Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 323/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti P.Š., zastoupeného JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. října 2018, č. j. 56 Co 142/2018-228, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a dále a) L.M., a b) nezletilé M.Š., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud" nebo "odvolací soud") byl ve věci péče o nezletilou vedlejší účastnici b) [rok narození 2012; dále jen "nezletilá" nebo "dcera"], dceru stěžovatele a vedlejší účastnice a) [dále jen "matka" ], výrokem I potvrzen prvostupňový rozsudek o svěření nezletilé do péče matky, výrokem II byla změněna původní úprava vyživovací povinnosti stěžovatele k nezletilé na částku 10 000 Kč měsíčně, výrokem III změněna úprava styku stěžovatele s nezletilou tak, že stěžovatel je oprávněn se s dcerou vyjma zvláštního (též upraveného) režimu prázdnin stýkat v lichém kalendářním týdnu od úterního odpoledne do čtvrtečního rána, v sudém kalendářním týdnu v úterý odpoledne a pak od pátečního odpoledne do nedělního večera. Zbylými výroky bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Stěžovatel v petitu ústavní stížnosti žádá zrušení celého rozsudku krajského soudu, jeho argumentace však směřuje výhradně k výroku I, kterým bylo potvrzeno svěření nezletilé do péče matky, a nebylo tak vyhověno návrhu stěžovatele na svěření dcery do střídavé péče obou rodičů. Krajský soud podle přesvědčení stěžovatele ignoroval závěry nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 30. 12. 2014 (N 236/75 SbNU 629) a nesprávně vyhodnotil splnění podmínek pro střídavou péči. Z dokazování před soudem prvního stupně vyplynulo, že výchovné schopnosti obou rodičů jsou na stejné úrovni. Zjistil-li odvolací soud psychické problémy dítěte, jeho emoční labilitu a špatnou přizpůsobivost změnám prostředí, měl se zabývat příčinou tohoto stavu a vyhovět návrhu stěžovatele na přibrání revizního znalce, což však bez odůvodnění neučinil. Stěžovatel tvrdí i jiné vady dokazování spočívající v provedení listinných důkazů předložených matkou teprve až v odvolacím řízení (zpráva o psychologickém vyšetření dcery, jemuž nebyl přítomen), a dále nevypořádání důkazních návrhů stěžovatele (nezávislé odborné posouzení vypracovaného znaleckého posudku, revizní znalecký posudek). Odvolací soud rezignoval podle stěžovatele na zjištění příčiny nefungující komunikace mezi rodiči a účelově vycházel pouze z tvrzení matky. Úpravou širokého styku stěžovatele s nezletilou odvolací soud paradoxně její zájmy poškodil, neboť ji vystavil četnějšímu přesunu mezi domácnostmi rodičů, než by tomu bylo v případě střídavé péče. Odůvodnění napadeného rozsudku je ve všech ohledech překvapivé, nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé. Z uvedených důvodů stěžovatel namítá porušení d (dále jen " ").

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "), a dospěl k závěru, že je sice přípustná ve smyslu téhož zákona, avšak zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice a jeho úkolem je ochrana ústavnosti. K výkladu a aplikaci podústavního práva jsou povolány obecné soudy spolu s Nejvyšším soudem. Oblast rodinného práva představuje jednu z výjimek, neboť zde je přístup k Nejvyššímu soudu vyloučen. Ústavní soud tak v rodinněprávních otázkách do jisté míry působí v roli "sjednocovatele judikatury", který poskytuje obecným soudům vodítko, jak se v ústavněprávních mantinelech při rozhodovací činnosti pohybovat.

K otázce péče o nezletilé se Ústavní soud v minulosti vyjádřil již mnohokrát; také judikatura ohledně střídavé péče prošla svým vývojem. Stále platí, že na péči o děti mají oba rodiče právo v zásadě stejnou měrou a že zásah do tohoto práva je třeba odůvodnit ochranou jiného dostatečně silného legitimního zájmu, jakým je zejména nejlepší zájem dítěte [viz nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2014 (N 176/74 SbNU 529)]. Z toho plyne jasný zákaz paušalizace a s ním spojený příkaz posuzovat okolnosti jednotlivých případů vždy individuálně a s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu konkrétního dítěte. Právo rodiče na péči o dítě stejnou měrou tak nemusí být naplněno jedině jeho svěřením do střídavé péče a lze je zachovat také výlučnou péči jednoho rodiče s tak širokou úpravou styku s druhým rodičem, jak jen to konkrétní rodinné poměry dovolují (viz např. nález

sp. zn.

ze dne 21. 11. 2017; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud proto nesdílí názor stěžovatele, že krajský soud ignoroval a nezohlednil závěry vyslovené v nálezu

sp. zn.

- napadené rozhodnutí s nimi není v rozporu. Krajský soud ve svém rozhodnutí vyčerpávajícím a přesvědčivým způsobem odůvodnil, proč není v danou chvíli v dané rodině vzhledem k osobnostnímu nastavení nezletilé (emoční labilita, psychosomatické projevy), konfliktním vztahům mezi rodiči (nedostatečná a nekorektní komunikace) a dosavadnímu průběhu styku stěžovatele s nezletilou (předčasné vracení dítěte matce v případě projevů stesku či nemoci) režim střídavé péče vhodný (viz bod 22 napadeného rozsudku). Účastníkům řízení je obsah tohoto rozhodnutí znám; proto není nutné jej zde blíže rekapitulovat.

Jelikož nezletilá byla svěřena do výlučné péče matky, bylo v souladu s citovanou judikaturou Ústavního soudu namístě upravit styk se stěžovatelem v co nejširší možné míře. Přijatá úprava styku nezletilé se stěžovatelem je odůvodněná a v danou chvíli adekvátní; lze jedině kvitovat, že odvolací soud změnil úpravu přijatou okresním soudem pro období vánočních prázdnin v duchu již citovaného nálezu

sp. zn.

. Stěžovatel ostatně úpravu rozsahu styku v ústavní stížnosti nenapadá, v souvislosti s ní pouze vyjadřuje přesvědčení, že nastolený režim zatěžuje nezletilou více než střídavá péče. K tomu se však již dostatečně vyjádřil krajský soud a Ústavní soud jeho náhled na věc sdílí; i kdyby jej nesdílel, není v pozici odůvodněné závěry obecného soudu přehodnocovat, neboť není další přezkumnou instancí soudní soustavy.

Krajský soud dostatečným způsobem vypořádal i důkazní návrhy stěžovatele (bod 21 rozsudku). Skutkový stav rozhodný pro jeho právní závěry vyhodnotil jako dostatečně zjištěný a další nadbytečné důkazy v rámci zásady hospodárnosti řízení neprováděl; svůj postup přitom řádně odůvodnil. Z hlediska y proto není důvod jeho rozhodnutí zpochybňovat.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu