Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4180/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Evy Turinské, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2018 sp. zn. 14 Cmo 239/2018 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2018 č. j. C 296461/SM2064/2018, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jejího tvrzení k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z , a d.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit na účet soudu částku 1 200 Kč. Stěžovatelka provedla dne 15. 6. 2018 zápis skutečného majitele společnosti SJF Holdings, s. r. o. Dle položky 24a , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), činí poplatek za zápis údajů o skutečném majiteli podle , o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů, 1 000 Kč. Stěžovatelka tento poplatek nezaplatila v zákonné lhůtě, pročež byl soudem navýšen o 20 %.

3. Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") tak, že rozhodnutí městského soudu potvrdil. Uvedená položka 24a sazebníku zákona o soudních poplatcích je v případě zápisu notářem doplněním k položce 39 bod 1 písm. c), pod níž se dle vrchního soudu podřazuje i zápis doplňované skutečnosti. Není žádného rozumného důvodu pro závěr, že poplatek za zápis do evidence skutečných majitelů se platí jen v případě, kdy provede zápis soud, a nikoli v případě, kdy provede zápis notář. Závěr městského soudu tak odpovídá znění zákona o soudních poplatcích.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Podle stěžovatelky - bez ohledu na bagatelnost shora uvedené částky - se daná otázka dotýká celé řady notářů a obchodních korporací. Pohledem gramatického a systematického výkladu je nutné dle stěžovatelky dovodit, že předmětná položka č. 24 sazebníku je zařazena do části upravující soudní poplatky vybírané soudem. přitom rozlišuje poplatky stanovené pro úkony a) soudu, b) notáře a c) soudu i notáře. Vzhledem k tomu, že jde o aplikaci veřejnoprávního předpisu, není možné analogické dovození povinnosti. Rozdílný přístup k úkonu soudu a notáře lze dle stěžovatelky dovodit výkladem teleologickým. Stanovení poplatků přitom náleží pouze zákonodárci a nelze je tedy dovozovat pouhým výkladem zákona o soudních poplatcích. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

7. V první řadě musí Ústavní soud konstatovat, že neopodstatněnost podané stížnosti vyplývá ze zjevné bagatelnosti předmětné částky, jíž si je sama stěžovatelka vědoma. Bagatelnost této částky však Ústavní soud neshledává toliko v její numerické výši, ale především ve vztahu k úkonu, který je za předmětný poplatek prováděn. Je téměř vyloučeno, že by povinnost uhradit takovou částku byla nepřiměřená vzhledem k tomu, koho se úkon týká.

8. K tomu musí navíc Ústavní soud doplnit, že uvedená problematika plně spadá do oblasti podústavního práva, jehož výklad náleží obecným soudům. Dospějí-li obecné soudy k logicky udržitelnému a ústavně konformnímu výkladu zákonné úpravy, není úkolem Ústavního soudu nahrazovat jejich činnosti výkladem "lepším". Přesně k takové situaci došlo dle Ústavního soudu v dané věci. Stěžovatelka ve svém odvolání uvedla totožné argumenty, jaké uplatnila v ústavní stížnosti. Vrchní soud všechny tyto argumenty zvážil a dospěl k určitému závěru, který neodporuje žádnému ústavnímu principu. Na argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí (zejm. bod 8) lze beze zbytku odkázat. Zásah Ústavního soudu není proto namístě.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu