Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
220 C 106/2022
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Vítězslavem Plevou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 37 149,21 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit 37 149,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 353,17 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 29% ročně z částky 13 353,17 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky č. 2 bodu 2 přílohy zák. č. 549/1991 Sb. ve výši 372 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit 37 149,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 353,17 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 29% ročně z částky 13 353,17 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky č. 2 bodu 2 přílohy zák. č. 549/1991 Sb. ve výši 372 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 37 149,21 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 34 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 784 Kč včetně sjednaných poplatků. Pro případ prodlení s úhradou strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné splátky, náklady vynaložené na upomínání strany dohodly na částku 300 Kč za každou zaslanou upomínku a 1 000 Kč za předání věci oddělení Centrálního vymáhání pohledávek. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté závazek neuhradila. Dluh byl následně postoupen na žalobkyni. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 13 353,17 Kč, poplatku za uzavření smlouvy a správu úvěru ve výši 8 719,83 Kč, smluvní pokuty ve výši 13 176,21 Kč za období od uzavření smlouvy do 1. 2. 2022, poplatku za tři upomínky ve výši 900 Kč, poplatku za předání k vymáhání ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zákonného úroku z částky 13 353,17 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku 29% p.a. z částky 13 353,17 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba dne 4. 9. 2018 uzavřela s žalovanou dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 34 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 24 týdenních splátkách po 2 784 Kč počínaje datem uzavření smlouvy včetně sjednaných poplatků. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalovaná zápůjčku čerpala, přičemž následně se dostala do prodlení s úhradou splátek. Žalovaná uhradila celkem částku 44 720 Kč (důkaz: smlouva o zápůjčce, průběh splácení). Dohodou ze dne 28. 1. 2022 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky žalované oznámil právní předchůdce žalobkyně přípisem ze dne 1. 2. 2022, oznámení bylo předáno k přepravě dne 11. 2. 2022 (důkaz: smlouva o postoupení včetně příloh, oznámení o postoupení včetně podacího lístku). Přípisem ze dne 20. 5. 2022 žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dluhu (důkaz: předžalobní výzva včetně podacího lístku).
4. Právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované splácet úvěr tak, že vycházel z čestného prohlášení žalované a dále ověřil příjem plynoucí z důchodu, podpory či dávky poskytované státem (důkaz: zákaznická karta).
5. Návrh na provedení důkazu usnesením Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 ICdo 27/2021 a rozsudkem Vrchního soudu, sp. zn. 75 ICm 3132/2019 soud zamítl jako nadbytečný, neboť právní hodnocení není předmětem dokazování, přičemž kauza předmětných rozhodnutí není shodná s projednávaným případem, tj. nezakládá legitimní očekávání účastníka. Skutková zjištění je třeba posuzovat individuálně v konkrétním případě. Návrh na provedení důkazu výslechem jméno příjmení k prokázání dostatečného posouzení úvěryschopnosti soud rovněž zamítl, neboť provedení důkazu není způsobilé prokázat či vyvrátit prokazovanou skutečnost. V dané věci již z listin plyne závěr, že se právní předchůdce nezabýval posouzením reálných nákladů žalované, přičemž sama žalobkyně tuto listin u označila za úplnou a pravdivou, v řízení netvrdila jiné okolnosti než zde zaznamenané. Konečně z důkazu výpisem z centrální evidence exekucí soud neučinil žádný skutkový závěr s ohledem na to, že tato listin listina neprokazuje zkoumání vedených exekucí vůči žalované k datu uzavření smlouvy o úvěru.
6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba dne 4. 9. 2018 uzavřela s žalovanou dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 34 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 24 týdenních splátkách po 2 784 Kč počínaje datem uzavření smlouvy včetně sjednaných poplatků. Žalovaná zápůjčku čerpala, přičemž následně se dostala do prodlení s úhradou splátek. Žalovaná uhradila celkem částku 44 720 Kč Dohodou ze dne 28. 1. 2022 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky žalované oznámil právní předchůdce žalobkyně přípisem ze dne 1. 2. 2022.
7. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.
8. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právního předchůdce žalobkyně a žalované je smlouvou o zápůjčce podle ust. §2390 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z ust. §87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V dané věci přitom z listinných důkazů neplyne skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně ověřovala osobní prohlášení žalované, neboť k žádosti nejsou přiloženy další listin y či záznamy, kterými by si právní předchůdce žalobkyně ověřila náklady žalované, naopak ze zákaznické karty plyne pouze formální vyplnění minimálních nákladů na živobytí. Z hlediska platnosti smlouvy o zápůjčce dané znamená, že smlouva je neplatná.
14. Zákonodárce normoval v ust. § 87 SpÚ podmínku uplatnění námitky neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření úvěru, přičemž soud má za to, že koncepci námitky neplatnosti je třeba neaplikovat s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudního dvora. Ustanovení je výsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, cílem této směrnice bylo zajištění ochrany spotřebitele, zajištění rovné hospodářské soutěže mezi věřiteli a harmonizace vnitřního evropského trhu. Žádoucí výsledek směrnice vyslovil Soudní dvůr EU ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, kde soudní dvůr uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku (…) musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Výše uvedená úprava českého zákonodárce tedy jde přímo proti účelu rovné hospodářské soutěže na vnitřním trhu EU, pokud ve vnitrostátním právu procesně váže přezkum dostatečného posouzení úvěryschopnosti na úkon spotřebitele, nadto z praxe plyne, že tato úprava by znamenala v drtivé většině soudních sporů neaplikaci příslušných ustanovení s ohledem na převažující pasivitu u většiny spotřebitelů. Výklad relativní a absolutní neplatnosti v relaci na výslovné odlišné jazykové znění normy aproboval v dané věci rovněž Ústavní soud. V usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , uvedl, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1 , odst. 2 Ústav y a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listin y), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle. Na základě výše uvedeného zdejší soud podle čl. 95 odst. 1 Ústav y neaplikoval část ustanovení §87 SpÚ, na základě které se musí spotřebitel neplatnosti dovolat, neboť tato část je v rozporu s právem Evropských společenství (viz výše). Soud tedy ex offo posuzoval splnění povinnosti žalobkyně dle ust. § 86 SpÚ, přičemž dospěl k závěru, že úvěryschopnost byla posouzena nedostatečně.
15. Při úvaze o absolutní neplatnosti smlouvy pro případ nedostatečného zkoumání schopnosti spotřebitele splácet úvěr, soud vychází z toho, že zákon o spotřebitelském úvěru je svou povahou kogentní předpis, jehož účelem je ochrana slabší strany a zajištění socioekonomické rovnováhy ve společnosti, neboť v mnoha případech je spotřebitelský úvěr uzavírán při jednostranně určených podmínkách a v situaci, kdy potřeba peněžních prostředků je pro spotřebitele zpravidla aktuálně tíživá a jednorázově mu tak úvěr pomůže, avšak v dlouhodobém horizontu další zadlužení situaci tohoto spotřebitele naopak dále ztěžuje a v konečném důsledku toto zatěžuje i celou společnost (sociální a ekonomické vyloučení jedince ze společnosti a navazující správní, nalézací, vykonávací a insolvenční řízení). Pasivita věřitele v tomto směru je tak nejen v rozporu s kogentním ustanovením zákona, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek a podrývá účelnost a efektivitu této právní regulace.
16. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o zápůjčce, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
17. jméno věc nelze posoudit ani podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť právní předchůdce žalobkyně předal žalované částku 34 000 Kč, žalovaná uhradila částku 44 720 Kč, přičemž za stavu, kdy odpadl právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, lze tyto transakce propojené účelem a vůli stran vzájemně zohlednit. Žalovaná takto plnila ze stejného právního titulu a vůle účastníků smluvního vztahu směřovala k umoření dluhu vzniklého ze stejné kauzy, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany, navíc ani žalobkyně by neměla těžit z protiprávního stavu, který svou činnosti (nebo spíše nečinností) vyvolala spoléhajíc na to, že druhá strana nebude hájit svá práva (§6 o. z.). V řízení bylo neprokázáno ani obohacení na straně žalované a a proto byla žaloba zamítnuta, přičemž ze shodného důvodu je nedůvodný i nárok na příslušenství.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalované, které dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu, tedy kapitalizoval výši požadovaného a přiznaného úroku do data podání žaloby (viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ).
19. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, vyměřil soud doplatek soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka 2, bod 2.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).
soudní poplatek je třeba zaplatit podepsanému soudu v kolcích nebo na účet číslo VS: (číslo). Nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, přistoupí soud k jeho vymáhání.