Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

228 C 119/2022

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 67 236,39 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 142 Kč s

úrokem z prodlení ve výši 2 025,84 Kč a

úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 142 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení

do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do

částky 45 603 Kč,

úroku z prodlení ve výši 6 465,55 Kč a

úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 603 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 318 Kč.

V. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 1 100 Kč, který jí bude vyplacen do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 142 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 025,84 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 142 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 45 603 Kč, úroku z prodlení ve výši 6 465,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 603 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 318 Kč. V. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 1 100 Kč, který jí bude vyplacen do 30 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 29. 5. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla dne 4. 6. 2019 žalované 20 000 Kč, která se zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit úrok a administrativní poplatek 18 000 Kč v 59 měsíčních splátkách po 1 143 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované tak, že nahlédla do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a vyžádala si informace od žalované, zejména výpisy z účtu, výplatní pásky a formulář příjmů a výdajů. Výdaje žalované vyhodnotila žalobkyně (na základě výpisů) svým skóringovým systémem průměrně na částku 10 138,40 Kč (z toho 500 Kč na bydlení), zatímco příjmy na částku 15 211,24 Kč. Rozdíl po odečtení splátek tak činil 3 904,06 Kč, což je více, než životní minimum. Žalovaná zápůjčku nesplácela řádně a včas, a proto ji žalobkyně ke dni 16. 7. 2020 zesplatnila. Dosud na svůj dluh zaplatila jen 6 858‬ Kč. Žalobkyně konkrétně požaduje tyto nároky: jistinu (19 390 Kč), úroky (20 105 Kč), administrativní poplatek (2 400 Kč), úrok z prodlení z jednotlivých dlužných splátek (183,04 Kč), úrok z prodlení po zesplatnění do 28. 6. 2022 (8 308,35 Kč), úrok z prodlení ve výši 8,25 % částky 48 745 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení, smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,5 % denně z jednotlivých dlužných splátek do zesplatnění v kapitalizované výši 2 650 Kč, smluvní pokutu za prodlení po zesplatnění do 28. 6. 2022 ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 7 350 Kč a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 850 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Žalovaná a žalobkyně podepsaly dne 29. 5. 2019 smlouvu číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 20 000 Kč na její bankovní účet a žalovaná se zavázala jej vrátit a zaplatit administrativní poplatek ve výši 60 × 300 Kč a úrok ve výši 45 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 1 143 Kč.

5. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila, že proti žalované není vedeno exekuční ani insolvenční řízení a její občanský průkaz, který žalovaná předložila (viz jeho kopie) je platný (viz elektronický výpis ze systému uzavírání smluv). Dále si vyžádala výplatní pásky žalované, podle kterých měla v březnu a dubnu 2019 čistou mzdu 3 000 Kč (k výplatě 0 Kč) a 11 260 Kč (k výplatě 0 Kč). Dále jí žalovaná předložila výpisy ze svého účtu za únor až duben 2019, podle kterých měla mzdu (jde o platby od zaměstnavatele Veřejné stravování CZ, jméno odpovídá výplatním páskám) 13 864 Kč, 13 815 Kč a 13 920 Kč. Počáteční zůstatek činil v únoru 2019 – 198,50 Kč a konečný 10,31 Kč a v dalších měsících pak - 79,03 Kč a - 50 Kč. V každém z měsíců měla žalovaná kromě toho ještě řadu neprovedených plateb z důvodu nedostatečných prostředků na účtu: v únoru 2019 šlo o platby zhruba ve výši celkem 500 Kč, v březnu 2019 zhruba 2 300 Kč a v dubnu 2019 zhruba 4 050 Kč. V únoru 2019 přišla žalované platba 3 000 Kč od právnická osoba Credit.

6. V nepodepsaném formuláři příjmů a výdajů žalovaná uvedla, že má příjem ze zaměstnání 13 000 Kč na dobu neurčitou. Měsíčně splácí půjčku 3 000 Kč a má průměrné měsíční výdaje 3 000 Kč. Bydlí v nájmu a nemá žádné vyživované osoby.

7. Podle výpisu z účtu žalobkyně (číslo je shodné jako ve smlouvě) byla dne 4. 6. 2019 z tohoto účtu na účet žalované (číslo je opět shodné jako ve smlouvě) zaplacena částka 20 000 Kč.

8. Podle vyčíslení pohledávky a přehledu úhrad splátek žalovaná žalobkyni uhradila celkem 6 858 Kč.

9. Dne 17. 7. 2020 (viz podací lístky) odeslala žalobkyně žalované na dvě adresy oznámení o zesplatnění podle smlouvy číslo jimiž ji vyzvala k zaplacení 50 729,35 Kč do 15. 8. 2020.

10. Dne 24. 5. 2022 (viz podací lístky) odeslala žalobkyně žalované na dvě adresy předžalobní upomínku z téhož dne, kterou žádala zaplacení dluhu 72 896,71 Kč z výše uvedené smlouvy do 14. 6. 2022.

11. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Podle , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle a násl. . Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka ( ). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka ( ) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní ( ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j.  – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

20. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné.

21. Příjmy žalované si žalobkyně alespoň dílčím způsobem ověřila, neboť si vyžádala výpis z účtu žalované a výplatní pásky. Byť tu jsou jisté rozpory ve mzdě za březen 2019 (která by se měla promítnout v dubnovém výpise), lze vyjít ze skutečnosti, že žalované v měsících před uzavřením smlouvy o úvěru opravdu na účet pravidelně přicházela částka necelých 14 000 Kč od jejího zaměstnavatele, kterou měla pro své výdaje k dispozici. Na druhou stranu však žalobkyně neměla nijak objektivně doložené, že žalovaná má příjem zajištěn na dobu neurčitou a vyšla pouze z tvrzení žalované ve formuláři příjmů a výdajů (který ani žalovanou nebyl podepsán) což není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). S ohledem na to, že úvěr byl sjednán na poměrně dlouhou dobu 60 měsíců, byla okolnost, zda má žalovaná zajištěn příjem na celou tuto dobu, podstatná pro posouzení její úvěruschopnosti.

22. U výdajů pak žalobkyně vyšla prakticky pouze z údajů, které jí žalovaná tvrdila v nepodepsaném formuláři příjmů a výdajů, jež taktéž neměla v podstatě jakkoliv objektivně podloženy. Sdělení žalované jsou navíc již na první pohled nevěrohodná. Žalovaná tvrdila, že má výdaje pouze ve výši 3 000 Kč (kromě splátek na půjčky ve výši 3 000 Kč), aniž by jakkoliv konkretizovala, na co jsou a umožnila tak alespoň rámcově posoudit jejich věrohodnost (tedy zda jsou uváděné výdaje uvěřitelné). Dále se jeví jako těžko uvěřitelné, že by na nájemné (žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu), další náklady spojené s užíváním bytu (tj. na veškeré energie – teplo, plyn, elektřina, voda; na odpady a různé další poplatky) a ostatní běžné náklady (jídlo, cestování do práce atp.) žalovaná vydávala měsíčně pouze částku 3 000 Kč. Ta je očividně podhodnocená. Informace poskytnuté žalované tak nelze považovat za dostatečné a spolehlivé a bylo na místě, aby si je žalobkyně dále prověřila (vyžádala od žalovaného jejich konkretizaci a dále např. doklady o platbách inkasa, cestovného do práce a nájemného, či výpisy z účtů, které zachycují i výdaje a nejen příjmy), což neučinila.

23. Pokud žalobkyně odkazuje na výpisy z účtu, na základě nichž svým skóringovým systémem vyhodnotila výdaje žalované na 10 138,40 Kč, je třeba říci, že tato částka vůbec neodpovídá tomu, co žalovaná uváděla ve formuláři (jinými slovy zde žalovaná zřejmě lhala), což mělo žalobkyni vést k podrobnějšímu a obezřetnějšímu prověření výdajů žalované, namísto toho, aby se s výsledkem výpočtu bez dalšího spokojila. Pokud by tak totiž žalobkyně učinila, zjistila by, že její skóringový systém je minimálně nepřesný (viz i zcela nesmyslná výše výdajů na bydlení, které byly tímto systémem ohodnoceny na nereálnou částku 500 Kč měsíčně), neboť žalovaná byla ve skutečnosti na svém účtu v každém měsíci„ na nule“ či dokonce v mínusu – jinak řečeno, že za měsíc vyčerpá veškeré své příjmy, aniž by jí cokoliv zbývalo na splátky požadovaného úvěru (a to přestože si žalovaná v tomto období vzala další úvěr ve výši 3 000 Kč od právnická osoba Credit). V každém měsíci žalované dokonce nebylo provedeno několik plateb z důvodu nedostatečného zůstatku na účtu, přičemž jejich souhrnná výše se postupně zvyšovala. To vše byly varovné signály svědčící o nedobré finanční situaci žalované, pro něž žalobkyně neměla úvěr poskytnout, popř. alespoň lépe úvěruschopnost žalované prověřit, aby odstranila veškeré pochybnosti o jejích schopnostech jej splácet.

24. Vyhodnocení příjmů a výdajů žalované přitom představuje spojené nádoby, neboť i relativně vysoké příjmy mohou být„ dorovnány“ vysokými výdaji. I kdyby totiž bylo s jistotou doloženo, že žalovaná má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalované.

25. Soud na jednání žalobkyni poučil ve smyslu a 3 o tom, že nemá ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované její tvrzení za dostatečná a prokázaná, avšak žalobkyně žádná další tvrzení neuvedla a důkazy neoznačila. Své břemeno tvrzení a důkazní tedy neunesla ( a b) a ). Nelze tak než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle zákona o spotřebitelském úvěru, včetně ujednání o úroku, poplatcích, smluvních pokutách, nákladech spojených s uplatněním pohledávky a splatnosti.

26. Žalobkyně nicméně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 20 000 Kč, z nichž žalovaná doposud vrátila jen 6 858‬ Kč. Rozdíl ve výši 13 142 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení ( ) na straně žalované, které byla povinna podle věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem.

27. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Žalobkyně výzvou odeslanou dne 17. 7. 2020 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 15. 8. 2020. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem ( věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje následujícím dnem je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle a ve výši určené , tj. ve výši 8,25 % ročně.

28. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 13 142 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 142 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení (část úroku z prodlení od 16. 8. 2020 do 28. 6. 2022 soud kapitalizoval na částku 2 025,84 Kč). Lhůta k plnění se opírá o

29. Ve zbývající části, tj. zejména co do kapitalizovaných i nekapitalizovaných úroků, úroků z prodlení, které žalobkyni nenáleží, smluvní pokuty a poplatků, soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

30. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné takové náklady jí však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

31. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 318 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání elektronického platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“). O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s  a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. , publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). S ohledem na to, že žalobkyně již doměřenou část soudního poplatku zaplatila, není povinna ji znova platit a soud ani nestanovil lhůtu k plnění. Poplatek bylo zapotřebí doměřit pouze z důvodu, že poplatková povinnost vzniká teprve jejím uložením ( ( zákona o soudních poplatcích) a jinak by plnění žalobkyně (tj. platba poplatku v části převyšující poplatek za vydání elektronického platebního rozkazu) bylo bez právního důvodu.

32. Pátým výrokem soud žalobkyni vrátil v souladu s § 10 odst. 1 větou poslední zákona o soudních poplatcích přeplatek na soudním poplatku ve výši 1 100 Kč, neboť ten činil podle již zmíněné položky 1 bodu 1 písm. b) přílohy k zákonu o soudních poplatcích celkem pouze 1 590 Kč (cena příslušenství totiž v tomto případě netvoří základ soudního poplatku, § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) Lhůta k vrácení vychází z § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.