Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3446/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti P. F., zastoupené Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2018, č. j. 3 Tdo 725/2018-30, Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2017, č. j. 6 To 216/2017-1646, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. března 2017, č. j. 3 T 277/2013-1431, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako účastníků, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozsudkem uznal Okresní soud ve Frýdku-Místku stěžovatelkou vinnou ze spáchání zločinu křivého obvinění podle a 3 písm. c) a e) , za což ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl; dovolání odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením.

Právně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nesouhlasí se svým odsouzením za situace, kdy namítla podjatost předsedy senátu i přísedících nalézacího soudu; uvádí, že předseda senátu okresního soudu je současně přímým poškozeným v jiném řízení, které je proti stěžovatelce vedeno u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. . Proto je stěžovatelka přesvědčena, že nebyly vyloučeny "objektivně nahlíženo ... oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti" (viz usnesení Nejvyššího soudu ; obdobně pak nález Ústavního soudu

sp. zn.

(publ. in: N 98/23 SbNU 11, všechna rozhodnutí dostupná též na http://nalus.usoud.cz). Podle přesvědčení stěžovatelky věc rozhodoval místně nepříslušný soud, neboť stěžovatelka se zdržovala na území Šumavy, tedy mimo působnost Okresního soudu ve Frýdku - Místku, a také stížnost stěžovatelky (kterou měl být trestný čin způsoben) byla podána mimo obvod působnosti tohoto soudu. Stěžovatelka dále namítá další rozpor v hodnocení důkazů - soudy její výpověď zhodnotily jako podrobnou a trvale shodnou, přesto ji označily za nevěrohodnou. Soudy rovněž nevzaly v úvahu argumentaci stěžovatelky a věc hodnotily jednostranně v její neprospěch. Přestože nebyla prokázána údajná pomluva, byla její věc v průběhu řízení, byť po předchozím upozornění, přísněji právně překvalifikována. Mimo pozornost soudů pak zůstal vlastní obsah stížnosti stěžovatelky týkající se možné korupce na stavebním úřadu; nebyly ani provedeny stěžovatelkou navržené důkazy týkající se útoků proti její osobě na sociálních sítích, elektronicky a telefonicky. Ze všech uvedených důvodů je stěžovatelka přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v , 37 odst. 3 d (dále jen " ").

Dodatečně stěžovatelka zaslala další informace, které považovala za nutné Ústavnímu soudu sdělit; podání však neučinila prostřednictvím k tomu zvoleného advokáta, a proto k nim Ústavní soud nepřihlížel.

Ústavní soud není další instancí v soustavě trestních soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti; jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad předpisů, je záležitostí obecných soudů, které zkoumají a posuzují, zda jsou dány podmínky pro užití toho či onoho právního institutu; je na nich, aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Ústavní soud zasáhne jen v případě zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky svévole či dokonce libovůle, což se však v projednávané věci nestalo.

Stěžovatelka opakovaně, ústně i písemně, tvrdila (šířila), že důvodem pro který nebyla zkolaudována její stavba, nejsou objektivní okolnosti, ale její neochota vyhovět požadavku pracovnice stavebního úřadu o úplatek ve výši 150 000 Kč. V řízení provedl okresní soud dokazování v rozsahu, který byl postačující pro to, aby prokázal vinu stěžovatelky - ta však, stále nespokojena, nadále namítá vady řízení. Z napadených rozhodnutí je patrné, že tuto formu své obhajoby uplatňuje opakovaně.

Usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku č. j. -1449, vydaným v den vynesení napadeného rozsudku ve věci samé, se rozhodující členové senátu nevyloučili z projednávání ve věci; stížnost stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. září 2017, č. j. -1503, zamítl. Proti tomu stěžovatelka brojila ústavní stížností, kterou odmítl soudce zpravodaj usnesením ze dne 2. ledna 2018,

sp. zn.

, jako předčasnou. Stěžovatelka nyní znovu namítá, že předseda senátu byl v jiné její věci poškozeným a jako "protistrana" v jiném řízení je prokazatelně podjatý. Jak je z relevantních rozhodnutí patrné, bylo toto "jiné" řízení (trestní stíhání stěžovatelky) zahájeno v důsledku dopisu zaslaného stěžovatelkou Nejvyššímu státnímu zastupitelství, v němž mimo jiné uvedla, že příslušná státní zástupkyně a předseda senátu požadují za její zproštění v projednávané věci 50 000 EUR čistého v hotovosti (dvakrát jí měl volat vyděrač ze skrytého čísla, jaké používá Policie České republiky, poprvé v květnu žádal půl miliónu, v červnu cenu za zproštění obžaloby zvýšil na 50 000 EUR). K tomu Ústavní soud uvádí, že nesouhlas účastníka řízení s procesním postupem soudce nelze považovat za důvod jeho podjatosti a odkazuje v této souvislosti na napadené usnesení Nejvyššího soudu strana 3, 12 řádek zdola: "Je zřejmé, že samotné křivé obvinění soudce projednávajícího trestní věc obviněné nemůže vyvolat jeho podjatost podle § 30 odst. 1 trestního řádu. V opačném případě by každý obviněný mohl obvinit svého soudce, a tím znemožnit projednání trestní věci či v konečném důsledku dosáhnout vlastního výběru soudce".

K námitce nepříslušnosti soudu Ústavní soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2015, č. j. -15, který se námitkou zabýval a uzavřel, že Okresní soud ve Frýdku - Místku je podle § 24 odst. 1 trestního řádu příslušný k projednání věci a podle § 25 trestního řádu se věc tomuto soudu neodnímá. Důvody, které vedly Nejvyšší soud k tomuto závěru, jsou jasné a srozumitelné; proto Ústavní soud na odůvodnění usnesení odkazuje. Z citovaného usnesení se nadto podává, že stěžovatelka podala námitku podjatosti předsedy senátu nalézacího soudu opakovaně - o jeho nevyloučení rozhodl Okresní soud ve Frýdku - Místku již dne 27. března 2014, usnesením č. j. -243 (právní moci nabylo toto rozhodnutí dne 15. dubna 2014). Ústavní soud odkazuje i na jinou podobnou věc stěžovatelky (sp. zn. , v níž byla stíhána pro přečin pomluvy), ve které Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. října 2016, č. j. -10, rovněž deklaroval místní příslušnost Okresního soudu ve Frýdku - Místku.

Stran dalších námitek stěžovatelky Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy se jimi dostatečně zabývaly, zhodnotily jejich relevanci i způsobilost vést k jinému právnímu závěru ohledně šetřené trestné činnosti. Stěžovatelka přesto nesouhlasí s právním hodnocením své věci; její postup je subjektivně pochopitelný, není však způsobilý založit důvodnost ústavní stížnosti. Tvrdí-li stěžovatelka, že byla zkrácena ve svém právu na soudní ochranu tím, že obecné soudy v její věci dospěly k jinému právnímu závěru, než je závěr její, lze takové tvrzení hodnotit jen jako pouhou polemiku s rozhodnutím příslušného orgánu veřejné moci. Požadavek stěžovatelky přehodnotit právní závěry obecných soudů staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu nepřísluší. Důvody, pro které obecné soudy rozhodly, jsou v jejich rozhodnutích uvedeny v dostatečném rozsahu, jsou přehledné a srozumitelné. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, na ně odkazuje.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu