Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1822/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ Ing. Pavla Haška a 2/ Martina Haška, obou právně zastoupených Mgr. Miroslavem Kadlecem, advokátem se sídlem Zakšín 4, Dubá Zakšín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018 č. j. 11 Co 67/2018-49 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 1. 2018 č. j. 20 C 121/2016-41, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 25. 5. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož vady byly odstraněny dne 12. 7. 2018, prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení shora uvedených rozhodnutí pro porušení , 3 a d (dále jen " ").

2. Napadeným usnesením nalézací soud rozhodl, že stěžovatelům se neustanovuje zástupce k ochraně jejich zájmů. Soud takto rozhodl za procesní situace, kdy jeho usnesením ze dne 27. 3. 2017 č. j. -22 bylo řízení zastaveno a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Uvedené usnesení žalobci napadli odvoláním a současně požádali o ustanovení zástupce pro řízení. Nalézací soud vyšel z jejich prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a dospěl k závěru, že poměry žadatelů neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Proti usnesení soudu podali stěžovatelé odvolání, na jehož základě bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že Obvodní soud pro Prahu 2 při posuzování osobních, majetkových a sociálních poměrů stěžovatelů postupoval v rozporu se zákonem, když si pro své rozhodnutí na základě údajů a dokladů poskytnutých stěžovateli neobstaral žádné podklady a informace, ačkoliv tak mohl a měl jakožto podmínku zákonnosti svého rozhodnutí učinit, namísto toho o návrhu stěžovatelů na ustanovení právního zástupce pro řízení jím vedené pod sp. zn. rozhodoval jen formálně na podkladě stěžovateli poskytnutých údajů a dokladů, nikterak nevzal v úvahu fakt jejich bezdomovectví a ustanovení při posuzování osobních, majetkových a sociálních poměrů stěžovatelů vyložil extrémně formalisticky a v jejich neprospěch.

4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

5. Dále Ústavní soud uvádí, že dle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. V souladu s citovanými zákonnými požadavky pak Ústavní soud konstatuje, že napadená usnesení obou obecných soudů obsahují náležitá a vyčerpávající odůvodnění, z nichž vyplývají skutečnosti, na jejichž základě dovodily soudy v nich uvedené právní závěry. O těchto právních závěrech není důvodu ze strany Ústavního soudu pochybovat, neboť z nich vyplývají důvody pro zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce.

7. Protože polemika ani pouhý nesouhlas se závěry obecných soudů nemohou být samy o sobě způsobilými důvody ústavní stížnosti, posoudil Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu