Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 A 2/2026 - 37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Hrabcem ve věci

žalobkyně: T. N. V., nar. X

st. přísl. Vietnamská socialistická republika

zastoupená Mgr. Markem Sedlákem, advokátem

se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno

proti

žalovanému: Velvyslanectví České republiky v Hanoji

se sídlem , Hanoj, Vietnamská socialistická republika

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem ze dne 12. 1. 2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobkyně usiluje o podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „“), tj. účasti na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou. Žalovaný podle zákona o pobytu cizinců na svém webu zveřejnil, že každý žadatel si je povinen sjednat termín osobního podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu.

2. Dne 29. 12. 2025 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala dle instrukcí zveřejněných na internetové stránce žalovaného registrační e-mail pro podání žádosti o pobytový titul za účelem studia podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a to přestože termín byl určen pro všechny typy studia dle § 64 zákona o pobytu cizinců právě s výjimkou studia podle odstavce b). Dne 8. 1. 2026 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce obdržela odpověď, že jí termín nebude poskytnut, protože registrační e-mail neobsahoval sken dokladu o účelu pobytu dle § 64 písm. a), c), d), e), f), g) zákona o pobytu cizinců.

3. Žalobkyně spatřuje nezákonný zásah žalovaného v odmítnutí jejího registračního e-mailu a v tom, že žalovaný zvýhodňuje žadatele některé typy pobytu oproti jiným.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně se žalobou domáhá ochrany proti nezákonnému zásahu, který specifikovala tak, že žalovaný zveřejnil na svých internetových stránkách způsob sjednávání termínů, který překračuje jeho oprávnění vyplývající z § 169f odst. 1 zákona o pobytu cizinců a tím se dopustil nezákonného zásahu. Podle žalobkyně výše uvedené ustanovení opravňuje žalovaného stanovit pouze technické podmínky sjednávání termínu. Neopravňuje ho však k tomu, aby rozlišoval mezi jednotlivými typy víz a pobytových oprávnění, včetně toho, že žalovaný některé žadatele při sjednávání termínu zvýhodňuje ve srovnání s ostatními.

5. Od listopadu 2025 probíhá objednávání termínů elektronicky prostřednictvím e-mailu. Žalovaný ovšem rozlišuje mezi různými účely pro dlouhodobý pobyt (účel studium; účel jazyková a odborná příprava k studiu na vysoké škole a účel ostatní; účel rodinný a sloučení rodiny; účel modrá karta; účel sezónní zaměstnání; účel vědecký výzkum, kulturní, sportovní, zdravotní, ostatní; přenos vízového štítku). Pro každý z těchto účelů má žalovaný určenou jinou e-mailovou adresu a objednávání je v různých termínech. Vedle toho je pro každý účel pobytu stanovena jiná kvóta počtu volných termínů pro podání žádosti.

6. Žalovaný zejména rozlišuje mezi účelem studium a účelem jazyková odborná příprava na studium na vysoké škole, ačkoliv z hlediska § 64 zákona o pobytu cizinců jsou si uvedené způsoby studia rovny. Účel studium má kvótu 15 žádostí za měsíc a účel jazyková odborná příprava na studium na vysoké škole 50 žádostí na tři měsíce. Ke stanovení takových kvót nemá žalovaný pravomoc. Kvóty pro její typ studia jsou navíc sdíleny s „dalšími vzdělávacími aktivitami“, které nejsou studiem ve smyslu § 64 zákona o pobytu cizinců. Žadatelé o ně tak dále snižují šanci žalobkyně na sjednání termínu.

7. O sjednání termínu podání žádosti se žalobkyně může pokusit pouze jednou za tři měsíce, zatímco v případě ostatních typů studia uvedených v § 64 zákona o pobytu cizinců se mohou žadatelé pokoušet jedenkrát měsíčně.

8. Na internetových stránkách žalovaný stanovil možnost korektivu, tj. po určitém počtu po sobě jdoucích neúspěšných registrací bude žadateli garantováno přidělení termínu. Korektiv u registrací termínu osobního podání žádostí pro účel studium je po 3 po sobě jdoucích neúspěšných registracích, zatímco studenti dle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců mají možnost korektivu po 6 po sobě jdoucích neúspěšných registracích. To při tříměsíční frekvenci registrací znamená až po 18 měsících.

9. Dne 29. 12. 2025 zaslala žalobkyně registrační e-mail s žádostí o stanovení termínu k podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia podle § 64 písm. b), ačkoliv podle instrukcí zveřejněných na internetových stránkách žalovaného byl tento termín určen pro ostatní druhy studia. Postupovala-li by podle instrukcí na internetových stránkách žalovaného, mohla by se o sjednání termínu pokusit až 25. 2. 2026 s možností osobně podat žádost až v dubnu, květnu nebo červnu 2026. Dne 8. 1. 2026 jí byla doručena odpověď žalovaného, ve které jí bylo sděleno, že jí termín podání žádosti nebude poskytnut, jelikož nesplnila podmínky registrace, konkrétně že email neobsahoval sken dokladu o účelu pobytu podle § 64 písm. a), c), d), e), f), g).

10. Na základě tohoto rozdílného zacházení, které nemá oporu v zákoně žalobkyně a diskriminuje žadatele podle účelu pobytu, shledává postup žalovaného za nezákonný. Žalobkyně přitom zaplatila vysoké škole zálohu, kterou bude muset opakovaně obnovovat, nepodaří-li se jí zaregistrovat.

11. Žalovaný nesouhlasí s argumentem žalobkyně, že není oprávněn rozlišovat mezi pobytovými tituly a stanovovat jim rozdílnou „kvótu“. K přizpůsobení kapacit poptávce je žalovaný nejenom oprávněn, ale dokonce povinen, jelikož v opačném případě by nebyl schopen žadatelům o různé pobytové tituly a účely pobytu zajistit přístup ke správnímu orgánu lidsky důstojným způsobem v časově přiměřeném horizontu. Žalovaný má jen omezené množství termínů, ve kterém může přijímat žádosti o pobytový titul. Na druhé straně poptávka, která tuto kapacitu přesahuje, je řádově odlišná pro různé účely pobytu. Pokud by žalovaný mezi účely pobytu nerozlišoval a termíny přiděloval rovnoměrně, způsobilo by to, že žadatelé o vzácnější účely pobytu by termín nikdy nezískali nebo až za velmi dlouhou dobu. Rovná kvóta pro všechny účely pobytu by zase nereflektovala odlišnou poptávku po různých účelech pobytu, tzn. některé kapacity by byly nedostatečné a některé naopak nevyužité.

12. K námitce, že žalovaný zvýhodňuje některé žadatele při sjednání termínu podle účelu pobytu, žalovaný uvádí následující. Za starého objednacího systému to byli žadatelé, kteří žádali o pobytové oprávnění za účelem studia podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců, kteří byli zvýhodněni oproti ostatním žadatelům. Předchozí způsob objednávání de facto umožňoval žadatelům účastnit se jak osobní registrace pro žádosti o dlouhodobý pobyt, tak elektronické registrace pro žádosti o dlouhodobé vízum. Nový objednací systém tento rozdíl odstranil.

13. Při stanovení objednávacího systému postupoval žalovaný v souladu s § 169f odst. 3 zákona o pobytu cizinců, podle kterého je oprávněn vycházet ze své kapacity. Aktuální objednací systém pracuje s kapacitou žalovaného, a to ve smyslu personální, prostorové, ale i časové náročnosti jednotlivých úkonů v rámci vízových řízení dle jednotlivých účelů pobytu. Lépe tak zohledňuje disponibilní kapacitu a potřebnou časovou dotaci pro náběr žádostí za jednotlivými účely pobytu, a to zejména s ohledem na rozsah a formu prováděných vízových pohovorů. I to je důvod, proč žalovaný rozlišuje mezi účely pobytu. Žalovaný konstatuje, že nový objednávací systém byl změněn a upraven po důkladné analýze poptávky.

14. Skutečnost, že druhy studia jsou v § 64 zákona o pobytu cizinců uvedeny vedle sebe neznamená, že musí být s žadateli o ně zacházeno vždy a ve všech podmínkách stejně. Aktuální objednací systém proto lépe zohledňuje disponibilní kapacitu ZÚ Hanoj a skutečnost, že náběr žádosti o pobytové oprávnění za účelem studia jazykové a odborné přípravy dle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců je časově násobně náročnější než příjem žádosti za účelem studia dle § 64 písm. a), c), d), e), f), g) zákona o pobytu cizinců. Zejména příjem žádosti za účelem jazykové a odborné přípravy zabere zpravidla o hodinu až hodinu a půl déle než u jiných druhů studia, jelikož pohovory musí být tlumočeny z vietnamštiny přes angličtinu do češtiny, zatímco žadatelé o jiný druh studia zpravidla komunikují plynně anglicky.

15. Podle žalovaného to byla žadatelka, která svévolně nerespektovala podmínky objednání pro stanovený účel pobytu. Nový registrační systém byl zveřejněn na webu ZÚ Hanoj – v polovině října 2025 s tím, že první elektronická registrace pro účel studium dle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců se uskutečnila dne 27. 11. 2025 (pro termíny v lednu-březnu 2026). Dne 29. 12. 2025 žalobkyně zaslala registrační e-mail pro podání žádosti o pobytový titul za účelem studia podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a to přesto že termín byl určen pro všechny typy studia dle § 64 zákona o pobytu cizinců právě s výjimkou studia podle odstavce b). Žalobkyně navíc měla možnost se přihlásit o termín již dříve v druhé polovině roku 2025. Stejně tak mohla využít možnost elektronické registrace pro termíny pro žádosti o dlouhodobá víza. Žalobkyně neuvádí, co jí bránilo takto postupovat. Ani změna způsobu objednávání termínů z listopadu 2025 pro žalobkyni nic nezměnila, jelikož pro povolení k pobytu byl i za dosavadního systému tříměsíční cyklus. Žalobkyně tak nemohla dojít újmy na svých právech, pokud se o své vůli rozhodla registrovat k osobnímu podání žádosti v rozporu s vypsanými podmínkami a termíny.

16. Žalovaný uvádí, že aktuální objednací systém pro žádosti o studium jazykové a odborné přípravy zachovává čtvrtletní frekvenci registrací, která byla nastavena již za předchozího systému. Pro žalobkyni se tak změna systému nijak nedotkla. Dalším z důvodů pro toto odlišné zacházení je skutečnost, že žadatelé za účelem účasti na kurzech jazykové a odborné přípravy zahajují své studium zpravidla v zimním semestru akademického roku, v malé míře pak v letním semestru. Potvrzení o přijetí ke studiu jim veřejné vysoké školy vystavují v průběhu celého akademického roku, a proto nejsou limitováni termíny přijímacího řízení jako žadatelé o jiné způsoby studia dle § 64 zákona o pobytu cizinců.

17. Žalovaný též upozorňuje, že účast na jazykové odborné přípravě není studiem ve smyslu čl. 3 bod 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au- pair

a není tedy tzv. „nárokovým pobytovým oprávněním“. Stejně tak žalovaný poukazuje na to, že v případě vietnamských žadatelů právě pobytová oprávnění za účelem studia podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců jsou později na území nejčastěji využívána k přechodu na jiná pobytová oprávnění.

18. K argumentu žalobkyně, že jazyková a odborná příprava podle systému žalovaného spadá do stejné kategorie jako „další vzdělávací aktivity“, které nejsou studiem podle § 64 zákona o pobytu cizinců, žalovaný uvádí, že účel další vzdělávací aktivity zpravidla vyžaduje stejnou časovou dotaci na přijetí žádosti jako účel jazykové a odborné přípravy. Proto s ohledem na kapacitní možnosti jsou žadatelé za tímto účelem objednáváni stejným způsobem. Žalovaný dodává, že stejným způsobem fungoval i předchozí objednávací systém.

19. K námitce, že žalovaný stanovil možnost korektivu pro jiné účely studia po 3 po sobě jdoucích neúspěšných registracích, zatímco studenti dle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců mají možnost korektivu po 6 po sobě jdoucích neúspěšných registracích uvádí žalovaný následující. Žalovaný zejména uvádí, že se jedná jen o hypotetickou otázku, neboť žalobkyně se platně neregistrovala ani jednou. Předmětné nastavení „korektivu“ nemohlo zasáhnout do práv žalobkyně, a to ani nepřímo. I přesto však žalovaný vysvětluje, že rozdíl v korektivu je nastaven takto, jelikož oddělením účelu studia dle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců od ostatních druhů studia došlo k nižší potřebě korektivů, než tomu bylo za starého objednávacího systému. Žalovaný též poukazuje na skutečnost, že jde právě o migračně rizikový účel pobytu, jímž je pobyt za účelem studia – jazyková a odborná příprava, který je v případě vietnamských žadatelů nejčastěji využíván k přechodu na jiná pobytová oprávnění, zejména za účelem výdělečné činnosti a jsou fakticky zneužívána pro obcházení nulové kvóty pro zaměstnanecké karty stanovené

20. Na závěr žalovaný poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2018, č. j. -34, který se vztahuje k samotnému podání žádosti a organizaci úředních hodin podle jednotlivých agend. Žalovaný dovozuje, že stejné musí platit i pro sjednávání termínu osobního podání žádosti ve smyslu § 169f zákona o pobytu cizinců. Žalovaný má tak právo zorganizovat si sjednání termínů k osobnímu podání žádosti, které je s vlastními úředními hodinami a kapacitami správního úřadu pro jednotlivé agendy spjato a od nich odvozeno. Žalobkyně si proto nemůže o své vůli sama stanovit termín podání registrace.

21. V replice žalobkyně reaguje na jednotlivé argumenty žalovaného. Žalobkyně předně tvrdí, že zastupitelský úřad nemůže mít různé kapacity pro různé typy žádostí podle jejich účelu, jak ve vyjádření tvrdí žalovaný. Kapacita může být jen jedna pro celý zastupitelský úřad, určená na základě počtu přepážek, pracovníků a úředních hodin. Jen tuto kapacitu může žalovaný zohledňovat ve smyslu § 169f odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně, na základě znalostí vlastní činnosti jejího právního zástupce, vypočítala, že kapacita žalovaného činí při náročnosti 1 hodiny na žádost přijetí 260 žádostí měsíčně, zatímco z informací zveřejněných na internetových stránkách vyplývá, že žalovaný přijme měsíčně jen 113 žádostí. Zároveň namítá, že je nepřezkoumatelné, co má žalovaný na mysli časovou náročností jednotlivých úkonů, které ovlivňují jeho kapacitu (viz bod [13] rozsudku) a co myslí „migračně rizikovějším účelem pobytu“ a proč je jím ve Vietnamu právě studium podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců (viz bod [19]).

22. Žalobkyně považuje za absurdní a nevěrohodnou argumentaci, že vízové pohovory jsou časově náročnější u žadatelů o dlouhodobý pobyt za účelem jazykové a odborné přípravy. Při podávání žádostí není přítomen tlumočník, a tudíž logicky vízový pohovor bezprostředně po podání žádosti lze provést jen se žadateli, kteří ovládají český nebo anglický jazyk. Probíhají-li pak pohovory takto a ovlivňují-li tak počet přijímaných žádosti, pak pohovory probíhají nezákonně a nezákonně také ovlivňují kapacitu žalovaného (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2026, č.j. -40).

23. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením, že účelově nesplnila podmínky registrace, když registrační e-mail odeslala v den určený pro „účel studium“. Podle žalobkyně totiž zákon mezi dlouhodobými pobyty za účelem studia nijak nerozlišuje a žalovaný proto není oprávněn žalobkyni znemožňovat registraci. Taktéž žalobkyně nesouhlasí s argumentací žalovaného, že je zapotřebí, aby se mezi účely pobytu při registraci termínu rozlišovalo, aby se dostalo i na žadatele o „vzácnější“ pobytové oprávnění. Podle žalobkyně je toto tvrzení matematicky nesprávné a nezákonné, jelikož takovýto systém některé žadatele znevýhodňuje oproti ostatním.

24. Za nesmyslnou považuje argumentaci, že důvod odlišného zacházení je skutečnost, že jazyková a odborná příprava podle § 64 písm. b) není natolik spojená se začátkem akademického roku jako ostatní typy studia. Žadatelé o pobyt za účelem studia se totiž mohou registrovat každý měsíc nehledě na začátek akademického roku. Stejně tak považuje za nesmyslnou argumentaci zmíněnou v bodu [12] rozsudku, tedy že za starého objednacího systému to byli žadatelé, kteří žádali o pobytové oprávnění za účelem studia podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců, kteří byli zvýhodněni oproti ostatním žadatelům, tím že si mohli vybrat mezi podáním žádosti o pobyt a dlouhodobé vízum. Všichni žadatelé o pobytové oprávnění za účelem studia (nehledě na typ) si podle žalobkyně mohli vždy vybrat, jestli podají žádosti o pobyt nebo o dlouhodobé vízum.

25. Žalobkyně namítá, že žalovaný neuvádí, z čeho čerpá, když tvrdí, že vietnamští žadatelé zneužívají pobytová oprávnění za účelem studia. Taktéž neuvádí, jaký význam má tato skutečnost pro věc žalobkyně. Žalobkyně navrhuje soudu, aby si od žalovaného vyžádal a jako důkaz provedl dokumenty, které obsahují analýzu poptávky po jednotlivých účelech pobytu, kterou žalovaný zmiňuje ve svém vyjádření.

26. Konečně žalobkyně uvádí a dokládá, že dne 25. 2. 2026 se neúspěšně pokusila o registraci za účelem studia podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců. O další registraci se tak bude moci pokusit až za 3 měsíce.

III. Posouzení žaloby

27. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s a násl. , (dále jen „“), přezkoumal popsaný skutkový děj. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ( ). Žalobkyně sice navrhla provedení důkazů, avšak to samo o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. -48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Soud k důkazu neprovedl žádost žalobkyně ze dne 29. 12. 2025, odpověď žalovaného ze dne 8. 1. 2026 na tuto žádost a pravidla elektronického objednávání, jelikož skutečnosti plynoucí z těchto dokumentů nejsou mezi účastníky sporné a zároveň obě strany k nim měly přístup. K návrhu žalobkyně k provedení k důkazu analýzy žalovaného a konzultaci s VO se soud vyjádří níže v bodě [34] tohoto rozsudku.

28. Podle § 169f odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že zastupitelský úřad může stanovit, že žadatel je povinen si předem sjednat termín osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu, a to pro účel pobytu, za kterým je tato žádost podávána, způsobem, který zastupitelský úřad zveřejní na své úřední desce a na svých internetových stránkách.

29. Podle § 169f odst. 2 zákona o pobytu cizinců platí, že je-li to nezbytné za účelem zamezení zneužití systému sjednávání termínů osobního podání žádosti podle odstavce 1 a podle místních podmínek, zastupitelský úřad může stanovit, že sjednání termínu osobního podání žádosti podle odstavce 1 předchází povinné objednání. Způsob povinného objednání uveřejní zastupitelský úřad na své úřední desce a na svých internetových stránkách.

30. Podle § 169f odst. 3 zákona o pobytu cizinců platí, že v případě, že počet objednávek ke sjednání termínu osobního podání žádosti převýší počet termínů daných kapacitou zastupitelského úřadu, budou objednávky ke sjednání termínu osobního podání žádosti vybrány způsobem založeným na náhodném prvku.

31. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 8. 2012, č. j. -62, č. 2756/2013 Sb. NSS, konstatoval, že „žadatel o vízum, jakkoli nemá právní nárok na vstup do České republiky, má právo na spravedlivý proces (y) při vyřizování žádosti o takový vstup. Toto právo v sobě zahrnuje především předvídatelné a běžným žadatelem obvykle splnitelné procedurální podmínky podání a vyřízení žádosti, k nimž je nutno počítat i možnost podat žádost v reálném čase a lidsky důstojným způsobem, například bez nutnosti obracet se na neoficiální zprostředkovatele.“ Žadatel tudíž má právo podat žádost o vydání povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu. Toto právo však může být, jak kasační soud uvedl v citovaném rozsudku, podmíněno předchozím splněním procedurálních podmínek, mezi něž patří také povinnost sjednat si termín osobního podání žádosti (zaregistrovat se). Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 30. 5. 2017, č. j. -52, č. 3601/2017 Sb. NSS, uvedl, že „po státu je však nutno požadovat, aby, pokud povinnost osobního podání žádosti stanovil, také vytvořil adekvátní podmínky pro to, aby tuto povinnost mohli žadatelé o pobyty či víza přiměřeným způsobem splnit. Uvedenou povinnost totiž stát nesmí zneužívat k jiným účelům, než kvůli nimž byla do zákonné úpravy vtělena (viz shora citaci z důvodové zprávy k návrhu zákona vyhlášeného pod č. ), zejména ji nesmí zneužívat ke svévolnému faktickému bránění žadatelům své žádosti vůbec podat, a tím k faktickému znemožnění ucházet se o pobytová oprávnění v České republice. […] Je na veřejné správě, jakým způsobem ‚technicky‘ uspořádá vyřizování žádostí o nejrůznější pobytová oprávnění tak, aby byla schopna je za přiměřených nákladů zvládat. Musí však v každém případě umožnit žadatelům takové žádosti v přiměřeném časovém horizontu a lidsky důstojným způsobem podat.“ Kasační soud v rozsudku ze dne 29. 8. 2019, č. j. -54, shrnul, že „pro zhodnocení zákonnosti zásahu je podstatné, zda nešlo o svévolný a nepřiměřený zásah a zda tento zásah v projednávané věci neznemožnil žadatelům podat žádost v přiměřeném časovém horizontu a lidsky důstojným způsobem.“

32. Mezi stranami není sporný skutkový stav. Žalovaný dle § 169f odst. 1 zákona o pobytu cizinců na svých internetových stránkách zveřejnil způsob, kterým si žadatelé o dlouhodobý pobyt musí předem sjednat termín osobního podání žádosti (zaregistrovat se). Způsob podávání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia rozdělil podle jednotlivých typů studia uvedených v § 64 zákona o pobytu cizinců. Konkrétně stanovil jednotný způsob pro podávání žádostí o dlouhodobý pobyt za účelem studia dle § 64 písm. a), c), d), e), f) a g) zákona o pobytu cizinců a odlišným způsobem stanovil způsob podávání žádostí o dlouhodobý pobyt za účelem studia dle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců (účast na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou, nebo účast na jazykovém a odborném kurzu pořádaném v rámci programu Evropské unie nebo na základě mezinárodní smlouvy).

33. Žalobkyně zaslala žalovanému registrační e-mail s žádostí o stanovení termínu k podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem jazykové přípravy podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Tento registrační e-mail podala v termínu, jenž byl určen pro registraci k přidělení termínu osobního podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia dle § 64 písm. a), c), d), e), f) a g) zákona o pobytu cizinců, tedy nikoliv ve správném termínu, ve kterém měla podat registraci pro její typ pobytového oprávnění. Žalovaný ji na daný registrační e-mail odpověděl, že nesplnila podmínky registrace, jelikož neobsahoval sken dokladu o účelu pobytu dle § 64 písm. a), c), d), e), f) a g) zákona o pobytu cizinců.

34. Městský soud poznamenává, že úkolem soudů ve správním soudnictví není předcházet budoucím a hypotetickým nezákonným zásahům, ale chránit konkrétní práva žalobců (srov. bod [13] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2019, č. j. -44). Jeho úkolem tak není abstraktně posuzovat zákonnost či ústavnost postupů správních orgánů, které do práv žalobců mohou zasáhnout teprve v budoucnu, ale prozatím se tak nestalo. Zásahovou žalobu koncipoval zákonodárce – nikoliv jako preventivní (s výjimkou zákazu opakování již proběhlého či existujícího zásahu do budoucnosti), ale jako reaktivní. Ke stejnému závěru dospívá i komentářová literatura k : „[Žaloba proti zásahu, který doposud nenastal] Zákon nepřipouští žalobu proti zásahu, který doposavad nenastal. Hypotetický, doposavad neproběhlý zásah proto není úspěšně žalovatelný a soud takovou žalobu jako nedůvodnou zamítne.“ (KÜHN, Zdeněk. : komentář. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7598-479-1). Městský soud tak bude posuzovat pouze zákonnost zásahu, ke kterému v nyní řešené věci došlo, a nikoliv obecně a bez dopadu do nyní řešené věci posuzovat zákonnost či ústavnost žalovaným nastavených pravidel pro registraci o termín osobního podání žádosti o dlouhodobý pobyt a porovnávat jej s jeho předchozí verzí. Z toho důvodu soud k důkazu neprovede žalovaným zmiňovanou analýzu poptávky po jednotlivých účelech pobytu a konzultaci s VO, kterou žalovaný podpořil svůj názor, že změna systému objednávání byla odůvodněná.

35. Jak bylo uvedeno, žalobkyně zaslala registrační e-mail v termínu, který nebyl určen k jí zamýšlenému typu pobytového oprávnění. Tomu odpovídá i zdůvodnění nepřijetí její registrace – že nedoložila přílohy povinné k registraci k přidělení termínu osobního podání žádosti o dlouhodobý pobyt účelem studia dle § 64 písm. a), c), d), e), f) a g) zákona o pobytu cizinců. Soud se tak bude věcně zabývat pouze těmi námitkami, kterými žalobkyně sporuje četnost termínů k registraci. Shledal-li by totiž soud, že možnost zaregistrovat se jednou za tři měsíce nebyla v přiměřeném časovém horizontu (viz judikatura citovaná výše v bodě [31] tohoto rozsudku), byl by zásah žalovaného spočívající v odmítnutí registrace žalobkyně nezákonný, jelikož žalobkyni měl umožnit zaregistrovat se častěji, např. právě v termínu, ve kterém se o registraci pokusila.

36. Soud se nebude věcně zabývat námitkou, dle které v případě dlouhodobého studia k jazykové přípravě je nutné se zaregistrovat celkem šestkrát a v případě ostatních typů studia pouze třikrát k tomu, aby byla žádost podána bez elektronické registrace. Žalobkyně se totiž pokusila zaregistrovat prozatím pouze jedenkrát. Posouzení tohoto rozdílného nastavení podmínek by tak nemělo dopad do nyní posuzované věci. I kdyby soud totiž dospěl k závěru, že v případě registrace za účelem žádosti o jazykovou přípravu je šest předchozích neúspěšných registrací k upuštění od povinnosti elektronické registrace nepřiměřených či nedůstojných (ve smyslu v bodě [31] tohoto rozsudku citované judikatury), nemohlo by to mít vliv na výrok tohoto rozsudku.

37. Stejně tak soud nebude věcně posuzovat námitky týkající se kapacity zastupitelského úřadu (počet přijímaných žádostí 50 nebo 15; posuzování kapacity celého úřadu a nerozdělování kapacity na jednotlivá pobytová oprávnění; zákonnost či délka pohovoru ovlivňující kapacitu úřadu). Registrace žalobkyně totiž nebyla odmítnuta z důvodu naplnění kapacit žalovaného, ale fakticky z důvodu zvolení nesprávného registračního termínu.

38. Jak bylo uvedeno, soud se tak bude zabývat pouze námitkami, kterými žalobkyně sporuje četnost registračních termínů, jelikož zastupitelský úřad je povinen zajistit žadatelům možnost podat žádost v přiměřeném časovém horizontu.

39. Otázkou přiměřeného časového horizontu umožnění podání žádosti o pobytové oprávnění se správní soudy již zabývaly. Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 4. 9. 2019, č. j. -42, uvedl, že „v každém případě je ovšem třeba individuálně zvážit celkovou dobu, po kterou se cizinec neúspěšně usiloval o sjednání termínu osobního podání žádosti, jakožto i jiné důležité faktory, které žadatel uvede (např. typ žádaného pobytového titulu, osoba žadatele, věk, zdravotní stav, rodinné vazby v České republice atd.).“ (obdobně srov. i rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2020, č. j. -40, nebo ze dne 17. 4. 2020, č. j. -25)

40. Žalobkyně v podané žalobě přitom netvrdí, že by se pokoušela o registraci sjednání termínu pro osobní podání žádosti dlouhodobě a opakovaně. Naopak z vyjádření obou účastníků řízení plyne, že se žalobkyně pokusila teprve o první registraci právě dne 29. 12. 2025. Na rozdíl od situace, kterou řešil Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku sp. zn. , ve kterém kasační soud musel přihlédnout i k předchozímu období nemožnosti podat žádost z důvodu stojících na straně zastupitelského úřadu (viz bod [23] daného rozsudku), v nyní posuzované věci je možné hodnotit pouze tento první pokus o registraci. Žalobkyně tak ani netvrdí, proč nevyužila jiné předchozí termíny, např. termín 27. 11. 2025 daný pro její typ žádosti, když potvrzení o studiu, jež přiložila k registraci, bylo ze dne 13. 6. 2025. Na nyní posuzovanou věc tak zcela dopadá závěr rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2019, č. j. -32, kde kasační soud vyslovil, že „žalobce neprokázal, že by byl dlouhodobě neschopen podat žádost o trvalý pobyt. Žalobce doložil dva neúspěšné pokusy o sjednání, které proběhly pouze během jednoho dne, přičemž druhý pokus o registraci mohl během tohoto dne žalobce využít jen proto, že první vlnu registrace musel zastupitelský úřad z důvodu vnějšího ovlivnění systému anulovat. Fakticky tak šlo pouze o jeden „řádný“ pokus o sjednání termínu schůzky. Usilování žalobce o získání termínu schůzky tak v žádném případě nelze hodnotit jako nepřiměřeně dlouhé.“ (obdobně srov i body [16] a [17] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2020, č. j. -40, nebo bod [17] rozsudku kasačního soudu ze dne 17. 8. 2023, č. j. -58) Rovněž v rozsudku ze dne 12. 5. 2020, č. j. -33, v bodě [14], Nejvyšší správní soud uvedl, že „zastupitelský úřad není povinen zaručit žadateli poskytnutí termínu ihned při jeho prvním pokusu o registraci.“

41. Městský soud tak uzavírá, že pokusila-li se žalobkyně pouze o první registraci k osobnímu podání své žádosti a neprokázala-li, že se bez své viny nemohla registrovat dříve, nelze dospět k závěru, že by žalovaný neumožnil žalobkyni podat žádost v přiměřeném časovém horizontu a lidsky důstojným způsobem.

42. Soud rovněž dodává, že městský soud se již rozmezím tří měsíců k registraci zabýval, a to v rozsudku ze dne 31. 1. 2022, č. j. -37. V tomto rozsudku uzavřel, že nelze považovat „v obecné rovině poukazované rozmezí tří měsíců za natolik nepřiměřeně dlouhé období mezi jednotlivými termíny k registraci, že by samo o sobě odůvodňovalo závěr o nezákonnosti“. Kasační stížnost podanou proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud již citovaným rozsudkem sp. zn. .

43. Namítala-li žalobkyně, že pro žadatele o studium dle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců a ostatní žadatele o studiu dle § 64 zákona o pobytu cizinců stanovil žalovaný rozdílné a tím pádem diskriminační podmínky, městský soud uvádí, že Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již dovodil, že povinnost osobní přítomnosti nesmí stát zneužívat ke svévolnému faktickému bránění žadatelům své žádosti o dlouhodobý pobyt vůbec podat. O svévoli by šlo v případě, že by zastupitelský úřad podle diskriminačních kritérií rozhodoval komu podání žádosti umožní a komu nikoliv (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2018, č. j. -33). Za diskriminační je však nutné považovat rozdílné zacházení s osobami ve srovnatelné situaci (srov. , o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů [antidiskriminační zákon]).

44. Žadatelé podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců a žadatelé o studium dle jiných písmen § 64 zákona o pobytu cizinců však nejsou ve srovnatelné situaci. Jak uvedl již žalovaný ve vyjádření k podané žalobě, žadatelé o studium za účelem jazykové přípravy totiž nespadají pod rozsah směrnice 2016/801, zatímco žadatelé o ostatní typy studia pod rozsah této směrnice spadají (srov. body 74 až 78 zvláštní části důvodové zprávy k , kterým byla do zákona o pobytu cizinců promítnuta daná směrnice, a konkrétně pak bod 3, bod 4, bod 5, bod 6 a bod 1 směrnice č. 2016/801). Na žalobkyni jakožto žadatelku tak nedopadá bod 3 směrnice č. 2016/801, dle kterého jakmile jsou splněny všechny obecné i zvláštní podmínky, má státní příslušník třetí země nárok na povolení (srov. závěry Soudního dvora EU vyslovené zejména v bodech 31, 33 a 34 rozsudku ze dne 10. 9. 2014 ve věci Ben Alaya, C-491/13, k tehdy platné studijní směrnici 2004/114/ES, na které odkázal Soudní dvůr EU v bodě 35 rozsudku ze dne 29. 7. 2024 ve věci Perle, C-14/23). Žalobkyně, jakožto žadatelka o jazykovou přípravu podle zákona o pobytu cizinců, se tak na první pohled nachází v jiném postavení než žadatelé o studium jiného typu studia stanoveného v zákona o pobytu cizinců. Tento právní názor, jenž žalovaný vznesl ve vyjádření k žalobě, ostatně žalobkyně ani ve své replice nesporuje.

45. S touto námitkou souvisí námitka žalobkyně, že mezi dlouhodobými pobyty za účelem studia nerozlišuje. Z rozdělení tohoto zákona na jednotlivá písmena však plyne, že zákon rozeznává jednotlivé účely studia. I tato námitka je tak nedůvodná.

46. Namítala-li žalobkyně v podané replice, že se dne 25. 2. 2026 neúspěšně pokusila o registraci o studium podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců, je to bez významu na nyní posuzovanou věc, ve které soud přezkoumává jednorázový zásah žalovaného ze dne 8. 1. 2026 a nikoliv jiné případné zásahy navazující na její pokus o registraci ze dne 25. 2. 2026.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

47. Městský soud neseznal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle

48. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn Žalobkyně v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti, proto mu soud podle náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 16. 4. 2026

Mgr. Ondřej Hrabec v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem provedla S. K.