Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3816/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem, sídlem Štěpánská 640/45, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. srpna 2018 sp. zn. 3 To 90/2018, spojené s návrhem na zrušení § 178a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Návrhem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen " "), kterým došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z , a 4 d, a odst. 3 písm. b) a c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a České republiky (dále jen " "). Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 178a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád").

2. Z obsahu napadeného rozhodnutí se podává, že proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 2 písm. a) a odst. 3 , , ve znění pozdějších předpisů. Na stěžovatele byla podána obžaloba, aniž by mu bylo přiznáno postavení tzv. spolupracujícího obviněného podle § 178a trestního řádu. Proti tomu stěžovatel brojil a Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") jeho argumentaci přisvědčil a vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Proti tomu podal státní zástupce stížnost, na jejímž podkladě zrušil napadeným usnesením rozhodnutí městského soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Dle vrchního soudu je přiznání postavení spolupracujícího obviněného plně v kompetenci státního zástupce.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel tvrdí, že v přípravném řízení mu bylo slíbeno postavení tzv. spolupracujícího obviněného. Z toho stěžovatel nabyl legitimní očekávání stran tohoto statusu. Tím, že mu následně přiznáno nebylo, a to bez jakéhokoliv odůvodnění, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Umožňuje-li tedy ustanovení § 178a trestního řádu, aby státní zástupce nepřiznal bez jakéhokoliv odůvodnění přislíbené postavení spolupracujícího obviněného, považuje stěžovatel takovou právní úpravu za protiústavní, neboť obviněným osobám fakticky znemožňuje zvolit si a připravit účinnou obhajobu, která by postupem státního zástupce nebyla podkopána. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení a tento návrh spojil s akcesorickým návrhem na zrušení ustanovení § 178a trestního řádu.

III.

Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti

4. Aniž by Ústavní soud přistoupil k meritornímu posouzení rozsahu procesních práv stěžovatele, musel ústavní stížnost odmítnout pro její nepřípustnost.

5. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné (či mimoběžné) rozhodování nepřipouští. Z výroku napadeného rozhodnutí je zřejmé, že dané trestní řízení bude nadále pokračovat a je tedy stále věcí obecných soudů, aby dostály své povinnosti chránit dotčená základní práva a svobody ( ).

6. V této souvislosti je třeba poznamenat, že ačkoliv je městský soud ve svém dalším postupu vázán právními názory vrchního soudu, není jimi "svázán" potud, pokud má dostát ochraně základních práv a svobod stěžovatele. Proto by rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy trestní řízení nadále pokračuje, bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti (obdobně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2013

sp. zn.

nebo ze dne 3. 5. 2016

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Předmětná úprava institutu tzv. spolupracujícího obviněného je formulovaná jako fakultativní s velmi širokou mírou diskrece státního zástupce, a bez jednoznačných (obligatorních) projevů do hmotných práv obviněných osob. Ty nastávají až po zvážení všech okolností ze strany soudu. Stěžovateli tak nic nebrání v případném řízení před soudem uplatnit i argumentaci, jakou uvedl v ústavní stížnosti, a teprve po jejím vypořádání bude moci Ústavní soud posoudit, zda obecné soudy selhaly v ochraně stěžovatelova legitimního očekávání.

7. Ze stejného důvodu pak Ústavní soud musel odmítnout rovněž návrh na zrušení § 178a trestního řádu. Z ustanovení plyne, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného podle . Je-li ústavní stížnost (jako nosič návrhu) věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu) (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

).

8. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl jako návrh nepřípustný podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu