Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 270/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., t. č. Vazební věznice, P. O. BOX 5, Praha 4 - Pankrác, bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12 2018 č. j. 5 As 302/2018-34, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 22. 1. 2019 doručen nekvalifikovaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož brojí stěžovatel proti shora uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu a ustanovení zástupce z řad advokátů Ústavním soudem.

3. Stěžovatelovo podání není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou procesních a obsahových nedostatků ( ) a pro řízení před Ústavním soudem není navrhovatel zastoupen advokátem ( , cit. zákona). Zejména nedostatek právního zastoupení advokátem je setrvale považován za vadu, která vede (v případě jejího neodstranění) k odmítnutí ústavní stížnosti. Povinnost zastoupení advokátem se přitom vztahuje již na sepis ústavní stížnosti [srov. k tomu např. usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 9. 2004], přičemž právního zástupce z řad advokátů nemůže stěžovateli ustanovit sám Ústavní soud.

4. Podle ustanovení soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

5. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

6. V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatel obrací na Ústavní soud opakovaně s množstvím ústavních stížností, v nichž požaduje po Ústavním soudu ustanovení zástupce z řad advokátů. V mnoha případech již byl Ústavním soudem vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (viz např.

,

,

.

7. Na výzvy Ústavního soudu pak stěžovatel reaguje většinou sdělením, že zastoupení pro řízení o ústavní stížnosti by mu měl zajistit samotný Ústavní soud, a to postupem dle , , ve znění pozdějších předpisů. Z jeho přístupu vyplývá, že se poučením Ústavního soudu nehodlá řídit a řízení o ústavní stížnosti se tak nepřiměřeně protahuje.

8. V daném případě nemá Ústavní soud pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti a že Ústavní soud mu zástupce ustanovit nemůže. Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

9. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2019

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj