Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 154/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PharmDr. Jiřiny Vanžurové, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, Brno, proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2018, č. j. 44 Co 428/2012-524, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 14. 1. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ve smyslu písm. d) y (dále jen " ") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí (resp. jeho výroku III. o náhradě nákladů řízení), neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a principy ovládající demokratický právní stát.

2. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že "v procesní roli dovolatelky se domáhá změny výroků rozsudku KS v Brně ze dne 3. 10. 2018 č. j. -524 v návaznosti na rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2004 č. j. -212, ve výroku II, kterým se zamítá 16 % úrok z prodlení od 1. 11. 1997 do 12. 12. 2007 z částky 1,419.700 Kč a rozdíl mezi 16 % úrokem z prodlení a přiznaným úrokem z prodlení ve výroku I od 13. 12. 2007 do 22. 9. 2011 z částky 1,419.700 Kč a ve výroku III, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Ve stížností napadeném rozsudku Krajského soudu v Brně z 3. 10. 2018, je vysloven nesprávný právní názor o provázanosti rozhodování o nákladech řízení s řešením otázky úroku z prodlení, byť jde o dva samostatné nároky [příslušenství pohledávky přitom v dané věci představuje meritum sporu - poznamenal Ústavní soud]. Za dané situace proto z opatrnosti stěžovatelce nezbývá, než řešit svou obranu cestou jak dovolání, tak ústavní stížnosti." Informace o podaném dovolání vyplývá i z internetové databáze infosoud.justice.cz.

3. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené .

4. Ústavní stížnost dle písm. d) y tvoří procesní prostředek k ochraně základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z ustanovení , 3, 4 a lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. jen tam, kde ostatní prostředky ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

5. V daném případě z výše uvedeného vyplývá, že proti nyní napadenému rozsudku krajského soudu bylo dovolání přípustné a o této možnosti byla stěžovatelka také řádně poučena. Ze shora citované internetové databáze a současně ze samotné ústavní stížnosti je přitom zřejmé, že toto dovolání stěžovatelka skutečně podala a bude o něm rozhodováno.

6. Za dané situace je tak Ústavní soud nucen konstatovat, že stěžovatelka nedostála požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpala všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svého práva, za který je v nyní projednávané věci nutno považovat i dovolání podle ustanovení a násl. , byť by se jednalo o mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že s účinností novely provedené (od 1. 1. 2013) již pro takové mimořádné opravné prostředky neplatí výjimka z povinnosti vyčerpat všechny dostupné procesní prostředky k ochraně práva, stanovená ustanovením části věty za středníkem , ve znění účinném do 31. 12. 2012. Posledním prostředkem k ochraně práva je zde tedy podané dovolání. Lhůta k eventuálnímu podání ústavní stížnosti začne proto stěžovatelce běžet dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, a to jak proti rozhodnutí dovolacího soudu, tak případně i proti předcházejícím rozhodnutím. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování tohoto soudu. Ostatně stěžovatelka v ústavní stížnosti např. uvádí (srov. shora), že krajský soud uvedl ve svém rozhodnutí nesprávnou úvahu o provázanosti rozhodování o náhradě nákladů řízení a rozhodování o úrocích z prodlení, k čemuž se nyní může případně vyslovit i dovolací soud.

7. Rovněž z tohoto důvodu nelze předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání a ústavní stížnost je za této procesní situace předčasná. Výrok o náhradě nákladů řízení má totiž - i bez ohledu na stěžovatelkou tvrzenou provázanost v této věci - k rozhodnutí o věci samé akcesorickou povahu. Jakkoliv je si proto Ústavní soud vědom okolnosti, že proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání ex lege přípustné [ ], odporovalo by principu efektivity a hospodárnosti řízení, když by Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou je samostatně napaden pouze výrok o nákladech řízení, již nyní přezkoumával její důvodnost, jelikož by tak (byť i nepřímo) nutně předjímal i výsledek řízení o dovolání, což mu však nepřísluší.

8. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k soudu, protože pokud by nebyla srozuměna s výsledkem dovolacího řízení, je oprávněna po jeho ukončení podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) je věcně projednatelná Ústavním soudem.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. února 2019

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj