Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 As 262/2025 - 38

- 39

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové, v právní věci žalobce: R. S., zastoupený JUDr. Monikou Čírtkovou, advokátkou se sídlem Politických vězňů 44, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2025, čj. , sp. zn. OOSC/62, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2025, čj. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 070 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Moniky Čírtkové.

Odůvodnění:

[1] Městský úřad Havlíčkův Brod shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle , o provozu na pozemních komunikacích. Přestupku se měl dopustit tím, že dne 9. 7. 2024 na dálnici D1 řídil osobní automobil rychlostí (po odečtení tolerance 3 %) nejméně 159 km/h. Měl tedy překročit nejvyšší povolenou rychlost jízdy mimo obec na dálnici o 29 km/h. Rychlost byla naměřena silničním rychloměrem RAMER10 C, namontovaným ve služebním vozidle obsluhovaným hlídkou Policie ČR. Městský úřad uložil žalobci pokutu ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. Žalovaný odvolání žalobce zamítl.

[2] Krajský soud žalobě vyhověl. Napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že se žalovaný nevypořádal se všemi námitkami žalobce. Konkrétně žalovanému vytknul, že se nezabýval námitkami ohledně výměny pneumatik, překročení požadovaného rozdílu mezi rychlostí měřeného automobilu a měřícího automobilu a existencí dalších objektů v bezprostřední blízkosti měřeného automobilu. Žalovaný pochybil také tím, že pominul námitky směřující proti provedenému dokazování. Napadené rozhodnutí proto shledal nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. V dalším řízení zavázal žalovaného k tomu, aby se vypořádal s námitkami žalobce včetně toho, zda byly dodrženy podmínky uvedené v návodu k měřícímu zařízení RAMER10 C.

[3] Žalovaný (stěžovatel) se proti rozsudku krajského soudu bránil kasační stížností. V ní namítl, že správní orgán v řízení o přestupku nemůže kontrolovat, jestli příslušník Policie ČR dodržel podmínky měření. Přijatelnost kasační stížnosti spatřoval v tom, že se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře touto otázkou dosud nezabýval. Žalobce ve vyjádření uvedl, že rozsudek považuje za správný a navrhnul kasační stížnost zamítnout.

[4] Jelikož v nyní projednávané věci rozhodovala specializovaná samosoudkyně, zabýval se Nejvyšší správní soud tím, zda je kasační stížnost přijatelná.

[5] Podle platí, že rozhodovalli před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. , č. 933/2006 Sb. Nejvyšší správní soud, Ostapenko). Žádný z těchto důvodů není v posuzovaném případě dán.

[6] Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že kasační námitky stěžovatele se do značné míry míjí s rozhodovacími důvody krajského soudu. Krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil výlučně pro nepřezkoumatelnost, neboť se žalovaný (a nutno dodat, že ani správní orgán prvního stupně) nijak nevypořádal s relevantními námitkami žalobce. Těmito námitkami žalobce zpochybňoval (viz bod 2 tohoto usnesení) průkaznost důkazního prostředku (výsledku měření radarem), který byl použit pro shledaní viny žalobce. Jednalo se tedy o námitky zpochybňující správnost zjištěného skutkového stavu.

[7] Řízení o přestupku je řízením o trestním obvinění ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Správní orgán je proto v souladu s vyšetřovací zásadou ( ) vždy povinen prokázat vinu obviněného. Při zjišťování skutkového stavu postupují správní orgány v souladu se zásadou materiální pravdy vyjádřenou v tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v . Je to vždy správní orgán, kdo je povinen prokázat vinu obviněného mimo rozumnou pochybnost (rozsudek NSS ze dne 19. 1. 2022, čj. , bod 12). Pokud totiž existuje rozumná pochybnost, že se obviněný daného jednání nedopustil, nelze jej za přestupek postihnout (rozsudek NSS ze dne 22. 6. 2016, čj. , bod 15).

[8] Nejde tedy o nějakou obecnou kontrolu činnosti policie, jak se mylně domnívá stěžovatel v kasační stížnosti. Jde pouze o to, že je povinností správních orgánů rozhodujících o přestupku založit své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, o kterém neexistuje rozumná pochybnost. V tomto konkrétním případě je jistě povinností žalovaného založit své závěry o vině žalobce pouze na takovém měření rychlosti policisty, o jehož výsledku nejsou rozumné pochybnosti. Pokud obviněný z přestupku relevantním způsobem zpochybňuje výsledek měření, musí se s takovou argumentací žalovaný vypořádat. Z judikatury Nejvyššího správního soudu jednoznačně vyplývá, že je povinností správních orgánů posoudit, zda policisté při měření rychlosti jízdy postupovali správně a v souladu se zákonem. Jenom tak bude skutkový stav věci možno zjistit náležitě a bez pochybností (rozsudek NSS ze dne 8. 2. 2012, čj. ).

[9] Krajský soud se tedy nedopustil zásadního pochybení při posuzování přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. V rámci vymezených žalobních bodů posoudil, zda stěžovatel dostatečně vypořádal námitky žalobce. Dospěl k závěru, že nikoliv. Zjistil totiž, že některé žalobcovy námitky stěžovatel zcela pominul a nevypořádal je. Při posuzování krajský soud vyšel z relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Své závěry řádně odůvodnil a srozumitelně vyslovil závazný názor. Ten přitom nespočívá v tom, že by měl stěžovatel kontrolovat činnost policie. Krajský soud stěžovatele pouze zavázal k tomu, aby v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu vypořádal námitky žalobce. Rozhodnutí, které ve svém odůvodnění nereflektuje námitky a zásadní argumentaci účastníka řízení, je totiž nepřezkoumatelné (rozsudky NSS ze dne 23. 7. 2008, čj. ; či ze dne 19. 12. 2008, čj. ).

[10] Lze uzavřít, že kasační stížnost nevyvolává otázky, které by dosud nebyly v judikatuře řešeny nebo byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon. V daném případě nedošlo ani k zásadnímu pochybení krajského soudu.

[11] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele podle odmítl pro nepřijatelnost.

[12] Při rozhodování o nákladech řízení Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. , č. 4170/2021 Sb. NSS. Výrok o náhradě nákladů řízení se tedy opírá o ve spojení s . Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěch ve věci měl žalobce a má tedy vůči neúspěšnému stěžovateli nárok na náhradu důvodně vynaložených nákladů. V řízení před Nejvyšším správním soudem byl zastoupený advokátkou JUDr. Monikou Čírtkovou. Ta učinila v řízení jeden úkon (vyjádření ke kasační stížnosti). Odměna za tento úkon činí 4 620 Kč ( a ve spojení s advokátního tarifu). Paušální náhrada nákladů činí 450 Kč ( advokátního tarifu). Jelikož právní zástupkyně není plátkyní DPH, celkem se jedná o částku 5 070 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 12. ledna 2026

Tomáš Foltas

předseda senátu