Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 156/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Vladimíra Sládečka a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti ALEXANDRIA a. s., IČO 25661507, sídlem v Praze, Poupětova 1128/22, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph. D., advokátem se sídlem ve Vyškově, Pivovarská 8/58, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 715/2017-203 ze dne 18. října 2018, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 84 Co 479/2015-155 ze dne 2. března 2016 a rozsudku Okresního soudu v Mostu č. j. 14 C 37/2012-103 ze dne¨9. června 2015, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostu jako účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení 1) Jaroslava Kasíka, 2) Aleny Fraňkové, 3) Kateřiny Foltové, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala zaplacení ceny zájezdu na vedlejších účastnících s tím, že vedlejší účastník 1) uzavřel se stěžovatelkou cestovní smlouvu a aniž by zaplatil, odcestoval s vedlejšími účastnicemi na smluvený zájezd. Okresní soud v Mostu žalobě vyhověl ve vztahu k vedlejšímu účastníku 1), ve vztahu k vedlejším účastnicím žalobu zamítl. Dospěl totiž k závěru, že smluvními stranami byla pouze stěžovatelka a vedlejší účastník 1). Smlouva sice byla uzavřena ve prospěch vedlejších účastnic, nemohla jim však založit povinnost hradit cenu zájezdu. S tímto posouzením okresního soudu se ztotožnily i Krajský soud v Ústí nad Labem a Nejvyšší soud.

2. Proti rozhodnutím okresního, krajského a Nejvyššího soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu, práva na ochranu vlastnického práva. Tato porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že napadená rozhodnutí jsou nelogická, svévolná a nevypořádávají se všemi argumenty stěžovatelky. Zejména se nevypořádaly s judikaturou Nejvyššího správního soudu, z níž plyne, že vedlejší účastnice byly účastnicemi právního vztahu, na jehož základě využily služeb stěžovatelky. Mají tudíž povinnost hradit cenu zájezdu. Logicky rozporný pak je závěr, že jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy (a dovolání bylo přípustné) a zároveň se vedlejší účastnice nestaly stranou cestovní smlouvy s povinností hradit cenu zájezdu. Zásah do práva vlastnit majetek pak stěžovatelka spatřovala v tom, že vedlejší účastník je recidivista, u něhož je nepravděpodobné, že stěžovatelce dluh uhradí. Obecné soudy pak zavinily situaci, v níž cena zájezdu nebude zaplacena ani vedlejšími účastnicemi, které ze zájezdu měly prospěch.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti pokračovala ve sporu o výklad podústavního práva, s nímž neuspěla v řízení před obecnými soudy. V tomto ohledu tedy postačí stručně uvést, že již okresní soud se srozumitelně vypořádal s odkazy stěžovatelky na judikaturu Nejvyššího správního soudu a přiléhavě vyložil, proč se na věc neuplatní. Skutečnost, že totéž Nejvyšší soud nezopakoval jako třetí soud v pořadí, stěžovatelku na právech nijak nekrátí. Nehledě na to, citovaný judikát vydaný pro řešení otázek v pravomoci správního soudnictví nynější závěry civilních soudů spíše podporuje.

5. Namítala-li stěžovatelka nelogičnost a rozpornost závěrů, nelze jí přisvědčit. V mezích kritérií vytyčených cit. nálezem

sp. zn.

odpovídá nynější závěr obecných soudů obecně uznávaným metodám výkladu práva a závěrům doktríny ke smlouvě ve prospěch třetí osoby. Ze skutečnosti, že mezi stěžovatelkou a vedlejšími účastnicemi existoval právní vztah ještě neplyne, že se vedlejší účastnice zavázaly zaplatit stěžovatelce cenu zájezdu.

6. Co se týče namítaného zásahu do vlastnického práva stěžovatelky, je třeba vycházet z toho, že uzavření smlouvy k dispozici s majetkem stěžovatelky představuje výkon jejího vlastnického práva, nikoliv zásah do něj. Jde tak o jednání chráněné d proti zásahům státu, přičemž nezbytnost státního zásahu je o to menší, čím více lze na spornou dispozici s majetkem hledět jako na výkon autonomního rozhodování stěžovatelky (nikoliv např. jednání vynucené převahou druhé smluvní strany) [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 26. 1. 2016 (N 13/80 SbNU 163) a tam citovanou judikaturu]. V nynější věci stěžovatelka dobrovolně uzavřela smlouvu s vedlejším účastníkem, v níž si s ním dobrovolně sjednala, že on zaplatí cenu zájezdu. Že vedlejší účastník stěžovatelku podvedl, nezaplatil, a že tato pohledávka bude pravděpodobně nedobytná, není zásahem přičitatelný obecným soudům.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu