Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 161/2022
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 61 303 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení co do částky 5 516 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 452 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 694 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 936 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 178 Kč od datum do datum a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 420 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 23 673 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 23 673 Kč ve výši 8,5 % ročně od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 673 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 673 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 431 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 189 Kč od datum do zaplacení, pohledávky ve výši 9 694,57 Kč, a úroku ve výši 59,77 % p. a. z částky 48 181,60 Kč od datum do datum ve výši 1 849,44 Kč, úrok ve výši 8,5 % p. a. z částky 48 181,60 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 158 860,00 Kč, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení co do částky 5 516 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 452 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 694 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 936 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 178 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 420 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 23 673 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 23 673 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 673 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 673 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 431 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 189 Kč od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 9 694,57 Kč, a úroku ve výši 59,77 % p. a. z částky 48 181,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 849,44 Kč, úrok ve výši 8,5 % p. a. z částky 48 181,60 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 158 860,00 Kč, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 61 303 Kč s příslušenstvím. Tento požadavek odůvodnila tím, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovanou jako dlužníkem dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 59,77 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 2 758 Kč splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře. Žalobkyně prověřovala schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalované v databázích příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací), prováděla kontrolu, zda žalovaná neprochází insolvencí, prověřovala, zda doklad žalované není evidován jako neplatný. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaná má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalovaná má příjem ve výši 20 000 Kč, výdaje žalované činí na živobytí 3 860 Kč, na bydlení 3 384 Kč a na splátky úvěru žalobkyni 4 054 Kč. Žalovaná má tak volné zdroje ve výši 7 702 Kč. Žalovaná uhradila 6 splátek, celkem tedy 16 548 Kč. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti dostala do prodlení, protože řádně a včas neplatila splátky úvěru. V důsledku prodlení žalované došlo ke dni datum k automatickému zesplatnění celého dluhu. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činí 55 327,09 Kč Smluvní strany si ujednaly, že žalovaná je povinna v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě prodlení s její úhradou, tj. od datum a úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. Dluh žalované se sestává z 55 327,09 Kč představující novou jistinu (z toho 48 181,60 Kč představuje dluh na jistině úvěru a 7 145,49 Kč dluh na úrocích za období do zesplatnění), 998 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením tří splátek v délce 30 dní (2 × 499 Kč) a 800 Kč představující náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s uhrazením splátky v délce 15 dní (4 × 200 Kč). Žalovaná po zesplatnění dluhu zaplatila žalované dne datum částku 2 758 Kč a dne datum částku 2 758 Kč, tj. celkem 5 516 Kč. Po započtení úhrad žalované žalobkyně nárokuje zaplacení částky ve výši 51 609 Kč. příjmení 9 694,57 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z 55 327,09 Kč od datum do datum, ve výši 0,1 % denně z částky 52 569,09 Kč od datum do datum a ve výši 0,1 % denně z částky 49 811,09 Kč od datum do datum. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku ve výši 59,77 % ročně z částky 48 181,60 Kč od datum do datum (tj. 1 849,44 Kč) a dále úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 48 181,60 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 158 860 Kč.
2. Žalobkyně podáním soudu doručeným dne datum vzala žalobu co do částky 5 516 Kč zpět s odůvodněním, že žalovaná zaplatila žalobkyni dne datum částku 2 758 Kč a dne datum částku 2 758 Kč.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože k tomu byla soudem vyzvána a po celou dobu řízení před soudem zůstala pasivní.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou na základě jeho návrhu smlouvu o úvěru č číslo ve znění dodatku číslo to dne datum, podle níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s obchodním úrokem ve výši 59,77 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 758 Kč RPSN byla sjednána ve výši 79,19 % Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalované se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy /viz smlouvu o úvěru – podpis na dálku na č. l. 11 spisu, dodatek číslo návrhu smlouvy o úvěru na č. l. 12 – 13 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 14 – 16 spisu, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 20 – 22 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 35 spisu, dodejku na č. l. 32 spisu, splátkový kalendář na č. l. 37 spisu/. Žalobkyně žalované jistinu úvěru poskytla dne datum bezhotovostním převodem. Žalovaná však jednotlivé splátky nehradila řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni datum v celkové výši 57 125 Kč (z toho 48 181,60 Kč představuje dluh na jistině, 7 145,49 Kč představuje dluh na úrocích do zesplatnění, 998 Kč představují smluvní pokuty a 800 Kč náklady na vymáhání související s prodlením žalované) /viz potvrzení o platbě na č. l. 9, výzvu k zaplacení ze dne datum na č. l. 36 spisu, výzvu k zaplacení ze dne datum na č. l. 31 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 33 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzvu na č. l. 34 spisu, podací arch na č. l. 38 spisu/. Žalovaná uhradila před zesplatněním 6 splátek po 2 758 Kč, tj. 16 536 Kč a po zesplatnění dvě splátky po 2 758 Kč, tj. 5 516 Kč /viz karta klienta na č. l. 24 spisu/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaná je od datum zaměstnancem právnická osoba Market. příjmení příjem žalované za měsíc listopad 2020 činil 21 653 Kč, za měsíc prosinec 2020 činil 24 608 Kč, za měsíc leden 2021 činil 25 051 Kč a za měsíc únor 2021 činil 20 425 Kč. Výdaje žalované na živobytí činí 3 860 Kč, na bydlení 3 384 Kč a na splátky úvěrů žalobkyni 4 054 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů. Žalované zbývá rezerva ve výši 7 702 Kč, je svobodná, bezdětná a má základní vzdělání /viz hodnocení klienta na č. l. 17 – 32 spisu, prohlášení klienta na č. l. 29 – 30 spisu, přehled transakcí na č. l. 25 – 26 spisu/. Žalovaná měla na běžném účtu v květnu 2020 počáteční zůstatek ve výši – 1 497,56 Kč a konečný zůstatek ve výši – 491,83 Kč a v období od datum do datum počáteční zůstatek ve výši – 1 543,94 Kč a konečný zůstatek ve výši – 1 482,67 Kč. Žalované byly na účet připsány dvě platby od právnická osoba, a to dne datum ve výši 1 000 Kč s poznámkou půjčka a dne datum ve výši 1 000 Kč s poznámkou půjčka /viz výpis z účtu na č. l. 18 – 19 spisu, přehled transakcí na č. l. 25 – 26 spisu/. V databázi příjmení nebyly evidovány žádné dluhy žalované po splatnosti /viz výpis z registru příjmení na č. l. 10 spisu/. V NRKI žalobkyně zjistila, že CBS skóre žalované je 227, na základě čehož byla žalovaná zařazena do kategorie I (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán) /viz výpis z NRKI na č. l. 23 spisu/.
6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
7. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č číslo, na základě níž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 59,77 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalované se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Žalovaná uhradila žalobkyni 16 536 Kč. V důsledku prodlení žalované s platbou splátek, došlo ke dni datum k zesplatnění dluhu. Poté žalovaná uhradila ještě 5 516 Kč. Žalovaná je od datum zaměstnancem právnická osoba Market, její příjem činí 20 000 Kč měsíčně. Výdaje žalované činí na živobytí 3 860 Kč, na bydlení 3 384 Kč a na splátky úvěrů žalobkyni 4 054 Kč. Žalované zbývá rezerva ve výši 7 702 Kč. Žalovaná bydlí u rodičů, je svobodná, bezdětná a má základní vzdělání. Žalovaná měla v květnu 2020 na běžném účtu počáteční zůstatek ve výši – 1 497,56 Kč a konečný zůstatek ve výši – 491,83 Kč. V období od datum do datum pak měla na běžném účtu počáteční zůstatek ve výši – 1 543,94 Kč a konečný zůstatek ve výši – 1 482,67 Kč. Žalované byly na účet připsány dvě platby od právnická osoba, obě s poznámkou půjčka. V databázi příjmení nebyly evidovány žádné dluhy žalované po splatnosti. V NRKI žalobkyně zjistila, že CBS skóre žalované je 227, na základě čehož byla žalovaná zařazena do kategorie I (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).
8. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
14. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Podle § 96 odst. 1 , 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Soud pak, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, jej zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.
22. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud nejprve vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby žalobkyní postupoval v souladu s § 96 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. a řízení částečně (co do částky 5 516 Kč) zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).
23. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované 50 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Žalovaná uhradila před zesplatněním částku ve výši 16 548 Kč, po zesplatnění částku ve výši 5 516 Kč a po podání žaloby částku ve výši 5 516 Kč (v této části byla žaloba vzata zpět), celkem tedy 27 580 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny ve výši 22 420 Kč (tj. 50 000 – 27 580 Kč), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr pouze z jejího osobního prohlášení o jejích majetkových a výdělkových poměrech. Na základě toho žalobkyně uzavřela, že žalovaná má výdaje v celkové výši 11 298 Kč (přičemž u výdajů na živobytí uvedl jen zákonnou paušální částku životního minima) a zbývá jí rezerva ve výši 7 702 Kč. Žalobkyně nezkoumala další výdaje žalované, např. výdaje za dopravu apod.). Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Z této situace, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za měsíc květen 2020 a částečný výpis z účtu žalované za období od datum do datum, ve kterém jsou sice uvedena jen příchozí mzdy žalované a počáteční a konečný zůstatek žalované za toto období. Z těchto výpisů plyne, že žalovaná měla na účtu jak počáteční, tak konečný záporný zůstatek, je tak zřejmé, že výdaje žalované musely být podstatně vyšší, než uvedených 11 298 Kč. Tuto skutečnost žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr nezohlednila. Žalovaná měla vůči žalobkyni další závazky, když žalobkyně v hodnocení klienta uvedla, že žalovaná hradí na splátkách žalobkyni částku 4 054 Kč. Z výpisu z účtu žalované vyplývá, že žalovaná měla závazky i vůči jiným věřitelům, než je žalobkyně, když jí byly na účet poukázány 2 000 Kč od právnická osoba s poznámkou půjčka. Tuto skutečnost žalobkyně také nezohlednila. Žalobkyně měla dle soudu zkoumat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr o to pečlivěji, když žalovaná měla další dluhy. Soud uzavírá, že takový postup žalobkyně nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalované řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 cdo číslo). Žalobkyně sice ověřila příjmy žalované, a to z kopií výpisů z běžného účtu žalované, ale nedostatečně ověřovala výdaje žalované, a to i přesto, že měla k dispozici výpis z účtu žalované, kde jsou její výdaje spolehlivě zachyceny. Pokud žalované měla ve všech obdobích počáteční i konečný záporný zůstatek, měla žalobkyně mnohem pečlivěji zkoumat, zda bude žalovaná schopna, i při případném omezení výdajů, platit měsíční splátku ve výši 2 758 Kč. Při hodnocení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěru žalobkyně vyšla také z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), v němž měla žalovaná příjmení skóre ve výši 227. Tato hodnota spadá do kategorie I (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Z tohoto výpisu žalobkyně zjistila, že poskytnutí úvěru žalované je rizikové, poskytování úvěrů dlužníkům s tímto skóre je limitováno výší poskytnutého úvěru, nebo přímo zamítáno. I tato skutečnost měla vést žalobkyni k tomu, aby schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěru ověřovala mnohem pečlivěji, pokud jí chtěla půjčit peněžní prostředky v relativně vysoké výši 50 000 Kč. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, když vyhodnotila, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, resp. že nebude mít ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18 zjevný problém úvěr splatit, když nezohlednila její reálné výdaje, přestože měla k dispozici výpis z jejího bankovního účtu. K závěru, že žalovaná nebude mít zjevný problém úvěr splácet, nemohlo vést ani její prověření v NRKI, kde byla vyhodnocena jako rizikový dlužník.
24. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.
25. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 , zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 , Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98 , Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06 , I. ÚS 50/03 , IV. ÚS 611/05 , vše dostupné na webová adresa). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“
26. Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
27. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).
28. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 - 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 103 Co 19/2019 - 118).
29. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované 50 000 Kč, z čehož jí část vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení ve výši 22 420 Kč žalobkyni vydat. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k uhrazení dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh řádně a včas nehradila, dostala se s plněním své povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud zohlednil platbu žalované ze dne datum, přiznal proto žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 27 936 Kč za období od datum do datum, dále z částky ve výši 25 178 Kč za období od datum do datum. Dále soud zohlednil platbu žalované ze dne datum a přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 22 420 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku soud nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení zamítl.
30. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, nedošlo tak ke sjednání úroku, smluvních pokut ani nákladů spojených s prodlením žalované. Soud proto ve zbytku žalobu, co do tzv. nové jistiny ve výši 21 875 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč, smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 9 694,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 849,44 Kč a úroku ve výši ve výši 8,5 % z částky 48 181,60 Kč od datum do zaplacení jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci procesně úspěšnější žalované žádné náklady pro její procesní pasivitu nevznikly.
32. Lhůta k plnění ve výroku II. byla určena podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Žalobkyně má právo v případě, že žalovaná nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na provedení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.