íránu by mohl být návrat žalobkyně do Íránu v rozporu se zásadou non-refoulement.

15. Aktuálně na velké části území Íránu vypukl dne 28. 2. 2026 mezinárodní ozbrojený konflikt. USA a Izrael zahájily rozsáhlé údery proti Íránu s cílem svrhnout tamní režim, přičemž dochází ke vzájemnému ostřelování. Městský soud má za to, že konflikt v Íránu představuje skutečnost obecně známou, kterou není třeba dokazovat při jednání. Za této situace napadené rozhodnutí neobstojí a musí být zrušeno, jelikož skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje rozsáhlé a zásadní doplnění [citovaný ].

16. Městský soud k tomu doplňuje, že Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře dospěl k závěru, že válečný konflikt může být obecně známou skutečností, kterou není třeba dokazovat. Z toho důvodu rušil rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, stejně jako rozsudky krajských soudů, kterými byly podané žaloby zamítnuty. Konkrétně se tak dělo primárně v roce 2022 po vypuknutí války na Ukrajině (srov. např. rozsudky kasačního soudu ze dne 10. 3. 2022, č. j. -31, ze dne 24. 3. 2022, č. j. -31, ze dne 7. 4. 2022, č. j. -25, ze dne 14. 4. 2022, č. j. -44, ze dne 10. 5. 2022, č. j. -60). V těchto rozsudcích Nejvyšší správní soud válku na Ukrajině označil za všeobecně známou skutečnost, kterou není třeba dokazovat. Městský soud je názoru, že i válečný konflikt mezi USA a jeho spojenci proti Íránu je obdobně všeobecně známou skutečností, kterou není třeba dokazovat na jednání.

17. Městský soud z uvedeného důvodu musel zrušit rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

18. Soud se bude dále věnovat žalobním námitkám, jež vznesla žalobkyně v podané žalobě. Ty jsou v zásadě dvojího charakteru. Za prvé namítá, že je konvertitkou, ženou, vdovou a bojí se svého švagra, a za druhé namítá, že žalovaný nedostatečně k její osobě posoudil aktuální bezpečnostní situaci v Íránu.

19. Soud na úvod této části vypořádání uvádí, že podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j. -50, č. 4321/2022 Sb. NSS, je právním názorem vysloveným kasačním soudem ve zrušujícím rozsudku vázán krajský soud i Nejvyšší správní soud i při přezkumu nového rozhodnutí správního orgánu (obdobně viz i usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 7. 2008, č. j. -56, č. 1723/2008 Sb. NSS, nebo usnesení ze dne 22. 10. 2019, č. j. -50, č. 4015/2020 Sb. NSS). V řízení o žalobě proti novému rozhodnutí správního orgánu se u těch otázek, které byly správními soudy již pravomocně zodpovězeny při zrušení původního rozhodnutí, přezkoumává pouze to, zda správní orgán postupoval v souladu se závazným právním názorem správního soudu; ohledně takto vyřešených otázek totiž již „není prostor pro polemiku“ (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2020, č. j. -39, nebo ze dne 1. 9. 2010, č. j. -65).

20. Městský soud se ve zrušujícím rozsudku sp. zn. rozsáhle zabýval argumentací žalobkyně o tom, zda je konvertitkou ke křesťanství. V bodě [68] daného rozsudku pak souhlasil s názorem žalovaného, že „žalobkyně v případě návratu není s přiměřenou pravděpodobností ohrožena pronásledováním ani rizikem vážné újmy, a to ani z hlediska jejího členství v náboženském společenství, ani pro případ, že by jí íránské úřady přisuzovaly konverzi ke křesťanství (přes žalovaným přijatý a odůvodněný závěr, že není autentickou konvertitkou)“. Z toho důvodu soud ani neprovedl k důkazu navrhovaný výslech dr. B., jelikož soud ani žalovaný nesporoval, „že žalobkyně do církevního sboru docházela a účastnila se bohoslužeb, závěry žalovaného jsou však postaveny zejména na absenci skutečného náboženského přesvědčení žalobkyně jako jejího vnitřního vztahu, přičemž tento byl v řízení dostatečně zjištěn, a to právě na základě výpovědí samotné žalobkyně, a ani výpovědi jiných osob by to nemohly zvrátit.“

21. Jak bylo uvedeno, soud je při posouzení nového rozhodnutí správního orgánu vázán závěry, ke kterým dospěl v předchozím zrušujícím rozsudku. Městský soud tak v nynějším řízení nemůže přezkoumávat předchozí přijatý závěr o tom, že žalobkyně není autentickou konvertitkou ke křesťanství.

22. Soud by tento závěr zrušujícího rozsudku mohl zvrátit pouze tehdy, změnily-li by se skutkové okolnosti. Ze správního spisu však neplyne, že by se skutkové okolnosti věci změnily od vydání zrušujícího rozsudku městského soudu do vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Do správního spisu žalobkyně nově založila vyjádření dr. B. ze dne 24. 11. 2025 k její konverzi, ve kterém dr. B., jakožto X církve Křesťanské společenství Praha-Západ, X a vyučující na Evangelikálním teologickém semináři, popsal proces a motivy konverze, způsob prožívání víry, přístup ke křtu a reflektování víry navenek, stejně jako osobní názor, že žalobkynina konverze nebyla účelová, ale opravdová. Žalovaný se tímto vyjádřením v žalobou napadeném rozhodnutí zabýval na str. 11 a 12, kde uvedl, že vyjádření dr. B. je obsahovou replikací stejného typu tvrzení, které již bylo v předchozím řízení vyvráceno. S tímto názorem městský soud souhlasí. Jedná se sice o nově vzniklý dokument, avšak popisující již dříve posouzenou autenticitu víry žalobkyně. Městský soud ostatně ve zrušujícím rozsudku uvedl, že výslech dr. B. je nadbytečný.

23. Městský soud uzavírá, že otázkou autenticity víry a navazujících námitek (např. postavení žadatelky sur place, tristní situace v Íránu pro konvertity, selektivní hodnocení podkladů, apod.) se nemohl v řízení o nyní podané žalobě zabývat, jelikož tato otázka již byla vyřešena v předchozím rozsudku, a ve věci nedošlo ke změně skutkových okolností.

24. Shodně se soud nemohl zabývat ani námitkou, dle které žalobkyni hrozí nebezpečí ze strany jejího švagra. I touto otázkou se již zabýval městský soud ve zrušujícím rozsudku (body 82 až 84), ale rovněž i Krajský soud v Hradci Králové ve svých rozsudcích sp. zn. a i Nejvyšší správní soud v usnesení sp. zn. . Ve všech těchto rozhodnutích správní soudy shledaly tvrzení žalobkyně o problémech se švagrem nevěrohodné. Ani v této věci nedošlo ke změně skutkového stavu, proto se ani touto otázkou nemohl městský soud zabývat.

25. Žalobkyně namítala, že žalovaný nezohlednil skutečnost, že dcera žalobkyně získala azyl ve Velké Británii z důvodu nebezpečí ze strany jejího švagra. Žalovaný v nyní žalobou napadeném rozhodnutí na str. 6 a rovněž na str. 6 svého předchozího rozhodnutí ze dne 2. 10. 2024, které zrušil městský soud rozsudkem sp. zn. , uvedl, že rozsudkem britského soudu ve věci dcery žalobkyně není vázán, jelikož daný dokument se netýká individuální situace žalobkyně. Tuto skutečnost zohlednil i městský soud ve zrušujícím rozsudku, když v bodě [27] rekapituloval, že rozhodnutí britského soudu ve věci dcery žalobkyně bylo do správního spisu založeno. Jak bylo uvedeno v předchozím bodě tohoto rozsudku, městský soud ve zrušujícím rozsudku posoudil i skutečnosti týkající se nebezpečí hrozící žalobkyni ze strany jejího švagra a dospěl k závěru, že její tvrzení jsou nevěrohodná. Městský soud k tomuto názoru dospěl i přesto, že si byl rozhodnutí britského soudu vědom. Je tak nutné uzavřít, že i tuto námitku soud nemůže v nynějším řízení hodnotit, jelikož udělení azylu dceři žalobkyně již bylo městským soudem posouzeno v předchozím řízení o žalobě žalobkyně.

26. Žalobkyně dále namítá, že se žalovaný nedostatečně zabýval zhoršující se bezpečnostní situací v Íránu zejména jde-li o její postavení jako ženy a vdovy. K této argumentaci odkázala na řadu zpráv a článků, kterými chtěla prokázat své tvrzení. Soud se pro nadbytečnost těmito námitkami nezabýval, jelikož s ohledem na válečný konflikt mezi USA a jeho spojenci a Íránem není možné vyslovit, že by Írán byl bezpečnou zemí, kam by se žalobkyně (bez ohledu na to, že je žena a vdova) mohla vrátit. V novém řízení bude muset žalovaný posoudit otázku bezpečnosti země původu i s ohledem na to, že žalobkyně je ženou a vdovou, a to na základě v té době aktuálních zpráv o zemi původu. Z uvedeného důvodu tak soud ani neprováděl dokazování články a zprávami, které žalobkyně k žalobě přiložila.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

27. Z výše uvedených důvodů městský soud rozhodnutí žalovaného podle zrušil, jelikož skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje rozsáhlé a zásadní doplnění.

28. V novém řízení se žalovaný bude zabývat zejména aktuální situací v zemi původu a zváží, zda tato situace odůvodňuje poskytnutí zejména doplňkové ochrany žalobkyni, případně zda má tato situace vliv též na posouzení důvodů pro udělení azylu. Podle jsou správní orgány vázány právním názorem vysloveným soudem v tomto rozsudku.

29. Výroky o nákladech řízení (výrok II a III) jsou odůvodněny Žalobkyně sice měla ve věci úspěch, avšak soud jí náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož v řízení o žalobě byla zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, která právo na odměnu za zastupování nemá, neboť nevykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů ve smyslu Ze soudního spisu rovněž neplyne, že by žalobkyni vznikly jiné náklady v řízení o žalobě. Žalovaný v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 13. 5. 2026

Mgr. Ondřej Hrabec v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem provedla S. K.