Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
105784.html
HTML · 4.6 KB
No categories available
II.ÚS 2767/18
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Šlapáka, právně zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 5. 2018 č. j. 30 C 144/2017-114, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
2. Napadeným rozsudkem došlo k zamítnutí žaloby stěžovatele na Českou republiku - Ministerstvo dopravy o náhradu majetkové škody způsobené nesprávným úředním postupem Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem. Stěžovatel v žalobě uvedl, že mu v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem (nezákonné zadržování pokuty) vznikla majetková škoda spočívající v nákladech právního zastoupení ve výši 3 146 Kč účelně vynaložených na nápravu nesprávného úředního postupu - vrácení nákladů exekuce a úroku z neoprávněného jednání správce daně, které stěžovateli navráceny nebyly, ač býti navráceny měly.
3. Okresní soud žalobu zamítl s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2007
sp. zn. III. ÚS 302/2007
a charakter nákladů zastoupení v řízení o přestupku, podpořený odkazem na § 107 odst. 1 daňového řádu. Okresní soud dále uvedl, že stěžovatel doložil, že svému právnímu zástupci uhradil na základě faktury č. 20170080 částku 3 146 Kč až dne 10. 11. 2017, a tedy že v okamžiku podání žádosti ze dne 1. 11. 2016 na vrácení nákladů exekuce a úroku z neoprávněného jednání správce daně majetková škoda na straně stěžovatele neexistovala. Okresní soud dále polemizoval o účelnosti vynaložených nákladů na právní zastoupení.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých práv plynoucích z čl. 36 odst. 3 Listin y a rozhodnutí okresního soudu považuje za nesprávné.
5. Ústavní soud úvodem podotýká, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústav y) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud připomíná skutečnost, že napadený rozsudek se považuje za bagatelní. Již tato skutečnost sama o sobě zakládá dostatečný důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014
sp. zn. III. ÚS 3725/13
(N 55/73 SbNU 89); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Na stěžovateli pak je, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a doložil), proč věc vyvolává, a to přes svou bagatelnost, v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014
sp. zn. III. ÚS 1161/14
). To se však stěžovateli nepodařilo. Stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdil žádnou zásadní újmu v jeho osobní sféře; napadený rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející nepředstavují dle Ústavního soudu ani extrémní vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální.
8. Ústavní soud má za to, že napadené rozhodnutí okresního soudu obsahuje odůvodnění (§ 157 o. s. ř. o. s. ř. ), které nevykazuje žádné nedostatky dosahující intenzity nutné k tomu, aby se Ústavní soud věcí meritorně zabýval. Nejde o případ, kdy by z odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo zřejmé, proč okresní soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti lze pak hodnotit jako pouhou polemiku se závěry okresního soudu, přičemž stěžovatel nepřípadně očekává, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu