Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 19/2022-19

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 334,52 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 7. 2021 do 16. 8. 2021 a ve výši 1,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 586 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet číslo variabilní symbol, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 334,52 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 7. 2021 do 16. 8. 2021 a ve výši 1,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 586 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova dne 23. 3. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému bezhotovostním bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Proces uzavření smlouvy byl koncipován tak, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do 3 dnů od uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru byla mezi smluvními stranami považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel zaslal žalovanému na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu původní věřitel přidělil na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu z této úvěrové smlouvy. Mezi smluvními stranami se má takto podepsaná smlouva za smlouvu postavenou na roveň písemné smlouvě. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru byla žalovanému na jím uvedený bankovní účet poukázána jistina ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli splatit jistinu včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Na základě dodatku byla splatnost úvěru nově ujednána na 17. 5. 2020. V rámci něhož došlo k rekapitulaci dlužné částky na částku 3 000 Kč a poplatky byly poníženy na částku 597,99 Kč. Žalovaný však svůj závazek nesplnil řádně a včas, na žalovanou částku uhradil 0 Kč. Ode dne 18. 5. 2020 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou částky ve výši 3 597,99 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo nejen na zákonný úrok z prodlení, smluvní úrok z úvěru, účelně vynaložené náklady, ale i na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2021, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 16. 7. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 30. 7. 2021. Celková hodnota postoupené pohledávky činila 5 896,89 Kč. Žalobkyně se však rozhodla v tomto řízení uplatnit nárok toliko ve výši 3 000 Kč za nesplacenou jistinu, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 896,89 Kč (skládající z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 597,99 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 798,90 Kč a poplatku za odeslání upomínek ve výši 500 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 334,52 Kč (za období od 18. 5. 2020 do 29. 6. 2021), a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 1. 2022 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a označí důkazy, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby ze dne 26. 1. 2022, kdy vzala žalobu částečně zpět, co do částky ve výši 1 896,89 Kč představující kapitalizovaný úrok s tím, že ve zbývající části na žalobě trvá. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. -12, které nabylo právní moci dne 9. 3. 2022, řízení v požadované výši zastavil v souladu s  , 3 , (dále jen „ “), když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci usnesením ze dne 2. 2. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 21. 2. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 3. 2020, dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne 17. 4. 2020, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o verifikační platbě ze dne 23. 3. 2020, výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 3. 2020, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2021 vč. přílohy (potvrzení o přijetí úplaty za postoupené pohledávky), oznámením žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 30. 7. 2021 vč. podacího archu ze dne 3. 8. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021 včetně podacího archu ze dne 20. 10. 2021. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne 23. 3. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova, smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezhotovostním bankovním převodem finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatky vrátit do 17. 4. 2020, aniž by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrového smlouvy. Následně dne 17. 4. 2020 uzavřeli dodatek ke smlouvě o půjčce, kde právní předchůdce žalobkyně prodloužil žalovanému splatnost dlužné částky do 17. 5. 2020. Jelikož žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, dostal se do prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Posléze právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 30. 7. 2021 oznámil žalovanému, že postoupil svou pohledávku za žalovaným v celkové výši 5 896,89 Kč vč. příslušenství, když tato částka zahrnovala i náklady za inkasní vymáhání, na žalobkyni, a vyzval jej k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu na příslušný účet; tento dopis byl odeslán dne 3. 8. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 28. 10. 2021 výzvou před podáním žaloby učiněnou 18. 10. 2021, která byla žalovanému doručována dne 20. 10. 2021 prostřednictvím České pošty. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 3 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 334,52 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 17. 7. 2021. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 896,89 Kč, které následně dispozičním úkonem ze dne 26. 1. 2022 vzala zpět. Žalovaný od uzavření smlouvy do podání žaloby žalobkyni (právnímu předchůdci) neuhradil ničeho.

6. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce žalobkyně byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném konkrétním případě pak žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného jakýmkoli způsobem zkoumána. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle o. z. je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 23. 3. 2020 včetně dodatku neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy včetně dodatku pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

14. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vč. dodatku si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 23. 3. 2020 žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 3 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 30. 7. 2021, který mu byl doručován 3. 8. 2021 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 6. 8. 2021 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 16. 8. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 3 000 Kč dne 17. 8. 2021 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v zákonné výši 8,50 % ročně od 17. 8. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části, ve které nebylo řízení zastaveno, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

15. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v  věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo ve spojení s  veta první , podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, kdy celkový předmět řízení tvořil částku 5 530,58 Kč a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 3 232,64 Kč spolu s příslušenstvím (tj. 3 000 Kč + 232,64 Kč), jež představuje 58 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta, popř. řízení bezdůvodně zastaveno, činí 2 297,94 Kč (334,52 Kč + 1 896,89 Kč + 66,53 Kč), což představuje 42 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 16 %.

17. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle částku 200 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) a dále dle ve spojení s  vyhl. č. , částku 1 000 Kč (za jeden úkon právní služby po podání žaloby v podobě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 26. 1. 2022). Za tyto čtyři úkony jí náleží odměna ve výši 1 600 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle (3 x 100 Kč) a dle vyhl. č. (1 x 300 Kč), tj. 600 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 2 200 Kč) ve výši 462 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a 600 Kč by činily 3 662 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 16 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 586 Kč.

18. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. do částky 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 600 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.