Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4055/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele Š. Š., zastoupeného JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D., advokátem, sídlem Zámecká 550, Bučovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2018 č. j. 3 Tdo 1003/2018-37, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24. dubna 2018 č. j. 6 To 76/2018-350 a rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 21. srpna 2017 č. j. 26 T 56/2015-312, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavní práv vyplývajících z , , 2 a 3, a d (dále jen " ") a , a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle a 3 , , ve znění pozdějších předpisů. Uvedeného přečinu se měl dopustit, stručně řečeno, tak, že podepsal poškozenému směnku, aniž by však měl úmysl zapůjčené peníze vrátit. K závěru o stěžovatelově vině dospěl okresní soud na základě výpovědi poškozeného, dalších svědků a znaleckého posudku.

3. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno po zákonné lhůtě. Stěžovatel zaslal své odvolání prostřednictvím mailové zprávy bez zaručeného elektronického podpisu dne 5. 4. 2018, v písemné podobě jej pak podal k poštovní přepravě dne 7. 4. 2018, tedy dva dny po zákonné lhůtě.

4. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění obsáhle popsal, že postup krajského soudu zcela odpovídá znění zákona i ustálené judikatuře.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že soudy dospěly k závěru o vině pouze na základě tvrzení státního zástupce a poškozeného, který sám pozměnil směnku v neprospěch stěžovatele. Se stěžovatelovými námitkami stran jeho neviny se soudy nevypořádaly a neprovedly jediný důkaz navržený obhajobou. V řízení se vyskytovaly nepřiměřené průtahy, když stěžovateli, t. č. bez právního zástupce, byl doručován stejnopis rozsudku několik měsíců. Stěžovatel se opakovaně domáhal výslechu dalších svědků, provedení revizního znaleckého posudku a vyšetření na tzv. detektoru lži. Provedenými důkazy pak nebylo prokázáno stěžovatelovo úmyslné zavinění. Jeho jednání bylo vyhodnoceno jako trestné v rozporu se zásadou legální licence. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí. Dále požadoval přiznání nákladů vzniklých mu v řízení o ústavní stížnosti.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

8. Vzhledem k tomu, že stěžovatelovo odvolání bylo zamítnuto z procesních důvodů (nedodržení zákonné lhůty), musel Ústavní soud v první řadě zkoumat, zda je přezkum většiny stěžovatelových námitek, týkajících se vad důkazního řízení před okresním soudem, vůbec přípustný. Z totiž vyplývá, že k tomu, aby mohla být ústavní stížnost shledána jako přípustná, nepostačuje pouhé formální vyčerpání prostředků, které právní řád k ochraně práv stěžovateli nabízí, ale musí jít o jejich účinné vyčerpání. Podle y se lze ochrany práv domáhat "stanoveným postupem".

9. Z toho důvodu Ústavní soud přezkoumal postup krajského soudu a Nejvyššího soudu a neshledal v něm žádné pochybení. Odůvodnění jejich napadených rozhodnutí velmi podrobně rozebírá podmínky dodržení zákonné lhůty pro podání odvolání v trestním řízení. K jejich závěrům nelze dle Ústavního soudu cokoliv dodat a je zcela namístě na tato zevrubná odůvodnění odkázat. Toliko pro úplnost lze pak uvést, že proti závěrům o opožděnosti podaného odvolání nevznesl stěžovatel v ústavní stížnosti žádnou námitku.

10. S ohledem na právě uvedené pak Ústavní soud nemohl meritorně přezkoumat námitky týkající se rozhodnutí okresního soudu, neboť stěžovatel účinně nevyčerpal prostředky nápravy (odvolání a dovolání) tvrzených porušení jeho ústavních práv.

11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl zčásti podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný podle . Totožně pak Ústavní soud rozhodl rovněž o stěžovatelově návrhu na přiznání nákladů řízení před Ústavním soudem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu