Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
56 A 26/2026 - 48.pdf
PDF · 0 B
No categories available
56 A 26/2026 - 48
Legal thesis
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Miroslavem Makajevem v právní věci
žalobce: Ing. J. N.
bytem X
proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje
sídlem Zborovská 11, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2025, č. j. 121553/2025/KUSK,
takto:
I. Žaloba proti sdělení Ministerstva vnitra České republiky ze dne 18. 4. 2023, č. j. MV-64085-2/VS-2023, se odmítá.
II. Žaloba se odmítá v části, v níž se navrhuje uložit žalovanému povinnost vydat usnesení dle § 38 odst. 5 správního řádu .
III. Žaloba se odmítá v části, v níž směřuje proti výroku I. rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2025, č. j. 121553/2025/KUSK.
IV. Ve zbytku se žaloba zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Výše označeným napadeným rozhodnutím žalovaný k odvolání žalobce změnil výrok rozhodnutí Městského úřadu Dobříš (dále jen „městský úřad“) ze dne 14. 3. 2025, č. j. MDOB/17922/2025/KSJ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a ve zbytku jej potvrdil. Rozhodnutím městského úřadu byl žalobce shledán vinným z úmyslného spáchání přestupku proti občanskému soužití (i) podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb. , o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 16. 6. 2022 v době od 6:00 do 7:00 na adrese žalobcova bydliště výrazem „krávo“, urazil svou dceru Mgr. A. N. (dále jen „dcera“), čímž jinému ublížil na cti hrubou urážkou, a (ii) podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích tím, že na témže místě a v témže čase dceru chytil za paže zepředu a vytlačil do chodby z kuchyně, čímž narušil občanské soužití jiným hrubým jednáním vůči jinému. Za spáchání uvedených přestupků správní orgány žalobci zákona č. 250/2016 Sb. , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon “) uložily pokutu ve výši 1 000 Kč a současně podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. , kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení, povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.
Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí městského úřadu tak, že řízení o přestupku dle § 7 odst. 1 písm. a) bod 4 zákona o některých přestupcích zastavil podle § 86 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona , neboť shora popsané jednání (užití výrazu „krávo“) není přestupkem. Pokud jde o přestupek dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích, tam žalovaný rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Uložená sankce zůstala beze změny.
Obsah žaloby a vyjádření účastníků
Žalobce v žalobě předně uvedl, že skutek posuzovaný správními orgány dle § 7 odst. 1 písm. a) bod 4 zákona o některých přestupcích (užití výrazu „krávo“), se nestal.
Ve vztahu k dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích předestřel odlišnou verzi událostí a zpochybnil skutkové závěry správních orgánů.
Současně navrhl zrušení sdělení Ministerstva vnitra České republiky ze dne 18. 4. 2023, č. j. MV-64085-2/VS-2023, kterým ministerstvo vnitra odmítlo zahájit přezkumné řízení ve věci rozhodnutí o nahlížení do spisu. Rovněž navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat usnesení dle § 38 správního řádu .
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že právní důsledky zastavení řízení proto, že jednání žalobce není přestupkem, jsou stejné, jako právní důsledky zastavení řízení proto, že jednání žalobce se nestalo. Pokud jde o přestupek dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích, žalovaný konstatoval, že měl dostatek podkladů pro rozhodnutí, a toto rozhodnutí je správné,
V replice ze dne 5. 7. 2023 žalobce setrval na žalobní argumentaci a své výhrady proti napadenému rozhodnutí doplnil. Současně nově brojil proti nezákonnému vstupu na jeho pozemek.
U jednání setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích.
Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu
Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích včas uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s. s. ř. s. ). Dokazování soud neprováděl.
Především se soud zabýval přípustností žaloby a došel k závěru, že je žaloba přípustná pouze z části.
Nad rámec napadeného rozhodnutí žalobce brojí rovněž proti sdělení Ministerstva vnitra České republiky ze dne 18. 4. 2023, č. j. MV-64085-2/VS-2023, kterým ministerstvo vnitra odmítlo zahájit přezkumné řízení ve věci rozhodnutí o nahlížení do spisu. Z ustálené judikatury však vyplývá, že sdělení o tom, zda bude či nebude zahájeno přezkumné řízení, není způsobilé zasáhnout práva třetích osob, a proto není rozhodnutím dle § 65 s. ř. s. s. ř. s. Na základě výše uvedeného tedy soud rozhodl dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. o odmítnutí žaloby proti tomuto sdělení pro nepřípustnost, neboť napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. s. ř. s.
Žalobce se současně domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat usnesení dle § 38 odst. 5 . Nicméně jelikož správní soudy nedisponují pravomocí uložit žalovanému povinnost takové usnesení vydat (§ 4 s. ř. s. s. ř. s. a contrario), odmítl soud žalobu v této části dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s.
Žalobce v replice vznesl zcela nový okruh argumentace, konkrétně brojil proti nezákonnému vstupu městské policie na svůj pozemek. Tato argumentace však leží zcela mimo předmět řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a soud se jí proto nemohl zabývat, nemluvě o tom, že tato argumentace byla uplatněna po lhůtě dle § 71 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s.
Ve vztahu k napadenému rozhodnutí samému pak soud dospěl k závěru, že žaloba je přípustná pouze zčásti. Ve vztahu k přestupku dle § 7 odst. 1 písm. a) bod 4 zákona o některých přestupcích totiž žalobce nebyl uznán vinným, naopak řízení o tomto přestupku žalovaný napadeným rozhodnutím zastavil. V rozsudku ze dne 6. 5. 2026, č. j. 4 As 13/2025 -41, Nejvyšší správní soud uvedl, že „O případ, kdy usnesení o zastavení řízení zahajovaného z úřední povinnosti bude „ne rozhodnutím“ ve smyslu § 70 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. , půjde typicky tehdy, když jedinou osobou potenciálně dotčenou na právech či povinnostech řízením zahájeným z moci úřední může být jen osoba, jíž by v takto zahájeném řízení mohla být odňata či omezena určitá práva či výhody (nebo uložena povinnost). Zastavení řízení ji nemůže žádným způsobem zkrátit na právech, neboť řízení, které by ji na právech mohlo ohrozit, již nadále nebude vedeno, takže přestane být i jen potenciální hrozbou pro její práva. Lapidárně řečeno, zastavením takového řízení dotyčná osoba nemá co ztratit, naopak, její právní pozice zůstává zcela totožná s tou, jaká byla před zahájením řízení, a současně zde není nikdo, kdo by nezastavením řízení mohl něco potenciálně získat“. Soud tedy konstatuje, že výrok I. napadeného rozhodnutí není „rozhodnutím“ ve smyslu 65 s. ř. s. s. ř. s. a žaloba proti němu je proto podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. nepřípustná. K tomu soud doplňuje, že jsou mu známy závěry judikatury a doktríny trestního práva soudního, podle které může obviněný napadnout odvoláním i zprošťující rozsudek a žádat zproštění z příznivějšího důvodu (srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 2 To 84/2004 , nebo Šámal, Pavel, a kol. Trestní řád, 7. vydání. C. H. Beck, 2013, komentář k § 246), nicméně soudní řízení správní vychází z odlišné právní úpravy a (jak vyplývá i ze shora uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu) pro analogické uplatnění postupů trestního práva soudního v této otázce není prostor – ostatně lze poznamenat, že přístup trestního práva soudního vychází z § 246 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého může obžalovaný podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká – požadavek na to, aby šlo o výrok, kterým jsou zasažena jeho veřejná subjektivní práva, trestní řád nemá. Nad rámec lze dodat, že úprava v trestním řádu zjevně vychází ze skutečnosti, že trestní řízení soudní je řízením veřejným, v němž vyslovené závěry mívají (vedle dopadů do práv) významný dopad do občanského života obviněných, což u řízení přestupkových, která jsou neveřejná, je situace spíše výjimečná a intenzitou dopadu zpravidla nesrovnatelná s trestními řízeními před soudem.
Soud tak shrnuje, že žaloba je přípustná pouze v tom rozsahu, v němž brojí proti výroku II. napadeného rozhodnutí, tedy v otázce přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích.
Podstatný obsah správního spisu
Dne 24. 6. 2022 oznámila Městská policie Dobříš městskému úřadu podezření o spáchání přestupku. Žalobce měl dle ní dne 16. 6. 2022 mezi 6:00 a 7:00 fyzicky a verbálně napadnout poškozenou v jejich společném bydlišti tak, že ji vytlačil uchopením a bolestivým stiskem obou paží do chodby kuchyně, dále došlo i k vulgarismům. K oznámení přiložila úřední záznamy o podání vysvětlení dcery, která uvedla, že ji žalobce řekl: „Ty krávo, ty už mě srát nebudeš“. Dcera též popsala, že žalobce už delší dobu ve větší míře požívá alkoholické nápoje a je poté verbálně hrubý vůči členům rodiny. Na přiložené fotografii ruky poškozené není patrné žádné zranění. Žalobce v podání vysvětlení popsal, že ráno poslouchá rádio a dcera mu ho vypnula, chtěla ho vyprovokovat. Řekl jí, ať vypadne, načež mu dcera vypnula rádio znovu. Následně ji za obě ruce vytlačil z místnost, aby mohl zavřít dveře. Žalobcova manželka a dceřina matka (dále jen „matka“ či „svědkyně“) ve svém vysvětlení uvedla, že byla svědkem toho, jak hádka mezi žalobcem a dcerou gradovala, žalobce se pokoušel za sebou zavřít dveře do kuchyně, dcera ho následovala, a tak ji uchopil za paže a vytlačil na chodbu.
Poškozená dala souhlas s vedením přestupkového řízení, odmítla se však zúčastnit jednání a vypovídat, aby se s žalobcem nemusela setkat. Poskytla též správním orgánům nahrávky ze svého mobilního telefonu, které však nezachycují skutek, který je žalobci kladen za vinu.
Dne 16. 8. 2022 se konalo ústní jednání, u kterého svědkyně uvedla, že dne 16. 6. 2022 v jejich bydlišti žalobce proti dceři užil vulgarismů, nepamatuje si však jakých. Odkázala na výpověď před policií a dodala, že vytlačení ze dveří v hádce určitě nebylo klidné. Žalobce vypověděl, že šlo o vulgarismy uvedené u městské policie, pamatuje si jen „jdi do prdele“. Jeho vulgarismy byly odezvou na dceřiny. Výraz „kráva“ je pro ni ještě pochvala. Slova „vyser se na to“ směřovala k vypínání rádia. Na „ty už mě dlouho srát nebudeš“ si nevzpomíná, ale možné to je jednak s ohledem na zrušení trvalého pobytu dcery v dosavadním společném bydlišti a na kardiovaskulární problémy žalobce, který se blíží průměrnému věku dožití. Popřel, že by žalobkyni chytil za paže, pouze ji otevřenými dlaněmi vytlačil ze dveří.
Dne 18. 8. 2022 volala na městský úřad svědkyně a přála si svou výpověď upřesnit. Při dalším ústním jednání dne 14. 9. 2022 svědkyně nicméně setrvala na předchozí výpovědi a nic nedodala.
Žalobce byl dne 14. 9. 2022 vyzván k seznámení se s podklady rozhodnutí, dne 4. 1. 2022 požádal o přepis nahrávek, neboť je nedoslýchavý (proto též mluví tak nahlas). Verbální napadení poškozené znovu označil za nutnou obranu vůči vypínání rádia. Možná měl dceru označit spíše za kozu nebo žirafu, kráva se mu ale zdála přiměřená situaci.
Dne 12. 10. 2022 vydal městský úřad prvostupňové rozhodnutí, kterým shledal žalobce vinným z jednoho přestupku podle § 7 odst. 1 písm. a) a c) bod 4 zákona o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 16. 6. 2022 v době od 6:00 do 7:00 na adrese žalobcova bydliště výrazy typu „krávo, vyser se na to, ty už mě dlouho srát nebudeš“ poškozenou urazil a uchopil ji stiskem obou paží zepředu a vytlačil do chodby z kuchyně. Část obsahu sporných nahrávek je přepsán na str. 5 prvostupňového rozhodnutí. Ve shrnutí jsou zaznamenány (nejspíše) žalobcovy výrazy jako „jestli nevypadneš, tak bude problém“, „ať jde do prdele a táhne z baráku“ a „ty vole, zmiz“ atp. Správní orgán nahrávku výslovně (na str. 6) hodnotí jako přípustný a zákonný důkaz a uvádí, že z něj má za prokázané, že se žalobce dopouštěl vyhrožování jinou újmou než újmou na zdraví a dopouštěl se jiných hrubých a neslušných jednání ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) a c) zákona o některých přestupcích. Podle městského úřadu (str. 8) se sám žalobce ve svých vyjádřeních při ústních jednáních k některým vulgaritám přiznal (byť si na některé nepamatoval) a urážku na cti tak měl městský úřad i s přispěním žalobce za prokázanou, jeho vina vyplývá i ze svědecké výpovědi. Správní orgán (níže na str. 8) uvedl, že ačkoliv nestaví žádnou výpověď nad jinou, výpověď dcery byla provedena těsně po spáchání přestupku. Dále (na str. 11) městský úřad rekapituloval vyjádření žalobce z ústního jednání, kde připustil použití výrazu „kráva“ a dalších výrazů dle nahrávek. K požadavku na jejich přepis nicméně městský úřad (na str. 15) uvedl, že by jejich vypracování mohlo vést ke značným průtahům v řízení, jde jen o podpůrný důkaz. Hlavním důkazem o vině žalobce je jeho přiznání k vulgaritám v úředním záznamu ze dne 4. 10. 2022 a v protokolech o ústním jednání a výpověď svědkyně (která sice uvedla, že si nepamatuje přesné výrazy, nějaké vulgarity ale zazněly). Důkazy tvoří dle městského úřadu ucelený řetězec o vině žalobce.
Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Popřel, že by uvedené výrazy použil v uvedený den a v přítomnosti poškozené. Uvedl v něm mj., že z nahrávek musí být patrné, že jej dcera odstrčila od rádia a narazil při tom na mikrovlnnou troubu. Byla vůči žalobci agresivní a před údajným přestupkovým jednáním žalobce jej nazvala „zkurveným zkurvencem“ a sdělila, že by byla ráda, kdyby jej někdo sprovodil ze světa.
Poškozená v písemném vyjádření k podanému odvolání fyzickou agresi na žalobci popřela, odkázala na zápis o podaném vysvětlení ze dne 16. 6. 2022, výslech svědkyně a žalobcovo potvrzení užití vulgarismů.
Dne 16. 2. 2023 vydal žalovaný odvolací rozhodnutí č. j. 026329/2023/KUSK, kterým formálně rozdělil jednání žalobce na dva samostatně právně hodnocené skutky tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. Zopakoval (na str. 3), že žalobce sám při ústním jednání přiznal použití slov „kráva“ a „vyser se na to“. Verzi o tom, že vulgarismy žalobce užil jen v samomluvě, vyvrací výpověď svědkyně, která potvrdila, že určitě zazněly vulgarismy, byť nevěděla jaké. Potvrdila též uchopení dcery za paže a vytlačení z kuchyně. Doklad o zdravotních problémech se sluchem žalobce nikdy nepředložil, nabízené přehrání nahrávek odmítl a absolvoval několik ústních jednání bez indikace jakéhokoliv problému. Na nahrávkách posuzovaný skutek není zaznamenán, pouze dokumentují situaci soužití v domě. Vina žalobce byla prokázána na základě spisového materiálu, důkazů provedených v řízení a podkladů pro vydání rozhodnutí, tj. podání vysvětlení, které poskytly všechny zúčastněné osoby městské policii. Skutkový děj byl prokázán bez důvodných pochybností.
Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou, které zdejší soud vyhověl a rozsudkem ze dne 13. 2. 2024, č. j. 52 A 7/2023 -28, rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V rozsudku především uvedl, že žalobci nebylo umožněno seznámit se s obsahem nahrávek. Rovněž uvedl, že v řízení nebyl dostatečně zjištěný stav, pokud jde o verbální přestupky. Naopak v případě přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích soud uvedl, že „Výslovným potvrzením skutkového děje ve výpovědi svědkyně a ostatně též výpovědí samotného žalobce je naopak bezpečně prokázáno, že žalobce dceru skutečně chytil za paže zepředu a vytlačil ji do chodby z kuchyně“.
V dalším řízení žalovaný zrušil rozhodnutí městského úřadu. Ten následně vyhotovil přepis zvukové nahrávky a umožnil s ním žalobci seznámit.
Dne 14. 3. 2025 vydal městský úřad rozhodnutí citované v bodě 1 tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.
Posouzení žalobních bodů
Před samotným posouzením věci pokládá soud za nutné připojit dvě úvodní poznámky.
Zaprvé, jak vyplývá z bodu 14 rozsudku, žaloba je přípustná pouze v té části, v níž brojí proti závěru o spáchání přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích. Soud se proto nemůže zabývat tou částí žaloby, kterou žalobce zpochybňuje, že se stal skutek, jež byl uveden ve výroku I. rozhodnutí městského úřadu.
Zadruhé, ve vztahu k přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích je v souladu s principem kasační závaznosti rozsudku soud vázán závěry, které vyslovil v rozsudku č. j. 52 A 7/2023 -28.
Pro posouzení projednávané věci jsou tedy stěžení závěry, které k přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích vyslovil soud v rozsudku č. j. 52 A 7/2023 -28. V tomto rozsudku uvedl, že „Výslovným potvrzením skutkového děje ve výpovědi svědkyně a ostatně též výpovědí samotného žalobce je naopak bezpečně prokázáno, že žalobce dceru skutečně chytil za paže zepředu a vytlačil ji do chodby z kuchyně.
Podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 se fyzická osoba dopustí přestupku tím, úmyslně naruší občanské soužití tak, že vůči jinému dopustí jiného hrubé jednání (než je vyhrožování újmou na zdraví, nepravdivé obviněním z přestupku nebo schválnost – pozn. soudu).
Z rozsudku NSS ze dne 20. 7. 2017, č. j. 2 As 29/2017 -28, vyplývá, že hrubé jednání je takové jednání, které narušuje občanské soužití takovou měrou, že podle obecného názoru a přesvědčení překračuje rámec pouhé nevhodnosti (nesprávnosti). Je třeba proto důsledně odlišit jednání hrubé a jednání jinak nevhodné (např. porušení pravidel slušnosti, zdvořilosti).
Ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 představuje tzv. zbytkové ustanovení, které subsumuje všechna hrubá jednání neupravená v ostatních bodech daného ustanovení. Jiným hrubým jednáním narušujícím občanské soužití je tak dle judikatury např. vyhrožování jinou újmou než újmou na zdraví, pomlouvání nebo vydírání (za podmínky, že nejde o trestný čin). Může jít však také právě o strkanice, použití pepřového spreje, nakopnutí menší intenzity, zatahání za vlasy atp.
Správní soudy např. posoudily skutek spočívající v uchopení sociální pracovnice za klopy bundy oběma rukama v oblasti krku s cílem si ji k sobě přitáhnout jako přestupek podle citovaného ustanovení. NSS v rozsudku č. j. 2 As 29/2017 -28 uvedl, že takový skutek ,vybočuje svým provedením a intenzitou z rámce běžného nevhodného chování. Uchopení ženy o několik let starší za oblečení v oblasti krku nelze považovat za pouze společensky nevhodné, ale již za zásadní zásah do osobnostní sféry dotyčné osoby, který může být spojován přímo s útokem na danou osobu, či minimálně znemožňuje nebo omezuje její volný pohyb. Následné přitažení pečovatelky pak výrazně zasáhlo do její osobní zóny. Celkové provedení zásahu stěžovatele ve spojení se slovními útoky, které popsali svědci, lze označit za hrubé jednání'.
Soud konstatuje, že v projednávané věci bylo prokázáno, že se žalobce dopustil jednání podobného charakteru – za užití slovních invektiv zasáhl do osobní sféry dospělé ženy a omezil ji v pohybu v (tehdy též jejím) domácím prostředí. Namítal-li tedy žalobce neprokázání skutkového stavu v rozsahu tohoto jednání, nemohl mu soud přisvědčit“.
Vzhledem k tomu, že od prvního zrušujícího rozsudku nedošlo k žádné změně skutkových zjištění správních orgánů (městský úřad pouze provedl přepis již ve spise založené nahrávky), soud nevidí žádný důvod se odchýlit od svého předchozího závěru, totiž že jednání popsané ve výroku II. rozhodnutí městského úřadu (tedy, že žalobce dceru chytil za paže zepředu a vytlačil do chodby z kuchyně) bylo ve správním řízení prokázáno. Takové jednání pak soud považuje za dostatečné pro to, aby naplnilo formální i materiální znaky přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích – soud jej stejně jako ve svém prvním rozsudku pokládá za podobné jednání posuzovanému Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 20. 7. 2017, č. j. 2 As 29/2017 -28, a tedy za jednání hrubě zasahující osobnostní sféru poškozené, nadto v jejím domácím prostředí. Ostatně žalobce sám s právním hodnocením tohoto jednání nijak nepolemizuje – jeho polemika v žalobě se týká dostatečnosti provedeného dokazování a skutkových závěrů správních orgánů, aniž by však přednesl takové skutečnosti, které by byly způsobilé zvrátit kasační závaznost rozsudku č. j. 52 A 7/2023 -28.
Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení
Soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že podaná žaloba není zčásti přípustná, a proto ji v relevantních částech odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) a § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. (viz body 11-14 rozsudku). Ve zbytku žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 28. května 2026
Mgr. Miroslav Makajev
samosoudce