Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 220/2022-18

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 53.087 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 16.285 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 18.8.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 36.802 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 40.587 Kč od 10.6.2020 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 16.285 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 18.8.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 36.802 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 40.587 Kč od 10.6.2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 40.587 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 10.6.2020 do zaplacení a částky 12.500 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 9.12.2018 smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, přičemž část zápůjčky ve výši 2.736 Kč byla na žádost žalovaného použita na refinancování předchozí zápůjčky číslo část zápůjčky ve výši 22.264 Kč převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit žalobci poplatek ve výši 24.302 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6.127 Kč, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 11.300 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6.875 Kč). Celkem částku 49.302 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2.739 Kč. První splátka byla splatná dne 9.1.2019 a poslední splátka byla splatná dne 9.6.2020. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku a údaje o tom zaznamenal do zákaznické karty. Žalovaný uvedl, že je poživatelem invalidního důchodu, kromě příjmu z invalidního důchodu uvedl další příjem z brigády a další čistý příjem domácnosti – příjem partnerky. Žalovaný předložil občanský průkaz, výpisy z bankovního účtu a výměr invalidního důchodu. Žalovaný závazky ze smlouvy řádně neplnil, celkem uhradil částku 8.715 Kč Poslední platbu žalovaný provedl dne 13.7.2020. Dlužná částka činí 40.587 Kč (49.302 – 8.715). Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne 10.6.2020. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazené celkové dlužné částky, ohledně které je žalovaný v prodlení tj. z částky 40.587 Kč ode dne 10.6.2020 do 25.2.2022. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 25.407,46 Kč. Žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 12.500 Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.

Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.

Podle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání

V podání ze dne 17.10.2022 žalobce uvedl, že prověřil žalovaného na základě informací získaných od žalovaného a z dokladů předložených žalovaným. V souladu se zavedenou praxí obchodní zástupce žalobce navštívil žalovaného v místě jeho bydliště, kde žalovaný předložil občanský průkaz, žalovaný objasnil a doložil výši příjmů a výdajů domácnosti žalovaného. Žalovaný uvedl, že je v invalidním důchodu a předložil výměr invalidního důchodu a dva výpisy z bankovního účtu. Dále uvedl, že je svobodný, má příjem z brigády, je bez vyživovací povinnosti a žije ve společné domácnosti s rodiči. V roce 2018 nebylo běžnou praxí žalobce pořizovat kopie předkládaných dokumentů a proto žalobce těmito dokumenty nedisponuje.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

V ě označené jako zákaznická karta žalovaný uvedl své osobní údaje – je svobodný, žije s rodiči, nemá žádné vyživované osoby, uvedl, že je v invalidním důchodu. Finanční údaje (čistý příjem žadatele 5.900 Kč, ostatní příjmy žadatele 12.000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 41.000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 2.000 Kč). Zástupce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z výměru důchodu a 2 výpisů z bankovního účtu. Zákaznická karta je dne 9.12.2018 podepsaná žalovaným a zástupcem žalobce.

Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 9.12.2018 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 9.12.2018 byla mezi žalovaným a žalobcem uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 25.000 Kč. Část zápůjčky byla použita na splacení zůstatku celkové dlužné částky ve výši 2.736 Kč žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalovanému byla vyplacena částka 22.264 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že obdržel v hotovosti částku zápůjčky sníženou o částku odpovídající dluhu. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 24.302 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 6.127 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 11.300 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6.875 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 49.302 Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaný splatí v 18 splátkách po 2.739 Kč.

Podle tabulky umoření uhradil žalovaný v 10 splátkách celkem částku 8.715 Kč (7.2.2019 – 2.015 Kč, 25.3.2019 – 900 Kč, 14.4.2019 – 1.500 Kč, 10.5.2019 – 500 Kč, 15.7.2019 – 500 Kč, 12.8.2019 – 500 Kč, 2.12.2019 – 700 Kč, 20.1.2020 – 1.500 Kč, 18.5.2020 – 300 Kč, 13.7.2020 – 300 Kč).

Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě ze dne 23.3.2021 k zaplacení dlužné částky ve výši 63.131,21 Kč do 30.3.2021.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi účastníky byla dne 9.12.2018 uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 24.302 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 49.302 Kč v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2.739 Kč. Žalovaný zaplatil na úhradu zápůjčky celkem částku 8.715 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Dle tvrzení žalobce byly příjmy žalovaného doloženy výměrem invalidního důchodu a dvěma výpisy z účtu (žádný z těchto dokladů nebyl soudu předložen). Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného, ty byly odhadované na 2.000 Kč. V kartě zákazníka jsou dále uváděny další příjmy žalovaného (z brigád) ve výši 12.000 Kč a čisté příjmy domácnosti ve výši 41.000 Kč (žalovaný bydlel u rodičů), které nebyly nijak doloženy. Žalobce neuvedl, jaké konkrétní údaje byly zjištěny z předložených výpisů z účtů. Žalobce bez bližšího prověření vycházel z nedoložených, případně z nepravdivých údajů o výdajích žalovaného. O tom, že žalovaný neměl dostatek finančních prostředků, na splácení zápůjčky svědčí i to, že ani jedna splátka (dle tabulky umoření) nebyla žalovaným zaplacena ve výši, uvedené ve smlouvě. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit, kdy ohledně výdajů a dalších příjmů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

V řízení bylo prokázáno (žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí zápůjčky) že žalobce poskytl žalovanému částku 25.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku a smluvní pokuty. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému celkem částku 25.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Z obsahu žaloby a z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný zaplatil na zápůjčku částku 8.715 Kč, tedy mu vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 16.285 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 16.285 Kč.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 17.8.2022. Nárok se stal splatným 18.8.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 19.8.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 19.8.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 63.083,60 Kč (částku 40.587 Kč + 9.996,60 Kč - úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 40.587 Kč od 10.6.2020 do 25.11.2022 + smluvní pokutu ve výši 12.500 Kč). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 16.947,50 Kč (jistina – 16.285 Kč + 662,50 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 16.285 Kč od 19.8.2022 do 25.11.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 26,8%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 73,2%. Poměr úspěchu tedy činí 46,4% ve prospěch žalovaného. Podle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.