Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 965/2026

24 Cdo 965/2026-113

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně S. V., zastoupené Mgr. Alicí Kordovou, advokátkou se sídlem ve Vejprnicích, Studentská č. 511, proti žalovanému I. V., zastoupenému JUDr. Janem Knoblochem, advokátem se sídlem v Plzni, Boettingerova č. 2902/26, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2025 č.j. -72, takto:

I. Dovolání žalovaného seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15.12.2025 č.j. -72 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o nezpůsobilosti aktivní pohledávky žalovaného k započtení) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

2. Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), k započtení není způsobilá pohledávka nejistá nebo neurčitá. Ustálená judikatura dovolacího soudu v této souvislosti již v minulosti dovodila, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu citovaného ustanovení je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9.9.2020, sp. zn. , uveřejněný pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2021). Velký senát Nejvyššího soudu tímto upřesnil závěry předešlé judikatury dovolacího soudu (reprezentované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1.10.2018 sp. zn. nebo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20.2.2019 sp. zn. , uveřejněným pod č. 23 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2020), vycházeje mj. z premisy, že s ohledem na smysl a účel je zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky (tj. pohledávky užité k započtení) posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní (tj. pohledávky, proti které je započítáváno); za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky.

3. V projednávané věci žalovaný uplatnil vůči žalobkyni (věřitelce pasivní pohledávky ze směnky) formou námitky započtení aktivní pohledávku, jejíž základ (titul) žalovaný spatřoval v tom, že se žalobkyně podle jeho názoru na jeho úkor bezdůvodně obohatila tím, že od něj přijímala platby výživného na nezletilou dceru i době, kdy měl dceru ve faktické péči žalovaný. Otázka, zda žalobkyni za dané situace vskutku vzniklo bezdůvodné obohacení a v jaké výši, je ovšem – podle odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i podle obsahu spisu – objektivně natolik sporná, že splňuje parametry nejisté či neurčité pohledávky ve smyslu výše citované judikatury dovolacího soudu. Dovodil-li proto odvolací soud, že „žalovaný nedisponuje pohledávkou způsobilou k započtení, kterou by bylo možné započíst vůči pohledávce žalobkyně“, jde o závěr, který je s touto judikaturou konformní.

4. Požadavky žalovaného, obsažené v dovolání, aby dovolací soud vyřešil právní otázky týkající se opodstatněnosti jeho aktivní pohledávky, jen potvrzují vysokou spornost (nejistotu) aktivní pohledávky žalovaného, kterou nelze řešit v tomto (námitkovém) řízení, nýbrž je na žalovaném, aby svou pohledávku vůči žalobkyni (jak jej ostatně již dříve poučil soud v opatrovnickém řízení) uplatnil v příslušném občanskoprávním řízení.

5. S ohledem na shora uvedené, Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti napadenému rozsudku odvolacího soudu – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení odmítl.

6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 6. 2026

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu