Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
6 C 26/2022-46
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o uznání cizozemského rozhodnutí,
takto:
I. Soud uznává rozhodnutí vydané Okresním soudem 300. soudního okresu okrsku anonymizována dvě slova, země, dne datum, číslo kauzy číslo, o rozvodu manželství celé jméno žalobkyně, rozené příjmení, a jméno příjmení celé jméno žalovaného, uzavřeného dne datum před příslušným oddávajícím orgánem v anonymizována dvě slova, země.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Soud uznává rozhodnutí vydané Okresním soudem 300. soudního okresu okrsku [anonymizována dvě slova], [země], dne [datum], číslo kauzy [číslo], o rozvodu manželství [celé jméno žalobkyně], rozené [příjmení], a [jméno] [příjmení] [celé jméno žalovaného], uzavřeného dne [datum] před příslušným oddávajícím orgánem v [anonymizována dvě slova], [země]. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Návrhem podaným Nejvyššímu soudu ČR domáhala se navrhovatelka uznání cizozemského rozhodnutí označeného ve výrokové části tohoto rozsudku.
Okresní soud v Třebíči jako soud věcně a místně příslušný následně shledal, že se jedná o rozhodnutí vydané ve Spojených státech amerických, a proto otázku jeho uznání podrobil právní úpravě obsažené v zákoně č. 91/2012 Sb. , o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“).
Podle ustanovení § 52 ZMPS, byli-li všichni účastníci řízení v rozhodné době občany státu, o jehož rozhodnutí jde, mají pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech uvedených v § 51 v České republice bez dalšího řízení stejné právní účinky jako pravomocná rozhodnutí českých soudů.
Podle ustanovení § 16 odst. 3 ZMPS cizí rozhodnutí lze na návrh uznat ve zvláštním řízení podle odstavce 4 i v případě, kdy se toto rozhodnutí uznává bez dalšího řízení.
Podle ustanovení § 16 odst. 4 ZMPS ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem, jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.
Podle ustanovení § 15 odst. 1 ZMPS pokud v dalších ustanoveních tohoto zákona není stanoveno něco jiného, nelze pravomocná cizí rozhodnutí uznat, jestliže
a) věc náleží do výlučné pravomoci českých soudů, nebo jestliže by řízení nemohlo být provedeno u žádného orgánu cizího státu, kdyby se ustanovení o příslušnosti českých soudů použilo na posouzení pravomoci cizího orgánu, ledaže se účastník řízení, proti němuž cizí rozhodnutí směřuje, pravomoci cizího orgánu dobrovolně podrobil,
b) o témže právním poměru se vede řízení u českého soudu a toto řízení bylo zahájeno dříve, než bylo zahájeno řízení v cizině, v němž bylo vydáno rozhodnutí, jehož uznání se navrhuje,
c) o témže právním poměru bylo českým soudem vydáno pravomocné rozhodnutí nebo bylo-li v České republice již uznáno pravomocné rozhodnutí orgánu třetího státu,
d) účastníku řízení, vůči němuž má být rozhodnutí uznáno, byla odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení, zejména nebylo-li mu doručeno předvolání nebo návrh na zahájení řízení,
e) uznání by se zjevně příčilo veřejnému pořádku, nebo
f) není zaručena vzájemnost, vzájemnost se nevyžaduje, nesměřuje-li cizí rozhodnutí proti státnímu občanu České republiky nebo české právnické osobě.
Podle ustanovení § 15 odst. 2 ZMPS k překážce uvedené v odstavci 1 písm. d) se přihlédne, jen jestliže se jí dovolá účastník řízení, vůči němuž má být cizí rozhodnutí uznáno. To platí i o překážkách uvedených v odst. 1 písm. b) a c), ledaže je jejich existence orgánu rozhodujícímu o uznání jinak známa.
Soud na podkladě ustanovení § 16 odst. 4 ZMPS ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin ve spojení se skutkovými tvrzeními obsaženými v podaném návrhu.
V řízení nebyla shledána žádná z překážek vyjmenovaných v ustanovení § 15 odst. 1 ZMPS, přičemž navrhovatelka se nedovolávala překážek obsažených v písm. b), c) a d) tohoto zákonného ustanovení a existence překážek bránících uznání obsažených v písm. b) a c) ZMPS soudu v projednávané věci ani není známa. Proto bylo výrokem I. tohoto rozsudku rozhodnuto o uznání předmětného rozhodnutí.
O nákladech řízení o uznání soud rozhodoval na podkladě ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že v předmětné, v zásadě nesporné věci, nelze hovořit o převážném úspěchu některého z účastníků, kdy navíc každý z nich byl k podání návrhu na uznání rozhodnutí legitimován ve stejném rozsahu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu ).
Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu ).