Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 313/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti G. H., zastoupeného JUDr. Jiřím Lopojdou, advokátem se sídlem Solniční 11, 602 00 Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -425 ze dne 25. 9. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení a d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně rozsudkem č. j. -345 ze dne 18. 1. 2018 rozhodl o návrhu matky nezletilých dětí stěžovatele na úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti, výživného, jakož i o návrhu opatrovníka na úpravu styku, tak, že svěřil nezletilou Š. a nezletilou M. do péče matky, stěžovatele zavázal přispívat od 1. 2. 2018 na výživu nezletilé Š. částkou 2 200 Kč měsíčně a na výživu nezletilé M. částkou 1 800 Kč měsíčně, se splatností vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Dále rozhodl, že styk stěžovatele s nezletilou Š. a nezletilou M. se neupravuje, a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o svěření dětí do péče matky a o neupravení styku jako věcně správné potvrdil, pouze změnil výrok o výživném tak, že upravil jeho výši i splatnost s přihlédnutím k jednotlivým obdobím. Stran dlužného výživného, společně se závislým výrokem o náhradě nákladů řízení, odvolací soud rozsudek nalézacího soudu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Proti rozhodnutí krajského soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatel namítl, že soudy nesvěřily děti do střídavé výchovy obou rodičů, třebaže z dokazování dle jeho názoru vyplynulo, že na základě dohody rodičů je jeho podíl na péči o nezletilé dcery v poměru blížícím se 50:50. Odvolací soud dle stěžovatele hodnotil důkazy selektivně a řádně se nevypořádal s důkazy vypovídajícími v jeho prospěch. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je toliko pokračující polemikou s důvody, které vedly soudy, zejména krajský soud, ke svěření nezletilých dětí do péče matky, a nikoli do střídavé výchovy. Z obsahu napadeného rozsudku však Ústavní soud žádný zjevný exces či zásadní nespravedlnost nezjistil. Soudy shodně poukázaly především na to, že k judikatuře stran střídavé péče nelze přistupovat mechanicky a v každém konkrétním případě je nezbytné zejména důsledně sledovat zájem nezletilých dětí. V dané věci již nalézací soud vzal zejména ze znaleckého posudku, ohledně jehož závěrů neměl žádné pochyby, a výpovědi znalkyně, které byly v souladu s dalšími provedenými důkazy, že byť je stěžovatel v zásadě výchovně rovněž způsobilý, je to matka, jejíž dispozice k výchově dětí jsou významně lepší. Nadto na ni jsou děti primárně citově vázány, což potvrdila i opakovaná vyjádření samotných dětí. Všechny tyto úvahy soudů jsou logicky a dostatečně přesvědčivě odůvodněny, mají svou oporu v provedeném dokazování, a nevykazují tak žádné prvky libovůle. Stěžovatel není zjevně spokojen s hodnocením své osoby ustanovenou znalkyní a většinu výhrad směřuje tímto směrem. Řízení o ústavní stížnosti však již není pokračováním řízení opatrovnického, pročež nemůže Ústavní soud korigovat či snad nahradit závěry soudů, potažmo znalců, vlastními vývody, jestliže ke zjevnému vybočení z kautel spravedlivého procesu nedošlo.

Ze všech uvedených důvodů tedy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu