Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 501/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti S. Z., zastoupeného Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova 28, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -7061 ze dne 22. listopadu 2018 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -5869 ze dne 12. července 2018, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se v řízení před Krajským soudem v Brně domáhal vyloučení blíže určených soudců z úkonů v trestní věci sp. zn. vedené u Městského soudu v Brně. Krajský soud rozhodl tak, že tito soudci vyloučeni nejsou (výrok I. napadeného usnesení, výrokem II. pak zamítl stížnost proti rozhodnutí o ponechání ve vazbě). Následnou stížnost stěžovatele proti výroku I. zamítl Vrchní soud v Olomouci, který se s hodnocením krajského soudu ztotožnil.

2. Proti rozhodnutí vrchního i krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu, na zákonného (nestranného) soudce a na projednání věci bez zbytečných průtahů. Porušení stěžovatel spatřoval v tom, že v jeho věci nebylo rozhodnuto o vazbě bez zbytečných průtahů, neboť rozhodováním o namítané podjatosti soudců byla vazební věc vyřešena až po pěti měsících. Dále stěžovatel uplatnil řadu argumentů, pro které měli být blíže určení soudci (a prakticky i všichni ostatní trestní soudci Krajského soudu v Brně) vyloučeni z jeho trestní věci.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný podle , neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

4. K tvrzeným průtahům při rozhodování ve vlastní vazební věci a v dílčím řízení o podjatosti zde rozhodujících soudců lze stručně uvést toliko to, že jde o průtahy již ukončené, jak sám stěžovatel uvedl. Za toho stavu je procesním prostředkem ochrany práva stěžovatele postup podle , bez jehož využití není ústavní stížnost přípustná podle [tak již nález

sp. zn.

ze dne 7. 8. 2007 (N 122/46 SbNU 151), odst. 13-16].

5. Jde-li pak o otázku tvrzené protiústavnosti spočívající v nevyloučení údajně podjatých soudců Krajského soudu v Brně, lze stěžovatele odkázat na nález

sp. zn.

ze dne 31. 7. 2018, jehož se sám na str. 22 ústavní stížnosti dovolával (dlužno dodat, že povinné zastoupení advokátem, slouží i k tomu, aby byla ústavní stížnost prosta emotivních úvah).

6. V odst. 25 tohoto nálezu Ústavní soud zřetelně konstatoval (a odkázal i na řadu předcházejících rozhodnutí), že usnesení o nevyloučení soudce z projednávání věci nelze považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele; ten má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit, čemuž obecně odpovídá odmítnutí ústavní stížnosti podle jako nepřípustné. Přípustnost má v tomto ohledu asymetrický režim, neboť ústavní stížnost je přípustná proti rozhodnutí o vyloučení soudce (které konečnou povahu má), ne však proti rozhodnutí o jeho nevyloučení (srov. odst. 26 nálezu

sp. zn.

ze dne 5. 2. 2019).

7. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost směřovala formálně proti celému usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -5869, tj. i proti jeho výroku II., aniž by však stěžovatel proti němu cokoliv věcně namítl, postačí konstatovat, že v tomto rozsahu již Ústavní soud jedná pod

sp. zn.

. Ústavní stížnost je tedy v této části nepřípustná podle .

8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ve spojení s a jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2019

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj