Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 198/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ochranná organizace autorská - Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl (OOA-S), z. s., se sídlem v Praze 1, Národní 41, zastoupené JUDr. Ivanem Juřenou, advokátem se sídlem ve Zlíně, Nábřeží 599, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, č. j. -589, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva kultury jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhá proti vedlejším účastníkovi (žalovanému) zaplacení částky 77 548 833 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud v řízení vedeném pod sp. zn. žalobu opakovaně zamítl; Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. Nejvyšší soud naopak dvakrát zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně soudu k dalšímu řízení.

Napotřetí nalézací soud opět žalobu zamítl rozsudkem ze dne 20. 4. 2017, č. j. -500, odvolací soud však vyhověl stěžovatelčině odvolání, zrušil rozsudek nalézacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění (kromě kasačních důvodů) uvedl, že meritem sporu je věc skutkově a právně složitá, obsáhlá a dosud neřešená. Soudkyně přidělená rozvrhem práce věc skončí dříve, než nový soudce, který by se musel seznamovat s celým spisovým materiálem, stejně jako s danou problematikou mající přesah z odškodnění za nesprávný úřední postup státu do autorského a správního práva - proto odvolací soud nepřikázal věc k rozhodnutí jinému samosoudci postupem podle Proti usnesení odvolacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 17. 1. 2019.

Ústavní stížnost je nepřípustná podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Citované ustanovení vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva nastupující teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2017,

sp. zn.

, nebo ze dne 26. 4. 2017,

sp. zn.

).

Ústavní stížnost je předčasná, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek obvodního soudu, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Řízení před obecnými soudy nebylo pravomocně skončeno a stále probíhá. Je třeba vyčkat výsledku řízení a teprve poté brojit ústavní stížností proti pravomocnému meritornímu rozhodnutí; za splnění podmínek zákona bude projednatelná teprve ústavní stížnost proti výslednému rozhodnutí obecných soudů, po vyčerpání všech opravných prostředků, i těch mimořádných.

K nevyhovění návrhu stěžovatelky na aplikaci je nutné uvést, že v případě přikázání věci jinému senátu (samosoudci) pro nerespektování závazného právního názoru "vyššího soudu" ( ) nejde o nárokový nástroj procesního práva v rukou účastníků řízení. Není povinností příslušného soudu rozhodovat o návrhu účastníka na přikázání věci jinému senátu (soudci) a je výlučně na uvážení odvolacího (dovolacího) soudu v rámci rozhodovací činnosti, zda jsou dány důvody pro mimořádné přikázání věci k rozhodnutí jinému soudci. Jelikož tím dochází k prolomení ústavně upraveného pravidla zákonného soudce, je třeba být při aplikaci tohoto institutu zdrženlivý. Odvolací soud se s návrhem stěžovatelky řádně (v zásadě nadbytečně) a ústavně konformním způsobem vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení, neboť ponechání věci u samosoudkyně určené rozvrhem práce opřel o zásadu hospodárnosti a ekonomie řízení, rovněž zaručenou v ústavní rovině.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle ve spojení s mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj