Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 202/2022-32
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 271 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 271 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 147,47 Kč za období od 28. 2. 2022 do 29. 3. 2022 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně jdoucím z částky 15 271 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, a to formou splátek po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje prvním měsícem po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám jejího právního zástupce anonymizováno jméno příjmení, a to formou splátek po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje prvním měsícem po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 271 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 147,47 Kč za období od 28. 2. 2022 do 29. 3. 2022 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně jdoucím z částky 15 271 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, a to formou splátek po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje prvním měsícem po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám jejího právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to formou splátek po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje prvním měsícem po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.</b>
1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 29. 3. 2022, doplněnou vyjádřením ze dne 5. 8. 2022, žalobkyně vůči žalovanému vznesla nárok na zaplacení částky 15 271 Kč a jejího příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 147,47 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 15 271 Kč, jdoucího od 30. 3. 2022 do zaplacení. Nárokovaná částka 15 271 Kč sestávala z jistiny nesplaceného úvěru ve výši 12 349 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 429 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“, resp.„ desetiprocentním odkladem“ ve výši 1 287 Kč, resp. 636 Kč, nákladů vymáhání ve výši 200 Kč a smluvních pokut ve výši 370 Kč. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že se žalovaným dne 14. 5. 2021 sjednala úvěrovou smlouvu, a to za použití úvěrových podmínek. Kontraktační proces byl realizován tzv. na dálku, za požití elektronických prostředků, kdy se žalovaný přihlásil do webového rozhraní provozovaného žalobkyní, odeslal dřív obdržený SMS kod a následně provedl iniciační platbu ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Souběžně také žalovaný zaslal fotokopii svého občanského průkazu. V rámci kontraktačního procesu si žalobkyně mj. ověřila i tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž tento proces byl realizován interním elektronickým systémem žalobkyně. Vstupní data interního elektronického systému žalobkyně zahrnovala údaje o příjmech žalovaného, počtu jím vyživovaných dětí a měsíčních výdajích žalovaného, porovnávaných s částkou životního minima. Souběžně také žalobkyně provedla lustraci osoby žalovaného v jí dostupných registrech, v insolvenčním rejstříku, registru příjmení, anonymizována dvě slova a anonymizováno evidenci exekucí. Z titulu již sjednané úvěrové smlouvy pak žalobkyně žalovanému, na jím označený bankovní účet č. bankovní účet, vyplatila částka 13 000 Kč, úročenou sjednaným smluvním úrokem a navýšenou o poplatek za poskytnutí ve výši 429 Kč. Žalovaný nicméně poskytnuté plnění v původně stanovené 30 denní lhůtě nesplatil a opakovaně požádal o odložení splatnosti, za což mu žalobkyně naúčtovala 2 x 1 Kč (za službu tzv. korunového odkladu), 2 x 1 287 Kč (za službu tzv. desetiprocenstního odkladu) a 1 x 637 Kč. S tím, že žalovaný zaplatil 2 x 1 Kč ve dnech 15. 6. 2021, resp. 16. 8. 2021, a dále ještě 1 937 Kč dne 12. 7. 2021 Ani následně však žalovaný, navzdory opakovaně provedenému prodloužení splatnosti a zasílaným SMS výzvám, neuhradil ničeho, a žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dosud nesplaceného plnění, se zohledněním již provedených plateb, z nichž 651 Kč započetla na jistinu poskytnutého úvěru. K zesplatněnému plnění dále žalobkyně připočetla též paušální náklady upomínání ve výši 2 x 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 370 Kč, odpovídajícím 3 % z nesplacené jistiny. Naposledy pak žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě formou tzv. předžalobní výzvy..
2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k uplatněnému nároku písemně nevyjádřil, při jednání ale, byť v mezích odhadu, potvrdil, že v době poskytnutí finančního plnění pobíral mzdu ve výši 26 000 Kč měsíčně, na bydlení matce, u níž t. č. žil, platil 5 000 Kč měsíčně, a že t. č. splácel jednak úvěr u obec spořitelny, konkrétně měsíčními splátkami po 1 800 Kč, a dále též úvěry u právnická osoba, tentokráte splátkami ve výši 2 000 - 3 000 Kč měsíčně.
3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř. o. s. ř. , hodnotil níže uvedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti:
4. Z dokumentu, označeného jako„ Úvěrová smlouva“, datovaného k 13. 5. 2021 a doplněného o dokument označený jako„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 13 000 Kč, a to formou platby na bankovní účet č. bankovní účet. Čerpané plnění, navýšené o poplatek ve výši 429 Kč, se žalovaný zavázal splatit do 12. 6. 2021 s tím, že případný tzv. korunový odklad byl podmíněn platbou 1 Kč, resp. poplatkem ve výši 1287 Kč a případný tzv. desetiprocentní odklad platbou 1 937 Kč, resp. poplatkem 637 Kč Smluvní pokutu za nesplacení úvěru si smluvní strany ujednaly pevnou sazbou ve výši 3 % nesplacené jistiny, maximálně však ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, náklady vymáhání pak částkou 100 Kč za každý měsíc mimosoudního vymáhání. V sekci„ Ukončení smlouvy z naší strany“ bylo zakotveno právo žalobkyně zesplatnit celé neuhrazené plnění. Výše poplatků souvisejících s vedením poskytnutého úvěru byla sjednána s odkazem na dokument označený jako„ Sazebník“, který byl žalovanému zaslán souběžně s textem„ Úvěrové smlouvy“. Se shora označenými ujednáními vyslovil zástupce žalobkyně souhlas formou vlastnoručního podpisu, žalovaný formou vložení dřív zaslaného SMS kódu do příslušného webového rozhraní.
5. Odeslaní e-mailu, jímž byl žalovaný informován o schválení poskytnutí finančního plnění, jakož i odeslání SMS kódu žalovanému, žalobkyně evidovala ve svém systému, což doložila cestou printscreenů. Dále také žalovaný, v souvislosti s identifikací, zaslal žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu, kterou žalobkyně k důkazu taktéž předložila.
6. K vyplacení plnění ve výši 15 000 Kč ve prospěch bankovního účtu č. bankovní účet, evidovaného společností právnická osoba, žalobkyně přistoupila k 14. 5. 2021, přičemž předmětnou platbu lze dohledat jak v předloženém výpisu z bankovního účtu č. bankovní účet, tak i v záznamu vystaveném žalobkyní, označeném jako„ Opis výpisu proplacení smlouvy“. Následně prováděné platby žalobkyně evidovala v dokumentu označeném jako„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“, kde je zaznamenána jedna úhrada poskytnuté jistiny ve výši 651 Kč, dvě platby po 1 Kč ze dnů 15. 6. 2021, resp. 16. 8. 2021 a jedna platba 1 937 Kč ze dne 12. 7. 2021, s tím, že jsou zde dále evidovány (i.) předpisy dvou plateb ve výši 1 287 Kč („ předpis poplatku za prod. splat. min. spl.“), (ii.) předpis jedné platby po 637 Kč („ předpis poplatku za prodloužení“), (iii.) předpis dvou plateb po 100 Kč ze dnů 23. 9. 2021 a 23. 12. 2021 („ předpis účelně vynaložených nákladů“) a (iv.) předpis jedné platby po 370 Kč („ předpis smluvní pokuty“).
7. Pro účely posouzení tzv. úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů, jež žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí finančního plnění. Tyto údaje žalobkyně k 13. 5. 2021 zanesla do svého systému, kde tak bylo zaznamenáno, že čisté příjmy žalovaného činily 26 000 Kč měsíčně, zatímco výdaje na chod jeho domácnosti činily 8 000 Kč. Žalovaný zde také uvedl, že na splátkách jiných úvěrů t. č. splácí 1 600 Kč a další splátky, evidované v rejstříku NRKI t. č. činily 1 615 Kč. K datu 25. 8. 2020 také žalobkyně provedla lustraci osoby žalovaného v insolvenčním rejstříku a rejstříku příjmení, kterými však t. č. neprocházel. Provedení lustrací žalobkyně zaznamenala formou printscreenu.
8. Na bankovním účtu žalovaného č. bankovní účet byl, dle prinstscreenu zaslaného žalovaným žalobkyni, evidován účetní zůstatek 1 000,73 Kč. Dle výpisu, poskytnutého Českou spořitelnou, a. s , činil měsíční zůstatek předmětného bankovního účtu za období měsíce května 2021 částku 400,71 Kč.
9. K úhradě poskytnutého plnění žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala, a to cestou upomínek, jež byly, dle prinstcreenu z interního systému žalobkyně, odeslány 6. 9. 2021 (e-mail), 11. 9. 2021 (e-mail), 13. 9. 2021 (e-mail + SMS), 16. 9. 2021 (SMS), 20. 9. 2021 (SMS + e-mail), 23. 9. 2021 (e-mail + SMS), 1. 10. 2021 (SMS), 15. 10. 2021 (SMS), 8. 10. 2021 (SMS) a 1. 11. 2021 (SMS + e-mail).
10. Dokumentem, označeným jako„ Předžalobní výzva k plnění“, datovaným k 28. 1. 2022, byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván, aby nárokované plnění do 30 dnů od data sepsání předmětné výzvy uhradil s tím, že pokud tak neučiní, bude žalobkyně toto plnění nárokovat cestou soudního řízení. Dle fotokopie poštovního podacího archu byl shora označený dokument k poštovní přepravě podán dne 31. 1. 2022.
11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
16. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.
19. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
20. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
22. Co se týče povahy sjednaného právního poměru, tento soud právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z., sjednaný cestou elektronických prostředků, tzv. na dálku. A to s ohledem na skutečnost, že obsahem sjednaného závazku byla především povinnost žalobkyně poskytnout žalovanému finanční plnění, přičemž této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalovaného poskytnuté plnění řádně splatit, vč. poplatku za poskytnutí, jakožto svého druhu kapitalizovaného úroku. Aniž by však zároveň bylo poskytnutí finančního plnění bezprostředně vázáno na podpis„ Úvěrové smlouvy“. Splatnost poskytnutého plnění si, jak bylo uvedeno výše, žalobkyně a žalovaný, ve smyslu § 2399 o. z., výslovně ujednali. Předmětný úvěr pak žalobkyně žalovanému poskytla v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú., zatímco žalovaný poskytnutý úvěr čerpal mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti, tedy jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., a sjednaný úvěr bylo tudíž na místě právně kvalifikovat též jako úvěr spotřebitelský, ve smyslu § 2 odst. 1 o. z.
23. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v rámci kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku z„ Úvěrové smlouvy“, ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
24. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. S tím, že ve smyslu svojí povahou závazného eurokonformního výkladu představeného Soudním dvorem Evropské Unie jsou soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08 ). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení již ostatně byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
25. Ve vztahu k provedenému skutkovému posouzení pak lze konstatovat, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného přezkoumávala, přičemž primárně sice vyšla z údajů, které poskytl sám žalovaný. Tyto však doplnila též údaji pocházejícími z veřejně dostupných, shora označených evidencí a současně si také obstarala i výpis z bankovního účtu žalovaného, kde byl k datu poskytnutí evidován kladný zůstatek, nasvědčující závěru o přinejmenším„ bezztrátovém hospodaření“. Sám žalovaný pak při soudním jednání potvrdil, že údaje, jež sdělil v žádosti o poskytnutí finančního plnění, byly pravdivé, v důsledku čehož lze mít za prokázané, že žalobkyně, v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., disponovala odpovídajícími údaji o majetkových poměrech žalovaného. Byť, obecně, pokud by žalovaný dřív sdělené údaje sám nepotvrdil, nebylo by možné úroveň zjišťování jeho tzv. úvěruschopnosti shledat odpovídající, resp. dostatečně prokázanou.
26. Za daného stavu věci tak soud uplatněný nárok shledal v plném rozsahu důvodným a žalovanému jej výrokem I. uložil k úhradě. Žalobkyně žalovanému, ve smyslu § 2395 o. z., poskytla finanční plnění ve výši 13 000 Kč, které žalovaný, v rozporu s § 2399 o. z., navzdory dvakráte odloženému termínu splatnosti (tj. do konce měsíce září 2021) v plném rozsahu nezaplatil, neboť plnil toliko částkou 651 Kč, a na úhradě jistiny mu tak zbývalo doplatit 12 349 Kč, k níž je na místě přičíst též poplatek za poskytnutí ve výši 429 Kč, jakožto kapitalizovaný úrok, i nezaplacené poplatky za provedené odklady splatnosti ve výši 636 Kč a 1 287 Kč. S tím, že žalobkyně, v souladu s § 2048 odst. 1 o. z., po právu uplatnila též nárok na v úvěrové smlouvě vymezenou smluvní pokutu ve výši 370 Kč, odpovídající 3 % z částky nezaplacené jistiny (k datu 1. 11. 2021), a nárok na zaplacení dvou paušálních náhrad po 100 Kč, za každý měsíc mimosoudního vymáhání (v této souvislosti viz upomínky zasílané cestou e-mailu a SMS v rozmezí dat 6. 9. 2021 až 1. 11. 2021). Do prodlení s plněním na souhrn shora uvedených částek, tj. na částku 15 271 Kč, se pak žalovaný, ve smyslu § 1968 o. z., dostal poté, co žalobkyně zesplatnila všechny shora označené položky, přičemž tato nárok na zákonný úrok z prodlení (dílem již kapitalizovaný), ve smyslu § 1970 o. z., uplatnila až od data pozdějšího, konkrétně od data uplynutí lhůty 30 denní lhůty stanovené v předžalobní výzvě, tj. od 28. 2. 2022, resp. od 30. 3. 2022 (v nekapitalizované části).
27. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalobkyni, která žalovaného v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění, přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby, uskutečněného v projednávané věci do data podání žaloby, soud určil částkou 300 Kč, s odkazem na § 14b odst. 1 nařízení vlády č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen a. t.), neboť se projednávané věci jednalo o nárok na zaplacení plnění do 50 000 Kč, uplatněný cestou žaloby dle ustáleného vzoru, podávané u nadepsaného soudu opakovaně (viz např. věci projednávané nadepsaným soudem pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka a spisová značka) Náhrada nákladů žalobkyně pak v konkrétním případě zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náhradu za odměnu jejího zástupce. S tím, že odměna zástupce žalobkyně sestává z (i.) odměny za 3 úkony právní služby po 300 Kč, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), (ii.) paušální náhrady 3 x 100 Kč, ve smyslu § 14 b odst. odst. 5 písm. a) a. t., to vše navýšeno o náhradu DPH ve výši 21 %, celkem 252 Kč, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , celkem tedy 2 252 Kč.
28. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a II. určena odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. formou měsíčních splátek po 3 000 Kč (výrok I.), resp. 1 000 Kč (výrok II.). A to s přihlédnutím k žádosti žalovaného, který, jak uvedl, t. č. pobírá mzdu 19 800 Kč měsíčně a vzhledem k dalším výdajům není schopen plnění, uložené k úhradě, splatit jednorázově. Náhradu nákladů řízení je žalovaný, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku jsou účastníci oprávněni podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).